To, že je v Evropě krize, dnes už nikdo nepopírá. Proto jsem napjatě seděl v sále Evropského parlamentu a čekal na projev předsedy Evropské komise o stavu unie, jak si ho už loni velikášsky nazval. V oficiálních zprávách tiskových agentur lze jistě nalézt podrobnosti z jeho proslovu. Psal jsem si poznámky, které přikládám. Zároveň se mi při jeho francouzsko-, německo-anglickém rétorickém cvičení vkradly na mysl některé zjednodušené otázky.
V EU máme krizi finanční, ekonomickou a sociální, ale hlavně jde o krizi důvěry. Někteří volají po solidaritě, jiní po zodpovědnosti. Barroso tvrdí, že potřebujeme jak solidaritu, tak odpovědnost.
- „Řecko je a zůstane členem eurozóny. Zřídil jsem pracovní skupinu pro Řecko...“ Vznikne ekonomický protektorát?
- „Evropská centrální banka musí začít dělat, co má...“ Tisknout peníze?
- „Musíme začít realizovat ekonomickou unii...“ Harmonizace daní?
- „Je na čase mít jednotné zastoupení eurozóny...“ Vznikne ministerstvo financí EU?
- „Jeden členský stát nemá právo blokovat ostatní...“ Konec práva veta?
- „Je na čase, aby bankovní sektor vrátil své zisky společnosti...“ Nové společné nepřímé daně?
- „Je potřeba zdanit úspory bank...“ ???
- „Musíme odstranit byrokratickou zátěž...“ Ano, ale jak?
- „Podniky musejí zajistit práci pro mladé lidi…“ Budou kvóty? Jak chce ty podniky donutit?
- „Aby EU byla velmocí, musí mít svou zahraniční politiku a obranu...“ Vznikne evropský voják?
- „Mandela řekl: Zdá se to být nemožné, dokud se to nestane...“ Federální Evropa?
Na některé položené otázky vlastně Barroso nepřímo odpověděl. Chce prosazovat více Evropy. Říká: „Vyřešíme problémy, chceme ale větší zodpovědnost pro Brusel...“ To, co se pod tím skrývá, jsou nové evropské daně a jejich přerozdělování z Bruselu a méně svobody na úrovni jednotlivých států.