Česko potřebuje zdroj elektrické energie. Jinak jí nebude mít dost.

ČEZ za bezpečné zásobování elektřinou průmyslu a domácností nezodpovídá. Nyní sice máme elektřiny dostatek, ale během příštích 15 let dojdou při dnešní těžbě zásoby vhodného energetického uhlí. Alternativou je Temelín. Píše František Hezoučký.

Přístavba dalších dvou bloků jaderné elektrárny v Temelíně s sebou přináší řadu problémů, na něž se bude muset vláda důkladně připravit. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Přístavba dalších dvou bloků jaderné elektrárny v Temelíně s sebou přináší řadu problémů, na něž se bude muset vláda důkladně připravit. | foto: © ČEZČeská pozice
Přístavba dalších dvou bloků jaderné elektrárny v Temelíně s sebou přináší řadu problémů, na něž se bude muset vláda důkladně připravit.

Málokterý stát si neuvědomuje, že elektroenergetika je strategické odvětví. Vlády minulého režimu mimo jiné ukládaly státnímu ČEZ naplňovat státní energetickou politiku. Zpracovávala ji odborná pracoviště pod vedením Výzkumného ústavu energetického, a bylo možné ji považovat za objektivní. A především – byla závazná i pro vlády. Nedeformovaly ji tlaky lobbistů a zájmových skupin, ani snahy přesunout odpovědnost na budoucí vlády.

Dnešní ČEZ za bezpečné zásobování elektřinou průmyslu a domácností nezodpovídá a stará se přednostně o výši dividend. Nabízí se otázka, kdo vlastně za toto zásobování odpovídá: Akcionáři ČEZ? Trh? Sotva. Nyní sice máme dostatek elektřiny, a dokonce ji vyvážíme, ale bohužel za cenu, která nepokrývá ani reprodukci zdrojů.

Zvítězí-li zdravý rozum…

Dostatek elektřiny ale nebudeme mít navždy. Během příštích 15 let, v období 2022 až 2030 (před územními limity těžby), eventuálně v roce 2035 (v případě prolomení limitů), dojdou při dnešní těžbě zásoby vhodného energetického uhlí. Kolik uhlí ale zbude pro teplárenství? Kvůli přísnějším emisním limitům bude postupně končit většina uhelných elektráren, některé z nich dožijí a nevyplatí se je rekonstruovat.

Kvůli přísnějším emisním limitům bude postupně končit většina uhelných elektráren, některé z nich dožijí a nevyplatí se je rekonstruovat

V tomto období budou z uhelných a jaderných zdrojů v provozu Ledvice (zhruba do roku 2050) a první dva bloky Temelína (až do roku 2060, při dobré údržbě i déle). Pokud zvítězí zdravý rozum a politická statečnost, budou v provozu i čtyři bloky jaderné elektrárny Dukovany minimálně dalších 30 let. V naší soustavě, kde je roční spotřeba přibližně 60 terrawatthodin (TWh), bude navzdory tomu chybět 17 až 20 TWh – současná dodávka elektrické práce z Dukovan je zhruba 15 TWh, z Temelína rovněž.

Nedostatek výkonů proto bude vyžadovat, aby po roce 2025 byly v provozu dva nové temelínské bloky dvakrát 1200 megawattů (MW) a pokročilou připravenost pro výstavbu dalších dvou bloků (dvakrát 1200 MW) v Dukovanech jako náhrada za bloky, které dožijí zhruba v polovině čtyřicátých let 21. století.

Drahé zoufalství

Spoléhat však na to, že nedostatek výkonů vyřešíme dovozem (odkud asi?) nebo další plynovou elektrárnou (že ji lze postavit rychle), by bylo mimořádně drahým zoufalstvím a patří do kategorie problémů řešených „metodou odloženého úsudku“, mnohými představiteli tak oblíbenou.

Není třeba litovat zrušení tendru na Temelín 3, 4, protože byl vypsán v mnoha ohledech špatně. Rozsah výkonu bloků až do 1650 MW elektrických, což je výkon, pro který není v Dukovanech, ale ani na jiných potenciálních staveništích České republiky kromě Temelína, dostatek chladicí vody. Temelínské i dukovanské bloky musejí být stejné konstrukce, aby provozovatel mohl využívat synergických efektů, proto výkon do 1200 MW skýtá optimální řešení pro obě staveniště.

Spoléhat na to, že nedostatek výkonů vyřešíme dovozem nebo další plynovou elektrárnou, by bylo mimořádně drahým zoufalstvím

Velkým prohřeškem bylo, že ve vypsání nebyly zohledněny zájmy českého průmyslu a stavebnictví, a tím šance silného impulzu pro české hospodářství. Nebyly zcela zohledněny mimořádné problémy s transportem obrovských komponent Westinghouse a AREVA na vnitrozemské staveniště. Pro Temelín se předpokládal transport po Vltavě s drahými obchvaty každé přehrady, s přístavy pod a nad každou z nich. Pro Dukovany ale takový druh dopravy vůbec nepřichází v úvahu.

