Erdogan ztělesňoval demokracii

Za neúspěšným pučem proti tureckému prezidentu Recepu Tayyipu Erdoganovi byla pravděpodobně skupina napojená na Fethullaha Gülena. Puč byl jen viditelným projevem mnohaletého a tvrdého mocenského boje o podobu tureckého státu, říká v rozhovoru expertka na Turecko Margarita Troševa.

Přemysl Houda 18.9.2016
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. | foto: ČTK
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Margarita troševa v rozhovoru mimo jiné říká: „Spousta Turků Erdogana nesnáší, ale celá společnost, a to i jeho odpůrci, nechce, aby armáda takovým způsobem zasahovala do politického života. To je v Turecku passé a puč tento proces završil.“

ČESKÁ POZICE: První reakcí mnoha lidí na vojenský puč v Turecku byl šok. Jaká byla ta vaše?

TROŠEVA: Pro každého, kdo v Turecku nějakou dobu nebyl nebo se o tuto zemi detailně nezajímá a nemá informace zevnitř, byl puč obrovským překvapením.

ČESKÁ POZICE: A pro toho, kdo se zajímá?

TROŠEVA: Něco se proslýchalo, šuškalo se, že se něco takového může stát.

ČESKÁ POZICE: Věděli o přípravě puče i lidé okolo tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana?

TROŠEVA: S pravděpodobností, která hraničí s jistotou, ano. Puč byl dekonspirován, jen se neví, jak dlouho předem – každopádně v předvečer puče už byly informace, že se něco chystá.

ČESKÁ POZICE: Existují pro to nějaké indicie?

Puč byl dekonspirován, jen se neví, jak dlouho předem – každopádně v předvečer puče už byly informace, že se něco chystá.

TROŠEVA: Například nejvyšší velení turecké armády, jež mělo informace od turecké zpravodajské služby, vyhlásilo na ten večer zákaz letů. Všechna letadla musela být na zemi.

ČESKÁ POZICE: Puč byl navíc dost amatérský.

TROŠEVA: Také byl připravován dost narychlo, neboť – což se obecně ví – se měla v srpnu sejít nejvyšší vojenská rada a proslýchalo se, že má armáda projít čistkou. Navíc puč musel být posunut o několik hodin dopředu kvůli zmíněné dekonspiraci.

ČESKÁ POZICE: Jaký vůbec byl důvod čistky?

TROŠEVA: Dostat armádu, která po desetiletí tvořila v Turecku v podstatě stát ve státě, a to mocensky, ekonomicky i sociálně, zcela pod kontrolu, což se teď, po puči, děje. Můžeme mluvit o završení procesu takzvané dekemalizace turecké armády i Turecka samotného.

ČESKÁ POZICE: Proč byl puč připravován narychlo? Vždyť jej pučisté mohli naplánovat dlouho dopředu, protože všichni věděli, že v srpnu nejvyšší vojenská rada zasedne a nastane to, co říkáte. Argument na poslední chvíli připraveného puče nemá logiku.

TROŠEVA: Ještě je třeba vzít v úvahu, že při přípravě a rozhodování pučistů hrálo roli, že velká část armády do něho nešla, zůstala stranou. To podle mne nepřímo potvrzuje domněnku, že za pučem stála spíše konspirační skupina. A navíc personální změny v armádě připravuje uzavřená skupina nejvyššího velení a politického vedení země. Definitivní podoba vzniká až nedlouho před zasedáním. Informace o personálních změnách v armádě se dostala ven zřejmě přes některé spolupracovníky vrcholných velitelů, možná přes samotného náčelníka generálního štábu, jenž byl mezi prvními zatčenými.

ČESKÁ POZICE: Odkazem ke konspirační skupině ale potvrzujete Erdoganovu verzi puče, která zní: „Gülen.“

TROŠEVA: Pravděpodobně opravdu šlo o skupinu napojenou na Fethullaha Gülena (turecký islámský učenec a bývalý Erdoganův spojenec, který od konce devadesátých let žije v USA – pozn. red.).

ČESKÁ POZICE: S Erdoganem tedy souhlasíte.

Pravděpodobně opravdu šlo o skupinu napojenou na Fethullaha Gülena.

