Ekotendr: Boj politiků, ale „přátelák“ uchazečů

Očekává se vážný střet ve vládní koalici. Konsorcia ucházející se o obří ekozakázku však k sobě mají naopak neuvěřitelně blízko.

Čestmír Klos 9.9.2011
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Zhruba ve stejné době, kdy se za časů premiéra Mirka Topolánka na Kalouskově ministerstvu financí rodil nápad spláchnout jedním obřím tendrem většinu starých ekologických zátěží, stavěl lídr jednoho soutěžního konsorcia (firma Geosan), lídrovi druhého konsorcia (společnosti Marius Pedersen) správní budovu. Jakkoli na sebe ekologické zátěže vážou miliardy korun, v malé „vesničce“ sanačních podniků není konkurenční prostředí. To se nepochybně promítne i do výsledku soutěže.

Situační zpráva: V pondělí do 16:00 musely být na ministerstvo financí předány zalepené obálky s návrhem ceny. Budou uloženy do trezoru a nejméně týden „zmrazeny“ spolu s oceněním všech sanací od poradenské firmy Deloitte Advisory a s jeho posouzením firmou Ernst & Young. Pro jmenované firmy to muselo být jisté povyražení, když ani jedna nemá zkušenosti v oboru. Divadélko dovršuje to, že nedávno vládou jmenovaná komise nebude obálky otvírat obratem, ale až poté, co se dokumenty v trezoru „odleží“.

Účastníci supertendrového zájezdu

Z šesti zájemců o zakázku zbyli po velkých eskapádách v prvním kole jen tři. Dva z těch, co prošli prvním výběrovým kolem, založili v roce 2008 své podniky jen a jen za účelem účasti v tomto tendru.

Marius Pedersen Engineering: Akciovou společnost založila v únoru 2008 firma Marius Pedersen (ze skupiny Veolia Environnement) a ze sta kmenových akcií si jich ponechala 57. S 22 akciemi se účastní společnost Česká inženýrská a se zbylými 21 kusy VCP Environment. Nová společnost musí navenek vystupovat ve shodě, protože podmínkou pro jakýkoli souhlas je 90 procent hlasů.

Environmental Services (Karob): Druhou akciovou společností založenou (1. srpna 2008) pouze pro tuto soutěž byl Karob. Od samého počátku měl pouze jediného akcionáře, firmu J&T Finance Group. Ta nechala Karob 11. března 2009 vymazat z obchodního rejstříku a týž den místo něj zapsat akciovku Environmental Services.

Geosan Group: Jediný z uchazečů, který se může pochlubit minulostí. Nikoli však jasnou vlastnickou strukturou. Jediným viditelným vlastníkem je Luděk Kostka s 35,4 procenta, což obnáší 152 kmenových akcií. Největší vlastník vystupuje pod značkou Dupless Investment Limited, sídlí v daňovém ráji na Kypru a vlastní 214 akcií – 49,9 procenta. Neznámý vlastník v Londýně drží prostřednictvím firmy Britten Development Limited 63 kusů – 14,7 procenta akcií. O všem však rozhoduje jediný vlastník, Luděk Kostka, který na valných hromadách zastupuje kyperskou společnost na základě plné moci. Londýnská firma se rozhodování ani neúčastní.

Jde-li o státní zakázku století, stát by měl vědět, kdo jsou vlastníci kyperské a londýnské firmy. A jestliže to ministr financí Miroslav Kalousek a jeho úředníci už vědí, je trestuhodné, že si to zamykají v trezorech. Zakázka je veřejná. I peníze půjdou z veřejných rozpočtů, protože výnos z privatizace, který měl odstraňování starých zátěží hradit, už je dávno rozfofrován. Neznalost vlastnictví jednoho ze soutěžících celou soutěž silně zpochybňuje.

Střet bývalých obchodních partnerů?

