Etabluje se Zeman svým „hrr na teroristy!“ na světové scéně?

Bude-li prezident na mezinárodních fórech mluvit bez obalu o „muslimské hrozbě,“ může si záhy získat v celé Evropě posluchače.

Dan Macek 22.4.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

Jedním z prvních počinů nového prezidenta Miloše Zemana bylo 11. března setkání se zahraničním diplomatickým sborem. V projevu k velvyslancům v Česku označil terorismus za hlavního nepřítele civilizace a boj proti němu za společný úkol. „Nezáleží na tom, zda je založen na náboženské nebo politické ideologii. Je to zkrátka terorismus, který zabíjí nevinné civilisty,“ prohlásil Zeman s tím, že v boji proti terorismu jde „o naše skutečné poslání“.

Hned následujícího dne na Zemanova slova bezděky, ale o to naléhavěji, navázala jiná hlava státu v projevu k obdobně mezinárodnímu sboru posluchačů. „Nazvěte teror terorem!“ vyzval europoslance ve Štrasburku izraelský prezident Šimon Peres. Prvního projevu nejvyššího představitele židovského státu k Evropskému parlamentu po 28 letech využil skoro 90letý státník k apelu na Evropskou unii, aby libanonský Hizballáh zařadila na seznam teroristických organizací.

Tato proíránská šíitská milice čelí podezření, že má na svědomí loňský pumový útok na autobus izraelských turistů na letišti v Burgasu. Několik převážně neevropských zemí už Hizballáh za teroristickou organizaci považuje, ale skutečnost, že svůj hrůzný čin tentokrát provedla na území členského státu EU, nastolila problém odpovídající kategorizace „Strany Alláhovy“ i v Bruselu.

Pro Miloše Zemana, který za hranicemi proslul především přirovnáním bývalého palestinského teroristy Jásira Arafata k Adolfu Hitlerovi, se tím otvírá potenciálně nosné téma, které by mu skýtalo mezinárodní platformu, již měli oba jeho prezidentští předchůdci. Ztotožněním svého jména s ochranou lidských práv ve světě, respektive s ikonoklasmem v otázkách změny klimatu a evropské integrace dosáhli Václavové Havel i Klaus věhlasu, který předčil význam jejich ústavně slabé funkce v čele strategicky nevýznamné středoevropské republiky.

Protiteroristický jestřáb

Má-li Zeman také ambici zazářit i za hranicemi, svým projevem k diplomatům mohl naznačit, kudy cesta povede. Od prvního přímo zvoleného českého prezidenta by stylizace do protiteroristického jestřába ani nepředstavovala žádný podvod na voličích – rázným postojem k Íránu, ba k muslimům obecně, se nikdy netajil. Coby nominálně levicový, leč okázale proizraelský politik už teď působí v evropském kontextu jako nevídaný úkaz. A poté, co mezinárodní scénu opustil předchozí americký prezident George Bush mladší, zbyla dodnes neobsazená role hlavy státu, jejíž jméno by si i cizinci spojovali s potíráním mezinárodního terorismu.

Tažení českého prezidenta proti světovému terorismu by muselo být multilaterální. A právě k tomu má shodou okolností celkem dobré předpoklady.

Je sice pravda, že texaský pistolník si v oné roli zrovna nevydobyl velkou evropskou popularitu, ale Zeman má oproti němu mnohem příznivější výchozí pozici. Tažení českého prezidenta proti světovému terorismu by totiž z logiky věci muselo být multilaterální. A právě k tomu má Zeman shodou okolností celkem dobré předpoklady.

Navzdory některým jeho neortodoxním postojům, xenofobní kampani a skutečnosti, že v prvním kole prezidentských voleb vyřadil kandidáta moderní levice Jiřího Dienstbiera, uvítali evropští pokrokáři Zemanův nástup na Hrad z důvodu jeho deklarovaného eurofederalismu. A mezi agendami, jež Zeman výslovně navrhuje přenést z národní na evropskou úroveň, patří zejména zahraniční a obranná politika.

Nyní nastolená debata o unijní proskripci Hizballáhu proto představuje ideální příležitost, jak se v této oblasti profilovat. Většina evropských zemí se totiž oficiálně zdráhá uvěřit, že by libanonská koaliční strana byla hrůzného činu v Burgasu schopná, a prostořeký Zeman by mohl do zatuchlé, politicky korektní diskuse v Bruselu vnést svěží vítr.