TROŠEVA: Nejprve se mi zdálo, že jde o předem připravený a dobře zužitkovatelný argument, ale podle informací, které se postupně dostávají na povrch, se k této verzi přikláním stále více. Což samotný fakt, že se to „hodí“, nepopírá.

ČESKÁ POZICE: Nepopsala jste teď jako spolupracující partnery dvě entity – „Gülen“ a armáda –, které v Turecku v principu stojí proti sobě? Puč přece provedla armáda – kemalisté, obávající se čistek.

TROŠEVA: Dlouho jsem nevěřila, že by měl Gülen v armádě takový vliv, ale dle všeho jej opravduměl. Současně to nijak nevylučuje fakt, že se k puči připojila část kemalistů (hlavní Erdoganovi nepřátelé, kteří chrání dědictví zakladatele sekularizovaného tureckého státu po první světové válce Mustafy Kemala Atatürka – pozn. red.), část armádní generality, jež se chtěla Erdogana zbavit z jiných důvodů.

ČESKÁ POZICE: S Gülenem by ale nastalo poislámštění tureckého veřejného prostoru, což je přece neslučitelné s představami vojáků, potomků Atatürka.

TROŠEVA: O jaké armádě ale mluvíte? Lidé, kteří jsou součástí Gülenova hnutí, ho poslouchají, ať mají jakoukoli uniformu. Jim velí muž, který žije v Pensylvánii, ten je jejich vůdcem. Jiná část armády, jež se podílela na puči, ta kemalistická, by s Gülenem samozřejmě měla problém. V Turecku není jedna armáda, linie střetu jde skrze ni, což ale nevylučuje alianci jejích složek s cílem svrhnout Erdogana.

ČESKÁ POZICE: Co by se stalo, kdyby pučisté uspěli, třeba kdyby zatkli Erdogana?

TROŠEVA: S velkou pravděpodobností by vypukla občanská válka.

ČESKÁ POZICE: Může teď něco Erdogana vnitropoliticky ohrozit?

TROŠEVA: Teď ho nemůže vnitropoliticky ohrozit v podstatě nic, jen on sám.

ČESKÁ POZICE: V roce 2013, kdy se v Turecku konaly obrovské demonstrace kolem parku Gezi, byly sociální sítě největší zbraní Erdoganových odpůrců, nyní mu naopak velmi pomohly, zmobilizoval jimi Turky. Co se změnilo?

Mnoho Turků Erdogana stále nesnáší, třeba kvůli tvrdému postupu proti demonstrantům v parku Gezi, ale celá společnost, a to i Erdoganovi odpůrci, nechce, aby armáda takovým způsobem zasahovala do politického života.

TROŠEVA: Nezměnilo se vůbec nic. Mnoho Turků Erdogana stále nesnáší, třeba kvůli tvrdému postupu proti demonstrantům v parku Gezi, ale celá společnost, a to i Erdoganovi odpůrci, nechce, aby armáda takovým způsobem zasahovala do politického života. To je už v Turecku passé a potlačený puč tento proces završil.

ČESKÁ POZICE: Turci tedy podpořili Erdogana ani ne tak proto, že by ho všichni milovali, ale protože byli oddaní koncepci tureckého státu? To říkáte?

TROŠEVA: Ano, přihlásili se k jeho demokratickým prvkům, jejichž ztělesněním byl v okamžiku puče prezident Erdogan. Ať se to nějakému Turkovi líbilo, nebo nelíbilo, bylo to tak.

ČESKÁ POZICE: To je paradoxní, vždyť Erdogan například ruší některá nezávislá média.

TROŠEVA: To spolu nutně nesouvisí. Ráda jsem některá z těch médií četla a je jich škoda. Mluvila bych ale o jejich rušení v jiných pojmech – spíše jako o viditelných projevech letitého boje o moc v Turecku.

ČESKÁ POZICE: Například americká nevládní organizace Freedom House navzdory tomu, že se Turci podle vás podporou Erdogana přihlásili k demokratickým prvkům, přeřadila Turecko ze zemí, které označuje za částečně svobodné, do nesvobodných.

TROŠEVA: Já ty škatulky nemám ráda, ale budiž, Freedom House na to má právo – jeho kritéria jsou transparentní, lze o nich diskutovat. Ale pro mě to není důležitý argument.

ČESKÁ POZICE: Jak si tedy vysvětlujete dění pod tureckým povrchem?

