Evropané by měli využít zkušenost Izraele s migrací a terorismem

Po teroristických útocích se v Evropě začalo požadovat více pravomocí pro policii a tvrdší zákony. Příklad by si mohla vzít z Izraele, jenž efektivně čelí terorismu. Evropané by se na jeho základě především měli zamyslet, nakolik jsou demokracie a právní stát v Evropě zakořeněné, a co jsou pro ně schopní obětovat.

Petr Pietraš 4.8.2017
Pohled z výšky na Chrámovou horu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pohled z výšky na Chrámovou horu. | foto: Reuters
Pohled z výšky na Chrámovou horu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Německému básníkovi Johannu Wolfgangu Goethemu (1749–1832) je přisuzován výrok, pokud si Němci mají vybrat mezi spravedlností a pořádkem, rozhodnou se pro pořádek. Zda to skutečně prohlásil, je předmětem diskuse, jeho výrok je však používán pro vztah Němců k demokracii.

Po teroristických útocích se v Evropě začalo požadovat více pravomocí pro policii a tvrdší zákony. Příklad by si mohla z Izraele, který s islámem koexistuje, a jeho bezpečnostních služeb, jež terorismu efektivně čelí. Navzdory tomu jej média v západní Evropě většinou zmiňují v negativním kontextu palestinské otázky. Přitom zkušenost Izraele s migrací a terorismem by Evropané mohli využít pro řešení svých bezpečnostních problémů.

Obrana proti rasismu

Letiště Bena Guriona v Tel Avivu je možná nejbezpečnější na světě. První kontrola se odehrává už na příjezdu k němu, kde se hlídka cestujících ptá, kam míří, jak se jim vede či zda se jim v Izraeli líbilo. Při tomto jakoby nezávazném rozhovoru však zjistí počet osob v autě, jsou-li nervózní či zda jde o katolické důchodce z Bavorska nebo o skupinu mladých Arabů.

Z evropského a amerického hlediska je nejproblematičtější zaměření na konkrétní etnické skupiny. Izraelské bezpečnostní služby se ale brání obvinění z rasismu argumentem, že nemá smysl důkladně prohlížet všechny cestující, ale především možné podezřelé.

V případě pochybností je auto odstaveno a důkladně prohlédnuto v dostatečné vzdálenosti od terminálu, což dává čas k případné reakci. Při vstupu do haly následuje další kontrola a několik obecných otázek. Tašky se však v Izraeli nekontrolují jen na letišti, ale i před vstupem do divadla nebo obchodního centra.

Návštěvníci jsou vyzváni, aby ukázali jejich obsah, a následuje rozhovor s bezpečnostním personálem. Kdo balil kufr, a zda byl stále na očích. Kdo jej koupil a jak dlouho jej vlastní. Po chvíli se personál vymění, ale klade stejné otázky. Cestující si často nevzpomene, kdo kufr koupil, anebo zda jej dostal na Vánoce. Pro bezpečnostní službu je pak podstatné odlišit přirozenou nervozitu od nepřirozeného chování. Vše je zorganizováno tak, aby se nevytvářely shluky cestujících, na které by bylo možné zaútočit.

Bezpečnostní personál na letišti má zhruba 2300 příslušníků, většinou civilních. Zaměstnanci letiště dostávají biometrické průkazy a vše sleduje okolo 800 kamer se softwarem rozeznávajícím tváře. Z evropského a amerického hlediska je nejproblematičtější zaměření na konkrétní etnické skupiny. Izraelské bezpečnostní služby se ale brání obvinění z rasismu argumentem, že nemá smysl důkladně prohlížet všechny cestující, ale především možné podezřelé.

Dodržování demokratických standardů

Při návštěvě Izraele nelze přehlédnout velký počet uniforem a zbraní na ulicích. Důvodem je vojenská služba povinná pro muže na tři a pro ženy na dva roky. Během ní jsou odpovědní za jim svěřenou zbraň, přičemž tresty za její zneužití nebo ztrátu jsou vysoké. Zbraně jsou vidět všude – v obchodě, na pláži či diskotéce nebo v autobusu.

Navzdory terorismu a vojenskému ohrožení už od založení Izraele zůstává právní stát jeho nejvyšším principem. Izraelské úřady dbají na dodržování demokratických standardů, jež se neustále zpřísňují.

Navzdory terorismu a vojenskému ohrožení už od založení Izraele zůstává právní stát jeho nejvyšším principem. Izraelské úřady dbají na dodržování demokratických standardů, jež se neustále zpřísňují. Izrael totiž musí počítat nejen s teroristickými útoky, ale od chvíle, kdy propalestinští aktivisté podávají žaloby, i se soudy v západním světě.

Bývalá izraelská ministryně zahraničí Cipi Livniová, na niž byl v roce 2009 vydán ve Velké Británii zatykač kvůli válce v Gaze, nakonec návštěvu Londýna zrušila. Izraelská armáda se proto snaží udělat vše, aby se podobným konfliktům vyhnula – ve štábu každé divize sedí odborník na mezinárodní právo, který může vetovat rozkaz brigádního generála. I během bojových operací musí rozvědka a armáda právníkům zdůvodňovat bombardovaní – musí jít jen o vojenské cíle, obětí nesmějí být civilisté a navíc jsou obyvatelé předem varovaní.

