Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Což takhle dát si kůrovec

Asie

  11:16

Jak vyřešit problém kůrovce v Národním parku Šumava? Ať ekologové založí kůrovcové farmy. Český brouk – světová lahůdka a navíc ekologická!

Ve smíšeném lese je prý kůrovec užitečný jako „zdravotní policie“, protože likviduje nemocné, staré a slabé smrky. Pro umělé monokulturní lesy nad nadmořskou výškou 600 metrů, které byly v minulých dvou stech letech vysazované namísto původních smíšených lesů i pralesů, to však neplatí. foto: ©Miroslav DemlČeská pozice

Šumavské spory a střety sleduje ČESKÁ POZICE několik měsíců, následující pohled se však z nekonečného seriálu poněkud vymyká. Napsal ho z nadčasového hlediska právník a ekonom Bohumil J. Studýnka.

Čím je pro bulvární média nekonečná historie lásek všemožných zpěvaček a miss, tím je pro seriózní média zejména v okurkové sezóně lýkožrout smrkový označovaný za kůrovce. Ze školních let na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století znám dva zhoubné brouky. Vyprávěla nám o nich paní učitelka Orlíková. Žádná soudružka, poněvadž i v té době stále zůstávala velkou Sokolkou, cvičitelkou a vlastenkou.

Prvním broukem byla mandelinka bramborová nasazená údajně americkými imperialisty, aby ničila výživu pracujícího lidu. Chodili jsme ji povinně sbírat na bramborová pole, což byla hnusná práce, zejména sběr jejích larev. Ochrana výživy lidu však byla nade vše.

Druhým vyučovaným škůdcem byl lýkožrout. Toho jsme nesbírali. I paní učitelka Orlíková měla potíž nám ho na naučných vycházkách do blízkých smíšených lesů ukázat. Nebyl nikde přemnožen, protože paseky střídaly lesní školky a vysoký porost – smrk, borovice a listnáče. V nižších polohách jsme však nemohli mít všechno.

Pohoří bez pralesů

Kůrovec se běžně vyskytuje v Evropě, severní a Malé Asii především v umělých smrkových monokulturách v nadmořské výšce nad 600 metrů. Ve smíšeném lese je prý užitečný jako „zdravotní policie“, protože likviduje nemocné, staré a slabé smrky. Pro umělé monokulturní lesy nad uvedenou nadmořskou výškou, které byly v minulých dvou stech letech běžně vysazované namísto původních smíšených lesů, ba i pralesů, to však neplatí.

Takové pralesy se nacházely ve starověku v zaalpské Evropě. V Teutoburském pralese porazily v roce 9 našeho letopočtu na hlavu římského vojevůdce Vara i jeho XVII., XVIII. a XIX. legii germánské barbarské kmeny pod vedením náčelníka Cherusků Armínia. Kvůli nepřehlednosti pralesa toto místo objevily až v roce 1987 v Dolním Sasku minohledačky. Takovým pralesem bývalo i pohoří Gabreta neboli Pohoří kozorožců (Šumava, Bayerischer Wald) známé z Ptolemaiových map. Název Gabreta je keltského původu stejně jako severnější Sudéta neboli Pohoří kanců (Krkonoše).

Již na počátku novověku však tato pohoří přestala být pralesy. Obyvatelstvo těžilo smíšené porosty strom nestrom. Na Šumavě zejména k výrobě potaše (uhličitanu draselného) pálením dřeva. Potaš byla používaná ve sklářské, mydlářské, textilní a papírenské výrobě. Listnaté stromy s tvrdým dřevem, jako jsou buk, klen, bříza či javor, byly zevnitř vypalovány nastojato. Až lesní zákon z roku 1754 zakázal takto rabovat zdravé lesy a výrobce potaše odkázal na dřevní odpad a popel z vytápění domácností. Již tehdy vzal za své původní prales.

Schwarzenberský plavební kanál

Lesní hospodáři nahrazovali původní prales vším, co bylo po ruce, nejčastěji rychle rostoucím smrkem s mělkým kořenovým systémem – smrkovou monokulturou. Nelze jim to mít za zlé. V 18. století totiž ještě nehrály roli ani národní parky, ani exhalace. Vichřice a uragány, jako byl nedávný Kyril, však řádily už tehdy a ve smrkové monokultuře udělaly paseky. Na nich se však nejen nejlépe těží dřevo, ale i obnovuje monokulturní porost.

