Eurozóna dnes: Němci už nechtějí skákat podle delfské věštírny

Odpovědné rozhodnutí. Německý ustavní soud se pustil do pitvy záchranného fondu a rozpočtového paktu. Nad EU mezitím panuje noc a mlha. 

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Po nejnovějším dvoudenním „summitu“ Evropské unie 28. až 29. června v Bruselu se ukazuje, že jednota eurozóny nemusí být jednou provždy daná. Narůstá v ní vnitřní pnutí, což je čím dál víc vidět i zvnějšku. Potvrzují to i události v Itálii, Španělsku, Irsku, Řecku a na Kypru.

Uplynulý týden však přinesl do vyhecovaného zápasu i potřebný „oddechový čas“. Požádala o něj jedna z nejdůstojnějších institucí současné Evropy – Německý ústavní soud. Začal se totiž zabývat stížností na podpis Německa pod záchranný fond eurozóny – Evropský stabilizační mechanismus (ESM) – a rozpočtový pakt EU. Nebude ji však projednávat tři týdny, jak se původně očekávalo, ale až do 12. září. Není to od něj kapric ani obstrukce, ale zodpovědné jednání vůči německé společnosti i Německu, jednomu z hlavních tvůrců evropské integrace.

Montiho pádné důvody

Na konci minulého týdne agentura Moody’s snížila rating Itálie o dva stupně z A3 na Baa2. Následovalo to po de facto konstatování kolapsu španělského státního dluhu a jeho nezodpovědných bank na summitu EU. A poté, co na něm italský premiér Mario Monti odmítl jakoukoli možnost byť i vzniku pochybností o kvalitě a životnosti zadlužení své země.

V mysteriózním díle Maria Montiho by snad mohl po vítězství v parlamentních volbách pokračovat bývalý italský premiér Silvio BerlusconiByl to však právě on, kdo se podílel na přípravě průlomových rozhodnutí o evropské měnové unii a prosazoval, aby nový záchranný fond ESM formálně pokryl španělský státní dluh. A to i na formálně neoficiálním jednání s vybranými lídry členských zemí EU na začátku června na Sicílii. Má k tomu pádné důvody: Itálie si již půjčuje zhruba za sedmiprocentní sazby.

Jako profesor ekonomie by musel Monti každého svého studenta, docenta a asistenta vyhodit z fakulty. Jako premiér však již předem dává na vědomí, že po volbách ve funkci premiéra končí. V jeho mysteriózním díle by snad mohl po vítězství v parlamentních volbách pokračovat bývalý italský premiér Silvio Berlusconi.

Celkový italský státní dluh činí 1,93 bilionu eur, což je téměř čtyřikrát víc, než je dosavadní kapacita „záchranných“ fondů eurozóny. A skryté čerpání z navrženého ESM by mohlo znančně poškodit nejen 30 let trvající italský statistický zázrak, ale i celou eurozónu. Velká Británie již pro tento případ připravuje zostření kontrol pro občany členských států EU při vstupu do ní.

Španělský příklad pro Irsko

Původní neformální požadavky Španělska vůči produktivní Evropě činily sto miliard eur, na summitu EU však tuto pomoc snížilo na třicet. Nyní však naznačuje, že bude potřebovat mnohem vyšší částku. Vyšlo totiž najevo, že i při maximální (nereálné) snaze o fiskální zodpovědnost již letos bude deficit jeho státního rozpočtu v tom neoptimističtějším případě představovat zhruba devět miliard eur.

Snadné půjčky pro španělské banky povzbudily bankrotáře Irsko, jež si samo „omylem“ financovalo vlastní špatně hospodařící bankovní domyDle německého týdeníku Der Spiegel proto Španělsko počítá až do roku 2027 s finanční „pomocí“ EU a ESM. Španělské bankovní domy si od Evropské centrální banky (ECB) v minulých dvou měsících půjčily 365, respektive 324,6 miliardy eur. A očekávají „velkorysou“ záchranu i od ESM, aniž by však španělská vláda oficiálně přiznala úvěrový kolaps veřejné i soukromé sféry.

Snadné půjčky pro španělské banky povzbudily bankrotáře Irsko, jež si samo „omylem“ financovalo vlastní špatně hospodařící bankovní domy. Mohou-li získat takovou finanční zachranu Španělé, proplaťte zpětně i dluhy irských bank. Irský daňový poplatník chce, aby jeho závazky rovněž převzal ESM. Na zasedání ministrů financí EU to sdělil irský ministr Michael Noonan: „Vložili jsme do našich bank velké množství peněz, jež jsme si vypůjčili od irských daňových poltiníků. Po změně evropských pravidel chceme mít zpětně z nového režimu užitek.“

Řecko a Kypr

Řeky také povzbudila nová možnost „lehkého a snadného života“ jiných dlužníků – Španělska a Itálie – a již nechtějí slyšet o svých slíbených dluhových závazcích, jež dali ECB, Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) a EU. „Trojka je vinná, nikoli my Řekové. Trojka naše dluhy zmnohonásobila, nikoli my sami,“ řekl německému týdeníku Die Zeit řecký ekonom Savvas Robolis.

