Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Bláhové snění (23.) Jak utvářet vlastní osud

  10:41

Slovo „satan“ znamená protivníka, opozici, odpor a s nimi spojenou trucovitost, remcavost, vyčůranost, obcházení pravidel, neplnění povinností.

Přesunem „satana“ z vesmíru do lidské psychiky v každém člověku nacházíme dvě protichůdné psychologické síly – energii dobra a zla. foto: © repro foto William Blake, The Great Red Dragon and the Woman Clothed in SunČeská pozice

Padoušství a ctnost, zlo a dobro, blud a pravda, řád a chaos, destrukce a tvorba, Ďábel a Pánbůh. Kontrasty, které do obou kořenů naší civilizace prosákly z perského zoroastrismu. Perská říše vladaře Kýrose II., v níž je zoroastriánství státním náboženstvím, se od poloviny 6. století před naším letopočtem téměř dvě stě let postupně rozprostírá od hranic Indie po řecké pobřeží, Levant a Libyi.

Vstřebala zhroucené říše Asýrie, Babylonu a Egypta, které považovala za ztělesnění vrcholného padoušství. S využitím jejich padoušských vědeckých objevů (matematika, astronomie, metalurgie) a válečných technologií (bitevní vozy se spřežením s několika koňmi, luky, katapulty a železné zbraně pohřbívající dobu bronzovou) se jako nůž do másla prořezává na západ i na východ a stává se do té doby největší říší dějin pojímající (podle odhadů některých historiků) více než 40 procent obyvatel Země – okolo 50 milionů.

Tolerující zoroastrismus

K poměrné snadnému svrhávání padoušských režimů jí pomáhá Kýrova geniální politika zrušení otroctví a zavedení rovnoprávnosti ras a etnik. Ta sice nebude platit věčně, ale při rozmachu perské říše nachází okamžité spojence na každém území, do kterého proniká.

Zlepšování je hnací silou generací Izáka, Jákoba, Josefa, Mojžíše a všech dalších hebrejských proroků a po nich rabínů

Mezi osvobozenými a zrovnoprávněnými jsou babylonští a palestinští Židé. A jejich kultura, literatura, vzdělanost a podnikavost v kontaktu na tu dobu s poměrně osvíceným a jiné kultury tolerujícím zoroastriánstvím explodují do nečekaných vrcholů vzápětí po národní katastrofě, která jim hrozila zánikem.

V Kýrově Persii se jim daří natolik znamenitě, že jeho nabídku na návrat do Jeruzaléma po 70 letech babylonského otroctví a destrukce Izraele a Judeje přijímá sotva pětina z nich, jak jim ostatně předpověděl i prorok Jeremiáš. Zde se sepisují biblické knihy, kážou špičkoví proroci a vzniká rabínská škola, z jejíchž debat se rodí masivní dílo praktického a předchozími proroky inspirovaného právnictví zvané Talmud.

Hnací síla zlepšování

Zoroastriánství je založeno na víře v jednoho univerzálního a věčného boha tvořícího dobro, pravdu a řád proti zlu, chaosu a klamu, které jsou ve světě nastavené duchem či principem destrukce. V konfliktu tvoření a destrukce, dobra a zla, má člověk poslání být pěšákem boží tvorby a bojovat proti zlu konáním dobrých skutků a potlačováním zlých. Lidský život je (nebo by být měl) bojem kreativního principu s destruktivním. V otázce, kde se bere destruktivní zlo, zoroastriánství tápe a nemůže se zcela rozhodnout, zda vzniká v člověku, nebo jej ovládá nějaká zlá vnější síla.

Tuto otázku si Židé nastavují jednoznačně tak, aby s ní mohli usilovat o konkrétní výsledky. Je-li zlo vnější síla, která člověka ovládá proti jeho vůli, pak by byl bezmocný a nemohl na svém údělu nic změnit. Veškeré svoje nedostatky by mohl svádět na osud a nechat se jím vláčet. Adonaj Elohim však přikázal už Abrahámovi usilovat o zlepšování sebe i okolního světa. Žít tak, abyste po sobě zanechávali svět o něco lepší, než jste jej našli.

Svoboda je nástrojem k tvoření a překonávání překážek, vad, nedostatků, nezdarů, hříchů a padoušství

Zlepšování je hnací silou následných generací Izáka, Jákoba, Josefa, Mojžíše a všech dalších hebrejských proroků a po nich rabínů. Máte od Boha jasně srozumitelné a štědře darované metody a nástroje (přikázání a zákazy), s nimiž se dá pracovat na konkrétních činech. Nemrhejte jimi a používejte jich ke zlepšování. Máte je proto, že bez nich byste opět zpustli, zdivočeli, stali se padouchy a nakonec se znovu zotročili.

Ostatně, tak jste se navzdory varování a napomínání proroků dostali do otroctví babylonského. To, že jste otroctví přežili, vám dává nejen novou šanci, ale i naléhavost. Svoboda se nerozdává pro nic za nic. Je nástrojem k tvoření a překonávání překážek, vad, nedostatků, nezdarů, hříchů a padoušství. Jestliže ji k tomu nepoužíváme, promrháváme ji a opět ji ztratíme.

Praktický recept

Nový objev dávající osobní svobodu a posilující vlastní moc nad svým osudem je: abychom nebyli odsouzeni k bezmocné pasivitě, umístíme si zlo i dobro nikoli vně, nýbrž uvnitř. Ďábel není zlý všemocný duch ovládající svět, ale negativní energie v nás. Hebrejské slovo „satan“ znamená protivníka, opozici, odpor a s nimi spojenou trucovitost, remcavost, vyčůranost, obcházení pravidel, neplnění povinností – souhrnně padoušství. Přesunem „satana“ z vesmíru do lidské psychiky pak v každém člověku nacházíme dvě protichůdné psychologické síly.

Bytí znamená konání. Podle skutků se poznáme. Podle plodů poznáš strom.

Energii dobra – hebrejsky „jecer hatov“ – a energii zla – „jecer hara“. Slovo jecer znamená tvoření, vykonávání. Nikoli pasivní přijímání náhod, štěstí, nebo neštěstí, nýbrž aktivní vykonávání jednoho či druhého, a tím tvoření vlastního osudu. Ten můžeme vlastní vůlí nasměrovat k padoušství každým podlehnutím zlým sklonům, nebo k ctnosti každým výkonem ctnostného činu. Čím víc praktikujeme jedno či druhé, tím víc se jím stáváme a tím víc posouváme své okolí, svět a celý vesmír jedním nebo druhým směrem.

Osud světa, vesmíru a Boží tvorby je tedy na vážkách v jednání každého člověka. Bytí znamená konání. Podle skutků se poznáme. Podle plodů poznáš strom. Snění o životě bez padouchů dostává praktický recept a vercajk, jimiž se může stávat kousek po kousku skutečností. Bude to však tvrdá makačka, zdaleka ne vždy úspěšná, a už vůbec ne celému světu sympatická.