Výroční zprávy z minulých let odhalují čilou spolupráci Geosanu a dvou klíčových firem z konkurenčního konsorcia – společností Marius Pedersen a Česká inženýrská. To samo o sobě není nic mimořádného ani závadného. Mimořádné je, že nyní proti sobě stojí v soutěži o největší vládní zakázku. Kdo s koho? Kdo nabídne nižší cenu a shrábne vše? Končí tím letitá spolupráce, nebo se po uzavření tendru ještě víc rozvine?

Pokud ve svých úvahách důsledně vytěsníme možnost nedovolených dohod v průběhu příprav soutěže, můžeme se ptát, co bude potom? Nezačnou se vzápětí odehrávat za překvapivého přihlížení bezbranného státu výrazné změny vlastnictví?

V minulosti se to už stalo. Geosan Group v roce 2005 odkoupil od společnosti Marius Pedersen část podniku – smlouvu na odstranění staré ekologické zátěže v podniku Škoda Plzeň. A pak ji realizoval společně s Českou inženýrskou, která tu působila jako projektant a technický dozor investora.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) zjistil, že sanace začala původně na 780 milionech a v roce 2006 už dosahoval rozpočet sedmi miliard korun. Zpráva NKÚ upozornila, že oproti roku 1996 se částka na sanaci hlavního areálu podniku zvýšila na 17násobek.

Geosan Group, Marius Pedersen i Česká inženýrská v minulosti byly jedním velkým spolupracujícím konsorciem. Měl by je teď ekotendr rozdělit?

Obě firmy se sešly i na výstavbě výrobního závodu Škoda Transportation, kde Geosan opět stavěl a Česká inženýrská z dnešního konsorcia Mario Pedersen Engineering byla generálním dodavatelem.

Obdobné těsné vazby spolupráce obou firer byly i při výstavbě nájemní haly PZ Škoda v letech 2005 až 2007. Česká inženýrská plnila roli generálního projektanta a projektového manažera, Geosan byl dodavatelem stavby.

Spolupráce všech tří firem se odehrávala i na výstavbě průmyslové zóny Kolín-Ovčáry a podniku TPCA. Připomeneme-li ještě jednou Geosanem postavený dům pro společnost Marius Pedersen, vyjde nám, že všechny tři firmy v minulosti byly jedním velkým spolupracujícím konsorciem. Teď by je měl ekotendr, vysněný cíl sanačních firem, rozdělit? Mají na tom zúčastnění vůbec zájem? A jak se to projeví v praxi?

K firmě bez historie, jakou je konsorcium Environmental Services, těžko cokoli připomínat. Zmizel i jediný terč, do kterého se kritici konsorcia strefovali. Často připomínaný patron J&T, sekční šéf Tomáš Uvíra, odešel z ministerstva financí na jiný post.

Cifršpióni nedohlédnou k příčinám

Silným argumentem pro ekotendr bývá vyloučení možnosti navyšovat částku na odstranění škod. Ať už by nově objevené škody byly jakkoli velké, riziko nese vítěz soutěže.

Citovaný příklad ze Škody Plzeň, který patří k nejkřiklavějším, však dává dostatečně najevo, že soutěžícím firmám nebyla předchozí praxe nijak cizí. A bohatě ji využívaly. Pokud se i navzdory tomu rozhodly jít do výběrového řízení, zřejmě v navyšování ceny zakázky nevidí problém. Nebo ten problém vidí a odrazí se to v nabídkové ceně.

V té souvislosti se vybaví leitmotiv dotyčného Uvíry. Odměna se bude vyplácet až po definitivním odstranění ekologické zátěže na konkrétní lokalitě. Žádné průběžné platby, žádná navýšení. A to se ještě všechny nároky shromáždí a výplatní den bude jen jednou za rok.

Koncept ekotendru nevede k přednostnímu odstraňování nejrizikovějších zátěžíTím výhodnost pro stát rychle končí. Stát nebude moci určovat naléhavost sanací a výherce soutěže by byl bloud, kdyby na státu nejdřív nezkasíroval nejjednodušší opatření s minimem vložených prostředků. Kvazikoncesní projekt neobsahuje princip odstraňování závad podle ekologické naléhavosti. Ba co víc, koncept ekotendru se vůbec neohlíží na environmentální rozměr problému. Nevede k přednostnímu odstraňování nejrizikovějších zátěží. Kvalita sanačního zásahu dokonce ani není hodnoticím kritériem.

