Eurotajemník Tomáš Prouza: Muž ohrožený vytěsněním

Sobotkův důvěrník jistě narazí na odpor ministrů nebo jejich lidí v resortech, pokud po nich bude chtít český postoj, analýzu, zkrátka výkon.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Koalice si ve své smlouvě vytkla „zásadní změnu“ dosavadní politiky země vůči sousednímu světu, a v tomto ohledu je výměna evropského koordinátora nové vlády logická. Úředník Vojtěch Belling svědomitě uváděl do praxe Nečasův názor na Evropskou unii a stejně svědomitě nyní pracuje pro Jiřího Rusnoka. Proti oběma světům, skeptickým ideologům z ODS i agentům Miloše Zemana, se chce přitom Sobotkův kabinet vymezit – nebo tak to alespoň tvrdí – a personální úklid bývá častým zahájením nové éry.

Otázkou však je, jakou změnu výměna na postu eurotajemníka, kdy by měl Bellinga vystřídat někdejší Sobotkův náměstek na ministerstvu financí Tomáš Prouza, může přinést oproti dosavadnímu stavu nad rámec nového jména.

Mocný muž

Státní tajemník pro evropské záležitosti je sice „jen“ vysoký státní úředník, ke jménu Vojtěcha Bellinga by se však mohlo směle přiřadit „vicepremiér pro EU“. Kvůli chronickému nezájmu českých politiků o dění za hranicemi státu je to totiž on, kdo dozoruje české odpovědi na otázky Bruselu, a rozsahem agendy i odpovědnosti za český stát si v ničem nezadá s rolí premiéra. Jeho odpovědnost je jak ideová, tak rozpočtová. Začíná koordinací zdejšího postoje k regulaci bank, pokračuje přes sociální práva lidí vyslaných pracovat v jiném státě unie a končí rozkladem pravomocí agentury střežící vnější hranice osmadvacítky.

Státní tajemník pro EU je úředníkem jako každý jiný, což s sebou nese výrazně slabší mandát, než jaký má člen vládyJe to mocná role, limituje ji však, že tím vicepremiérem je jen naoko. Ve skutečnosti je státním úředníkem jako každý jiný, což s sebou nese výrazně slabší mandát, než jaký má člen vlády. Eurotajemník není jejím členem, nemůže úkolovat ministry a nemá hlasovací právo ve vládě, i když v ní zrovna něco prosazuje. A nemá, na rozdíl od ministra, ani dostatečnou autoritu dovnitř zdejší státní správy, jež trpí značným resortismem.

Tohle všechno Bellinga limitovalo. Ambiciózní třicátník se s tím jistě vyrovnal, ale o to nejde. Podstatné je, že musel bojovat o pozornost pro každý evropský balíček, který zrovna přistál z Bruselu, a válku vedl na dvou frontách: mezi úředníky na jednotlivých ministerstvech a mezi členy vlády. Na obou bojištích ho přitom mnohdy vypráskali, protože se je jal úkolovat státní tajemník – úředník.

Není důvod si myslet, že Tomáš Prouza nastoupí do jiného prostředí, až opadne počáteční strach úřednictva z nových šéfů a noví ministři se osmělí. Také Sobotkův důvěrník, a proto muž s političtějším nátěrem než Belling, velmi pravděpodobně narazí na odpor ministrů nebo jejich lidí v resortech, pokud po nich Prouza bude chtít český postoj, analýzu, zkrátka výkon. Protože především v tomto spočívá role eurotajemníka na Úřadu vlády: nutit ostatní, aby mnohdy rychle a ad hoc dodali pozice k probíranému bodu v Bruselu, a vláda tak mohla formulovat názor státu na věc.

Všichni čeští euromuži

Prouzovým úskalím budou ambice dalších ministrů a jejich eurotajemníků, ačkoli se takto jejich funkce ani nebudou jmenovatProuzovým úskalím pak budou ambice dalších ministrů a jejich eurotajemníků, ačkoli se takto jejich funkce ani nebudou jmenovat. Svého muže či ženu na Evropu si bezesporu, a celkem oprávněně, pořídí všichni ministři, jejichž agenda je už notně evropeizovaná: ministr financí, zemědělství, pro místní rozvoj, životního prostředí, a zejména zahraničí. Bude pak hlavně věcí důvěry uvnitř koalice a autority Sobotky jako premiéra, aby Česko nezačalo uvádět hru nikoli o dvou eurotajemnících jako v době Nečasovy vlády, ale o třech, pěti i více a zdejší zahraniční politika neměla nekonečně kolejí.

Tohle všechno předurčí prostor nového eurotajemníka daleko víc než Prouzův životopis. Bezpochyby je to ambiciózní muž: zažil českou státní správu i soukromý sektor a chtěl se ucházet i o post ředitele Národního divadla, nebýt zrušeného konkurzu. Současné Prouzovo angažmá coby rádce zemím postsovětského prostoru v barvách Světové banky v tom, jak se nyní reguluje bankovní sektor, dává tušit, že se bude orientovat v evropském finančním labyrintu.

Možná coby někdejší zakladatel firmy Partners a zaměstnanec Poštovní spořitelny půjde bankám na ruku, ale možná ne. Možná nebude schopen reagovat na evropskou hru o víza do Číny. Ale možná bude schopen rychle si sestavit tým, který mu tu znalost dodá. I tohle je teď odpovědnost Bohuslava Sobotky.

  • Tento článek vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.