Presumpce neviny  

Sebevražedné teroristické útoky se ze své podstaty nevyšetřují snadno, neboť pachatelé zpravidla záhy mizejí obcovat se 72 pannami. Na základě zběžných indicií nicméně Izrael obvinil z bulharského útoku Hizballáh už bezprostředně po krveprolití a následné šestiměsíční vyšetřování tuto hypotézu podpořilo.

Izraelci v záznamech dohledali výjimečné zintenzivnění četnosti telefonátů mezi Burgasem a Libanonem ve dnech těsně předcházejících útoku. Europol po analýze střepin dospěl k závěru, že původně asi nemělo jít o sebevražedný atentát, ale že terorista, který do zavazadlového prostoru autobusu položil batoh s trhavinou, se nachomýtl i k detonaci spuštěné jeho komplici na dálku. Těmi jsou podle detektivů dva muži libanonského původu s kanadským, respektive australským občanstvím, kteří se po Bulharsku pohybovali s falešnými doklady z jedné dílny v Bejrútu.

Sebevražedné teroristické útoky se ze své podstaty nevyšetřují snadno, neboť pachatelé záhy zpravidla mizejí obcovat s 72 pannami

Že jde o slibnou stopu, dokládá souběžné soudní líčení v jiné členské zemi EU, kam z nedalekého Izraele ročně jezdí 40 tisíc turistů. Dva týdny před útokem v Burgasu byl na Kypru zadrženu Hossam Taleb Yaacoub, který si do sešitu zapisoval státní poznávací značky autobusů odvážejících izraelské turisty z letiště. Pětadvacetiletý Libanonec se švédským pasem nepopírá, že je členem a kurýrem Hizballáhu, ale trvá na své nevinně. Jeho obhájci argumentují paradoxně právě tím, že militantní organizace libanonských šíitů je z hlediska EU nezávadná, proč by si tedy jejich klient nemohl zapisovat na letišti nějaká čísílka, když ho to baví.

Kypr má pověstně dobré vztahy s arabským světem, a bude-li Yaacoub tamním soudem navzdory tomu shledán vinným, v kombinaci s případem z Burgasu se zesílí tlak Izraele a USA, aby se evropská sedmadvacítka k podstatě Hizballáhu postavila čelem. Uvnitř Evropy by její páteř mohl pomáhat vyztužit Miloš Zeman.

„Ministerstva zahraničí v celé Evropě pozorují líčení (na Kypru) velmi pozorně, protože mnoho Evropanů, zejména Němci, kladou velký důraz na to, aby se označení (Hizballáhu za teroristickou organizaci) opíralo o soudní důkazy,“ poznamenal pro list The New York Times dřívější šéf protiteroristického oddělení amerického ministerstva zahraničí Daniel Benjamin. „Důkazy se zdají celkem přesvědčivé, že to, co prováděl, bylo pozorování pro bombový útok skoro přesně paralelní s tím, co se odehrálo v Bulharsku,“ upozorňuje tamtéž šéf washingtonského Institutu pro blízkovýchodní politiku Matthew Levitt.

Bulharský „opodstatněný předpoklad“    

Na začátku letošního února, ještě než česká energetická firma ČEZ dostala Bulharsko do titulků světových médií svojí „protilidovou“ cenovou politikou, jež způsobila pád kabinetu premiéra Bojko Borisova, obléhaly zahraniční televizní štáby sofijský úřad vlády z jiného důvodu. Ministr vnitra Cvetan Cvetanov předstoupil po půl roce vyšetřování před mikrofony a poprvé oficiálně oznámil „opodstatněný předpoklad,“ že za teroristickým útokem z předchozího léta je „vojenské křídlo“ Hizballáhu. Apologeti proíránského hnutí se přitom upínali k verzi, že útok v Burgasu mohla provést nějaká dosud málo známá libanonská odnož sunnitské al-Kájdy.

Předběžný nález Bulharů přijali se zadostiučiněním Izraelci i Američané. Ministr zahraničí USA John Kerry jej označil za „jasný a nesporný“ s tím, že by „naši evropští partneři“ měli proti Hizballáhu přijmout okamžitá opatření. Do Evropy se vydal lobbovat za zapsání militantního šíitského hnutí na černou listinu také izraelský prezident a laureát Nobelovy ceny míru Peres.  

