Farnosti zavalí soudy žalobami. Jde o majetek.

Koncem roku přistanou v podatelnách českých soudů stovky žalob. Odeslat se je chystají jednotlivé farnosti i diecéze, protože jinak by mohly přijít o majetek, který jim kdysi patřil a který by teoreticky mohl podléhat restitučnímu nároku.

Kostel - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kostel - ilustrační foto. | foto: Česká pozice
Kostel - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Jde o případy, které se týkají porušení takzvaného blokačního paragrafu. Ten zjednodušeně říkal: pokud něco historicky patřilo církvi, nesmí to stát nikam převádět nebo prodávat, protože by se mohlo ukázat, že se na to bude vztahovat restituční zákon, až bude jednou schválený. „Na některých místech se ale chovali, jako by blokační paragraf vůbec neexistoval,“ říká Tomáš Holub, generální sekretář České biskupské konference. Lhůta na podání žalob proti porušení blokačního paragrafu vyprší s posledním dnem tohoto roku.

Podle Holuba je nejvíc případů na západě Čech a v prstenci kolem Prahy. „Skoro bych řekl, že jak klesá míra religiozity, roste míra porušení blokačního paragrafu,“ dodává generální sekretář. Ani moravským diecézím, kde má církev silnější postavení, se ale případy porušení blokačního ustanovení nevyhnuly. V tuhle chvíli nelze přesně říci, kolik žalob bude – obecně diecéze udávají, že jich za každou z nich bude v řádu desítek spíše než jednotek nebo stovek. „Ještě zvažujeme, zda doporučíme farnostem, aby podávaly žaloby,“ uvedla mluvčí Biskupství brněnského Martina Jandlová.

„Ještě zvažujeme, zda doporučíme farnostem, aby podávaly žaloby.“

Ve většině případů se církev snaží s novými vlastníky dohodnout na nějakém smírném řešení, aby nedělala zlou krev. Zatím proto namísto odesílání obálek na soudy se církevní představitelé pokoušejí jednat. „Nejenže vítáme mimosoudní řešení sporů s obcemi, jsme k němu připraveni,“ potvrzuje Petr Stukbauer, vedoucí restitučního oddělení Biskupství českobudějovického.

Třeba plzeňská diecéze hlásí, že podá asi 80 žalob. „Historický církevní majetek se na našem území dostal neprávem do vlastnictví jiných osob, které nemovitosti často v dobré víře koupily a netušily, že ke změně vlastnictví nemělo vůbec dojít. Nejčastěji se jednalo o zemědělskou půdu,“ popisuje Ján Grajcár, kancléř Biskupství plzeňského. O jaké konkrétní pozemky nebo stavby jde, nechce nikdo detailně komentovat právě proto, že by se tím zahradila cesta k mimosoudnímu řešení. Tím může být třeba dohoda s obcí, že si převezme do svého majetku kostel a přispěje na církevní aktivity – katolíci pak výměnou odstoupí od nároku na nemovitost.

Obce: Opatrnost je namístě

Vyjednávání se týkají hlavně obcí, které v některých případech naopak soudní cestu preferují, aby byl nárok církve jednoznačně potvrzený a starostové neriskovali, že by je pak někdo popoháněl za nehospodárné chování. „Máme případy, kdy nám starosta řekne: Ano, patří vám to, ale já nedokážu přesvědčit zastupitelstvo, aby to schválilo. Dejte to k soudu,“ říká olomoucký biskup Jan Graubner.

Zvláště v případě obcí je pak opatrnost docela namístě, protože mnohé případy převedení státního majetku na ten obecní nebudou pod blokační paragraf spadat. Pro vysvětlení je potřeba vrátit se do 90. let minulého století. Dne 24. května 1991 začal platit zákon o obcích, podle něhož přešla část státního majetku do vlastnictví samospráv. A zákon o půdě, v němž je i kýžený blokační paragraf, začal platit až o měsíc později, 24. června. Co se odehrálo mezitím, nemůže být porušením paragrafu. Ale nutně to neznamená, že vlastnictví obce nebude zpochybněno. Musely se totiž splnit dvě podmínky.