TROŠEVA: V Turecku se mnoho let odehrává boj o moc – o strukturu moci samé. Nejprve to byl dost vážný boj o moc mezi kemalisty a Erdoganem. Ten, aby jej zvládl, použil gülenisty, aby přetlačil kemalisty, kteří Turecko ovládali velmi nevybíravě – vzpomeňme na puče v roce 1980 a 1997. A Erdogan to dokázal. Erdoganovi se však spojenectví s Gülenem nevyplatilo. Od roku 2012 se vyhrotil konflikt mezi ním a gülenisty, a boj omoc – a znovu nejen o ni, ale i o její povahu – pokračoval, jen v jiném obsazení.

ČESKÁ POZICE: Jaký je ideový rozdíl mezi Erdoganem a Gülenem?

Gülen symbolizuje něco, co lze zjednodušeně označit za dervišský řád. Jde ve vztahu ke státu o paralelní organizaci s pyramidovou strukturou. Vytváří paralelní vzdělávací či charitativní struktury.

TROŠEVA: Erdogan je zbožný muslim, ostatně každý Turek je Turkem, protože mluví turecky, cítí se být Turkem a je muslimem. To je sebedefinice. Erdogan ale současně říká, že je sekulárním politikem. Právě to prohlásil v Káhiře poté, co se v Egyptě dostal k moci Muhammad Mursí. Gülen symbolizuje něco jiného, co lze zjednodušeně označit za dervišský řád. Jde ve vztahu ke státu o paralelní organizaci s pyramidovou strukturou. Vytváří paralelní vzdělávací či charitativní struktury. Je to v podstatě model vyplývající z historického fungování muslimských společností, kdy státní struktura často neměla prostředky ani schopnosti postarat se o chudé. A tyto paralelní struktury de facto roli státu v těchto věcech suplovaly. A Gülen má v této obdobě dervišského řádu – hizmet neboli „služba“ – specifickou pozici. Jeho přívrženci ho považují v mesianistickém smyslu za Mahdího.

ČESKÁ POZICE: Jak chápete postoj USA ke Gülenovu vydání, spojujete-li jej s pučisty?

TROŠEVA: Je to otázka extradičního řízení. Vydání či nevydání Gülena nepodléhá politickému rozhodnutí a USA v této záležitosti – a zejména v ní – nepůjdou jinudy. Říkají vcelku správně: Dejte nám důkazy, které nás přesvědčí, a začne extradiční řízení.

ČESKÁ POZICE: Nenastalo po vypuknutí puče na mezinárodní scéně na chvíli ticho?

TROŠEVA: To nevím, a ani to neumím číst. Pokud ale narážíte explicitně na USA, pak je třeba říci, že všichni nejprve tak nějak mlčeli, nejen USA, ale i Západ obecně. Podstatné je, že toto mlčení je nyní v Turecku vnímáno velmi úkorně.

ČESKÁ POZICE: Ale třeba Rusko nemlčelo a puč ihned odsoudilo.

TROŠEVA: Ano, rychle Erdogana podpořilo.

ČESKÁ POZICE: Proč se obě země tak náhle sblížily?

TROŠEVA: Erdogan tím ukazuje USA, že se nemusí spoléhat pouze na ně. A také se musely uklidnit vyhrocené vztahy Turecka s Ruskem. Kroky tímto směrem začaly už před pučem. Obě země se ekonomicky potřebují, navzdory nedobrým historickým zkušenostem i tomu, že přítomnost Ruska v Sýrii je pro Turecko bezpečnostní hrozbou par excellence. Rusko nikdy nebude velkým spojencem Turecka, i když to tak po Erdoganově návštěvě může vypadat. Ale ještě k vlažné reakci Západu na puč. Uvědomte si, že na Západě nikdo nemá Erdogana moc rád. Turecko i Erdogan zápasí s problémem vnímání světovou veřejností. Z toho pramení všechny ty konspirační teorie, že o žádný puč vlastně nešlo, ale že to byl Erdoganem připravený fake, který chtěl využít ve svůj prospěch.

ČESKÁ POZICE: A to je nesmysl?

Mít „Turka“ na své straně bylo vždy obrovskou výhodou. Bez něho je řada politik neproveditelná. Ale například vztahy Turecka a EU jsou poškozené už od roku 2006.

TROŠEVA: To je zřejmě nesmysl. A bylo by dobré, abychom si my – evropské země – uvědomili, že kritika Erdogana některými z nás může být kontraproduktivní, protože potřebujeme udržet Turecko strategickým partnerem. Mít „Turka“ na své straně bylo vždy obrovskou výhodou. Bez něho je řada politik neproveditelná. Ale například vztahy Turecka a EU jsou poškozené už od roku 2006. Rozhodnutí EU v rámci jejího fungování zablokovalo osm přístupových kapitol a zákaz uzavírat ostatní Erdoganovi zkomplikoval život a poškodil obraz EU i u těch, kdo ho z různých důvodů nebudou volit. Erdogan tím také vnitropoliticky dočasně oslabil, a Evropě to nikdy nezapomene. Navíc pokus o vojenský puč a zákaz Erdoganovy strany AKP v roce 2007 jsou s tímto jeho tehdejším vnitropolitickým oslabením úzce spjaté – Erdogan totiž tehdy visel mocensky ve vzduchu.

ČESKÁ POZICE: Jak vy sama vnímáte Erdogana?

TROŠEVA: To je těžká otázka, obzvlášť když v západních médiích převládá jeho negativní obraz, a to i vlivem kemalistických médií.

ČESKÁ POZICE: Jistým způsobem ho rehabilitujete, proto se ptám na jeho charakteristiku.

TROŠEVA: Erdogan je neobyčejně schopný a populistický politik, který velmi dobře dokáže vycítit nálady obyvatelstva a pracovat s nimi. Zároveň je ale třeba vidět, že za ním stojí velký kus práce, pokud jde o ekonomickou i sociální modernizaci Turecka, a řada lidí se mnou asi nebude souhlasit, ale tvrdím, že stojí i za demokratizací Turecka. Turecko v roce 2012 bylo mnohem demokratičtější než v roce 2002, kdy Erdogan vyhrál poprvé volby. Ať si – pokud to někoho zajímá – každý přečte něco o tom, jak to v Turecku chodilo do té doby. Ten posun je evidentní a nelze jej popřít.

ČESKÁ POZICE: Srovnala jste roky 2002 a 2012, ale je rok 2016.

TROŠEVA: Už jsem to trochu nakousla, ale stále si nejsem jistá, jak interpretovat Erdoganovu reakci na demonstrace v parku Gezi v roce 2013, jež tu éru ukončily; jeho chování se od té doby změnilo, je autoritativnější. Pravděpodobně se v té době vyhrotil jeho konflikt s gülenisty ve státní správě a demonstrace ve velkých městech kvůli parku Gezi si vyložil jako pokus vyvolat nestabilitu ve společnosti s cílem ho odstranit od moci. Podle toho zareagoval.

ČESKÁ POZICE: Která Erdoganova tvář převáží – demokratická, nebo autoritářská?

TROŠEVA: To nevím, ale věřím, že stále existují tyto dvě alternativy.

ČESKÁ POZICE: Teď to vypadá, že ta autoritářská.

Neměli bychom Erdogana hodnotit podle toho, co dělá teď – vždyť se odehrál vojenský puč, který ho chtěl svrhnout.

TROŠEVA: Neměli bychom Erdogana hodnotit podle toho, co dělá teď – vždyť se odehrál vojenský puč, který ho chtěl svrhnout. Jak by se chovali politici po takové události jinde na světě? Erdogan se teď chová tvrdě a nějaký čas se tvrdě bude chovat. Jeho současné jednání je sice diskutabilní, ale teď jde o bytí a nebytí Erdogana a lidí okolo něj. Důležitější je, co přijde.

ČESKÁ POZICE: Podle některých západních médií se teď odehrál viditelný puč, ale Erdogan několik let provádí puč neviditelný, ale o to účinnější. A nejde jen o zavírání novin, ale například i o odsouzení bývalé turecké miss, neboť sdílela na Instagramu satirickou báseň o Erdoganovi.

TROŠEVA: A může za to Erdogan osobně? Myslím, že se jeho vliv na soudnictví přeceňuje, zejména s ohledem na to, že ho zřejmě výrazně ovlivňují gülenisté. Ostatně proti samotnému Erdoganovi bylo namířeno i plánované vyšetřování šéfa zpravodajské služby Hakana Fidana v roce 2012. Velká část současných čistek proto nyní zasahuje právě soudnictví.

