Shovívavě otrokářský multikulturní aristokraticko demokratický socialismus s lidskou tváří poháněný svobodomyslností a respektem k lidské individualitě jako spolutvůrci kolektivní slávy a napínaný tu směrem k anarchii, tu směrem k totalitě. Tak nějak by se dala klasifikovat „polis“ zvaná Atény v 5. a 4. čtvrtém století před naším letopočtem.
Půldruhého století nebývalé exploze tvořivosti ve všech oborech lidského snažení podporované osvícenými vládci s vírou, že jejich vlastní prosperita bude bezpečnější v rovnoměrnějším rozprostření moci mezi náruživé spoluobčany než v olupování poddaných. Vznikla okleštěním moci aristokracie, nastolením demokracie všech občanů Atén bez rozdílu tříd či majetnosti, otevřením volného placeného trhu práce otrokům a svobody podnikání přivandrovalým cizincům.
Kulturní exploze
A opět na Řeky neplatí přísloví, že ve válce múzy mlčí. Kulturní exploze Atén se odehrává mezi válkami se Spartou a všech Řeků s Persií, tu prohrávajících u Thermopyl, tu vyhrávajících u Marathónu. Perské vydrancování Atén v roce 480 před naším letopočtem všechny Řeky rozlítí k důkladnému vypráskání perských padouchů ze Středomoří v roce 466 před naším letopočtem.
Několik desetiletí Řekům vládnou hrdinní a slovutní generálové:
- marathónský velitel Militiadés;
- po něm jeho syn a ničitel perského loďstva Kimón;
- marathónský veterán Aristeidés, „spravedlivý a nejctnostnější muž Atén“, slovy Hérodotovými i Platónovými;
- další marathónský veterán a populista Themistoklés začleňující do politického života nejnižší a nejchudší třídy Atéňanů;
- námořní veterán Efialtés, jenž nastolil demokratické kontrolní úřady omezující moc aristokratické oligarchie, která za to na něho páchá atentát;
- jeho následník a mstitel Periklés, upevňovatel demokratických zákonů, které 40 let před ním zavedl ústavodárce Kleisthenés, ale jež stále občas sklouzávaly pod mafiánskou kontrolu oligarchů.
Nejvlivnějším z nich je v této chvíli Periklův politický odpůrce Kimón a jeho ostrakizace – desetileté vyhnanství z Atén je jedním z prvních Periklových státnických kroků. Poté Periklés předává veškerou politickou moc volenému 500člennému parlamentu a roku 461 před naším letopočtem uvádí do chodu civilizační zázrak, který bude navždy známý jako „zlatý věk Atén“.
Absolutní svoboda slova
Periklés odmocněné aristokracii ponechává všechen majetek a otevřené možnosti pro tvorbu a podporu umění, bádání a řízení akademií, s vědomím, že ona jediná na ně bude mít dostatek pohodlí a zahálčivého času. Špičkové architekty a sochaře povyšuje z dosud nectěného stavu chudých řemeslníků a zvyšuje jim honoráře za státní zakázky chrámů, státních budov a divadel. Nemajetným řemeslníkům, trhovcům a příštipkářům zaručuje rovný občanský status s aristokraty a zbohatlíky. Chuďasům a starcům přispívá na životní minimum.
Periklés všem občanům bez rozdílu uděluje absolutní svobodu slova a právo kritizovat mocné, kibicovat do správy věcí veřejných a kandidovat do státních funkcíVšem občanům bez rozdílu uděluje absolutní svobodu slova a právo kritizovat mocné, kibicovat do správy věcí veřejných a kandidovat do státních funkcí. Otrokům, kteří v čtvrtmilionových Aténách tvoří přibližně třetinu populace, umožňuje placenou práci na veřejných stavbách a na řízení společnosti, včetně práce úřednické a policejní. Cizím rezidentům bez aténského občanství tvořícím pětinu obyvatel uvolňuje všechen prostor pro svobodné podnikání, tvoření a bohatnutí, aniž by jim dával občanská práva. Podílet se na tvorbě slávy Atén je samo o sobě pro cizince dostatečnou odměnou.
Mezi takovými cizinci obohacujícími aténskou kulturu jsou kromě obchodníků, řemeslníků, stavitelů a loďařů i sochaři, básníci, dramatici a herci. Filozofové jako Prótagorás (proslulý vírou, že „mírou všech věcí je člověk“). Učenci jako „otec historiků“ Hérodotos. A lékaři, z nichž nejvíc prosluje jistý Hippokratés neslýchaným nápadem, že nemoci nejsou tresty boží, nýbrž následky prostředí, diety a životosprávy.
Periklovi Atéňané
Všichni čile a vášnivě debatují, kšeftují a handrkují, často až v tisícových davech, na širokých veřejných prostranstvích zvaných agora, na jejichž okrajích či okruzích (kykloi) se tísní bazary (emporia), kde lze koupit cokoli – od ryb, koní a slepic a ovcí přes ovoce, zeleninu, olej a víno až po nádoby, parfémy, oblečení a obutí, otroky, nádoby a knižní svitky. Vše volně obchodované, z ruky do ruky, bez daní z přidané hodnoty. Daně na veřejné statky a podporu nejchudších se vybírají prostřednictvím dobrovolných příspěvků zvaných liturgie pouze od majetných občanů vlastnících otroky a od rezidentních cizinců.
Periklovi Atéňané jsou neposední, hyperaktivní, zvídaví, hrdí, samostatně myslící a odpovědně jednajícíPeriklovi Atéňané jsou neposední, hyperaktivní, zvídaví, hrdí, samostatně myslící, odpovědně jednající, vášnivě se hádající ale vzájemně se respektující individualisté. S myslí na jedné straně otevřenou novotám a cizím vlivům a na druhé hluboce oddaní a loajální společnému politickému a civilizačnímu dílu. Tvoří velkolepou a neustále se zdokonalující kulturu z napětí mezi touhou po kontinuitě a stabilitě na jedné straně a vášní pro svobodu, objevování nového a překonávání limitů na druhé. Na velká padoušství jim nezbývá čas.
Atény v 5. a 4. století před naším letopočtem jsou příkladem, že utopie multikulturalismu fungovat může. Ale jen pokud všichni odevšad gravitují ke společné a silné kulturní identitě, lnou k ní a spoluutvářejí ji.
