České volby: Konec ideologií aneb Jak se politicky posunout do 21. století

Dnešní demokratické uspořádání je třeba modifikovat tak, aby vyhovovalo změně, kterou vyvolaly globalizace a digitální technologie.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Výsledky českých parlamentních voleb jsou známé – očekávaný dramatický posun doleva se nekonal. Podobně jako v sousedním Německu ani česká sociální demokracie není schopná uchopit tradiční vlastní témata, jako je nárůst sociálních rozdílů, cen energií a potravin nebo nedostupné bydlení, ačkoliv leží na stříbrném podnosu přímo před ní, a využít je ve svůj prospěch.

Ani českým pravicovým stranám a hnutím se však nepodařilo nabídnout voličům hospodářský a společenský koncept do budoucna. Strašák komunismu téměř 25 let po jeho pádu sice už v podstatě nikoho nezajímá, navzdory tomu pravice mává antikomunistickou ideologií stejně zarputile, jako tomu bylo v případě mávátek při oslavách 1. máje za bývalého režimu.

V této věci se česká situace liší od německé – strašení návratem „červených“ v Německu již dávno zmizelo. Němečtí voliči dali v nedávných volbách mandát křesťanským demokratům, aby zajistili, že se nic měnit nebude, nebo aspoň udrželi současný stav co nejdéle. Česká politická scéna se svou roztříštěností a ideologickou polarizací podobá spíše americké než německé. Obě totiž narážejí z různých důvodů na hranice svých možností a stávají se nefunkčními.

Česká i americká politická scéna narážejí z různých důvodů na hranice svých možností a stávají se nefunkčnímiAmeričanům se sice pádu z fiskálního útesu podařilo zabránit, ale kolikrát ještě – jednou, dvakrát? Ideologická polarizace, jež paralyzuje americkou politickou scénu, vede stejně jako v Česku k tomu, že současné demokratické uspořádání společnosti, které po druhé světové válce zajistilo Západu rozvoj a prosperitu, přestává v podmínkách globalizace fungovat.

České parlamentní volby a hrozba pádu z fiskálního útesu v USA ukázaly, že současné politické uspořádání obou zemí sice zatím funguje, ale přestává být životaschopné. Proto je třeba hledat způsob, jak ho změnit, aby tuto životaschopnosti opět získalo – jak ho modifikovat, aby vyhovovalo i v 21. století. A to za změněných podmínek následkem globalizace a digitálních technologií.

Manažerské řízení

Současný český politický systém trpí tím, že svobodné volby nevedou k vytváření stabilních většin. Důsledkem jsou sněmovny, ve kterých se strany vzájemně blokují, a vlády, jež nemají jistotu, že přežijí celé volební období. Navíc nastala fragmentace české pravice, což ve volbách otevřelo prostor protestním hlasům.

V každé společnosti existují nevýdělečné oblasti, jež je třeba subvencovat

V Německu chyběly nové Alternativě pro Německo (AfD), která je pro rozpuštění eurozóny, 0,3 procenta ke vstupu do německého parlamentu (Bundestagu). Nová uskupení na české politické scéně – ANO 2011 a Úsvit přímé demokracie – získala více než 25 procent hlasů, přičemž mezi jejich předvolební sliby patřily i manažerské řízení státu, efektivní státní správa, zeštíhlení přebujelého státu a solidní hospodaření.

To jsou sice pozitivní předsevzetí, ale existují dva příklady z nedávné minulosti, že vertikální řízení firmy nelze přenést na horizontální struktury společnosti a státu.

  • Britská expremiérka Margaret Thatcherová je dodnes oslavovaná za snížení role státu, což její zemi v mnoha ohledech pomohlo. Současně se však v osmdesátých letech objevili na ulicích britských měst podivní a zmatení lidé – pacienti psychiatrických ústavů, které byly z úsporných důvodů uzavřeny.
  • Během hospodářské krize v devadesátých letech v Japonsku naléhali američtí ekonomičtí poradci na šéfy japonských firem, aby radikálně snížili počty svých zaměstnanců. Ti se bránili tím, že japonský firemní systém je založen na modelu rodiny – ředitel podniku je otcem a zaměstnanci jeho dětmi. A od nich se požaduje stejně jako v případě rodiny loajalita k firmě, navíc není možné děti z rodiny propustit.

Stát prostě není firma a v každé společnosti existují nevýdělečné oblasti, jež je třeba subvencovat, jako je školství nebo zdravotnictví, a neproduktivní skupiny obyvatel, které potřebují solidární podporu, například děti nebo důchodci. A „racionální“ ekonomická a efektivní řešení kupříkladu problému nevyléčitelně nemocných nebo starých lidí jsou často značně problematická.

