Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Brazilský zákon o půdě: Kapitulace před da Silvovými vrahy

Evropa

  5:16

Prezidentka Rouseffová nazvala rozhodnutí sněmovny o amazonských pralesích ostudným a pohrozila vetem, pokud je schválí i Senát.

Navzdory všem zdáním není brazilská prezidentka Dilma Rouseffová žádnou ochránkyní přírody. Je člověkem energetické společnosti Petrobras, brazilské ropné lobby a zapřisáhlou technokratkou. foto: © ReutersČeská pozice

Že by tu byla koncovka? Game over? Hra nikdy nekončí, ale určité partie skončit můžou. Vypadá to, jako by se osud zhušťoval. Za dosud nerozhodnutými partiemi udělal nečekaně tečku. Stačil necelý měsíc a bylo po Usámovi bin Ládinovi, oženil se princ William, byl blahořečen papež Jan Pavel II. a zatčen generál Mladić. Kolik případů, tolik partií.

Likvidace ochránců přírody

Před několika týdny dorazila z Brazílie smutná zpráva. Joao Claudio Ribeiro da Silva a jeho žena Maria byli zavražděni. Ribeiro da Silva byl brazilským ochráncem přírody známým po celém světě. Vyhrál několik sporů s velkými nadnárodními společnostmi, které v jeho zemi těží dřevo. Neúnavně bojoval za záchranu Zeleného pekla.

Stejně jako Chico Mendes, další brazilský mučedník ochrany životního prostředí. Ten nespatřoval budoucnost Amazonie v přehradách, silnicích, pastvinách dobytka a plantážích sóji a olivových palem, ale v ekoturismu a zhodnocování genetických pokladů neboli léčivých rostlinách i v tradičním získávání kaučuku. Ovšemže musel být odstraněn. Stejně jako Dian Fosseyová, jež bojovala za místo pro život horských goril. Mafie složená z pytláků, obchodníků a těžařů dřeva zlikvidovala i ji. Koně se střílejí, ochránci přírody se likvidují. Že by to tak bylo v pořádku?

Stále se tedy nacházíme v situaci, kdy je bojovník za ochranu přírody synem či dcerou smrti. Na tom se nic nezměnilo. Věčný stav. Chico Mendes v roce 1988 a Dian Fosseyová v roce 1985 byli zabiti kvůli stejné věci, jako byl nyní, v roce 2011, zavražděn da Silva. Ten svou smrt ostatně předpověděl už před půl rokem. Jak je to vůbec možné?

Legalizace ničení pralesů

V podstatě přece víme, že se svět zásadně změnil. Věčně slýcháme o ochraně klimatu, obnovitelné energii, udržitelném vývoji a technologiích šetrných k životnímu prostředí. Obecný diskurz v uplynulých 20 letech doslova zezelenal. Kdybychom chtěli být optimisty, mohli bychom si myslet, že smrt da Silvy je dobrým znamením. Něco jako boj zadních vojů. Znamením, že skupiny, které se podílejí a mají zájem na ničení přírody, jsou proti krásnému novému zelenému světu schopné bojovat už jen pomocí teroristických prostředků. Jenže…

Kvůli amnestii se Brazílie připraví o daňové příjmy ve výši zhruba 4,3 miliardy eur. Taková pokuta totiž byla dosud udělena ilegálním těžařům.K podobnému optimismu není důvod, neboť ve stejný den, kdy byl zavražděn da Silva se svou ženou, přijala brazilská Poslanecká sněmovna reformu týkající se využití amazonské půdy. Reforma je v podstatě úplnou kapitulací před da Silvovými vrahy. Bezpodmínečným složením zbraní před lobby firem zabývajících se těžbou dřeva. Nový zákon o půdě zmírňuje dosavadní omezení v zájmu ochrany přírody a navíc uděluje amnestii těm, kdo v roce 2008 ve státě Amazonas vytvořili ilegální těžbou dřeva zemědělská území.

Kvůli amnestii se Brazílie připraví o daňové příjmy ve výši zhruba 4,3 miliardy eur. Taková pokuta totiž byla dosud udělena ilegálním těžařům. Legalizace ničení pralesů je však důležitější než všechny peníze. Pravděpodobně z ní plynou větší příjmy než ze zmíněné pokuty. Brazilská prezidentka Dilma Rousseffová nazvala rozhodnutí ostudným a pohrozila prezidentským vetem, pokud jej schválí i Senát.

K pochopení váhy těchto slov je třeba vědět, kdo je Dilma Rousseffová. Navzdory veškerým zdáním to totiž není žádná ochránkyně přírody. Právě naopak. Ještě v éře bývalého brazilského prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy se Rousseffová dostala jako ministryně pro energetiku do vážného konfliktu s tehdejší ministryní životního prostředí Marinou Silvaovou. Ta se postavila proti záměru vybudovat v Amazonii nové přehrady a silnice, ale neuspěla a nakonec odstoupila.