Problém soudních sporů

Snaha o minimální odpovědnost za dílo vedla ČEZ k požadavku dodávky „na klíč“. Velkou investici tohoto charakteru ale nelze nikdy stavět bez odpovědnosti investora. Navíc, dodávka „na klíč“ bývá obvykle dražší minimálně o 15 procent. Veřejná soutěž na takové velké dílo nebývá nikde tímto způsobem vypisovaná.

Vypsat totiž objektivně kritéria, jejichž hodnocení by následně nebyla předmětem soudních sporů, je takřka nemožné. Ty pak mohou samotnou realizaci neúměrně prodlužovat. Veřejná soutěž byla vypsána kromě jiného s ohledem na velký, až nezdravý respekt k Evropské komisi. Přístup Francie, Maďarska a Finska ukazuje, že pokud se chce, lze nalézt způsob řešení především ku prospěchu vlastního hospodářství.

Přístup Francie, Maďarska a Finska ukazuje, že pokud se chce, lze nalézt způsob řešení především ku prospěchu vlastního hospodářství

Rozbory, které jsme uskutečnili na Západočeské univerzitě, ukazují, že při realizaci projektů podle Westinghouse či AREVA, které byly v soutěži, by se náš průmysl a stavebnictví podílely zhruba na 42 procentech objemu práce, zatímco pokud bychom stavěli sami podle nakoupeného vhodného projektu jaderného ostrova, mohlo by z celkové ceny díla zůstat v ČR až 92 procent. Nestojí to zato? A v neposlední řadě – stavět je třeba, pokud ještě není hlad po výstavbě elektráren v jiných zemích a má-li český průmysl dosud na co navazovat.

Potřeby elektroenergetiky

Těm, kteří o schopnostech českého (a slovenského) průmyslu malověrně pochybují, bych rád sdělil, že jsme dnes s našimi znalostmi na tom tisíckrát lépe, než když jsme před lety začínali. A snad by bylo také dobré, aby si udělali názor na základě faktů, a nikoli pouze toho, že někde něco slyšeli.

Rozhodnutí o výstavbě třetího a čtvrtého bloku elektrárny Temelín představenstvo ČEZ odložilo na konec roku 2014 či 2015 podle metody odloženého úsudku – oficiálně kvůli čekání na novou státní energetickou koncepci a schválení garancí na výkupní ceny vládou formou „contract for difference“.

Nová státní energetická koncepce se může lišit od starších pouze v detailech, nikoli v potřebách velké elektroenergetiky

Nová státní energetická koncepce se může ale lišit od starších pouze v detailech, nikoli v potřebách velké elektroenergetiky. Vstupní informace pro rozhodování, tedy možnosti a zdroje ČR, se totiž nemění. A požadavek na schválení garancí je také zvláštní, neboť 98 procent objemu silové elektřiny se u nás v současné době prodává sice přes burzu, ale za smluvní cenu okolo 56 eur za MWh a jen dvě procenta za cenu kolísající podle burzy (overnight price). Ta se v současnosti pohybuje mezi 35 až 45 eur za MWh.

Dostatečný vlastní kapitál

Argumentovat cenou, za kterou se prodávají jen dvě procenta objemu elektřiny? A navíc u bloků, které mají sloužit více než 60 let, nelze rozhodovat na základě momentální ceny, kterou dnes křiví deformace evropského trhu s elektřinou formou řady dotací pro obnovitelné zdroje.

Z argumentace a chování představenstva bylo již delší dobu jasné, že ČEZ se do náročné akce pouštět nechce. Ano, rozhoduje se o velké investici – zhruba 235 miliard korun za dva temelínské bloky, což by pro ně s životností nad 60 let byla velmi dobrá cena. Navíc financování bude postupně v čase. Nejprve bude nutné získat jednotlivá povolení, což potrvá pro temelínské staveniště minimálně pět let. Během těchto prvních let přípravy bude třeba investovat do projektu a přípravy zařízení staveniště maximálně 20 miliard korun.

Nová státní energetická koncepce se může ale lišit od starších pouze v detailech, nikoli v potřebách velké elektroenergetiky

Za dobu přípravy může ČEZ mít při dobrém hospodaření dostatečný vlastní kapitál na zahájení výstavby a k dokončení stavby nebude nezbytná bankovní půjčka v plném rozsahu ceny díla. Následná realizace se rozloží přibližně do dalších pěti až šesti let pro každý blok. To je možné, nebude-li ČEZ investovat například do dalších „výhodných“ investic na Balkáně, mikroenergetiky „pro každý panelák“, solárních panelů či předražených meziskladů pro použité palivo.