Ekotendr je zrušen, pachuť po něm zůstává

Vláda neschválila výsledky soutěže o odstranění starých ekologických zátěží. K čemu byly studie rozpečetěné těsně před rozhodováním ministrů?

Vláda dnes rozhodla o zrušení ekotendru, který kumuloval veškerá možná rizika, kudy by mohly protékat státní prostředky na těžko dohledatelné adresy. „Vláda neschválila smlouvu na takzvanou ekozakázku s firmou Marius Pedersen Engineering, která podala cenovou nabídku ve výši necelých 57 miliard korun bez DPH,“ prohlásil premiér Petr Nečas. 

Důležitý posudek ekotendru od společnosti Deloitte Advisory a jeho oponentura zpracovaná firmou Ernst & Young, které byly rozpečetěny až na samotném jednání vlády, by však měly podle agentury Mediafax zůstat neveřejné.

Nečas se však k číslům v nich obsažených vyjádřil. "Posudek říká, že horní hranice by byla někde na úrovni 59 až 61 miliard. Oponentura říká, že ještě maličko výše. Jinými slovy, kdyby to vzal někdo velmi demagogicky – a já jsem rád, že to nikdo ze členů vlády demagogicky nevzal – tak by to znamenalo, že nabídka za téměř 57 miliard několik miliard ještě šetří. Že by to jinak mohlo být ještě dražší," prohlásil premiér. Podle svých slov nebyl odhadem ceny ani jeho oponenturou překvapený. Nicméně obě studie zřejmě rozhodování vlády neovlivnily.

K čemu ty studie?

Mimochodem, každá studie stála dva miliony korun. V podmínkách veřejné soutěže přitom o nich nebylo ani řeči. Ba naopak, do souboru dat o starých ekologických zátěžích měli podle regulí mít přístup jen konsorcia, která prošla prvním kolem výběrové soutěže. Čemu tedy měl sloužit nadstandard dvou studií, když zájemcům, kteří z jakékoli příčiny sledovali dlouholeté půtky o existenci ekotendru, nesmějí být ukázány?

Kvapnost, s jakou byly studie pořízeny, vzbuzovala pochybnosti u nezainteresovaných odborníků. Co mohli mladí nezkušení experti zjistit? Jaký zvolili přístup? Vycházeli ze skutečně zjištěných škod, nebo potvrdili jen „účetnický“ přístup ministerstva financí, který rozpočítával případné platby za sanace nikoli podle zmapovaných škod, ale podle velikosti garance daného podniku? Takže obrazně hromádka škod v obrovském podniku privatizovaném za miliardy, byla rovněž hodnocena miliardami. Zato superškoda závodu, který byl privatizován za babku, byla saturována právě jen tou babkou. Neboť není žádným tajemstvím, že ony garance na sanaci se rovnaly ceně, za niž byly podniky privatizovány.

Bylo s podivem, že si ministři nemohli prostudovat studie doma na svých ministerstvech, kam si mohli přivolat poradce. A se závěry se museli vypořádat hned na místě, byť jsou sanace starých ekologických zátěží pro většinu z nich, včetně předpokládaného oponenta, ministra životního prostředí, španělskou vesnicí.

O tom, že ekotendr padne, ujišťoval dopředu sám jeho otec ministr financí Miroslav Kalousek. A i když mátl tělem tím, že do návrhu před schvalováním přiložil oba návrhy usnesení, jako že vláda ekotendr schvaluje a druhý, že neschvaluje, nakonec se zachoval v duchu své výzvy a doporučil ekotendr zamítnout.

Ekotendr tedy padl. Zůstává jen otázka, která se jistě časem vyřeší: Co je v těch studiích?

O pozadí ekotendru a jeho nepříznivých dopadech jsme detailně informovali v rubrice HOT TOP.