Napsal mi dlouholetý přítel, celkem známý podnikatel, jehož pradědeček jako dělník v továrně někde v severních Čechách zakládal sociální demokracii. Dovolím si z jeho dopisu, který vznikl jako reakce na dnešní situaci v ČSSD, citovat.
Pradědeček byl sice chudý, ale člověk, který se zajímal o svět kolem sebe. A pokud v něm spatřoval nespravedlnost, byl z generace těch, kteří byli ochotni se bít za lepší svět. |
„Jako malý kluk jsem se zatajeným dechem poslouchal vyprávění svého pradědečka, pamětníka obou světových válek a účastníka bojů, z nichž se zrodilo samostatné Československo. Ale s věkem se můj zájem stále častěji obracel k zážitkům ze světa politiky, z oblasti, o které nám tenkrát ve škole v hodinách dějepisu nepovídali. A tak jsem poprvé slyšel jména jako T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Alois Rašín, Karel Kramář.
Pradědeček byl sice chudý, ale člověk, který se zajímal o svět kolem sebe. A pokud v něm spatřoval nespravedlnost, byl z generace těch, kteří byli ochotni se bít za lepší svět. Tehdy jsem se také seznámil se jmény Josef Hybeš, František Soukup či Vlastimil Tusar. Najednou se přede mnou otevřela slavná historie osudů lidí, ke kterým můj pradědeček vzhlížel, kteří se bili za práva a svobody malých a bezvýznamných, lidí a dělníků, jako byl on.
Při jednom vyprávění mi hrdě podal plátěné desky, obal vetchý stářím, s nápisem Československá sociálně demokratická strana dělnická. Vzpomínal, jak spolu dělníci drželi a strana se za ně prala, pomáhala v nezaměstnanosti. Povídal o vzdělávacích spolcích továrního dělnictva, na které se po krejcaru z malých platů skládali, o táborech lidu na Řípu, kde k nim promlouvali tribunové lidu jeho milované sociální demokracie.
Při jednom vyprávění mi hrdě podal plátěné desky, obal vetchý stářím, s nápisem Československá sociálně demokratická strana dělnická |
Stál jsem nedávno u hrobu svého pradědečka a vzpomínal na všechno, co mi do života dal. Prostý dělník s velkým smyslem pro spravedlnost, který neváhal pomoci všem okolo, když viděl, že oni již nemohou. Byl jedním z těch, o kterých nezapomenutelný předák sociální demokracie František Soukup řekl: ‚Byla to generace slavná a historická, generace mučedníků a bojovníků, generace prvních našich demokraticko-socialistických republikánů...‘
Položil jsem kytičku na hrob, zapálil svíčku, udělal křížek a pomalu odcházel pryč. Prošel jsem hřbitovní branou aze vzpomínek se vrátil do současného světa. A najednou mne zaplavil stesk a smutek. Stesk po blízkém člověku, který pro mne tolik znamenal, a smutek z toho, jak dnes vypadá svět a jeho milovaná strana.
Kam přivedli současní vůdcové tuhle kdysi hrdou a velkou stranu, jejímž hlavním krédem byla solidarita, pomoc dělnictvu a chudým obecně? Kde je ta strana, co navazuje na své velké předchůdce, buduje moderní stát a hájí ty slabší ve společnosti? A tu mi před očima vyvstaly všechny ty děsivé obrazy současné ČSSD.
Ze vzpomínek jsem se vrátil do současného světa. A najednou mne zaplavil stesk a smutek. Stesk po blízkém člověku, který pro mne tolik znamenal, a smutek z toho, jak dnes vypadá svět a jeho milovaná strana. |
Bezcharakterní boj o moc, vzájemné osočování, vylučování v touze za každou cenu si udržet funkce. Obraz politiků, kteří odezírají z úst miliardářů někdy i s kriminální minulostí. Obrazy cynických lidí, kteří stranu mají jako pouhý prostředek k získání moci, výhod pro sebe, mnozí k osobnímu obohacování.
Obraz kšeftů a zašantročených miliard. Partajních papalášů, kteří nikdy nepracovali a starosti těch nejchudších je nezajímají, s výjimkou předvolebního žvanění a slibů. Intrikánů, kteří se v rámci drsného boje o moc neváhají spojit s kýmkoliv, kdo jim zajistí bezstarostný život, i kdyby mělo jít o ty nejhorší. Lidi, kteří zneužívají své funkce a snaží se umlčet každého, kdo ohrožuje jejich osobní zájmy, kteří nemají nic společného s prací pro stát a občany.
Odcházel jsem a bylo mi líto těch zmařených let a šancí. Bylo mi líto více než sta roků práce desetitisíců slušných a poctivých socdemáků. Bylo mi líto slavné historie a neslavné současnosti.Říká se, že všechno jednou končí. Ale takovýhle konec si ten starý dělnický sen o spravedlivé společnosti přeci jen nezasloužil.“
