Epilog. Anděl a démon v jedné duši

Jako by do psychologie bílého muže byla zabudovaná nějaká forma schizofrenie. Závěrečný díl seriálu Benjamina Kurase.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, iPad2Česká pozice

Vážené čtenářky a vážení čtenáři. Přinášíme epilog seriálu Benjamina Kurase, který vycházel od počátku existence ČESKÉ POZICE, od prosince 2010.

Dříve, než se do posledního dílu začtete, dovolte, abychom Vám sdělili: Už od příštího pátku začne ČESKÁ POZICE zveřejňovat nový seriál Benjamina Kurase nazvaný O světě bez padouchů.

Se svým břemenem povinností vůči světu má bílý muž jeden zásadní a stále se opakující problém: Co jednoho dne vymyslí pro záchranu a pokrok světa, to druhý den obrátí v jeho ničení.

  • Z biblické víry v důstojnost lidského života a boží obraz v člověku se vyvinul tisíciletý mocenský aparát dozírající na jednotu myšlení a vrcholící v milionových masakrech 30leté celoevropské války ve jménu správné víry.
  • Svrhávání onoho mocenského aparátu se z dobře míněného utopického snění romantických filozofů o svobodě, rovnosti a bratrství zvrhlo v hromadný masakr ve jménu lidských práv.
  • Darwinovým pozoruhodným nápadem hierarchie tvorstva vytvářené evolucí už další generace usmrtila boží zákon lásky a povinnosti k bližnímu a nahradila jej džunglovým zákonem přežití nejsilnějších a eugenikou dělící lidi na nadřazené a podřadné, vrcholící o další dvě generace později milionovými masakry „podlidí“.
  • Marxovo poměrně přesné odpozorování vad a bezohledností kapitalismu poloviny 19. století a teoretické rozjímání o spasitelském poslání proletariátu inspirovalo světovou revoluci ke století masakrů ve jménu třídní spravedlnosti.
  • Laskavost a odpovědnost bílých vědců a lékařů k „našim koloniálním přátelům“ vyléčila desítky jejich do té doby nevyléčitelných chorob, aby dlouhodobě zmnohonásobila jejich počty, pro něž není obživa, čímž jich miliony odsoudila k hladomoru, jejž řeší posíláním hald peněz a jídla, které rozkrádají tamní potentáti uvrhující své poddané do ještě většího hladomoru.
  • Neomarxistický objev, že „svoboda neexistuje ani v kapitalismu ani v socialismu“, rozjel plíživou a nenásilnou revoluci, jejímž výsledkem je postupná ztráta svobody všech, kromě nadnárodních megakorporací a těch politiků, pro něž svoboda znamená tančit, jak jim ony diktují, pokud si ještě mohou svobodně volit mezi tangem, foxtrotem, sambou, rumbou, sirtaki, valčíkem nebo polkou a třeba si ještě vymýšlet i tance nové.
  • Téměř každý vědecký vynález bílého muže posouvající pokrok k pohodlnějšímu a bohatšímu životu je dvojsečnou zbraní zneužitelnou k destrukci – od elektřiny, přes pesticidy a hnojiva po jadernou energii.
  • Osvobozování lidské psychiky od sexuálního puritanismu působícího bílému muži neurózy a totalitní sklony se přeměnilo v rozklad rodiny a na ní postavené společenské soudržnosti, moralitě a odpovědnosti.
  • Osvobození bílé ženy od tisícileté mužské tyranie a odhalení její schopnosti konkurovat bílému muži téměř ve všech intelektuálních a tvůrčích oborech zženšťuje muže, hrozí bělošstvu vymřením a s ním i zánikem jeho technologicky nejvyspělejší civilizace.
  • Odhodlání nikdy neopakovat hrůzy holocaustu a druhé světové války se mění v úzkostlivou toleranci všeho odlišného, včetně netolerantnosti, která se chystá všechny ty hrůzy zopakovat.
  • Úzkost z davové psychologie snadno manipulovatelných lidských robotů mění zdravý individualismus svobodného člověka v sobectví a touhu pro sebe a hned získávat co nejvíc bez ohledu na okolí a budoucnost.
  • Domněnka, že všechny krutosti moderních západních dějin jsou výsledkem nacionalismu, vede k potlačení národního sebevědomí a národních odlišností a nastolování nadnárodních byrokratických aparátů vzdalujících občany od rozhodování o svých osudech.
  • Tradiční biblická dobročinnost ke strádajícím, ztělesněná v instituci sociálního státu zaručujícího důstojné živobytí každému, mění strukturu společnosti v neprospěch tvořivosti a ve prospěch závislosti na státní podpoře, jehož povinnost o ně pečovat se stává jediným morálním kodexem rostoucího počtu lidí ztrácejících motivaci k jakémukoli tvoření.
  • Břímě bílého muže, s někdejší laskavostí a soucitem k „zaostalým“, se proměnilo v globalizaci megachamtivosti, která břímě ztěžuje a rozprostírá po planetě.

Jako by do psychologie bílého muže byla zabudovaná nějaká forma schizofrenie. Anděl a démon v jedné duši. Padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina. Bez kontroly nad tím, která z obou bytostí kdy převládne. Co v okolí či v událostech tu či onu probudí k činu. Na pospas náhodám, manipulacím, fanatismu, lenosti, rozmarům. Dá se vůbec léčit? Dokážeme ještě vymyslet nějaký lék, který bychom nepřetvářeli v jed?