ČESKÁ POZICE: Neprosazoval snad legislativu, jež stíhání bývalé miss umožňuje?

TROŠEVA: Já bych s komentářem vyčkala. To, co dělal v uplynulých třech letech, považuji za součást zmíněného boje o moc. Po nějaké době bude ale muset ukázat, kam svou zemi politicky nasměroval.

ČESKÁ POZICE: Erdogan je často spojován s postupnou islamizací turecké společnosti.

TROŠEVA: To je nesmysl. Jeho podpora nevyplývá z islamizace turecké společnosti, neislamizuje se ani ji to nehrozí – muslimská už je a z větší části konzervativní. V rámci islámského světa je pak specifická v soužití státu, společnosti a náboženství.

ČESKÁ POZICE: Někdo by mohl říct, že v uplynulých letech přibylo žen v šátku.

TROŠEVA: To by sice říct mohl a byla by to v popisném smyslu pravda, ale není to argument podporující tezi o islamizaci.

ČESKÁ POZICE: Proč?

Řečeno jinak, šátek je v Turecku symbolem změny, jež nejen v této věci do něj přišla – toho, že se už může, co se dříve nesmělo, co bylo tupeno a zakazováno.

TROŠEVA: Je to za prvé dáno urbanizací turecké společnosti. Ženy v šátcích přišly z vesnic do měst, a jsou více vidět, protože si přinesly svou kulturu. A za druhé, což je zajímavé, v minulosti ženy v šátku nesměly studovat na tureckých univerzitách ani pracovat ve státní správě. Byly ostrakizovány. A nejen to, hlavní záminkou k pokusu o převrat v roce 2007 bylo zděšení, že na prezidenta kandiduje Abdullah Gül, jehož žena chodí v šátku. Ve vzduchu visela otázka: Je možné, aby do Çankaye, prezidentského paláce samotného Atatürka, vstoupila žena v šátku? Řečeno jinak, šátek je v Turecku symbolem změny, jež nejen v této věci do něj přišla – toho, že se už může, co se dříve nesmělo, co bylo tupeno a zakazováno.

ČESKÁ POZICE: I Erdoganova žena chodí v šátku?

TROŠEVA: Ano. I Erdoganova dcera měla velkolepou svatbu a vdávala se v šátku. Šátek ale nemá s islamizací Turecka příliš společného. Když slyším o reislamizaci země, je to stejné, jako by někdo začal mluvit o rekatolizaci Itálie. Je to nesmysl.

ČESKÁ POZICE: Zdá se, že Erdoganovi příliš nevadí Islámský stát.

TROŠEVA: My Islámský stát vnímáme od roku 2014 trochu hystericky. Je ale regionální realitou, která má naprosto racionální geopolitické důvody – brání příliš úzkému spojenectví Iráku, Íránu a Sýrie. Tak to prostě je. A všichni, i ti, kdo Islámský stát nějakým způsobem podporují, jej považují za dočasný jev. Vědí totiž, že vojensky se s ním dokážou rychle vypořádat – pokud budou chtít. A říká-li se, že Turecko raději bombarduje Kurdy, čímž se často dokládá, že podporuje islamisty, pak si musíme uvědomit obrovské nedorozumění v tom, kdo jsou Kurdové. Jde o čtyři jazykové skupiny, které si nerozumí, nedomluví se. Zaza Kurdi žijící především v Turecku tvoří asi třetinu tureckých Kurdů a mluví úplně jiným jazykem než ostatní Kurdové – a i mezi ostatními jsou nezanedbatelné jazykové rozdíly. Turecko bombarduje pozice jednotek Strany kurdských pracujících (PKK) a pak jednu z jejích spřízněných organizací PYD/YPG v Sýrii. Na druhé straně pešmergové a jejich lídr Masúd Barzíní (prezident iráckého Kurdistánu – pozn. red.) jsou řadu let největším spojencem Turecka v regionu, o čemž se nemluví. Je to projev nedostatku odborných znalostí, což je v případě Turecka častý problém.

ČESKÁ POZICE: Jak turecká kurdská menšina zareagovala na puč?

A v tom spočívá jedna z velkých mezer, ne-li chyb v Erdoganových politických tazích po puči – nechává mimo hru prokurdskou stranu HDP.