Lesní hospodáři nahrazovali původní prales vším, co bylo po ruce, nejčastěji rychle rostoucím smrkem s mělkým kořenovým systémem – smrkovou monokulturou

V nadmořské výšce nad 600 metrů začaly ve 20. století působit zhoubně na lesy i průmyslové a civilizační emise. V těchto monokulturních smrkových lesích pak našel svůj nepřirozený ráj kůrovec. Díky péči řádného lesního hospodáře se však napadené stromy průběžně těžily a obnovoval se monokulturní porost. A vytěžené šumavské dřevo bylo dopravované do vnitrozemí po vodě. Po Vltavě do Čech a do Rakouska, zejména do Vídně, kvůli tomu speciálně vybudovanými kanály, například Schwarzenberským plavebním kanálem.

Ten byl vybudován v roce 1789 a tehdy byl a dosud je technicky unikátní a představuje vyspělost země i jeho stavitelů. Z nepřístupných částí Šumavy se po něm dopravovalo palivové i stavební dříví až do Vídně díky propojení Studené Vltavy s rakouskou řekou Mühl. U osady Jelení dokonce vede 419metrovým tunelem pod horou Plešivec. Začíná na severním svahu Třístoličníku v nadmořské výšce 916 metrů a využívá spádu 255metrového převýšení. Díky tomu se na něm mohly plavit i 24metrové klády. Dnes je oprávněně chráněnou technickou památkou.

Financování ekologů

Šumavské pralesy sice vzaly za své již zhruba před 250 lety, ale lesní hospodáři udrželi Šumavu zelenou a obrostlou dobře kultivovaným lesem. Co tam dělala Československá lidová armáda po roce 1945, není známo, neboť to byla většinou zakázaná zóna. Co se tam děje v současnosti, právě plní stránky seriózních deníků, obrazovky televizorů i prostranství před ministerstvy a vládou.

Kůrovec si totiž našel v současných monokulturách včetně takzvaných prvních zón smrků nebývale oblíbené rejdiště a žije si tam jako prase v žitě. Kultivaci známé z minulosti ale brání aktivističtí ekologové. V důsledku nekácení napadených stromů však ve zdravých v jejich okolí bují kůrovec a reprodukuje se jako v umělé líhni. Ekologové, většinou velkoměstští mladí intelektuálové, za ním dojíždějí, mazlí se s ním, lezou za ním na stromy a dokonce se k němu přivazují řetězy, jež často kvůli nesnadnosti jeho přestřižení a dokonalejšímu mediálnímu obrazu pokrývají trubkami.

Kůrovec si našel v současných monokulturách včetně takzvaných prvních zón smrků nebývale oblíbené rejdiště a žije si tam jako prase v žitě

Donedávna jsem si myslel, že ti nadšení mladí lidé to dělají během své dovolené a na vlastní náklady. Nyní vím, že Hnutí Duha je částečně financované ze státního rozpočtu prostřednictvím například ministerstva životního prostředí či Státního fondu životního prostředí. Ze stejného rozpočtu je však financovaná policie, která ve stejném prostředí zajišťuje, aby lesníci mohli kůrovcem napadené stromy ošetřovat a kácet, i Národní park Šumava (NPŠ).

Vše je tedy rovnováze, přinejmenším pokud jde o výdaje ze státního rozpočtu. Jen ten les ztrácí rovnováhu. Chtít po přírodě, aby samovolně ve smrkových sušinách pomocí semenáčků a občasných náletů plevelných listnáčů znovu vytvořila starověký prales, je příliš ambiciózní. Nenastane to ani za deset generací. To možná dřív chytíme živého ufona.

Zelené plíce

Pralesy a lesy jsou zelenými plícemi planety, zejména tropické a amazonské. Ekologové se bouří proti jejich kácení. Mně je to také proti srsti. Jenže čeští ekologové nebudou masově za české státní granty do Amazonie jezdit, ani tam nebudou filmováni, a tudíž nebude uspokojeno jejich ego. Proto jezdí každoročně na Šumavu. Tam je to správné jeviště a představení.

Místní obyvatelé chtějí mít svůj les jako odjakživa. Policie chce chránit lesníky těžící napadané porosty. A podnikatelé chtějí mít nemalý výnos z pokáceného dřeva, které by však mělo být lesnicky obnovované. Ministerstva a ministři však dělají mrtvého brouka a hejtmani se chovají podle stranické příslušnosti a volitelnosti v příštím volebním období. A tak to je každé jaro a léto.

Mnoho povyku pro málo efektu řekne si občan živící se vlastní prací. A diví se i obyvatelé Jeseníků, Beskyd, Krkonoš i Krušných hor oživlých díky nové výsadbě. Takové divadlo jim u nich zadarmo nikdo za státní peníze nepředvádí. A shodují se, že to pro ně není škoda a že je to dobře.

Jan Stráský

Řediteli NPŠ Janu Stráskému se nadává do turistů, laiků a korupčně zmanipulovaných sluhů kmotrů z Hluboké. A on je to jen schopný manažer. Zná Šumavu stejně jako mnoho párů svých prošlapaných turistických bot.

