Co s padající exportní bankou?

Klíčová instituce pro podporu vývozu prý ztrácí smysl. I bez toho asi míří Česká exportní banka k zániku, protože má problémy s desítkami miliard úvěrů. Radikální kritici jakéhokoliv zasahování státu do ekonomiky teď mohou být na koni a jásat. Mají ale pravdu? Komentář Jana Žižky.

Bývalý generální ředitel České exportní banky (ČEB) Jiří Klumpar. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Bývalý generální ředitel České exportní banky (ČEB) Jiří Klumpar. | foto: MAFRA: Petr Topič
Generální ředitel České exportní banky (ČEB) Jiří Klumpar.

Historie se připomíná - v české kotlině zase máme toxickou bankovní „popelnici“ s kolabujícími úvěry. Už nejde o ztráty v řádu stovek miliard korun jako v dobách velkých státních bank v devadesátých letech a jiného „kontejneru“, kde končily špatné úvěry Konsolidační banky. Ale ani „odpad“ v řádu desítek miliard korun není zanedbatelný.

Tentokrát jde o klíčovou instituci, bez níž si mnozí dlouho nedokázali představit podporu českého vývozu: Českou exportní banku (ČEB). Potíž je v tom, že ta registruje kolabující úvěry za téměř dvacet miliard korun a jisté selhání vykazují další půjčky za zhruba patnáct miliard. Ve velkém průšvihu je minimálně třetina celkového úvěrového portfolia ČEB. Ministr průmyslu Jan Mládek, známý jako zastánce státní exportní banky, již informoval, že jeho kolega z vlády a ministr financí Andrej Babiš by ČEB nejraději zrušil.

Klumpar měl pravdu

Oba ministři - nehledě na jejich názorové rozdíly - jsou paradoxně odpovědní za loňské odvolání šéfa exportní banky Jiřího Klumpara, který dokázal jasně pojmenovat problémy ČEB, způsoby jejich řešení a také naprosto logicky zmínil možnost vytvoření jakési novodobé konsolidační agentury. Klumparovi šlo jistě vytýkat způsob komunikace, ale na druhé straně musel řešit složité dědictví po svých předchůdcích a dnes se ukazuje, že měl pravdu.

Otázka vytvoření „špatné banky“, do níž by se převedly pochybné úvěry ČEB, je stále ve hře. Dokonce se zdá, že by se jakousi „popelnicí“ mohla stát celá exportní banka.

Otázka vytvoření „špatné banky“, do níž by se převedly pochybné úvěry ČEB, je stále ve hře. Dokonce se zdá, že by se jakousi „popelnicí“ mohla stát celá exportní banka, či přesněji její pohrobek, který už by měl na starosti jen vymáhání starých pohledávek a nové peníze by už půjčovat nesměl. Od Klumparova odchodu se každopádně situace státní banky nijak nezlepšila, spíše naopak. A ministr Mládek dokonce překvapivě dává najevo, že ani nevěří manažerům, kteří dnes v čele ČEB stojí.

Radikální kritici jakéhokoliv zasahování státu do ekonomiky jsou nyní na koni. Státní exportní banka je podle nich nesmysl od samého počátku. Možná by byl, kdyby podobnými nástroji export aktivně nepodporovaly jiné země od Spojených států a členů EU až třeba po Japonsko.

Zastánci státní exportní banky navíc vcelku logicky vycházeli z předpokladu, že v Česku je potřeba více než jinde, protože zdejší finanční ústavy jsou dnes zcela v rukou zahraničních majitelů. A ti se v podpoře vývozu českých firem s českými majiteli nejspíš předhánět nebudou. Jde mimo jiné o to, aby si Česko udrželo schopnost vyvážet velké investiční celky včetně celých elektráren, získávat zakázky na celkové modernizaci výrobních závodů (to se jakž takž dařilo v Rusku) a třeba také budování železniční či dálniční infrastruktury.

Zastánci státní exportní banky navíc vycházeli z předpokladu, že v Česku je potřeba více než jinde, protože zdejší finanční ústavy jsou dnes zcela v rukou zahraničních majitelů.

Potíž je v tom, že ČEB ve své roli nakonec selhala a znovu se logicky vynořila otázka, zda je stát vůbec schopen řídit jakoukoliv banku. Potřebu státní rozvojové a investiční banky asi nyní nikdo příliš zpochybňovat nebude, protože je mimo jiné nutné hledat lepší způsob, jak využít peníze z evropských fondů. V případě exportní banky je ale po dosavadních zkušenostech zamračeno.

Stát a jím vysílaní manažeři do exportní banky samozřejmě nejsou jedinými viníky současné situace. To, že má ČEB relativně vysoký poměr kolabujících úvěrů, je do jisté míry dokonce správné. Úkolem exportní banky bylo podpořit vývoz do rizikovějších teritorií, a to třeba i navzdory hospodářské krizi. Je jasné, že část úvěrů prostě zkolabovat musela.

Vyšle stát břídila?

Jenže je stále jasnější, že minulá vedení ČEB dělala závažné chyby, což platilo hlavně pro bývalého šéfa Lubomíra Pokorného, který tuto státní banku řídil v letech 2008 až 2010. Banka nedostatečně diverzifikovala svá rizika, přeháněla to s úvěry pro určitá odvětví typu ruských i ukrajinských skláren a nebyla dostatečně ostražitá, když si například nepohlídala zástavu v případě úvěrů na stavbu tuniských apartmánů.

Můžeme zaručit, že stát v budoucnu zase nevyšle do čela banky nějakého břídila?

Jiní šéfové ČEB si samozřejmě vedli mnohem lépe než Pokorný, ale základní otázka nezmizela: můžeme zaručit, že stát v budoucnu zase nevyšle do čela banky nějakého břídila? A že politici nezačnou na podřízené bankovní manažery tlačit, aby schvalovali úvěry pro jejich spřátelené podnikatele? Jsou tu podezření, že i to se v minulosti stávalo.

Jednou z variant je přeměna ČEB na státní agenturu, které bychom maskovaně říkali „banka zvláštního určení“. Ta by na rozdíl od dnešní ČEB už nepodléhala ani regulaci centrální banky. Podle kritiků nejhorší možné řešení.

Realita je taková, že exportní banka se potápí a nelze vyloučit, že už ji žádné politické rozhodnutí nezachrání. Co dál? Jisté je jedno. O to důležitější je role státní pojišťovny EGAP (Exportní garanční a pojišťovací společnost), která musí být zárukou toho, že český export přece jen získá podporu soukromých bank.

EGAP musí zajistit, že za případné vlastní chyby pak ponesou odpovědnost právě tyto soukromé banky. Samozřejmě, že ani bývalá vedení EGAP nejsou bez podílu viny na dnešních problémech exportní banky a nikde nemáme záruku, že právě státní pojišťovna bude dál vše zvládat bezchybně. To, že komerční pojišťovny do určitých rizik nepůjdou, je ale jisté. Kombinace státní pojišťovny se soukromými bankami se tak za nynějšího stavu jeví jako to nejméně špatné ze všech špatných řešení.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.