Jaroslav Spurný se v Respektu zamýšlí, kdo bude kontrolovat téměř nekontrolovatelnou moc Andreje Babiše. Dobrá úvaha, ale jak to vypadá, přišel Spurný „s hořčicí po večeři“. Obává se totiž, že se Babiš bude chovat stejně jako ti před ním. To znamená, že opozice utře hubu. Přesně podle zavedených zvyklostí, které se ale najednou budou jevit ve zcela novém světle.
Jako nedemokratické!, budou znít zhrzené výkřiky těch, kteří budou po gogolovsku nadávat na zrcadlo, v němž budou jejich krásné huby vypadat nyní křivé a jimi zavedené zvyky nyní odporné. Zaklínali se přitom milánci západní kulturou, euroatlantickou orientací a dalšími frázemi, přesně podle oblíbeného zvyku ohánět se Masarykem, Havlíčkem, Havlem, Komenským, ale za každou cenu zabránit, aby se z nich něco citovalo nebo – bože chraň! – aby se národ něčím z nich k živé nápodobě inspiroval.
Opoziční privilegia
Mohli přitom už dávno „implementovat“ ony „best practices“ pokročilých demokracií, neboli zavést doporučené zvyky, zejména týkají-li se postavení opozice. Zavést taková opoziční téměř privilegia, jak se může pro poziční strany zdát, se ovšem může velmi vyplatit. A jsou mezi námi dokonce tací, kteří to dovedli předejmout.
Zavést opoziční téměř privilegia, jak se může pro poziční strany zdát, se ovšem může velmi vyplatit. A jsou mezi námi dokonce tací, kteří to dovedli předejmout. |
Je tomu již 20 let, když se Pavel Bratinka, ministr bez portfeje, nadaný mimo jiné i úkolem koordinovat české zpravodajské služby, sešel s Jaroslavem Baštou, předsedou sněmovní komise na kontrolu Bezpečnostní informační služby. „Budeme se snažit upravit zpravodajský systém tak, aby nám vyhovoval i v době, kdy budeme v opozici,“ vyrazil Bratinka Baštovi dech hned na úvod. Bylo to příjemné překvapení, a dále se debata vedla již konstruktivně technicky, jak to má mezi vzdělanými a kultivovanými lidmi být.
Ani izraelský premiér Jicchak Rabin se nepotřeboval příliš demokraticky pitvořit, když se zhruba v téže době sešel s tehdejším opozičním lídrem Bibim Netanjahuem. Přišel s ním diskrétně konzultovat změnu ve vedení zpravodajské služby. Sdělil mu jméno kandidáta a chtěl slyšet Bibiho názor. Ten souhlasil a oba věděli, že ať dopadnou příští volby jakkoliv, nebudou mít na službu destabilizující dopad. Podobně pragmatickou konzultaci provedli i zmínění Bratinka s Baštou, a obávám se, že to bylo asi jedinkrát v naší novodobé historii.
Prolomení „železné opony“
Bylo by příjemně paradoxní, kdyby se Babiš zachoval velkoryse a kontrolní funkce parlamentu přenechal opozici. Od technokraticky orientovaného podnikatele by to totiž byla pěkná lekce, kterou by udělil „rodilým demokratům“! Ale mělo by to logiku – když si chci nechat zkontrolovat firmu, najmu si někoho, kdo mi řekne pravdu, a ne někoho, kdo mi bude mazat med kolem huby a pak zjistím, že jsem plajte.
Šance tu je, a veliká, že se Babišovi (už kvůli větší šanci za získání důvěry) podaří prolomit onu „železnou oponu“, kterou by rádi někteří ještě spustili, než se nad nimi definitivně zavře voda |
Jistěže tu je vzdálenější nebezpečí. Babišova éra jednou skončí a jím tyto zavedené zvyky mohou být jako „nedemokratické“ zavrženy „rodilými demokaty“ a nahrazeny zase současným „demokratickým centralismem“, jak to doposud předváděly strany, které nechtěly vědět, jak se věci opravdu mají.
Nicméně šance tu je, a veliká, že se Babišovi (už kvůli větší šanci za získání důvěry) podaří prolomit onu „železnou oponu“, kterou by rádi někteří ještě spustili, než se nad nimi definitivně zavře voda. A že by sněmovna mohla začít opravdu pulsovat demokratickými procesy, v nichž by pozice prosazovala svoji agendu a opozice by mohla plnit kontrolní roli. Nezasluhovali bychom si to už?