„Pokud Pozemkový fond prodával zemědělskou půdu, musel si před prodejem u příslušného katastrálního úřadu prověřit, zda se jedná o historický církevní majetek“

Do jejich vlastnictví přešel majetek, s nímž předtím hospodařily národní výbory, a zároveň muselo platit, že obce nebo městské části s těmito pozemky či budovami ke konci května 1991 hospodařily. „V praxi obce ohlašovaly k zápisu do svého vlastnictví nemovitosti splňující tu první podmínku, neboť bylo velmi nejasné, co se míní tou druhou podmínkou. V pozdější judikatuře se objevily případy, kdy soud rozhodl, že národní výbor se zemědělskou nemovitostí nehospodařil, protože ji užívalo například zemědělské družstvo,“ vysvětluje předseda Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního Karel Večeře. Podle něj to dává církvím oporu, co se týče nároku na zemědělskou půdu, která takhle změnila majitele. Znamenalo by to, že podle práva obec nikdy pole nebo les nevlastnila, pořád patří státu, a církev tím pádem může žádat o vydání v rámci restitucí.

Druhou komplikaci v dnešních sporech způsobila první pozemková reforma v letech 1919 až 1938. Úředníci tehdy nechali do pozemkové knihy vyznačit, že stát zamýšlí nějaký pozemek převzít. A i když se to nikdy nestalo, protože soudní spor s původním vlastníkem trval tak dlouho, až mu pozemek bez dalšího sebrali po roce 1948 komunisti, poznámka vepsaná do pozemkové knihy zůstala. „Vyznačení této poznámky bylo mnoho let vykládáno jako okamžik přechodu na stát a Pozemkový fond s těmito pozemky v řadě případů nakládal,“ doplňuje Večeře.

Státní pozemkový úřad, což je právní nástupce Pozemkového fondu, se brání, že nechal vždycky pečlivě prozkoumat, jestli majetek převádět smí. „Pokud Pozemkový fond prodával zemědělskou půdu, musel si před prodejem u příslušného katastrálního úřadu prověřit, zda se jedná o historický církevní majetek,“ říká Ivana Procházková ze SPÚ s tím, že prodej se neodehrál, pokud se historická církevní linka ukázala.

Příspěvek do boje s korupcí

Jenže je problém, co taková „prověrka“mohla odhalit. Jak podotýká předseda Večeře, zákon nikdy nijak nenařídil, že se do katastrálních databází má vpisovat poznámka, která by na zatížení blokačním paragrafem upozornila. A jestliže si pozemky pod sebe stahovaly obce, museli katastrální zaměstnanci zkontrolovat jen to, že jejich žádost je „bez chyb v psaní a počítání nebo jiných zřejmých nesprávností“. Nic o kontrole, jestli majetek někdy nepatřil církvi.

Přestože takových případů nebude málo, katolíci se k žádnému masivnímu tažení po soudech nechystají. Už loni v létě si biskupové na plenárním zasedání na Velehradě odsouhlasili, že kvůli neúmyslnému porušení blokačního paragrafu se navracení majetku domáhat nebudou. Pokud ale nabudou dojmu, že vědí o případech, kdy šlo o vědomý záměr nějakého spekulanta, pak žaloby využijí. „Vnímáme to jako svůj příspěvek k boji proti korupci,“ uvedl tehdy generální sekretář Holub.

Zajímavé majetky vydané církvi v rámci restitucí

  • Madona z Veveří Vydání gotického obrazu nařídil v létě pražský obvodní soud Národní galerii. Před pár dny rozhodnutí potvrdil i odvolací soud, a Madona se tak příští rok vrátí farnosti ve Veverské Bítýšce. Obraz je zapsaný v seznamu národních kulturních památek.

  • Zámek v Kroměříži Národní památkový ústav a olomoucké arcibiskupství se dohodly, že Květná zahrada opravená z evropských dotací zůstane ve vlastnictví státu. Zbytek komplexu, který je na seznamu UNESCO, připadne církvi.

  • Zelená hora Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou byl první českou památkou na seznamu UNESCO vrácenou církvi. Do loňského června jej spravoval Národní památkový ústav.

  • Vyšebrodský oltář Loni v září si církev oficiálně převzala od Národní galerie v Praze devět deskových obrazů od Mistra vyšebrodského oltáře a dva originály od Petra Paula Rubense. Řády s galerií uzavřely smlouvy o patnáctileté zápůjčce s možností prodloužení. 39 632 zemědělských pozemků o celkové výměře 28 874 ha vydal v rámci restitucí Státní pozemkový úřad k 4. prosinci 2015

  • Blaník Vydávání lesů kolem mýtické hory bylo obzvláště citlivé kvůli její symbolice. Na Blaníku stojí rozhledna. Ta nadále církvi nepatří, protože zákon se nevztahuje na zastavěné plochy. V restituci se katolíkům vrátilo asi 630 ha lesa. 95 % požadovaných pozemků bude mít podle úřadu do konce tohoto roku hotové rozhodnutí o vydání