Bulharský ministr vnitra Cvetan Cvetanov oznámil „opodstatněný předpoklad,“ že za teroristickým útokem z předchozího léta je „vojenské křídlo“ Hizballáhu

Před zmíněným projevem k europoslancům ve Štrasburku se Peres zastavil v Bruselu i Paříži. Právě postoj Francie, jež oblast Levantu vnímá jako svou tradiční sféru vlivu, je považován za klíčový. „Veškeré závěry vyvodíme z probíhajícího vyšetřování a Evropská unie zaujme společné stanovisko,“ odsunul rozhodnutí do nespecifikované budoucnosti francouzský prezident François Hollande na tiskové konferenci po jednání s Peresem.

Izraelský prezident se nedočkal jasného stanoviska ani v Bruselu. „Evropská unie nepřijme žádné rozhodnutí o zapsání Hizballáhu na seznam teroristických organizací, dokud nebude vyšetřování pumového útoku na autobus v Burgasu uzavřeno a pachatelé postaveni před soud,“ oznámil na tiskové konferenci po jednání s Peresem předseda Evropské komise José Manuel Barroso.

I v samotném Bulharsku se ozvaly hlasy, že ukazovat prstem na Hizballáh je unáhlené. „Vyšetřování stále probíhá a nelze v žádném případě hovořit o rozhodujících důkazech ohledně přímých pachatelů, natož organizace v pozadí celé tragické události,“ nechal se slyšet šéf opozičních bulharských socialistů Sergej Stanišev s tím, že veřejným označením hlavního podezřelého hazarduje vláda s bezpečností bulharských občanů. Jeho prohlášení se obratem objevilo na webové stránce Hizballáhu.

V podobném duchu kritizovala krok vlády i krajně pravicová antisemitská strana Ataka, jejíž lítost nad smrtí bulharského řidiče autobusu v Burgasu možná mírní okolnost, že šlo o příslušníka muslimské menšiny. Na skutečnost, že spojení užité ministrem vnitra Cvetanovem („opodstatněný předpoklad“) není náležitý právní termín, upozornil i nejvyšší bulharský státní zástupce Sotir Cacarov, který si zakládá na takřka stoprocentní úspěšnosti jím vznášených obžalob. Vše zkrátka napovídá tomu, že za útokem byl Hizballáh, ale jeho usvědčení zatím není zaručeno.

Evropská sofistika

Jenže ani prokázaní viny Hizballáhu u soudu nemusí EU donutit k akci. „Skutečnost, že nějaká skupina stála za teroristickým útokem, ještě neznamená, že bude automaticky zapsána na seznam teroristických organizací. V úvahu se neberou jen zákonné náležitosti; jde také o politické zhodnocení kontextu a načasování,“ uvedl činitel EU zodpovědný za protiteroristickou agendu Gilles de Kerchove.

„Vzhledem ke křehké situaci v Libanonu se v případě Hizballáhu nabízí otázka, zda vám jeho zařazení na černou listinu pomůže dosáhnout kýženého cíle.“ Hizballáh v Libanonu plní řadu rolí – od provládní parlamentní strany přes charitativní společnost až po ozbrojenou milici. Některé evropské země se proto kloní k metodě chytré horákyně a předesílají, že by za teroristickou organizaci případně označili jen „vojenské křídlo“ Hizballáhu. Bulhaři to patrně předjímali, neboť „opodstatněný předpoklad“ viny nevztáhli na celou organizaci, nýbrž jen na její bojovou část.

Některé evropské země předesílají, že by za teroristickou organizaci případně označili jen „vojenské křídlo“ Hizballáhu

Z členských států EU už tento postup praktikuje Británie, která „džihádiskou sekci“ či „vojenské křídlo“ Hizballáhu zařadila na seznam teroristických organizací už v roce 2000, respektive 2008. Londýn k témuž nyní nabádá EU. Problém však spočívá v tom, že organizačně tvoří všechny části Hizballáhu jeden celek pod společným vedením, což jeho představitelé sami zdůrazňují. „Nazývat Hizballáh charitativním spolkem je jako nazývat al-Kájdu urbanistickou společností kvůli jejímu zájmu o strhávání výškových budov,“ jízlivě poznamenává izraelský velvyslanec při OSN Ron Prosor.

