Dobrodružství vědce Davida Š. aneb Cesta tam a (snad) zase zpátky

Příběhy českého vědce Davida Š. ukazují, v čem je podpora (nejen) mladých vědců v této zemi problematická. Kromě nestability ve financování výzkumu je charakteristické lpění na pravidlech, i jsou-li nejasně definovaná, nebo nedomyšlená.

Michael Komm 21.7.2015
Dalším problémem pravidel pro podporu mladých vědců je, že je vytvářejí lidé,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dalším problémem pravidel pro podporu mladých vědců je, že je vytvářejí lidé,... | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Dalším problémem pravidel pro podporu mladých vědců je, že je vytvářejí lidé,...

O Davidovi Š. jste patrně v souvislosti s vědou ještě neslyšeli. Není to zatím renomovaný profesor, ředitel ústavu, ani nemá na krku žádný skandál s nerespektováním vědecké práce svých kolegyň. Je to nadějný vědec a jeho dosavadní kariéra jasně ukazuje, v čem selhává podpora mladých vědců a vědkyň v České republice.

Podotýkám, že následující „dobrodružná“ jízda českým grantovým systémem Davida je skutečná a opravdu se udála během dvou let.

Příběh první: Podpora podle TAČR

Byl to dobře definovaný projekt, který by býval mohl TAČR poněkud zlepšit reputaci agentury, jež převádí státní peníze do soukromých firem s nejasnou návratností...

David se zabývá výzkumem v molekulární biologii a v roce 2013 se rozhodl podat žádost o podporu u Technologické agentury ČR (TAČR), aby mohl spolu se švédským komerčním partnerem vyvinout protokol pro detekci miRNA. Byl to dobře definovaný projekt, který by býval mohl TAČR poněkud zlepšit reputaci agentury, jež převádí státní peníze do soukromých firem s nejasnou návratností.

Ovšem nestalo se, projekt byl z grantové soutěže vyřazen z důvodu chybějícího podpisu šéfa švédské firmy na žádosti. Fakt, že zadávací dokumentace byla v příslušném bodu nejednoznačná, k uznání žádosti nepomohl. Pokud TAČR podobně výhodné projekty ani neposoudí, ušlý zisk tu zaznamená firma, zaměstnanost, ale především stát a každý daňový poplatník.

Příběh druhý: Podpora podle MŠMT

David pracoval během svého doktorátu tři roky ve Švédsku a i během postdoku tam tráví polovinu svého času (v měsíčních intervalech). Nicméně v Česku se stále cítí doma. Má tu přítelkyni, rodiče a přemýšlí o návratu do rodné země. „Návrat“ se jmenoval i program MŠMT, který měl mladým vědcům v letech 2011 až 2014 v jeho situaci umožnit rozjezd vědecké kariéry na domácí půdě. David tedy plánoval soutěžit o podporu svého projektu v letech 2013 a hlavně 2014, ovšem MŠMT oproti deklarovaným plánům program ani nevyhlásilo, protože na něj tak nějak nezbyly peníze...

Příběh třetí: Podpora podle GAČR

Kdo by si myslel, že GAČR dokáže projevit trochu zdravého rozumu a podmínku stáže mu uznat, protože David jasně ukázal, že se prosadí i v zahraniční konkurenci, ten by se mýlil

Když se David dozvěděl, že Grantová agentura ČR (GAČR) rozjíždí nový typ grantové soutěže určené pro mladé vědce, tzv. Juniorské granty, říkal si, že teď už to vyjde. Kromě dobře zpracovaného projektu měl za sebou 3,5 roku ve Švédsku a další stáže ve Francii a USA. Ovšem i zde ke svému překvapení narazil. Problém byl v tom, že svůj postdoc dělí mezi Švédsko a Českou republiku v měsíčních intervalech, a tak formálně nesplnil předepsanou šestiměsíční zahraniční stáž rozdělenou maximálně na dvě části. Během postdoku ovšem již ve Švédsku strávil dvanáct měsíců, zkušenosti v zahraničí během své kariéry sbíral dokonce už 50 měsíců.