Vím, o čem to je, a o čem to není. Netýká se to hlubokých, skutečně pravěkých hvozdů přírodního pralesa. Znám ho totiž jako schopného a pilného ekonoma, který byl před listopadem 1989 zahrabaný v neexekutivních patrech Státní banky československé a pracoval na tom, co režim jen formálně ukrýval. Vytvářel ekonomickou politiku.

V listopadu 1989 dělal listopad 1989. Po něm to, co uměl – dobrého ekonomického manažera. I to, co nikdo nechtěl dělat kvůli nízké atraktivitě či riziku špatného výsledku – předsedu federální vlády při rozpadu federace, hlavu státu či ministra zahraničního obchodu. Byl i ministrem dopravy, protože nikdo tento problémový resort nechtěl vzít, ale on jako ochotný a schopný skromný manažer musel. Zdravotnictví vzal se stejných důvodů navzdory kauze Diag Human.

Nadšení mladí ekologové jsou s odpuštěním neznámí bojovníci. Jména si snad dělají na kůrovci a ve své státem sponzorované komunitě.

Inteligentní obnova Šumavy

Zelené plíce planety v Amazonii zatím můžeme nechat stranou. V případě zelených plic střední Evropy – Šumavy – to však učinit nemůžeme. Z biologie je známo, že kapacita zdravých plic se měří na metry čtvereční aktivního povrchu plicních sklípků. Analogicky lze na metry čtvereční povrchu šumavské zeleně měřit i tyto zelené plíce Evropy. Ty však kvůli sušinám, nízkému smrkovému semenáčkovému podrostu a náletům měkkých listnatých dřevin k dýchání nestačí. A vzhledem k tempu „obnovy“ přírodního nepřirozeného pralesa v horizontu století to nebude stačit ani potomkům mých potomků.

Proto jsem pro kvalifikovaný lesnický rozvoj a inteligentní obnovu Šumavy. „Král Šumavy“ ani „hrdinní“ pohraničníci už po ní nepobíhají. Na bavorské a rakouské straně nikdy nepobíhali a problém kůrovce tam průběžně řeší. Jsem laik, a nikoli soudce, natož ministr životního prostředí. Neposkytnu tedy řešení tohoto sporu. Nejde však o spor o vymezení plotu našich furiantů, ale o prostředí k životu pro příští generace. Navrhuji řešení pro všechny a užitečné pro celou společnost.

Řešení

  • Správa Národního parku Šumava se bude starat s péčí řádného lesního hospodáře, aby zelené plíce střední Evropy jimi byly s nejvyšší možnou kapacitou plicních sklípků. Bude obnovovat tamní les moudře a s vědomím, že prales nevznikne a smrkovou monokulturu je třeba omezit na nějaký přirozeně se obnovující les. Ohlídá výstřelky developerů a příliš nadšených a bohorovných turistů včetně mistryně světa v lyžování Kateřiny Neumannové.
  • Ekologové si v tomto konsensu moudrých najdou svou roli v ochraně tohoto lesa – v dozoru a námětech –, přičemž mohou být placení státem jako příspěvková organizace. Něco si mohou vydělat farmařením s řádnou pracovní dobou. Na Šumavě si najdou místa s monokulturním smrkem a budou si na nich svého kůrovce chovat, hlídat, aby se nepřemnožil, a zužitkovávat. Založí kůrovcové farmy se souhlasem státu a společnosti. Bratranci těchto aktivistů z oblasti vegetariánství, bioprodukce potravin a bojovníci proti biologicky mutovaným rostlinám budou rádi.
  • Svět zdravé výživy dnes propaguje vysoce proteinové brouky namísto masa nebohých chovných zvířat. Nemusíme dovážet různé brouky z Afriky, Asie a Střední a Jižní Ameriky, ani je trápit chovy v klecích v českém vnitrozemí. Místo nich bychom mohli mít kůrovcové farmy na Šumavě. Volného prostoru je tam dostatek. Nějaké kuchařské recepty se vždy najdou. Pokud by byl kůrovec k jídlu nevhodný, bylo by možné objevit nějakou složitou proceduru, jak učinit jedlými třeba jen jeho zadečky. Stejně jako je tomu v případě japonské, prudce jedovaté ryby fugu.
Spokojenost pro všechny

Všichni by mohli být spokojení – i noví čeští gurmánští snobové. Možná by se i zvýšil export českého zemědělství, což by potěšilo prezidenta České agrární komory Jana Velebu. Ten si stěžuje na veřejnosti například na to, že buď příliš, nebo málo prší, že je málo českých jatečných prasat či že se neprodává česká ryba.

Francouzi a Číňané mají svého bource morušového. My Češi kůrovce! Ať Evropa pozná, co dokážeme. Český brouk – světová lahůdka a navíc ekologická!

Související články: