Evropská hračkářská velmoc: Česko

Je-li pravda, že „kdo si hraje, nezlobí“, pak právě Češi obrovsky přispívají k řádnému chování dětí po celém světě. Česká republika je totiž už dlouhou dobu hračkářskou velmocí starého kontinentu. Jak se to stalo? A jak dnes vypadá svět českých hraček?

Petr Kain 24.12.2018
Dostihy a sázky se dočkají po 34 letech nové verze. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dostihy a sázky se dočkají po 34 letech nové verze. | foto: Dino Toys
Dostihy a sázky se dočkají po 34 letech nové verze.

Igráčci, slavné nafukovací hračky designérky Libuše Niklové, desková hra Dostihy a sázky nebo třeba proslulá stavebnice Merkur. To je jen letmý výčet několika málo českých hraček, které se staly fenoménem i daleko za hranicemi naší země.

Jestliže je pravda, že „kdo si hraje, nezlobí“, pak jsou to právě Češi, kdo obrovskou měrou přispívají k řádnému chování dětí po celém světě. Naše země je totiž bez nadsázky hračkářskou velmocí. Statistiky dokonce říkají, že jsme největším vývozcem hraček v Evropě.

Podle posledních dostupných dat z roku 2016 od nás do zahraničí putovaly hračky v hodnotě téměř půl miliardy eur, tedy více než dvanáct miliard korun. Většinu hraček, celkem okolo 80 procent, vyvážíme podle místopředsedy Sdružení pro hračku a hru Jiřího Šťastného do zemí EU, s hračkami české provenience si ale hraje hodně dětí třeba i v USA, Japonsku, Rusku nebo Izraeli.

Za těžko uvěřitelné číslo dvanácti miliard korun může z velké části fakt, že na českém území mají své montážní a distribuční závody čtyři obří hračkářské firmy LEGO, Simba, Playmobil a Ravensburger, které dohromady vyrábějí zboží v hodnotě 6,2 miliardy korun. Tyto hračky se přitom u nás z velké části pouze kompletují z dovezených dílů.

Pak jsou tu ale i domácí výrobci hraček. V současnosti jich v Česku působí 270, v naprosté většině jde o malé, střední a rodinné firmy. V uplynulých dekádách dokázaly přežít nápor levných čínských produktů a v posledních několika letech dobývají svět.

České hračky sázejí na retro

Podle odborníků stoupá produkce a vývoz hraček v Česku již několik let po sobě. Výjimkou nebyl ani rok loňský, který byl dokonce pro výrobce hraček tím nejlepším od roku 2008. Jak říká Šťastný, v minulém roce se na českém trhu prodaly hračky v celkovém objemu 6,8 miliardy korun, loňská výroba se tak oproti roku 2016 zvýšila téměř o devět procent. Podobně by mohla výroba růst i letos, kdy výrobci a prodejci očekávají nárůst o osm až deset procent.

Logicky nejvíce se zvyšují prodeje na internetu. „Stejně jako u ostatního spotřebního zboží prožívá internetový obchod hraček obrovský nárůst, kolem 17 procent ročně. Letošní signály od prodejců jsou co do objemu velmi optimistické a očekává se, že výrazně překročí minulé hodnoty,“ tvrdí Šťastný. Více se podle něj prodávají technické a interaktivní hračky a stavebnice, trvale roste zájem i o společenské hry a seriálové postavy. „V posledních několika letech se prodávají velmi dobře retro hračky,“ říká Šťastný.

„Stejně jako u ostatního spotřebního zboží prožívá internetový obchod hraček obrovský nárůst, kolem 17 procent ročně. Letošní signály od prodejců jsou co do objemu velmi optimistické a očekává se, že výrazně překročí minulé hodnoty.“

Jak úspěšný bude nakonec letošek pro výrobce hraček, tradičně rozhoduje až předvánoční období, kdy se podle Šťastného realizuje kolem 70 procent celkového ročního prodeje. Zatím ale panuje optimismus, například skupina Wormelen Group, která vlastní kamenná hračkářství Bambule, Sparkys a H&M Studio a také velkoobchod EP Line, odhaduje, že Češi letos za hračky pod stromeček utratí 3,1 miliardy korun, o sto milionů víc než loni.

Těžit z toho budou i největší výrobci hraček v Česku, mezi než patří podle Šťastného například Detoa Albrechtice, Moravská ústředna Brno, BD Tova, Dino Toys, Efko-karton, Merkur Toys, Fatra, Lena nebo třeba Mikro Trading. Velká část z nich přitom vydělává na tom, že v posledních letech roste zájem právě o retro hračky.

Klasickým příkladem úspěchu retro vlny je společnost Fatra v Napajedlech na Zlínsku. Firma se k výrobě hraček, které byly známé v 70. a 80. letech minulého století, vrátila v roce 2010. Vedle retro kolekce podle návrhů slavné designérky Libuše Niklové oslovila Fatra i mladé české designéry, kteří vytvořili novou řadu hraček.

Jak říká Kamila Kopačková, specialistka marketingu ve Fatře, většina hraček vyrobených v Napajedlech skončí u dětí na českém trhu. „Na export odchází zhruba 35 procent hraček, nejvíce do Velké Británie a do Francie. Naše hračky je ale možné potkat třeba i na japonském trhu,“ dodává.

Čeští zákazníci prý nakupují hračky od Fatry především z nostalgie, aby oživili vzpomínky na vlastní dětství. „Není výjimkou, že nám zákazníci zašlou fotografie, kdy na sedací hračce, třeba našem nafukovacím slonovi, sedí před třiceti lety rodiče a dnes jejich děti,“ říká Kopačková. V zahraničí podle ní zase hračky kupují především milovníci designu.

Klasickým příkladem úspěchu retro vlny je společnost Fatra v Napajedlech na Zlínsku. Firma se k výrobě hraček, které byly známé v 70. a 80. letech minulého století, vrátila v roce 2010.

Na další ikonickou hračku českého původu se spoléhá firma Merkur Toys z Police nad Metují na Náchodsku. Jak její název napovídá, vyrábí slavnou montovací stavebnici Merkur, jejíž počátky jsou datovány k roku 1920, kdy Jaroslav Vancl založil firmu Inventor. Původní systém spojování jednotlivých dílů stavebnice kovovými háčky byl v roce 1925 nahrazen novým systémem šroubků a matiček, který se zachoval v nezměněné podobě dodnes. Po roce 1989 sice výroba stavebnice na čas skončila, nakonec ale tradiční českou hračku zachránil Jaromír Kříž, který produkci stavebnice v 90. letech převzal a s úspěchem dál rozvinul.

Přibližně třetinu prodeje tvoří učební pomůcky pro podporu technického vzdělávání. O tom, že Merkur je k něčemu takovému vhodný, nemůže pochybovat nikdo, kdo měl někdy tuto stavebnici v ruce. Co by to mělo ostatně dosvědčovat víc než skutečnost, že slavný český nobelista Otto Wichterle si pomocí stavebnice Merkur sestavil prototyp odstředivého odlévacího zařízení, které poháněl dynamem z jízdního kola zapojeným na transformátor. Díky Merkuru se mu podařilo odlít první kontaktní čočky.

Sázka na dostihy

Další srdcovou záležitostí je pro dnešní čtyřicátníky a mladší hra Dostihy a sázky. Hra, která učí taktizovat, hospodařit a kupovat správné koně, se stala v Československu v polovině 80. let naprostým hitem. K popularitě Dostihů a sázek nechtěně přispělo i Rudé právo. Stranické noviny totiž otiskly článek, podle něhož šlo o buržoazní zábavu s prvky kapitalismu. Účinek to mělo přesně opačný, než s jakým uvědomělí novináři počítali – prodej šel strmě nahoru. Tiskárna, která dokázala vyrobit jen sedm tisíc her měsíčně, najednou nestíhala uspokojovat poptávku.

Autorem hry, jež byla postavena na podobném principu jako slavné Monopoly, je Ladislav Mareš. Od doby, co ji před 35 lety přivedl na svět, se Dostihů a sázek prodalo již přes dva a půl milionu kusů. Ještě v současné době se jich prý prodá zhruba 25 tisíc kusů ročně. Že má podnikatelského ducha, potvrdil Ladislav Mareš nejen v 80. letech, kdy hru vymyslel, ale i po listopadové revoluci. V roce 1993 založil firmu Dino Toys, která je v současnosti jedním z největších výrobců hraček v Česku. Kromě Dostihů a sázek vyrábí i další deskové hry (mimo jiné již kolem půl milionu kusů Člověče, nezlob se!), puzzle, karty, kostky a další hračkářský sortiment.

Známou retro hračkou je i igráček. První figurka – zedník – byla vyrobena v roce 1976. Následovaly další profese, jako kuchař, kominík či námořník. Každý rok přicházely na trh čtyři nové modely. Celá sbírka dnes čítá přibližně 50 různých figurek.

„V posledních letech zájem o náš sortiment určitě stoupá, dalo by se říct, že je ,boom‘ deskových her. Žijeme v digitální době a deskové hry jsou určitou formou kompenzace hodin strávených nad displejem,“ říká Jan Šlemín, ředitel Dino Toys. Mezi nejúspěšnější produkty patří i legendární plastová retro Tatra 148, která je věrnou kopií kultovní hračky z 80. let.

Své výrobky exportuje firma Dino Toys do dvaceti zemí Evropy a Středního východu (například do Izraele a Spojených arabských emirátů). Podle Šlemína nyní tvoří export lehce pod deseti procenty z celkového obratu společnosti. Jak říká, odolat levné čínské konkurenci nebylo jednoduché, nicméně zákazníci podle něj v poslední době čím dál více upřednostňují české výrobky, které jsou kvalitnější. I proto také mimochodem vyrábí Dino Toys plastové Tatry kompletně v České republice, aby si mohla pohlídat kvalitu provedení i nezávadnost materiálu. „Navíc naše výroba je především z kartonu, a tudíž můžeme konkurovat i relativně nízkou cenou produktů,“ vysvětluje Šlemín.

Známou retro hračkou je i igráček. První figurka – zedník – byla vyrobena v roce 1976. Následovaly další profese, jako kuchař, kominík či námořník. Každý rok přicházely na trh čtyři nové modely. Celá sbírka dnes čítá přibližně 50 různých figurek. Po roce 1989 zájem o igráčky klesl a s jejich výrobou se přestalo. Vlna zájmu o retro výrobky ale nakonec igráčky oživila. Společnost Efko-karton jejich výrobu obnovila v roce 2010.

Do zahraničí exportuje také tradiční česká společnost Detoa Albrechtice fungující od roku 1908. Začínala s výrobou perel a knoflíků, v roce 1927 sortiment rozšířila o dřevěné hračky. Vedle figurek z klasických pohádek vyrábí například stará známá kuličková počítadla, tahací hračky, kostky a hlavolamy. Podle ekonomického ředitele Martina Herrmanna tvoří přímý vývoz asi 35 procent produkce. Nejvíce firma vyváží do Německa a Japonska. Další z tradičních českých exportérů hraček je společnost Moravská ústředna Brno. V průměru exportuje asi 30 až 40 procent produkce, a to do více než třiceti zemí čtyř kontinentů.

Historická tradice

Jak říká historička umění a designu Tereza Bruthansová, české hračky jsou celosvětovým fenoménem již dlouhá desetiletí. „Český hračkářský průmysl měl ve světě silnou pozici již v druhé polovině 20. století. Bylo to díky jedinečnému spojení technologických a estetických kvalit a inovací. Hračky tehdy pro firmy a družstva navrhovali nadaní výtvarníci,“ vysvětluje Bruthansová.

Pojem „česká hračka“ má podle Bruthansové ve světě zkrátka obrovský zvuk. Co by ostatně mělo být větším důkazem úspěchu, a také toho, že české hračky často překračují hranici mezi prostým výrobkem a uměleckým dílem, než skutečnost, že je najdeme ve sbírkách řady prestižních muzeí včetně MoMA v New Yorku.

Základy současného úspěchu českého hračkářského průmyslu byly podle ní položeny již na počátku 20. století. Významnou platformou pro českou moderní hračku se stalo družstvo Artěl, založené v roce 1908 českými umělci a architekty. „Po válce zaznamenala velký ohlas expozice Jiřího Trnky a profesorů české hračkářské tvorby Viktora Fixla a Václava Kubáta na Expu ’58 v Bruselu. Úspěch české hračky šel ruku v ruce s věhlasem domácí ilustrace, animace a loutkářství,“ popisuje Bruthansová.

V novodobé historii byla zásadním milníkem retrospektiva díla Libuše Niklové v roce 2011 v pařížském Muzeu dekorativních umění, jež iniciovala zájem nejen o její tvorbu, ale znovu nastartovala poptávku o českou hračku obecně. Na ni před šesti lety navázala výstava Století dítěte v newyorském Muzeu moderního umění, na níž zazářila řada českých hraček. Pojem „česká hračka“ má podle Bruthansové ve světě zkrátka obrovský zvuk. Co by ostatně mělo být větším důkazem úspěchu, a také toho, že české hračky často překračují hranici mezi prostým výrobkem a uměleckým dílem, než skutečnost, že je najdeme ve sbírkách řady prestižních muzeí včetně MoMA v New Yorku.

Počet příspěvků: 1, poslední 25.12.2018 11:44 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.