Šarádu s rozlišováním různých křídel Hizballáhu odmítlo Nizozemsko. Hnutí jako celek zapsalo na vlastní seznam teroristických organizací už v roce 2004, a od té doby Nizozemci urgují, aby je v tom EU následovala, ale neúspěšně. Nepochodil ani Evropský parlament, který o rok později přijal rezoluci, že existují jasné důkazy o teroristických aktivitách Hizballáhu, a zároveň vyzval Evropskou radu, aby podnikla veškeré kroky k jejich potlačení.

Kostrbatá paralela

O podstatě Hizballáhu si nedělá žádné iluze ani diplomacie České republiky, jež je považovaná za nejtěsnějšího spojence Izraele v EU. „Rozlišovat mezi jednotlivými křídly Hizballáhu nemá smysl. Jaký je v nich rozdíl?“ položil ČESKÉ POZICI řečnickou otázku český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Na dotaz, zda se tudíž Praha připojí k úsilí o zapsání Hizballáhu na unijní seznam teroristických organizací, ovšem odpovídá záporně, přestože o zodpovědnosti proíránského hnutí za loňské krveprolití v bulharském letovisku nepochybuje.

„Na útoku v Burgasu se (Hizballáh) podílel, ano, to je pravda, ale je to politická strana s účastí na vládě Libanonu a s představiteli strany by se pak náš velvyslanec nemohl stýkat. Československo také dodávalo semtex teroristům a nepřerušovali s ním kvůli tomu diplomatické styky,“ hájí Schwarzenberg pro ČESKOU POZICI strkání hlavy do písku poněkud kostrbatou paralelou.

O podstatě Hizballáhu si nedělá žádné iluze diplomacie České republiky, jež je považovaná za nejtěsnějšího spojence Izraele v EU

Ani Nizozemsko se kvůli zapsání Hizballáhu na vlastní seznam teroristických organizací nevzdalo diplomatických styků s Libanonem. Hledá-li Miloš Zeman způsob, jak po nástupu do prezidentského úřadu vtisknout vlastní pečeť české zahraniční politice, mohl by začít právě odmítnutím podivuhodně dvojaké politiky vůči blízkovýchodním teroristům páchajícím útoky na území EU.

Vliv Hizballáhu v Libanonu navíc upadá v důsledku hrozící vojenské porážky spřízněného režimu v sousední Sýrii, který proíránské hnutí odjakživa logisticky propojoval s patrony v Teheránu. Právě z obav o vývoj v Damašku se Hizballáh aktivně zapojuje do syrské občanské války, což jej dále diskredituje u mnoha Libanonců, kteří se důvodně obávají vtažení vlastní země do konfliktu po sektářské linii.

Svým angažmá v Sýrii by Hizballáh mohl nakonec přijít o ochrannou ruku, již nad ním v Bruselu dosud drží Paříž. Francie je úhlavním zastáncem vyzbrojování (převážně sunnitských) syrských povstalců a v tomto smyslu se minulý týden neúspěšně pokusila zrušit evropské zbrojní embargo. Situace, kdy může mezi diasporou v EU zároveň nerušeně vybírat peníze a verbovat dobrovolníky pro opačnou stranu fronty papírově nezávadná „charitativní organizace“ z Libanonu, je tudíž z hlediska Paříže kontraproduktivní.

Zemanova výhoda

Právě ohled na přítomnost příznivců Hizballáhu ve vlastních muslimských komunitách podle některých analytiků odrazuje západoevropské země od nazvání pachatelů z Burgasu pravým jménem. „V roce 2007 informovala německá média, že v zemi působí na 900 aktivistů Hizballáhu, kteří se scházejí ve 30 mešitách a komunitních centrech,“ připomíná libanonský zpravodajský serveru NOW. „Německá vláda jejich přítomnost a finanční sbírky tolerovala výměnou za zachování klidu,“ cituje tamtéž analytika Benjamina Weinthala z americké Nadace pro obranu demokracií. Početná komunita příznivců Hizballáhu je také ve Švédsku, kde se jejich protiizraelských demonstrací účastní i lídři tamní sociálnědemokratické opozice.