Ve skutečnosti je Rousseffová člověkem energetické společnosti Petrobras, brazilské ropné lobby a zapřisáhlou technokratkou. Je-li podle ní hanba, co se nyní děje, musí to být skutečně vážné. To, že lidé musejí v 21. století umírat za ochranu přírody, je dramatem. To, že brazilská sněmovna devastaci přírody na nejvyšší úrovni legalizuje, je však tragédií. Takové je tedy aktuální skóre.

Hlavní nepřítel – oxid uhličitý

To vše napovídá, že environmentální diskurz a skutečná ochrana přírody si jsou na hony vzdálené. Nebe a dudy. Samé řeči, ale skutek utek’. Je snadné místo ochrany přírody v jednom kuse blábolit o udržitelné ekonomice, obnovitelné energii a ochraně klimatu. To, co se děje, je naprosto absurdní. Fantasmagorie. Dobře mířená rána logice.

Hlavním nepřítelem má být oxid uhličitý. Kašpaři v naší komedii mluví už roky o snížení jeho emisí, jen jim nějak unikla kapacita lesů jej vázat. Myšlenka REDD – Reducing Emissions from Deforestation and Forest Degradation neboli Snižování emisí způsobených odlesňováním a degradací lesů – se dostala na program jednání až nyní. Díky REDD je prý dnes už možné zahrnout kapacitu ponechaných lesů vázat oxid uhličitý do mezinárodního obchodu s kvótami. V podstatě by tedy svět platil státům za kapacitu ušetřených lesů. Pomocí tohoto triku z říše čísel by bylo možné „potají“ zachránit i biologickou diverzitu. K tomu teoreticky směřujeme.

Kapacita vázat oxid uhličitý, kterou disponují energetické plantáže zřízené na místě pralesů, je pouhým zlomkem kapacity někdejších porostůNavzdory tomu zůstane dle odhadů Greenpeace v důsledku brazilského zákona o půdě bez jakékoli ochrany 86 milionů hektarů deštného pralesa, což je plocha odpovídající osmi Maďarskům (zhruba jedenácti Českým republikám – pozn. red.), napospas Valibukům. Nebo „bioenergetikům“. Nezapomínejme totiž, že bioetanol je obnovitelná energie.

Nezastavitelný proces

Většina brazilských a indonéských pralesů je v současnosti mýcena kvůli plantážím olejových palem a cukrové třtiny, tedy ve znamení obnovitelné energie. Ochrana přírody se tím stala hnacím motorem její devastace, a to doslova. Dle jedné nejnovější studie Evropské unie je těžká technika pracující na plantážích obnovitelné energie úctyhodným „naftožroutem“ fungujícím na fosilní paliva.

Kapacita vázat oxid uhličitý, kterou disponují energetické plantáže zřízené na místě pralesů, je pouhým zlomkem kapacity někdejších porostů. Emise oxidu uhličitého v důsledku ochrany přírody tím ve srovnání s průmyslem fosilních paliv pouze rostou. To vše navíc doprovází devastace krajiny o rozloze celých světadílů.

To, kvůli čemu jsem si 13. května 1989 vlezl do panteří klece, se tedy zdá aktuálnější než dřív. V tomto ohledu se na světě nic nezměnilo. Navzdory všem akcím, jako je „prober se!“, všem zákazům igelitových tašek, všem panicky zavíraným jaderným elektrárnám, všem osiřelým ledním medvědům předváděným s cílem vyvolat zděšení v důsledku změny klimatu na všech ekoreality kanálech a všem solárním farmám a donkichotským větrným mlýnům se devastace životního prostředí jeví jako nezastavitelný proces.

Navždy v kleci

Slyšel jsem, že se má rozšiřovat budapešťská zoologická zahrada. Snad by se v ní našlo místo pro jednu permanentní lidskou klec. Měl bych si totiž sednout zpátky do klece a nevylézt z ní aspoň do roku 2020. Proč právě do té doby? Odpověď se skrývá v další metě, která doplňuje REDD: Zero deforestation by 2020!

Do roku 2020 by se mělo tempo mýcení deštných pralesů snížit na nulu! To si alespoň vytkl za cíl Světový fond na ochranu přírody. Do roku 2020 zbývá přesně devět let. Devět let bylo třeba k nalezení Usámy bin Ládina. Devět let bylo třeba, aby na místě Ground Zero začala vyrůstat Věž svobody. Devět let v kleci? Funguje-li zámek jen na heslo nulové mýcení pralesů, pak z ní už možná nikdy nevylezu.

Autor: