Lidovky.cz

Česká brynda v americko-ruské hře o Jevgenije Nikulina

  14:20
Co vlastně chtěl prezident Miloš Zeman dosáhnout intervencí ve prospěch ruského občana Jevgenije Nikulina, jenž již půldruhého roku sedí v české vazbě?

Jevgenij Nikulin a jeho bílé lamborghini na stránkách ruského serveru Gazeta.ru. foto: Gazeta.ruLidovky.cz

V české vazbě sedí již půldruhého roku ruský občan Jevgenij Nikulin a čeká na rozhodnutí českého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, zda bude vydán do USA nebo do Ruska. Trestněprávní orgány obou zemí jsou ho žádostivy a české soudy nemají námitky proti vydání ani tam, ani onam.

Žádosti obou stran jsou po formální stránce v pořádku, což zjistit lze. Jak je tomu po stránce obsahové, by zjistil až případný soud. Nejzajímavější na tom však jsou průvodní okolnosti.

Úplně jiný důvod

Ruská žádost je mediálně komentována jako účelová, mající za cíl zabránit Nikulinovu vydání do USA. Není důvod tomu nevěřit, týká se totiž trestného činu, který je staršího data, než je tomu v případě americké žádosti, a přišla jako druhá. K tomu lze ale přičíst i závažné pochybnosti provázející žádost americkou.

Málokdo se zarazí nad skutečností, že když americké orgány vyvíjejí velký tlak na české, aby Nikulina vydaly právě jim, vůbec se netají, že skutečný důvod, proč ho chtějí, je úplně jiný, a není v žádosti obsažen

Nikulin prý před více než pěti lety způsobil USA nějakou škodu kybernetickou kriminalitou, a oficiálně ho proto obviňují ze zcizení milionů osobních dat. Málokdo se ale zarazí nad skutečností, že když americké orgány vyvíjejí velký tlak na české, aby Nikulina vydaly právě jim, vůbec se netají, že skutečný důvod, proč ho chtějí, je úplně jiný, a není v žádosti obsažen.

Domnívají se totiž, že by Nikulin mohl promluvit o pozadí údajného ruského kybernetického ovlivnění amerických voleb. Zde je však důkazní situace den ze dne slabší, byť americké orgány s velkou pompou obvinily třináct ruských občanů. Jak však vyplynulo z odůvodnění, chovali se jako tuctoví zlodějíčci. Člověk si hned vzpomene na pořekadlo, že v nouzi čert i mouchy lapá...

Víc toho americké trestněprávní orgány zřejmě nemají, což odpovídá vyjádřením expertů, že se v kyberkriminalitě těžko získávají forenzně udržitelné důkazy. Obzvlášť v situaci, pokud není o čem. Ani tady se však v dějinách inkvizitoři nezastavili. V případech, kdy po čarodějnictví nebylo ani stopy, vyřkli, že právě toto důkladné skrývání je důkazem jeho perfidní existence. Uvidíme, kterou historickou zkušeností se američtí vyšetřovatelé inspirovali.

Domů do Ruska

Pikantní je, že Nikulinova činnost Američanům až do podzimu 2016 nevadila. Pak ale Hillary Clintonová projela volby a demokraté převzali původně republikánskou objednávku očernit tehdy ještě prezidentského kandidáta Donalda Trumpa. V těchto intencích pokračují celou dobu, co je prezidentem, až se z toho stala americká občanská hybridní válka, snažící se podle stalinistického modu operandi odhalit tu vnitřního, tu vnějšího nepřítele, jak se zrovna hodí.

Nikulin chce domů do Ruska, kde ho sice čeká také trestní stíhání, ale trest, který by za to mohl dostat, odsedí „na žiletce“. A navíc po něm nebudou chtít přiznání, že chtěl destruovat veskrze demokratický volební systém USA.

Takže ve skutečnosti jde o to, dostat do USA ruského občana, který je podezřelý z kyberkriminality, a doufat, že tam pod hrozbou drakonického trestu mnoha desítek let vězení „vyměkne“ a řekne něco na téma ruského ovlivnění amerických voleb, ať už to bude pravda, nebo ne, protože v kyberprostoru se velmi těžko cokoliv dokazuje.

Asi není divu, že se Nikulinovi podobná perspektiva zajídá, tím spíš, když dozajista ví, jak moc by některé politické kruhy v USA (a celý jejich vojenskoprůmyslový komplex) nějaký náznak potvrzení té údajné ruské agresivity potřebovaly. Vždyť za Nikulinem dokonce přes velkou louži až do Čech dvakrát přiletěli, že když poví, svoboděnku pánové od FBI slibovali. A když ne, tušil jistě Nikulin dobře, mohl by skončit třeba na Guantánamu, kde by měl opravdu hodně času jít do sebe.

A tak Nikulin chce domů do Ruska, kde ho sice čeká také trestní stíhání, ale trest, který by za to mohl dostat, odsedí „na žiletce“. A navíc po něm nebudou chtít přiznání, že chtěl destruovat veskrze demokratický volební systém USA, kde často vyhrává ten, kdo má míň hlasů, a když by se to mělo zvrtnout, soud zakáže to přepočítání dopočítat, aby byla demokracie zachována.

Mediální furore

Ovšemže i ruská strana tlačí, aby bylo po její vůli. Ruský prezident o tom mluvil s tím naším, a ten zase dvakrát s ministrem spravedlnosti, který to všechno má rozseknout. Dostal ho tím ale do pěkné bryndy. Co teď může chudák ministr Pelikán dělat? Mediální furore nabývá na intenzitě a zdá se čím dál víc vylučovat možnost, že by Nikulin mohl být vydán do Ruska, aniž by se ministr spravedlnosti a prezident kompromitovali coby ruští posluhové.

Mediální furore nabývá na intenzitě a zdá se čím dál víc vylučovat možnost, že by Nikulin mohl být vydán do Ruska, aniž by se ministr spravedlnosti a prezident kompromitovali coby ruští posluhové

Pro zkušeného politického matadora Zemana to však muselo být naprosto jasné, jaké důsledky bude mít tento jeho nátlak – Nikulinovo vydání do Ruska je pro Pelikána nyní nesmírně ztíženo, i kdyby pro ně měl dobré důvody. A ty má, protože USA zcela nepokrytě chtějí Nikulina dostat do rukou úplně kvůli něčemu jinému, než kvůli čemu oficiálně žádaly. Tady je nejvyšší opatrnost zcela na místě.

Tak co vlastně prezident Zeman chtěl svou intervencí dosáhnout? Humpolácky napomoci vydání Nikulina Rusům? Nebo aktivním opatřením vytvořit situaci, aby byl vydán Američanům? Nebo co?

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.