Zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO) o zařazení „zpracovaného“ masa mezi „prokázané“ karcinogeny vyvolává u jedněch úsměv nad naivitou byrokratických institucí světových, bruselských i našich, u druhých snad i zamyšlení nad škodlivostí masných, především uzenářských výrobků.
Ti první se baví hloupostí úředníků a odborníků, kteří z nudy vymýšlejí tu tvar banánů či oharků, tu mění žárovky a zavádějí nesrozumitelné štítky na kdeco. Ti druzí se snaží najít pochopení, poučení a nějakou logiku, protože když se tím takovou dobu zabývalo tolik „odborníků“, pak to nějaký smysl mít musí.
Role peněz
Málokdo si však uvědomuje, že pravým důvodem všemožných studií, zpráv, rozhodnutí a nařízení jsou peníze, a to ne ledajaké, ale naše, a to i u oněch banánů a okurek. Velikostí, hmotností či tvarem je totiž možné určit, komu budeme za banány platit, tedy, kdo nám je bude smět prodávat (má správné odrůdy) a do určité míry i za kolik, protože omezení konkurence vždy zvyšuje cenu, nebo snižuje kvalitu. Najednou prodává jen ten, kdo má správné odrůdy, žárovky... A kdo je nemá, ztrácí trh a často i jakoukoliv obchodní perspektivu.
Málokdo si však uvědomuje, že pravým důvodem všemožných studií, zpráv, rozhodnutí a nařízení jsou peníze, a to ne ledajaké, ale naše |
Jak zpráva WHO souvisí s naší peněženkou a třeba s již proběhnuvší „žárovkovou válkou“, která změnila ty, komu za zdroje světla ve svých domech platíme? K odpovědi je třeba si položit ještě otázku: Jaké války je zpráva WHO součástí, případně komu má být „ku prospěchu“, odmyslíme-li si upřímnou a nezištnou touhu zúčastněných prospět našemu zdraví? Odpověď hledejme v buřtu.
Zatímco buřt se skládá z masa, soli a koření, špekáček (omluva těm statečným, kteří pod názvem špekáček prodávají opravdové buřty) z masa, „bordelu“ živočišného či rostlinného původu, vody, potravinových aditiv, tedy obarvovačů, ochucovačů, konzervantů a možná i stabilizátorů, soli a případně pravého koření.
Rozdíl je i v technologii. Zatímco buřt se udí kouřem z hořícího dřeva, špekáček si vystačí s horkou chemickou lázní, kterou získá žádoucí „aroma“ a pak je prodejný a konzumovatelný jako potravina.
Buřtová válka
Tím se vracíme ke zprávě WHO. Ta totiž představuje jen jednu z bitev války, jejíž výsledek rozhodne, do jaké míry budeme jíst buřt, a do jaké špekáček, a především, kdo z toho, tedy z našich peněz, bude co mít, či kolik jich budeme muset za oblíbenou potravinu zaplatit. Mluvím o penězích, které jsme ochotni nejen za buřty a špekáčky, ale i za všechny uzeniny, a fakticky za jakékoliv „zpracované“ maso, vydat. Jak je to možné?
Po bitvě u WHO se buřtová válka přenese v našem případě celosvětově) do Bruselu a následně do Prahy. To však potrvá ještě několik let. Nejprve se musí svést rozhodující bitva o evropskou direktivu. |
Odpověď je jednoduchá. Při opravdovém uzení se do buřtu dostává dehet, který funguje i jako konzervant, zatímco do špekáčku se prostřednictvím chemické lázně nedostává. O karcinogennosti dehtu existují klinické studie, ale o karcinogennosti a jiných negativních vlastnostech potravinových aditiv nikoli, nebo se alespoň neukazují. A ani o negativních důsledcích konzumace nutričně prázdných potravin, což aditiva umožňují. Přitom WHO se klinickými studiemi řídí...
Takže po bitvě u WHO se buřtová válka přenese v našem případě (vede se samozřejmě celosvětově) do Bruselu a následně do Prahy. To však potrvá ještě několik let. Nejprve se musí svést rozhodující bitva o evropskou direktivu, čemuž budou předcházet potyčky o různé studie a jejich interpretaci a různá usnesení různě relevantních orgánů Evropské unie.
Lobbisté, právníci a další experti budou poctivě vydělávat na chléb svůj vezdejší až konečně Brusel odešle direktivu do Prahy (stejně jako do ostatních eurometropolí), kde ji správně motivovaní úředníci se správně motivovanými politiky vtělí do našeho právního řádu.
Potravinová aditiva
S hrdostí Čechům vlastní bychom měli pochválit naše hygieniky a veterináře (těm se zdravým selským rozumem se omlouvám), kteří vizionářskými předpisy už v devadesátých letech téměř zlikvidovali nejen uzení kouřem, ale i mnoho jiných tradičních postupů a naši zemi otevřeli moderním provozům, ale především dovozům, jejichž „ovoce“ známe ze současných supermarketů.
Potravinových aditiv se v EU prodalo v roce 2014 za 250 miliard a celosvětově skoro za bilion korun. Kolik masa ušetřili velkořezníci při výrobě „zpracovaného“ masa, ale žádná statistika neříká. |
Problém bude mít jen pár troufalců, kteří se poslední dobou anachronicky a drze vracejí k postupům svých předků, a světe, div se, nevědomý zákazník je v tom podporuje a žádá si stále více buřt místo špekáčku, což jednoznačně poškozuje chemický průmysl.
Hraje se o hodně. Jen potravinových aditiv se v EU prodalo v roce 2014 za 250 miliard a celosvětově skoro za bilion korun. Kolik masa ušetřili velkořezníci při výrobě „zpracovaného“ masa, tedy kolik masa mohli díky těmto aditivům nahradit bezcennou sloužkou, ale žádná statistika neříká.
V každém případě neklesejme na mysli. Nezvítězí ani buřt, ani špekáček, ale eurobuřt. Víte, že 3D tiskárny mohou tisknout i potraviny a nevyužívat jen umělé hmoty a kovy? A co takhle amarouny?