Projevy nespokojenosti

Model manažerského řízení státu na českou politickou scénu pronikl téměř s 30letým zpožděním za západními zeměmi, a to v době, kdy se vliv národních vlád na globální ekonomiku neustále snižuje a je stále zřetelnější, že výhody globalizace nejsou rovnoměrně rozdělené. Části společnosti sice přinášejí prospěch, ale její zbytek musí počítat se zhoršením životní úrovně.

V uplynulých letech se proto začaly množit projevy nespokojenosti – od autoritativních států, jako je Tunisko, Libye, Egypt či Turecko, až po stabilní demokracie, kupříkladu Španělsko, Izrael a USA. V USA a Izraeli se tyto protesty netýkaly boje za svobodu a demokracii, ale vysokých nájmů a poklesu životní úrovně obyvatel. V arabských zemích se pak mimo jiné protestovalo proti zdražení potravin a v Turecku střední třída proti autoritativnímu režimu.

Společným jmenovatelem všech protestních hnutí je pocit mladé generace, že ztratila perspektivu a naději na lepší budoucnost. Vývoj české společnosti odpovídá světovému trendu. Mladí lidé navzdory solidnímu vzdělání nemohou najít uplatnění na pracovním trhu a generace listopadu 1989, jíž je dnes okolo 45 let, začíná mít pocit, že období postkomunismu ztělesněné Václavem Klausem a Milošem Zemanem se potáhne donekonečna.

Vliv digitálních technologií

Tento pokles vlivu národních vlád na mezinárodní politické scéně kvůli globalizaci se pak odehrává v době, kdy se v důsledku technologického vývoje mění mezinárodní vztahy. Digitální technologie, jež hrály významnou roli v některých uvedených protestních hnutích, dnes ovlivňují nejen jednotlivce, ale i politické myšlení a chování států.

Na individuální úrovni odkládáme stále častěji svou paměť na internet. Proč si pamatovat telefonní čísla, můžou-li být uložená v mobilním telefonu? Proč si pamatovat historická data, je-li možné je kdykoliv vygooglovat?

Digitální technologie posunuly způsob politického uvažování do 21. století a pomohly opustit lpění na ideologiíchNa státní úrovni pak kauza Snowden ukázala, že právě tato data a privátní informace v hlubinách internetu dnes zpravodajské služby nejvíce zajímají. Zcela nové možnosti sběru informací přispěly k tomu, že ideologický pohled či demokratické normy přestaly být kategoriemi, ve kterých anglosaský svět přemýšlí.

Po druhé světové válce vznikla aliance s názvem Five Eyes zpravodajských služeb USA, Kanady, Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu. Součástí jejich spolupráce není jen odposlouchávání politiků spřátelených zemí, například německé kancléřky Angely Merkelové, či hospodářská špionáž, ale i získávání informací o vlastních občanech. To ve všech zmíněných zemích nesmějí, a proto jim je obstarávají jejich partnerské služby.

Chce-li se tedy americká zpravodajská služba něco dozvědět o občanech USA, obejde zákony vlastní země tím, že o informace požádá svůj britský protějšek, který může sledovat kromě poddaných královny kohokoliv. A tato služba zase požádá Australany či Kanaďany. Digitální technologie tím posunuly způsob politického uvažování do 21. století a pomohly opustit lpění na ideologiích nebo na transatlantických vztazích v předchozím století.

Hledání nového uspořádání

Americký internetový optimista Jeff Jarvis tvrdí, že komunity nevznikají, ale existují, jen je jim třeba nabídnout elegantní organizační řešení. Spolužáky ze základní školy vám nikdo nevymyslí, prostě je máte, přičemž Facebook dokáže nabídnout elegantní řešení, jak s nimi být v kontaktu.

Hledání nového uspořádání právě odstartovalo

To platí i pro politický systém. Jeho optimální nové uspořádání by mělo být založeno na životaschopném, nebo, jak říká Jarvis, „elegantním“ modelu, který se přizpůsobuje změnám ve společnosti. Hledání nového uspořádání právě odstartovalo a budou se ho týkat příští parlamentní volby, a to nejen v Česku. Otázkou však zůstává, zda vznikající politický systém bude z hlediska společnosti horší, či lepší než ten předchozí.

Počet příspěvků: 1, poslední 3.11.2013 03:38 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.