TROŠEVA: Vyšla do ulic a podpořila Erdogana. A v tom spočívá jedna z velkých mezer, ne-li chyb v Erdoganových politických tazích po puči – nechává mimo hru prokurdskou stranu HDP, přičemž potřebuje zahájit politickou inkluzi Kurdů na jihovýchodě, pokud chce stabilní Turecko. Mimochodem, teď se začalo spekulovat o znovuzavedení trestu smrti v Turecku, což by mělo zajímavý a pro Erdogana osobně asi nemilý praktický důsledek, pominuli rychlé ukončení rozhovorů o vstupu do EU, což také není v jeho zájmu. V nacionalistických médiích by se začalo diskutovat o osudu bývalého vůdce a předsedy kurdské PKK Abdullaha Öcalana – svého času odsouzeného k trestu smrti.

ČESKÁ POZICE: Erdoganovi asi v Öcalanově případě vyhovuje status quo.

TROŠEVA: Stoprocentně. Je těžké si představit, co by se mohlo stát po jeho případné popravě – vlastně je to nepředstavitelné. A znovuzavedení trestu smrti tuto otázku otvírá.

ČESKÁ POZICE: Je pro turecké Kurdy Öcalan hrdina?

TROŠEVA: Když v letech 2012 až 2013 začal mírový proces s Kurdy, byl Öcalan na každém praporu a pro mnoho lidí bojovníkem za národní svébytnost. A je tomu tak do jisté míry i teď, kdy je mírový proces u ledu a otěže v PKK převzali odpůrci mírového procesu, a tudíž i Öcalana. Od Erdogana by to každopádně byl mistrovský tah, kdyby ho propustil na svobodu, respektive do domácího vězení, jak se spekulovalo v roce 2012. Turci už mají dost vleklého konfliktu, atentátů, které stály život více než 40 tisíc lidí. Jsou z toho unavení a chtějí řešení – mír.

ČESKÁ POZICE: Části svého území by se však asi nevzdali.

TROŠEVA: To samozřejmě nikoli. Teritoriální integrita je pro ně tabu. Postupné rozpadávání a pád osmanské říše představují pro Turky stále obrovské trauma – to je červená čára, přes kterou nikdy nepůjdou. Požadavek regionální autonomie tehdejších politických představitelů Kurdů v letech 2011 a 2012 byl velkou chybou.

ČESKÁ POZICE: Jak by ale měl vypadat tureckokurdský mírový proces přijatelný pro obě strany?

TROŠEVA: V první řadě spolu nebojují etnika, ale ozbrojené složky tureckého státu s PKK, která je oprávněně považována za teroristickou organizaci, a ani zdaleka nereprezentuje všechny Kurdy. První fází každého mírového procesu musí být zastavení vojenských operací na obou stranách a odzbrojení PKK. To se bohužel nestalo v roce 2013 a bylo jedním z důvodů obnovení loňských vojenských akcí. Dalším krokem musí být politická inkluze Kurdů, což už se částečně děje přes Kurdy v hlavních tureckých politických stranách – Erdoganově AKP a v Republikánské lidové straně (CHP). Více prostoru ale musí dostat i „jejich“ strana, nyní HDP. S tím souvisí přehodnocení extrémní nacionalistické kemalistické rétoriky, která upírala Kurdům právo na svébytný národ či spíše národy. Musí být obnoven region děsivě loni postižený válkou a uskutečněn návrat k ekonomickému a sociálnímu rozvoji před létem 2015. Bez vyřešení tohoto problému se Turecko nikdy nestane takovým, jakým ho chce Erdogan mít – stabilní a prosperující zemí, kterou berou všichni vážně.

Margarita Troševa

  • Vystudovala filologii na Univerzitě Klimenta Ochridského v Sofii a na Univerzitě Karlově v Praze.

  • Odbornice na Balkán, Blízký východ a Turecko, kde řadu let žila.

  • Překladatelka. Obdržela cenu Grigora Lenkova pro mladé překladatele. Do češtiny například přeložila knihu amerického historika Raula Hilberga Pachatelé, oběti, diváci. Židovská katastrofa 1933–1945.

  • Hovoří bulharsky, francouzsky, anglicky, turecky, chorvatsky, slovensky, rusky a polsky.

Margarita Troševa