Lidovky.cz

Bláhové snění (27.) Každý z nás je politický živočich

  5:37

Aristotelés školí nový typ vladaře a studuje padouchy: „Největší padouši předstírají největší zbožnost, aby se myslelo, že jim bůh fandí.“

foto: © repro foto, ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Návrat druhé vlny vysoce vzdělaných a ekonomicky úspěšných babylonských Židů do zpustošené Judeje v polovině 5. století před naším letopočtem pod vedením biblického redaktora Ezdráše a perským králem jmenovaného guvernéra Nehemiáše vrací Jeruzalému stěžejní místo v židovském národním sebevědomí. S finanční pomocí zámožných Židů, které zůstali v teď už perském Babylónu, se obnovuje ekonomie, státní organizace a vášeň po vzdělanosti.

K Mojžíšovu Pentateuchu se přidávají dodatečné knihy hebrejské bible (Proroci, Královské, Přísloví, Žalmy) a dokončuje se redakce její konečné a dále už neměnné formy, jak ji dnes známe pod hebrejským titulem Tanach či křesťanským pojmenováním Starý zákon. Všechny další spisy už budou součástí jiných literárních struktur.

Poslání rabínů

I jejich cílem však bude upevňovat národní vědomí, civilizační sebevědomí a vůli přežít jako vyhraněný národ pod všemi okupacemi, ve všech diasporách a pod náporem mohutnějších kultur. S vědomím specifického poslání, jímž je smluvní závazek přijímat a svým dalším generacím předávat Bohem sdělené zákony spravedlnosti a ctnosti.

Z potřeby vykládat biblické hebrejské texty k naprosté srozumitelnosti už aramejsky mluvícímu národu vzniká síť škol „midraš“ znamenající „výklad“

Z potřeby vykládat biblické hebrejské texty k naprosté srozumitelnosti a diskusi už aramejsky mluvícímu národu vzniká síť škol „midraš“ znamenající „výklad“ a scházející se v budovách „bet kneset“ (česky asi shromažďovna). Ta nastoluje tradici živých debat a interpretací, které pěstuje nová, v Babylóně vzniklá třída učenců zvaná hebrejsky „rabanim“ (singulár rav) nebo „perušim“ (do češtiny převedené jako farizejové).

Jejím přirozeným prvkem se stává názorová svoboda podmíněná „věcností“ a „věčností“ a studující realitu světa a lidského jednání s transcendentním cílem vnímat drobnosti každodenní existence hlediskem nadčasovosti a podřizovat je Božímu kosmickému věčnu. Debaty musejí být důkladně vyargumentované, důrazně zakázané je přesvědčování pomocí zázraků, kouzel a triků.

Mezinárodní síť

Podobnost rabínské třídy se souběžně v Řecku vznikajícími sókratovskými a platónskými filozofickými akademiemi je nápadná, třebaže jejich přímý vzájemný styk a vzájemné ovlivnění v těchto dobách je geograficky nepravděpodobné. Řecko a Persie, pod niž v této době Judea spadá, jsou ve stavu nepřátelství se silně ozbrojenými hranicemi. Rabínská síť funguje souběžně s obnovenou institucí kněžství včetně funkce velekněze.

Farizejští rabíni vzdělávají obecný lid k samostatnému přemýšlení, otevřené debatě a tvořivému vykonávání biblických zákonů

Farizejští rabíni vzdělávají obecný lid k samostatnému přemýšlení, otevřené debatě a tvořivému vykonávání biblických zákonů. Jejich vliv na všeobecné vzdělání sílí do takové míry, že z kněžství jako zprostředkovatele Boží vůle se stává sotva něco málo víc než instituční formalita s osláblým duchovním nábojem, jak rabíni usilují o přetvoření židovského lidu v „kněžský národ“, v němž by každý jednotlivec přijímal odpovědnost za spiritualitu svou i národní.

Z dříve provinčního nárůdku vyrůstá úspěšná mezinárodní síť osvícených, světáckých, zvídavých a světem protřelých obchodníků, podnikatelů, učenců a vzdělanců hovořících a píšících plynule několika jazyky, cítící se v pohodě v několika kulturách a žíznící po jejich vědách a kulturách.

Pochůzkové mudrování

Na ukojení jejich žízně se už od poloviny 4. století před naším letopočtem bezděky připravuje Řecko pod intelektuálním vedením filozofického, etického, estetického, antropologického, matematického, fyzikálního, metafyzického, biologického, astronomického, historického, muzikálního, logického, rétorického, poetického, lingvistického a politologického vševěda jménem Aristotelés.

Aristotelés při svém popocházení objevuje, že příroda nesnáší prázdno fyzické ani lidské duše

Ten pro svou neposednost a hyperaktivní neklid přeměňuje filozofické rozjímání sedavé a statické v mudrování „peripatetické“ čili pochůzkové, k němuž své žáky přiměl přesvědčením, že při chůzi se přemýšlí lépe než v nehybnosti, i kdyby to bylo jen pár kroků sem a tam. Aristotelés při svém popocházení objevuje, že příroda nesnáší prázdno fyzické ani lidské duše. Nesnáší prázdno mentální, a proto je musí něčím vyplnit.

Vymýšlí systémy klasifikace věcí do druhů, typů a kategorií. Radí umělcům kopírovat přírodu, a tím povyšuje umělecká díla na přírodní úkazy. Ujišťuje, že příroda nedělá nic zbytečně. Definuje člověka jako politického živočicha a stát jako přirozené uspořádání společnosti. Doporučuje dělat všechno s mírou a nic nepřehánět.

Aristotelova zjištění

Aristotelés v dramatických zápletkách fandí pravděpodobným nemožnostem před nepravděpodobnými možnostmi a racionálnostem před neracionálnostmi a radí, že má-li na jevišti nějaký bůh proměnit člověka ve strom, mělo by to být alespoň logické, ne-li pravděpodobné. A když už je nepravděpodobné, musí to být alespoň zábavné. A chce-li to být naopak tragické, musí to budit opravdově cítěný soucit a strach. Domnívá se, že nebeská tělesa jsou tím noblesnější, čím jsou vzdálenější.

A studiem padouchů a poctivců zjišťuje:

  • Přítel každého není přítelem nikoho.
  • Největší padouši předstírají největší zbožnost, aby se myslelo, že jim bůh fandí.
  • Nikdo nemůže milovat toho, koho se bojí.
  • Politici nedovedou přestat usilovat o moc, slávu a osobní štěstí.
  • Revoluce vznikají, protože ponížení touží být si rovní a rovní nadřazení.
  • Konečným cílem politické vědy musí být dobrý člověk.

Podobnými moudry Aristotelés školí nový typ vladaře v Alexandrovi Velikém a připravuje ho na dobytí všeho civilizovaného a civilizovatelného – od Indie po Egypt a Řím. Světáckými a vzdělanými Židy mu padá do klína intelektuální kapitál, který náruživě využívá. Řecko a Izrael se konečně na několik století setkávají – ve směsici vzájemného obdivu, závisti a nenávisti.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.