Firma žaluje stát o 335 miliard. Ohání se podpisem Klause.

Kyperská firma si dělá nárok na stamiliardy za poradenství s výstavbou dálnic. Argumentuje dokumenty údajně podepsanými Václavem Klausem a Ivanem Kočárníkem. Oba bývalí politici to však odmítají.

Adam Junek 25.4.2016
Václav Klaus v Institutu Václava Klause | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Václav Klaus v Institutu Václava Klause | foto: Dan Materna
Václav Klaus v Institutu Václava Klause

Žaloby o miliardy či desítky miliard proti státu jsou minimálně od přelomu milénií v Česku běžnou záležitostí. Právníci státu ale podle zjištění LN řeší spor, v němž brání pro stát unikátně vysokou částku. Konkrétně 335 miliard korun, což hravě předčí nejdražší dosud rozhodnuté pře vedené proti Česku, tedy prohrané arbitráže kvůli televizi Nova za deset miliard a kvůli zkrachovalé IPB, v níž místo požadovaných 40 miliard nakonec státní kasa přišla o necelé čtyři.

Ve při s rekordní částkou jde o údajné pohledávky za poradenství a zajišťování peněz na výstavbu dálnic po sametové revoluci. Dokazovat to mají listiny, které nesou podpisy někdejšího federálního ministra financí Václava Klause a jeho tehdejšího náměstka Ivana Kočárníka. Právě o uznání jejich pravosti se s ministerstvem financí soudí kyperská firma Prudeno Investments. Na jejich základě pak chce žádat proplacení 13,9 miliard dolarů, tedy dle aktuálního kurzu 335 miliard korun.

Stát ovšem alespoň zatím tahá „za delší konec“. Obvodní soud pro Prahu 1 totiž žalobu v prvoinstančním řízení zamítl. „Rozsudek soudu nám dal za pravdu a my uděláme vše pro to, abychom práva státu obhájili a dokázali, že nároky protistrany nejsou oprávněné. V dalších případech takto naši právníci vloni uhájili pro stát 41 miliard korun,“ uvedla pro LN Kateřina Arajmu, generální ředitelka Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který slouží jako právní kancelář pro státní instituce. Její úřad pravost dokumentů absolutně neuznává, a u soudu navíc argumentoval tím, že se jejich pravostí nemá soud vůbec zabývat. Žalobce má dle zákona rovnou rozběhnout soud o případné plnění, který by i autenticitu dokumentů prověřil.

Suma rostla skokově

Případ stamiliardové částky se začal odvíjet v květnu 2002. Tehdy se českému ministerstvu financí přihlásil Rakušan Erich K. Freiler s tím, že má pohledávky vůči státu, které vznikly již v roce 1991 – údajně tak, že poskytoval tehdejšímu federálnímu Československu poradenství a obstarával finanční prostředky na výstavbu dálnic. Jako důkaz přiložil kopie platebních příkazů podepsaných Václavem Klausem a Ivanem Kočárníkem a žádal proplacení zhruba 290 milionů dolarů. O dva měsíce později přišla do ministerského sídla v Letenské 15 urgence i se započítáním penále a suma již byla bezmála půl miliardy dolarů.

Další korespondence pak byla jako začarovaná – ministerstvo žádalo doložení nároků a Rakušan Freiler urgoval zaplacení částky s tím, že sumu postupně skokově navyšoval.

Případ stamiliardové částky se začal odvíjet v květnu 2002. Tehdy se českému ministerstvu financí přihlásil Rakušan Erich K. Freiler s tím, že má pohledávky vůči státu, které vznikly v roce 1991.

V prosinci 2003 se pak se svými nároky – tentokrát vyčíslenými na astronomických 17 miliard dolarů – Freiler obrátil na prezidentskou kancelář. Pikantní je, že tou dobou již pracovnu na Hradě obýval právě Václav Klaus, jehož podpisem na platebním příkazu a také plné moci se Freiler zaštiťoval. Kancelář i ministerstvo však již na dopisy z Rakouska nereagovaly.

Po čtyřech letech se Freiler ozval znovu, opět ministerstvu financí i prezidentské kanceláři. Tehdy dlužnou částku stanovil na pět miliard dolarů. Situace se opakovala i v roce 2010, jen suma již dosáhla bezmála devíti miliard dolarů.

„S ohledem na vývoj předchozí korespondence týkající se Vašeho údajného nároku, jejž jste po celou dobu hodnověrně nedoložil, nelze Vámi uplatňovanému nároku jakkoliv vyhovět,“ stojí v dopise, který signoval tehdejší ministr financí Eduard Janota.

O dva roky později se situace změnila. Na ministerstvo dorazily dopisy, které informovaly, že Freiler pohledávky postoupil kyperské společnosti Prudeno Investments. Z veřejně dostupných informací tamního rejstříku lze dohledat jen to, že sídlí v Limassolu a byla založena v roce 2011. A v těchto dopisech je také vyčíslena poslední suma – 13,9 miliardy dolarů.

Žádné pověření prý nebylo

Nový vlastník pohledávek nabízel ministerstvu smírné řešení, to však bez dodání opakovaně vyžadovaných podkladů odmítalo zasednout za jednací stůl. A tak se případ dostal v roce 2013 před Obvodní soud Prahy 1.

Ten k posouzení dostal sedm listin, dvě plné moci – jednu podepsanou Klausem a jednu Kočárníkem. A pět platebních příkazů – dva s Klausovým podpisem a tři s Kočárníkovým. Žádný z těchto dokumentů ovšem není v evidenci ani archivu ministerstva financí. A jejich existenci zpochybňují či rovnou odmítají sami údajní signatáři.

„Jakékoliv pověření pana Ericha Freilera ke sjednávání jakýchkoliv půjček vylučuji.“

„Jakékoliv pověření pana Ericha Freilera ke sjednávání jakýchkoliv půjček vylučuji,“ napsal v dopise ze srpna 2002 adresovaném tehdejšímu ministrovi financí Bohuslavu Sobotkovi Václav Klaus, který v té době skončil jako šéf Poslanecké sněmovny a chystal se na boj o Hrad.

Podobně se vyjádřil i Kočárník, který v Klausově vládě v 90. letech sám ministerstvo financí vedl. Platební příkazy podle jeho dopisu rovněž datovaného rokem 2002 nepodepisoval. Nevyloučil ovšem, že případně mohl podepsat plnou moc, která měla Freilera opravňovat ke shánění výhodných půjček pro porevoluční Československo.

„Po roce 1989 se objevilo mnoho jedinců (včetně českých občanů žijících v zahraničí), kteří slibovali opatřit výhodné půjčky pro Československo. Ve všech případech se však ukázalo, že je v tom ,nějaký háček‘,“ popsal tehdy Kočárník své vzpomínky.

Počet příspěvků: 2, poslední 26.4.2016 05:44 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.