Britové hlasovali pro vystoupení z Evropské unie, ale prý vlastně nevědí z čeho. Z toho vyplývá, že byli v něčem, ale neví přesně, v čem. Následovalo tedy, že udělali něco, ale nevědí prý co – a jaké to bude mít důsledky. V podstatě lze říct, že o „tom“ (tedy EU) víme v průměru stejně jako Britové, venkoncem nic.
Ani královna na tom údajně nebyla o mnoho lépe, když se ptala po třech dobrých důvodech, proč zůstat v EU. Její poradci jí mohli stručně a vtipně odpovědět, že dobrými důvody pro setrvání je už jen to, že královská rodina dostává z unie zemědělské dotace na své pozemky, stejně jako ti další, podobně potřební a bídu s nouzí třoucí aristokraté. Ty královské pozemky jsou nejméně tři, takže královna by mohla být uspokojena i co do počtu důvodů.
Na celý brexit lze pohlédnout ještě z jiného hlediska. Britům je vyčítáno, že v podstatě nedohlédli všech důsledků své volby. A co když právě proto dopadla takto? Vypadá to, že zatím pouze „brexitové“ si uvědomili, že v současném systému EU nedovedou odhadnout důsledky svého hlasování, a jako první se podle toho zachovali a začali to řešit.
Vždyť nejen ve Velké Británii, ale leckde po Evropské unii se ozývají a sílí hlasy: EU je pro nás příliš složitá a zapeklitá a parkinsonovsky se komplikující. Pryč s ní! Chceme unii natolik jednoduchou, abychom věděli, o čem hlasujeme.
Starobylý, leč účinný způsob
Pojem subsidiarita vyjadřuje princip, že vyšší správní celek vykonává pouze a jenom ty činnosti, které ten nižší vykonávat nemůže. Jedním z kritických momentů budoucnosti EU, které podle Paretova pravidla patří mezi těch 20 procent, které ovlivňují zbylých 80 procent, je nepochybně nutnost zjednodušení všech euroagend, zejména politické, správní, soudní, finanční a hospodářské.
Lze mít za to, že Britové neprůhlednost své situace rozčísli způsobem starobylým, leč účinným. Staročesky řečeno, hodili do toho vidle a pozorují, co to udělá. A někteří europanáci již docela ztratili glanc! |
To by znamenalo velké, gotické zeštíhlení všech barokně rozkydlých aparátů – navzdory obrovskému odpor všech zaměstnanců, kteří jsou v reálném životě problematicky využitelní, řečeno slušně. Tyto byrokratické struktury totiž parazitují na všech neprůhlednostech a neprůchodnostech, a bokem ještě tyjí z různých poradenských a lobbistických činností, protože dokážou velmi efektivně zařídit, že se bez nich byznys zastaví.
Lze tedy mít za to, že Britové neprůhlednost své situace rozčísli způsobem starobylým, leč účinným. Staročesky řečeno, hodili do toho vidle a pozorují, co to udělá. A někteří europanáci již docela ztratili glanc! Najednou přetvářka padá, věci se projasňují, řečmi utkané nové šaty se rozplývají a odhalují, co měly zakrývat. Například předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se chová, jako by měl vzteklinu, jiní hystericky jako některé páry při rozvodu a téměř celý Brusel jako zhrzený milenec – nic důstojného nepředvádí.
Euroekonomika
A ještě něco k těm proklamovaným „evropským hodnotám“, známým asi stejně jako paní Colombová (manželku televizního detektiva nikdo neviděl, ale slyšeli o ní všichni). Brexit prý zamával jak s euroekonomikou, tak s tou britskou. Současná ekonomika je sama o sobě spíše černou magií než vědou (nezapomenutelně ji kdysi charakterizoval Vladimír Dlouhý, že „ekonomika je o očekávání“). To znamená, že nevypovídá o tom, co je, ale je převodní pákou číchsi žraločích ambicí.
Euroekonomika je zašmodrchaná. Všechny nitky se kdesi sbíhají, ale nedoprovází je jasná odpovědnost, chybí jasné mandáty. A to je možná ten pravý důvod brexitu. Zjednodušit svět, v němž se nevyznáme. Snaha žít ve světě, kde dohlédneme důsledky svých činů. |
A euroekonomika je zašmodrchaná ještě více. Všechny nitky se kdesi sbíhají, ale nedoprovází je jasná odpovědnost, chybí jasné mandáty. Znovu jsme u toho, že to je možná ten pravý důvod brexitu. Zjednodušit svět, v němž se nevyznáme. Snaha žít ve světě, kde dohlédneme důsledky svých činů. O odtrženosti ekonomiky od reálného světa vypovídá aktuální fotbalový příklad. Bez obav, nepůjde o bonmot na frekventované téma tuplovaného brexitu.
Když hrála Itálie se Španělskem, byl snad nejlepším hráčem na hřišti 38letý italský brankář Gainluigi Buffon. Svými výkony, stabilitou a dlouhodobostí své formy právem slavná postava evropského fotbalu. O to pozoruhodnější byla poznámka komentátora, že Buffon je ze všech fotbalistů na hřišti „nejlevnější“. Jeho „tržní (evropská) hodnota“ tedy vyjadřuje již malou potenciální „vyždímatelnost“.
Šťastný okamžik EU
Budoucnost EU podstatným způsobem ovlivní, zda unie bude preferovat přístup hokynářský, kdy je člověk pojímán v souřadnicích investic a zisků, nebo přístup humanistický. Pro naši reprezentaci by snad neměl být problém, které stanovisko zastávat. Už jen z důvěry v moudrost předků by měli volit humanistickou linii, od Jiřího z Poděbrad až po T. G. Masaryka, jestli jejich vlastní poznání není dostatečné. Tímto riskantním postupem bychom mohli právem vydobýt místo na slunci mezi národy.
Zdá se, že brexit je šťastný okamžik EU, kdy dostává životadárný podnět, který může tento původně bohulibý projekt uchránit od logického a neslavného pádu. Kdo ví, zda to není pozdě. Rozhodně by bylo neštěstím tuto šanci propást. |
Zdá se, že brexit je šťastný okamžik EU, kdy dostává životadárný (pochopitelně, že poněkud bolestivý) podnět, který může tento původně bohulibý projekt uchránit od logického a neslavného pádu. Kdo ví, zda to není pozdě. Rozhodně by bylo neštěstím tuto šanci propást. Třeba jen kvůli zatvrzené a zhrzené pýše některých nul, jejichž neštěstím je, že jejich činy mají dalekosáhlejší důsledky, než jsou jejich hokynářské mozečky schopné pojmout.
Nemusíme se vracet až k podobám nejstarších parlamentů, které zachovávají tradice dodnes, scházejí se jednou za rok ve volné přírodě, řeknou si, co bylo uděláno a co je na úrovni parlamentu třeba udělat, a jsou domů. Když prší, ještě dříve. Je fakt, že svět je složitější, ale překvapuje, že to nezbytné není až natolik složité. Něco na tom rokování na pastvině přece jen bude. Díky za ten brexit.