Izraelská armáda je nejen založená na demokratickém základě, ale i otevřená společnosti. Součástí vojenské rozvědky Aman je například jednotka z autistů, kteří se specializují na vyhodnocování softwaru nebo satelitních snímků, protože se dokážou podívat na problém nebo vyfotografované objekty nestandardně.

Sovětští přistěhovalci

Základ izraelské společnost tvoří migranti – každý, kdo prokáže židovský původ, se může stát občanem Izraele –, a je tudíž mixem lidí z celého světa, a díky prosperující ekonomice cílem ekonomické migrace. Již před založením státu Izrael se na jeho dnešním území usazovali sionisté, po nichž následovali uprchlíci před nacismem a přeživší holokaustu. Dvě migrační vlny v osmdesátých a devadesátých letech 20. století zformovaly izraelskou společnost jako přistěhovaleckou.

Přistěhovalci s technickým vzděláním, které mělo na sovětských vysokých školách solidní úroveň, pomohli restrukturalizovat izraelskou ekonomiku k digitálním technologiím, díky čemuž Izrael patří v této oblasti do světové špičky

První byla důsledkem přesídlení zhruba 120 tisíc etiopských Židů a druhá nastala po uvolnění výjezdních předpisů pro občany židovského původu v důsledku amerického tlaku na Sovětský svaz. Od roku 1989 přišlo do Izraele z plánovaného hospodářství do otevřené společnosti s tržní ekonomikou okolo milionu lidí z bývalého Sovětského svazu, pětina obyvatel, které se úspěšně integrovaly. Ruská komunita má několik deníků a časopisů i rádiové a televizní stanice a vlastní politické strany.

Příchod vysokého počtu vzdělaných lidí posílil kulturu, vědu i ekonomiku. Přistěhovalci s technickým vzděláním, které mělo na sovětských vysokých školách solidní úroveň, pomohli restrukturalizovat izraelskou ekonomiku k digitálním technologiím, díky čemuž Izrael patří v této oblasti do světové špičky. Díky velkorysé přistěhovalecké politice se však do Izraele dostalo i mnoho osob nežidovského původu, buď jako rodinní příslušníci nebo na základě falešných dokumentů.

Odhaduje se, že zhruba čtvrtina až třetina přistěhovalců z bývalého Sovětského svazu není židovského původu a celkem 25 procent obyvatel Izraele nejsou Židé. S velkým počtem přistěhovalců však přišli nejen koncertní umělci a špičkoví lékaři, ale i organizovaný zločin, obchod s drogami, rasismus a antisemitismus. Izraelská společnost má daleko k dokonalosti a k jejím problémům patří i židovský terorismus, jehož nejznámější obětí se stal v listopadu 1995 tehdejší izraelský premiér Jicchak Rabin.

Neopodstatněný evropský požadavek

Evropa netrpí nedostatkem protiteroristických zákonů, ale jejich nedůsledným prosazováním, například v případě ochrany hranic schengenského prostoru, a proto požadavek přísnějších zákonů nebo více pravomocí pro policii s odkazem na Izrael není opodstatněný. Navzdory na evropské poměry neobvyklé militarizaci společnosti a prakticky permanentnímu válečnému stavu totiž Izrael nepodlehl pokušení omezit demokratické a občanské svobody obyvatel včetně arabské menšiny, jež je zastoupena i v parlamentu.

Evropa netrpí nedostatkem protiteroristických zákonů, ale jejich nedůsledným prosazováním, například v případě ochrany hranic schengenského prostoru, a proto požadavek přísnějších zákonů nebo více pravomocí pro policii s odkazem na Izrael není opodstatněný

Teroristické útoky a migrační vlna, jež se stále více stávají zrcadlem společností západní Evropy, přinášejí tři problémy. Za prvé, přednost pořádku před spravedlností není jen německou záležitostí. Za druhé, většina členů NATO včetně České republiky neplní závazek dvou procenta hrubého domácího produktu na obranu, přičemž se politické elity nesnaží voličům vysvětlovat, že financování obrany a boje s terorismem je náročné a musí být zajištěno, i když se delší dobu žádný atentát neodehrál, ani neexistuje vojenská hrozba.

Za třetí, Evropané nejsou ochotní zavést povinnou vojenskou službu pro obě pohlaví a akceptovat návrat mladých lidí v plastikových pytlích. PříkladIzraele by ale především měl vést k zamyšlení, nakolik jsou demokracie a právní stát v Evropě, zejména v její postkomunistické části, zakořeněné, a co jsou Evropané pro ně schopní obětovat.

Otázka svobody a bezpečnosti je aktuální od počátků moderní demokracie, což americký státník a přírodovědec Benjamin Franklin (1706–1790) vyjádřil následovně. „Ten, kdo se ve jménu bezpečnosti vzdává svobody, si nezaslouží svobodu ani bezpečnost.“



Počet příspěvků: 2, poslední 8.8.2017 07:59 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.