peeři

systém, založený  primárně na peer-review je přinejmenším v české kotlině cesta do pekel. každý ví, kolik vzájemných nevraživostí - osobních, žákovských (zděděných) i institucionálních - se ve vztazích uvnitř české vědy kupí. Jen blázen si bude myslet, že takové hodnocení bude objektivní.K tomu přistupuje obecnější čertovo kopýtko peer-review. Proč má být názor "vrstevníků" směrodatný? Mnoho vynikajících vědců a teorií skutečně docenila až budoucnost, vrstevníci naopak ne. Tím neříkám, že je třeba čekat na budoucnost, ale rád bych zpochybnil "objektivní pravdu" či posouzení vrstevníky.Primitivnost v objektu hodnocení. Nikoho nezajímá vědcovou učitelské působení, rozpracované projekty, zpětné vazby na realizované. Jediné, co je podstatné, je počet "napublikovaného". Lidé se mění ve stroje na psaní publikací, vědě vládne publikace jako fetiš. Výsledkem je publikační nadprodukce. Lze sice vítat, že se má nově zkoumat i kvalitativně (pro některé autory-grafomany by to byl strmý bodový pád), ale to nestačí.Pan Münich se z ekonoma nyní překvalifikoval na znalce organizace vědy a výzkumu?