Kdo by si myslel, že GAČR dokáže projevit trochu zdravého rozumu a podmínku stáže mu uznat, protože David jasně ukázal, že se prosadí i v zahraniční konkurenci, ten by se mýlil. Stejně jako se mýlil David, či jakýkoliv jiný člověk, který má rád svou práci a v mladém věku jí byl ochoten leccos obětovat. Žádost byla zamítnuta – jeho projekt nejen že nebyl financován, ale nebyl ani vpuštěn do soutěže; prý by to nebylo fér. Konkrétně v rámci tohoto projektu mohlo dojít k objevení způsobu jak nejlépe dostupnými léky zastavit šíření rakovinných metastáz. Bohužel, kvůli nedomyšleným pravidlům mohou být z grantové soutěže ještě před posouzením vyřazeny klidně i ty nejkvalitnější projekty.

(Nejen) kontraproduktivní legislativa

Příběhy ukazují, v čem je podpora (nejen) mladých vědců v této zemi problematická. Kromě nestability ve financování výzkumu (každý rok se odehrává bitva o rozpočet s předem nejasným výsledkem) je zde charakteristické rigidní lpění na nastavených pravidlech, a to i v případech, že jsou nejasně definovaná, anebo prostě nedomyšlená. Proč není v Česku možné, aby agentury provádějící grantové soutěže mohly požádat o doplnění grantové žádosti v případě, že v ní objeví nesrovnalost? Cílem by přeci mělo být, aby byly vybrané projekty přinášející kvalitní vědecké výsledky, a ne ty, které projdou nějakou úřednickou mašinerií.

Současné zakotvení České republiky v (nejen) Evropských strukturách nabízí rozmanité způsoby, jak realizovat úspěšnou vědeckou kariéru

Důvod, proč jsou domácí agentury striktnější než například ERC, je podle vyjádření vedení GAČR v legislativě, která znemožňuje jakoukoliv změnu žádosti o grantovou podporu. Tato legislativa znemožňuje žadatelům dokonce reagovat na posudky externích posuzovatelů, což byl jeden z bodů, které jsme s kolegy ze spolku Věda žije! navrhovali jako možnost ke zkvalitnění grantových soutěží – občas jsou totiž externí posudky značně zavádějící a členové panelu to nemusejí rozpoznat, pokud nejsou odborníky z dané specializace. Taková legislativa je tedy zjevně kontraproduktivní a měly by být hledány způsoby, jak příslušné paragrafy změnit.

Dalším problémem pravidel pro podporu mladých vědců je, že je vytvářejí lidé, kteří už tak úplně mladí nejsou a kteří obdobím vědeckého dospívání procházeli v dobách, které se od dnešních poměrů diametrálně lišily. Málokdo z nich má dostatečný nadhled a nedokáže uznat, že jejich pohled na věc se s reálnou situací profesního a rodinného života dnešních postdoků může značně rozcházet. Současné zakotvení České republiky v (nejen) Evropských strukturách nabízí rozmanité způsoby, jak realizovat úspěšnou vědeckou kariéru, a tak pokoušet se nadějného vědce či vědkyni charakterizovat paušálními pravidly typu „musí strávit alespoň půl roku nepřetržitě v zahraničí po Ph.D. obhajobě“ bude nutně narážet na jedince, kteří se „nevejdou do škatulky“, jak to ukazuje i případ Davida Š.

Budeme místo vývozu nadále platit?

Je ale třeba konstatovat, že ne všechno je tak špatné, jak by se mohlo z předešlého textu zdát. V současné době se v souvislosti s podporou výzkumu stále častěji hovoří o střednědobých výhledech, objevila se i myšlenka na definování rozpočtu na výzkum na několik let dopředu.

V současné době se v souvislosti s podporou výzkumu stále častěji hovoří o střednědobých výhledech, objevila se i myšlenka na definování rozpočtu na výzkum na několik let dopředu

Stejně tak i Grantová agentura dokázala alespoň částečně reflektovat nedokonalost pravidel Juniorských grantů a v letošním roce je pozměnila. Doufejme, že časem najde odvahu pravidlo zahraničních stáží zjednodušit a nahradit je ve veřejném zájmu kvalitním posouzením co nejvíce uchazečů, již prokázali schopnost prosadit se a učit se i ve světě.

A David? Tomu se naštěstí podařilo získat podporu pro mladé vědce od Akademie věd. Potřebné „zkumavky“ mu ale zatím kupují kolegové, a pokud „rada starších“ projeví dostatečnou vůli systém optimalizovat, výzkum zákeřných chorob neopustí. V zákeřném systému podpory výzkumu popsaném výše však on a ani mnozí jeho vrstevníci kariéru dělat nebudou a česká ekonomika bude místo globálních vývozů světu pouze platit a dovážet.

Počet příspěvků: 17, poslední 11.8.2015 02:45 Zobrazuji posledních 17 příspěvků.