Mám na mysli (ne)spuštění další etapy v naší zemi nejstarší a finančně nejlukrativnější marketingové podpory potravin označovaných logem KLASA. A to přesto, že zadavatel zakázky – Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) již dávno vybral vítěze, který by mohl svůj vítězný projet v současné době realizovat. K tomu je nutné zdůraznit, že k odkladu není naprosto žádný racionální důvod.
Zakázka v současné době leží na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), přičemž úřad tvrdí, že vítěz zakázky, firma McCann-Erickson, byla vybrána neoprávněně. To je ovšem lež jako lež, stejně tak jako „argumentace“, kterou ÚOHS svůj postoj odůvodňuje. Úřad totiž tvrdí, že vítězná firma nedodala jednu z (četných) tabulek týkající se nabízených cen, a dodala ji až dodatečně, na vyzvání hodnotící komise, která nabídky jednotlivých uchazečů posuzovala.
Ve skutečnosti ale vítězná firma příslušnou tabulku dodala již při podání nabídky, pouze ji umístila ve svém projektu na jiném místě, než by měla být. Je také třeba zdůraznit, že „dodatečné“ dodání příslušné tabulky obsahovalo zcela identické údaje, jako při podání nabídky. Je tedy zřejmé, že se v průběhu hodnocení nemohlo nic změnit, protože nebylo co.
Pakliže tuto situaci hodnotí ÚOHS jako důvod k zastavení soutěže, jde zhruba o stejný přístup, jako kdyby revizor v dopravním prostředku pokutoval cestujícího za to, že platnou jízdenku nenašel hned v té první kapse, do níž sáhne, ale v kapse jiné – jízdenka je přece pořád stejná a stejně platná.
Kdo úkoluje ÚOHS?
Mimochodem, na vítězství příslušné firmy byla v hodnotící komisi jednoznačná shoda, takže nějaké „slabé místo“ nelze hledat ani v tom, že by se snad názor jejích členů díky nějaké tabulce či z jiných důvodů zásadně a radikálně změnil. Je tak evidentní, že ÚOHS bazíruje na ryze formálním detailu, který lze při současném znění zákona o zadávání veřejných zakázek a z něj vycházející mimořádně složité struktury zadávacích kritérií veřejných zakázek najít v jakémkoli projektu jakéhokoli účastníka veřejné soutěže tohoto typu.
Z dosavadních zkušeností (nejen v resortu zemědělství) je přitom do třetice zřejmé, že firmy, které neuspějí ve veřejných zakázkách, nedokážou přiznat porážku a v praxi pak standardně naplňují známý slogan o koze, která musí chcípnout také sousedovi. Neumožnit konkurentovi realizovat projekt na základě vlastní ukřivděnosti je prostě „móda“ a odraz charakteru tuzemských podnikatelů.
Bohužel je nutné říci, že ÚOHS jde ukřivděným firmám velmi často na ruku. V případě kampaně KLASA se tak lze velmi důvodně domnívat, že pravým důvodem postoje ÚOHS není zmiňované formální pochybení (které ještě navíc skutečným pochybením není), ale zákulisní tlak některého z neúspěšných uchazečů o tuto zakázku, který nechce být veřejně odhalen, a proto vypracoval pro ÚOHS návrh, jak zakázku „shodit“. A ÚOHS (a předmětem šetření by mělo být, z jakého důvodu) tento návrh využil.
Kromě (ne)existující tabulky jsou ohledně pochybení v propagaci KLASA uváděny i další „argumenty“. Například, proč bylo o vítězi zakázky rozhodnuto již v první lednové dekádě, nedlouho po doplnění (ne)existující dokumentace. Odpověď na to nemůže být logičtější – prostě proto, že zakázka je vypsána na rok 2014, a je samozřejmě jasné, že by měla být k tomu, aby měla optimální a žádoucí účinek, naplňována po celé toto období.
Je přitom úplně jedno, kdo byl v době rozhodnutí o zakázce u moci – pakliže bychom připustili, že různé zakázky mají různé vítěze podle toho, jak různí politici se střídají na exekutivních postech, podprahově tím říkáme, že všechny takové zakázky mají rozměr politický. Což je ale přesně to, co všichni kritizují…
Svaté nadšení škodí
„Kauzu KLASA“ by bylo možné rozebírat ještě dlouho – včetně toho, zda vůbec Česko potřebuje vynakládat státní prostředky na takové účely, jak jistě mnozí namítnou. K tomu lze jen podotknout, že samozřejmě nemusí, jenže jde o stejný případ, jako jsou dotace do zemědělství.
Využívají je všechny země, nejen v EU, a jestliže by nějaký stát na dotační podporu zemědělství rezignoval, připravil by tím svým vlastním podnikatelům v oboru horší podmínky v porovnání se zahraniční konkurencí, což by při stávajícím systému v EU (a nejen v ní) patrně časem vedlo k postupné degradaci dotacemi nepodporovaného oboru. To samé se týká marketingové podpory potravin jak po státní, tak po jakékoli linii. Kdo není vidět, jako by nebyl….
V uvedené kauze samozřejmě zdaleka nejde jen o KLASU nebo o propagaci potravin. Je to jeden z mnoha praktických příkladů, jak se našim zákonodárným orgánům v minulosti, ve svatém nadšení při potírání korupce, podařilo vytvořit prostředí, které má ještě větší korupční potenciál, než tomu bylo před změnou příslušných zákonů.
Situace přitom systémově nahrává jak nepřejícím firmám, tak také nesvéprávnosti celé řady úředníků, kteří se dílem bojí přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí, dílem neumějí platnou legislativu selským rozumem aplikovat a dílem jsou pod větším korupčním tlakem odkudkoli, přičemž ne každý dokáže odolat.
Faktickým výsledkem v tomto případě ovšem je, že Česká republika ztratila už polovinu času z období, na které stát vyčlenil prostředky pro projekt KLASA. Pakliže se nakonec přece jen tento projekt rozběhne, bude mít „utrácení státních peněz“ nepochybně nižší efekt, než jaký by měla realizace projektu po celý rok. ÚOHS tak v praxi – a nelze to říci jinak, brání účelné propagaci tuzemských potravin.