České zdravotnictví není zdevastované

Pořad Otázky Václava Moravce veřejnoprávní České televize v neděli 29. března mě vyprovokoval k polemice. První část, která se zabývala ekonomickými dopady koronavirové pandemie na naši společnost, byla korektní, a především na vysoké odborné úrovni. Václav Moravec v ní totiž neměl žádnou spřízněnou osobu, ani šanci nikomu položit své tradičně zavádějící otázky.

Ve druhé části jí byla předsedkyně zdravotnických odborů Dagmar Žitníková, a proto se obětním beránkem stal již poněkolikáté ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). Dagmar Žitníková mele naučené fráze a svou odbornost dokládá 13 lety práce na Anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO). Zřejmě se jí současná pozice za mnohem větší peníze líbí víc než práce kvalifikované sestry na směny ve zdravotnictví.

Je však třeba zmínit i prezidenta České lékařské komory (ČLK) Milana Kubka a předsedu Lékařského odborového klubu (LOK) Martina Engela, kteří také neustále pomlouvají naše zdravotnictví. Tvrdí, že je zdevastované, nejsou lůžka, lékaři ani zdravotní sestry a hrozí kolaps celého zdravotnického systému.

Správný stav nouze

Ke zničení společnosti stačí mnohem méně drastické prostředky než atomové zbraně – biologické. Bez výbuchů, záblesků, houbovitých oblaků a změny klimatu, tiše a nenápadně, si lidé mohou připravit strašný osud, katastrofu mnohem větší, než byla jakákoli pandemie, jež vznikla v přírodě.

Biologické prostředky, respektive zbraně, používají k vyvolání onemocnění až smrti člověka, zvířete, případně rostlin, bakterie, rickettsie, viry, mikroskopické houby a toxiny. Ve srovnání s ostatními zbraněmi hromadného ničení, tedy jadernými a chemickými, je pro ně typická velká záludnost, účinnost a nebezpečnost a snadná dostupnost.

Zatím sice nic nevíme o původu koronavirové pandemie, ale pro katastrofy je charakteristický náhlý a nečekaný vznik a hromadné ztráty – více než 50 lidí; nedostatek času na rozhodování a řízení záchranných prací; panika a emoční stres postižených i záchranných týmů; prodlení v zahájení léčby a odsunu; a nedostatek personálu, prostředků, zdravotnické techniky a léků.

K řešení těchto mimořádných událostí jsou nutná následující opatření:

• záchranné práce spočívající v omezení rozsahu a rizik bezprostředních účinků mimořádné události na osoby, zvířata, životní prostředí a majetek;
• likvidační práce – odstranění účinků mimořádné události v co nejkratším čase;
• asanační práce – obnova ekonomické infrastruktury, životního prostředí, společenského života a materiálních a kulturních hodnot.

Uvedené se v Česku děje a řešení včetně a zodpovědnost nese vláda a celá státní správa. Proto vláda správně vyhlásila stav nouze, což je mimořádná situace, ve které jsou značně ohrožené životy a zdraví občanů, majetek, vnitřní bezpečnost a pořádek. Může ji vyhlásit vláda, v případě nebezpečí z prodlení i její předseda, na celém území státu, nebo pouze v ohrožených regionech a městech.

Selhání systému přípravy

Na tato drastická opatření je třeba se připravit preventivními mnoho měsíců i let předem. Jsou jimi krizové pandemické plány, včasné informování obyvatel instrukcemi, rezervy ochranných osobních pomůcek zejména pro zdravotníky a osoby s přímým kontaktem, tedy členy integrovaného záchranného systému (IZS) a zásoby diagnostických souprav a léků. Výroba vakcín vyžaduje nejméně tři měsíce, spíše mnohem déle, a protilátky po očkování se vytvářejí nejméně další tři týdny.

V případě environmentálního rizika a krize, mimořádné události, je důležitá připravenost:

• prevence: znalosti, organizace, technická připravenost;
• psychosomatická odolnost obyvatelstva a její systematické posilování: znalosti o krizi – co učinit, kam se obrátit, logistika priorit a volba správných postupů;
• pozitivní využití masmedií a sociálních sítí;
• cílená psychologická, sociální, ekonomická a zdravotní podpora postižených.

Uvedené je téměř celé převzato z knihy Zdravotnictví a integrovaný záchranný systém při hromadných neštěstích a katastrofách z roku 2014 a vyplývá z něj, že na tuto situaci jsme nebyli dostatečně připraveni. Selhal systém přípravy mnoho let před touto pandemií, proto nelze svalovat vinu pouze na současnou vládu, jak tvrdí většina českých medií.

Václava Moravec opomněl, nebo to vůbec neví, že na úrovni obcí, měst, krajů a státu neexistovaly krizové plány, které se učí samospráva i státní správa připravovat v Institutu civilní ochrany Lázně Bohdaneč. Pokud ochranné pomůcky chyběly, nemůže za to jen Andrej Babiš a současná vláda, ale i ti, kdo za přípravu krizových plánů zodpovídají včetně ředitelů ústavů sociálních služeb a dalších vedoucích pracovníků. A to dlouho. Shánět roušky, respirátory a další ochranné pomůcky v době prvních případů nákazy Cov-19 bylo pozdě.

Odporné a nepřijatelné

Je třeba přestat tuto mimořádnou situaci politizovat a začít pracovat na základě svých vědomostí, schopností a slušného chování. Jde o zdraví občanů, kterým je drtivá většina novinářských nesmyslů lhostejná, a jen problém zvětšují, zejména po zkušenosti s epidemií SARS a téměř každý rok s chřipkou.

České zdravotnictví není zdevastované, ale na vysoké odborné úrovni. Pokud uvedené osoby říkají, že lidé umírají, protože současná vláda nezajistila dost ochranných pomůcek či proto, že nejsou lékaři a sestry v ústavech sociálních služeb, úmyslně šíří paniku a chaos, aby ji oslabil. Když volební preference neovlivňuje střet zájmů, Čapí hnízdo ani označení premiéra Babiše psychopatem předsedou senátorů KDU-ČSL Petrem Šilarem, hodí se koronavirus. Zatím to však nemá žádný vliv.

Jako lékaře mě především zajímá věková struktura zemřelých, zejména, zda mají, či nemají jiná vážná onemocnění. Tím se však novináři nezabývají. Kdyby ano, zjistili by, že člověk je smrtelný a jeho život při těžkých chorobách, jako je rakovina, dechová nedostatečnost, chronická nemoc srdeční, mozkové příhody a další nemoci, končí často zánětem plic, tedy bronchopneumonií. Namísto toho zodpovědnost nese Babišova vládu. Je to odporné a nepřijatelné pro každého slušného člověka v této zemi.