Ani ne půlhodinový rozhovor měl učebnicový dialektický charakter. Teze a antiteze byly jasné: nebetyčně arogantní (postrádající elementární míru slušnosti) realista a zakladatel sdružení Přátelé Ruska v České republice se dostal do křížku s ne méně prostomyslnou televizní moderátorkou.
Vyvadilova argumentace byla prostá: na Ukrajině poteče ještě hodně krve, přichází občanská válka a nenapravitelný rozvrat a může za to „Západ“, který to všechno způsobil svou politikou. Putin jen promyšleně využil agrese vůči Rusku, aby získal, co potřeboval (Krym).
Otázky Tvarůžkové prozrazovaly opačný diskurz, typicky západní: Vyvadila tak stíhaly opakované dotazy po legalitě referend pořádaných na východě Ukrajiny a po legalitě činnosti proruských povstalců (Vyvadil odpovídal opakovaně: proč se mě ptáte, paní redaktorko, na legalitu uprostřed občanské války?).
Střet dvou reálpolitik
Jinými slovy: šlo o mediální střet dvou tradičních reálpolitik (odmyslíme-li od jejich pokleslé prezentace), které jsou známé z dob studené války. Jedna strana provádí agresi pomocí obhajoby lidských práv a důrazu na dodržování Zákona, druhá nutností reagovat na agresi, na neustále hrozivější „kruh obklíčení nepřátelským blokem“. Stačilo by už jen dodat imperialistickým a kapitalistickým blokem. Do té ruské obhajoby se navíc přimísila velká porce argumentace ještě z carských dob, kdy bylo možné slýchat řeči o rozšířeném kmenovém vědomí, čili o sjednocení lidí podobného etnického původu pod jednoho panovníka – báťušku protektora.
Je zajímavé, jak málo lidí v případě ukrajinského konfliktu zajímá prostý fakt (a v tom se nelišil Vyvadil od Tvarůžkové), že nejhůře nedopadnou nikdy „ochránci“ (čti: agresoři), ale lidé, kteří jsou nuceni žít v zemi, kterou si tito soupeřící ochránci vybrali za místo svého střetu…
A jen tak mimochodem: je nesmírně palčivé vidět, že Česká televize není schopna vygenerovat moderátory/moderátorky, kteří by nekladli pouze předpřipravené a naučené otázky a namísto toho by dokázali i nějak smysluplně reagovat na to, co host říká. Pak by se setkání dvou lidí proměnilo v rozhovor (byť atraktivně konfliktní), jinak jde pouze o dva monology, které je možné posuzovat odděleně. O to víc mrzí odchod třeba Martina Veselovského.
Když jsem na počátku zmínil onen dialektický charakter televizního setkání Vyvadila s Tvarůžkovou („milou paní redaktorkou“ – jak ji posměšně Vyvadil opakovaně oslovoval), syntéza je dost poučná: klání dopadlo katastrofálně pro oba. Škoda, že klání Ruska a „Západu“ na Ukrajině dopadne katastrofou pro Ukrajince – to oni jsou v chaosu.