Ze slibů rozsáhlé privatizaci, z jejíchž výnosů měli Řekové splácet své dluhy, se stává groteska. V podstatě je neplní. Zatracovaná „trojka“ zjistila, že z 300 opatření, jež měla přispět k řešení řecké zadluženosti, jich 210 nebylo splněno.

Na jihu Evropy jsou představy o přirozeném nároku na eurozónu neotřesitelné

Symptomaticky se chová i Kypr, jenž se od 1. července ujal šestiměsíčního předsednictví EU. Po loňském nedůrazném pokusu svézt se na vlně sanace řeckých, portugalský a irských dluhů Kypr v současnosti razantně požádal o finanční pomoc a spojil ji s vlastním předsednictvím. Bylo mu slíbeno nejméně deset miliard eur. Kyperská vláda sice hospodaří dobře, ale banky jsou namočené v řeckém dluhovém rauši. Na jihu Evropy jsou představy o přirozeném nároku na eurozónu neotřesitelné.

Překročení řeky Halys

Jádro Evropského hospodářského společenství (EHS) k tomuto stavu směřovalo skrytě i otevřeně 30 let. Měnová unie jako nástroj k politické unii byla považovaná za cíl i prostředek. Nikdy si však nikdo neuvědomoval, že by se z ní mohl stát nástroj k sebedestrukci systému, jímž však je již víc než deset let. A to následkem falšovaní, pokud jde o rozšíření EU a plnění Maastrichtských kritérií, opomíjení průblémů „jednotné“ měny, nejednotné fiskální politiky a bujení bruselských regulací.

Současné Německo již zřejmě nechce naslouchat chybným výkladům novořeckého věštěníPolitická snaha ukončit toto hazardování ve prospěch chimér začala až loni. Nejprve tím, že se řešení problémů oddalovalo a čekalo na jejich „vyhnití“, dalšími vágními sliby a tiskem peněz. A poté tím, že se oddalovalo čerpání „řeckých balíčků“. Záchrannou a v podstatě PR akcí je i kampaň za fiskální unii, jež se předvídá již několik let.

Velkým průlomem je v květnu vykouzlená a v červnu schválená měnová unie. Společně s odehrávající se ratifikací ESM tím byla překročena řeka Halys. Starověký lýdský král Kroisos ji překročil na základě chybného výkladu starořecké delfské věštírny. Očekával, že pokoří své protivníky Peršany, ale zničil svou říši. Současné Německo již zřejmě nechce naslouchat chybným výkladům novořeckého věštění.

Řešení až za jasného počasí

Obě komory německého parlamentu ratifikovaly fiskální unii i pakt o ESM 29. června. Jeho odstartování však zabránila stížnost podaná 9. července Německému ústavnímu soudu sídlícímu v Karlsruhe, jejíž projednání podporuje i svou morální vahou nový německý prezident Joachim Gauck. Ústavní soud pak příští den sdělil, že zůstane zodpovědnou institucí suverénního státu a pakt o ESM pouze formálně neschválí. Nalézání ústavnosti rozhodnutí německé exekutivy i zákonodárných sborů mu bude dva měsíce. A lze se domnívat, že ke schválení obou nových evropských úmluv bude nutné vypsat celoněmecké referendum.

Ústavní soud sdělil, že zůstane zodpovědnou institucí suverénního státu a pakt o ESM pouze formálně neschválí

Proti schválení nových pravidel pro eurozónu a EU, jež hazardují s finančním zdravím a životem unie, již 5. července vystoupilo víc než 150 významných německých ekonomů. A v otevřeném dopise, jejž zveřejnil deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, varovali: „Díváme se s velkou obavou na krok k bankovní unii, která znamená kolektivní zodpovědnost za dluhy bank v eurorozóně.“

V týdeníku Welt am Sonntag dal 14. července překvapivě na vědomí nesouhlas s touto formou hazardu – garantovat sanace bank členských zemí EU přímo a neomezeně z ESM, a tím zbavit národní vlády zodpovědnosti – i plánovaný šéf ESM a současný ředitel záchranného Evropského fondu finanční stability (EFSF) Klaus Regling. Považuje to „za území mimo ručení“, čímž realisticky a otevřeně vystupuje i proti německé vládě a ministrovu financí Wolfgangu Schäublemu.

Reglingovy námitky již podpořili – nikoli však stejně otevřeně – i finský eurokomisař pro hospodářskou a měnovou politiku EU Olli Rehn a šéf skupiny ministrů financí eurozóny (ECOFIN) Jean-Claude Juncker. Finanční a bankovní odborníci pak tvrdí, že v dalším postupu brání „noc a mlha“. Ty je nutné nejprve rozptýlit a až poté – za „jasného počasí“ – řešit výzvu století.