Zeman má oproti politikům v západní Evropě výhodu v tom, že mu při diskusi o terorismu žádná výbušná demografická menšina v ČR nesvazuje ruce

Miloš Zeman má oproti bojácným politikům v západní Evropě nespornou výhodu v tom, že mu při diskusi o terorismu žádná výbušná demografická menšina v ČR nesvazuje ruce. Bude-li na mezinárodních fórech mluvit bez obalu o „muslimské hrozbě,“ může si záhy získat v celé Evropě posluchače, kteří jsou zklamáni politicky korektním diskursem vlastních představitelů a vítají, když si téma nemonopolizuje jen krajní pravice. Sociálnědemokratického expremiéra a prezidenta členského státu EU bude pro evropské elity těžší upozadit než nějakého německého regionálního politika SPD.

Konkrétní případ proskripce Hizballáhu navíc Zemanovi umožní demonstrovat, že není poplatný kremelské zahraničněpolitické linii svých přátel z Lukoilu. Rusko je spolehlivou oporou Íránu i Sýrie a udržuje čilé politické styky i s Hizballáhem (atentátník z Burgasu podle svědectví taxikáře hovořil plynně rusky). Svou protiíránskou rétorikou sice Zeman už v minulosti naznačil, že se s Putinem na všem neshodne, nyní však může svá slova doložit činem.

Zároveň nehrozí, že by si tím přátelské vztahy s Moskvou nějak pokazil. I Rusko se snaží zlepšovat vztahy s Izraelem, kde žije nejvíce rodilých mluvčích ruštiny mimo bývalý Sovětský svaz a kde je ruština třetí nejčastější mateřštinou (po hebrejštině a arabštině).

Australský bumerang

Zatím však není jasné, nakolik bylo Zemanovo nastolení otázky teroristické hrozby promyšleným tahem. Na první pohled se minimálně nezdá, že by jejím načasováním chtěl vědomě vstoupit do probíhající evropské debaty o Hizballáhu. „Pan prezident se s touto problematikou chce nejprve seznámit,“ odpověděla ČESKÉ POZICI Zemanova mluvčí Hana Burianová na dotaz, zda se po útocích v Burgasu přiklání k zapsání libanonského na černou listinu. Že by prezident s formulací stanoviska čekal na příjezd svého nastupujícího zahraničněpolitického poradce a vystudovaného arabisty Hynka Kmoníčka, který v Canbeře ještě předává velvyslaneckou agendu?

„Zajímavá otázka, kterou rád zodpovím, jakmile budu v Praze a budu mít možnost konzultovat s panem prezidentem osobně, a ne po telefonu,“ odpověděl Kmoníček z Austrálie na otázku ČESKÉ POZICE ohledně možné spojitosti mezi prezidentovým projevem k diplomatickému sboru a probíhající evropskou debatou o Hizballáhu.

Zatím není jasné, nakolik bylo Zemanovo nastolení otázky teroristické hrozby jeho promyšleným tahem

Zemanovo etablování na mezinárodní scéně zřejmě nebudou brát na lehkou váhu. Pro prezidenta strategicky málo významné středoevropské republiky může vhodně zvolené téma, na němž by se jako hlava státu profiloval, znamenat rozdíl mezi relativní anonymitou a zahraničním věhlasem. Zemanův prezidentský předchůdce Václav Klaus si takto ostatně vysloužil místo v prestižním americkém think tanku The Cato Institute.

Název Klausova nového působiště shodou okolností upomíná na antického politika, po němž  kdysi dostal krycí jménoi Zemanův někdejší ministr zahraničí Jan Kavan. Slavný Říman se navěky zapsal do lidového povědomí soustavným opakováním dovětku: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ Město, k němuž uznávaný rétor odkazoval, založili Féničané – starověcí obyvatelé dnešního Libanonu. I Miloš Zeman je zdatným rétorem, který varuje před civilizační hrozbou, jež se dnes mimo jiné také šíří z Libanonu. Chce-li Zeman vejít do světových dějin, má příhodně hozenou rukavici, jíž lze zvednout i se zaníceným nervem na palci levé nohy.

Dadyn87 . . 19:26 20.3.2013

Počet příspěvků: 27, poslední 23.3.2013 08:26 Zobrazuji posledních 27 příspěvků.