Ceska Pozice

Bláhové snění (9.) Jeden z nejúspěšnějších imigrantů a jeden velesnílek

Sklon k padoušství lze zvládat jen zákony pro všechny stejně platnými, srozumitelnými a dodržovanými z vlastní vůle každého. Stačí jich deset.

Benjamin Kuras 20.4.2012
Mojžíš, nejhrdinštější literární postava všech dob v největším bestselleru všech dob, poráží mocný faraonský Egypt bez armády a beze zbraně pomocí „deseti ran egyptských“. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mojžíš, nejhrdinštější literární postava všech dob v největším bestselleru všech dob, poráží mocný faraonský Egypt bez armády a beze zbraně pomocí „deseti ran egyptských“. | foto: archivČeská pozice
Mojžíš, nejhrdinštější literární postava všech dob v největším bestselleru všech dob, poráží mocný faraonský Egypt bez armády a beze zbraně pomocí „deseti ran egyptských“.

Jeden z nejúspěšnějších imigrantů všech dob – Josef syn Jákoba – se do tehdy velemocného a bohatého Egypta dostal téměř zázrakem. Poté, co o fous unikl smrti, kterou mu připravilo všech jedenáct bratrů ze žárlivosti, že byl otcovým oblíbencem a dělal na ně neustále velkého chytráka. Také to štěstí mohl nemít a nebýt náhodné karavany, která ho zachránila, zhebnul by v pouštní jámě.

Příkaz, který z této události vyvodili pozdější talmudičtí rabíni, zněl: rodiče se musejí ke všem svým dětem chovat stejně (ať už shovívavě či přísně), nechtějí-li v nich vypěstovat na jedné straně povýšenost, na druhé závist. Obě jsou zdrojem padoušství.

Otroci padouchů

Závratný úspěch Josefovy imigrantské dráhy přes útrapy, zrady a věznění až do nejvyšší funkce faraonova ministra hospodářství a financí se vyznačuje touto praktickou moudrostí: chceš-li být úspěšný, musíš být prospěšný. K vlastnímu úspěchu se můžeme propracovat jen tím, že pomůžeme k úspěchu někomu jinému. Čím více lidem k úspěchu pomůžeme, tím víc lidí bude k úspěchu pomáhat nám. A chceme-li mít úspěch trvale zabezpečený, musíme dbát, abychom byli trvale nepostradatelní pro ty, na nichž náš úspěch závisí.

Chceme-li mít úspěch trvale zabezpečený, musíme dbát, abychom byli trvale nepostradatelní pro ty, na nichž náš úspěch závisí

Na to zřejmě zapomněly další generace potomků Josefových bratrů, kteří za ním do Egypta přivandrovali. Jak přesně se to jejich zapomnění událo a v čem přestali být následným faraonům nepostradatelní, Bible nesděluje. Dovídáme se z ní pouze, že kterémusi faraonovi lezli tolik na nervy, že z nich udělal otroky ve stavebnictví. Těmi zůstali několik generací, pod nadvládou a dozorem padouchů.

Až do té chvíle, než se jich zastal velesnílek o světě bez padouchů, faraonův bratranec Mojžíš, jehož hebrejské jméno Moše znamená něco jako „vylovený“, ale jeho egyptské jméno Moses znělo hrdě faraonsky jako bratrancovo Ramses. Vytažený měl být údajně z říčního rákosí rukama Ramsesovy neplodné tety, která tím přišla k novorozenému synovi, jehož jí po řece poslala židovská máma, aby ho zachránila před faraonovým rozkazem pozabíjet všechny prvorozené hebrejské syny.

Deset ran egyptských

Zda byl Mojžíš skutečně dítě Izraelitů (jak vypráví Bible), nebo faraonský aristokrat snící o světě bez padouchů (jak s větší pravděpodobností hádal Sigmund Freud), je nedůležité. Důležité je, že svůj sen o světě bez padouchů nachází v hebrejském Bohu Adonaji Elohimovi, s nímž se intimně seznamuje a na jehož příkaz vyvádí hebrejské otroky z Egypta. A abychom se nedostali do neplodných náboženských sporů, připomeňme si znovu, že pro účely této studie Bibli čteme jako dílo literární, nikoli teologické.

Setkání s veletvůrčí osobností Adonaj Elohim z Mojžíše učiní nejhrdinštější literární postavu všech dob v největším bestselleru všech dob porážející mocný faraonský Egypt bez armády a beze zbraně pomocí „deseti ran egyptských“. Ty nám stojí za to si stručně připomenout jako významnou součást našeho kulturního dědictví:

Na těchto přírodních katastrofách není nic obzvlášť zázračného. Kromě toho, že se dějí jedna za druhou jakoby na Mojžíšův příkaz a vrcholí otevřením moře, kterým prchající otroci stačí projít po dně na druhou stranu, než se moře zase vrátí a zatopí dohánějící egyptská vojska. I to se prý podle přírodopisců mohlo stát a prý snad dokonce stalo jakýmsi zemětřesením způsobeným výbuchem středomořské sopky.

Starověký Egypt jako symbol krutosti

Zázrakem tedy nebylo, že se moře otevřelo, ale to, že zrovna v tu chvíli hebrejští otroci dorazili na jeho břeh. Dnes se prý podobné katastrofy dají vytvořit i uměle pomocí globálních spiknutí všelijakých moci žíznivých padouchů. Odtud se pak osvobození otroci nechávají 40 let vláčet po poušti za nos jakýmsi písčitým vírem, či kouřem, s pomocí velkého elektronického přístroje zvaného „archa úmluvy“, který Erichu von Dänikenovi potvrzuje návštěvu mimozemšťanů s nadpozemskou technologií.

Starověký Egypt se deseti zákony stává pro naši civilizaci symbolem krutosti, nesvobody a bezpráví

Mojžíš sice sní o světě bez padouchů, ale ne zcela bláhově. Ví, že sklon k padoušství je přirozenou součástí lidské psychiky a dá se zvládat jen jasně srozumitelnými zákony, pro všechny stejně platnými a dodržovanými z vlastní vůle každého. Podle jeho snění by svět dokázal fungovat bez padouchů, kdyby se mu dařilo držet alespoň těchto deseti, které nebudeme plagiátorsky opakovat, nýbrž si je nalistujte v Bibli, Deuteronomium 5,6-18. Bez nich by žádné další snění o světě bez padouchů nedávalo smysl.

Starověký Egypt se jimi stává pro naši civilizaci symbolem krutosti, nesvobody a bezpráví a ztrácí se v mlhách temného starověku plného pověr a černokněžnických magií.

Benjamin Kuras
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.