Výplata za uskutečněné sanace by se neměla počítat podle množství a kvality provedených prací, ale jen a jen propočtem hausnumer. Velikost garance za odstranění starých ekologických škod je totiž přímo odvozená od ceny, kterou stát získal za privatizaci dotyčného závodu. Ještě přesněji, rovná se této ceně. Kdyby tedy vítězem nabízená částka měla být rovná této garanci, znamenalo by to výsměch celé privatizaci. Veškerý národní majetek by spolkla jediná sanační firma. Nehledě na to, že privatizační fond je již dávno utracen a náklady sanací budou muset být hrazené z pokračujících privatizací.

Celková garance – to je to magické číslo 114 miliard, které bývá už několik let stále dokola citováno. A protože se stát zaručil, že odstraní staré zátěže až do výše kupní ceny, leckdo si během let příprav ekotendru dělal na všechny ty miliardy zálusk. Jednou z mála jistot ekotendru je, že to neprojde.

Odborné odhady celkové ceny za odstranění starých ekologických zátěží (včetně toho, co už bylo sanováno a zaplaceno) se pohybují okolo 40 miliard korun. I to je astronomické číslo. I to je jen hausnumero. Na rozdíl od cifršpiónských triků však alespoň odvozené ze zběžných odhadů sanačních odborníků, kteří spolupracovali s ministerstvem životního prostředí.

Koho zajímají skutečná rizika?

Konstrukce výplat za provedené práce je ještě podivnější, i když vychází ze stejného principu. Vůbec nezáleží na velikosti starých zátěží, ale na tom, za kolik byla firma zprivatizována. Cena každé zakázky je určena účetně – ze zbytkové hodnoty garance. Jestliže například garance za podnik Aero Vodochody činí 2,7 procenta z celkové garance 114 miliard, získá vítězné konsorcium za vyčištění tamější zátěže 2,7 procenta vysoutěžené ceny. Nikdo se přitom nebude zabývat tím, je-li nadlimitní zátěž podél celého letiště nebo na ploše 100 x 100 metrů. Ať tak či onak, při celkové hypotetické částce 40 miliard by na akci Vodochody směřovala miliarda a několik desítek milionů navíc.

Velkou a rizikovou  ekologickou zátěž u malého podniku bude vítěz odkládat, zato do drobných, méně rizikových zátěží u velkého podniku se pustí okamžitě a co nejdřív zkasíruje penízeKdyž to ještě víc zjednodušíme, velkou a rizikovou starou ekologickou zátěž u malého podniku bude vítěz odkládat, zato do drobných méně rizikových zátěží u velkého podniku se pustí okamžitě, a co nejdřív zkasíruje peníze. Zastánci „účetního řešení“ vykládají, že se to časem srovná. Ale kdy, když ty největší problémy budou zůstávat na ocet?

Navíc existuje možnost, že vítězný subjekt zrealizuje pouze „výnosné“ sanace, pak vstoupí do řízené likvidace a státu ty „nevýnosné” ponechá. Tomu nemůže zabránit žádná smlouva. Vstup do likvidace je rozhodnutím akcionářů společnosti, které může být učiněno bez ohledu na obchodní smlouvy.

Nedůvěra premiéra Petra Nečase a dalších politiků k ekotendru má své opodstatnění především v přehlížení reálných rizik, zatímco „účetní řešení“ ta rizika ještě stupňuje. A nejen v terénu. Reálným rizikem je, že vysoutěžená částka přestřelí a česká privatizace i sanace zaznamenají velkou ztrátu.

O dění okolo ekologické zakázky jsme informovali v těchto článcích:

Počet příspěvků: 1, poslední 6.9.2011 07:26 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.