Ekonom Petr Zahradník: Rozhodně půjčit MMF, ale jen za určitých podmínek

Člen vládního NERVu podporuje jak půjčku na pomoc eurozóně prostřednictvím ČNB, tak přistoupení k evropské fiskální unii.

Situační zpráva: ODS a VV navzdory nesouhlasu TOP 09 ve středu ve vládě prosadily, aby o přistoupení Česka k nové unijní smlouvě o fiskální odpovědnosti rozhodli občané v referendu. Variantou je spojit hlasování s referendem o přijetí eura, což preferuje premiér Petr Nečas, nebo všelidové hlasování jen o samotné smlouvě. Nečas ve čtvrtek také potvrdil, že vláda je připravena jednat o nižší půjčce Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) na záchranu eurozóny, než je požadovaných zhruba 90 miliard korun. Kabinet by měl rozhodnout příští středu. Konečný verdikt však bude na bankovní radě České národní banky, z jejíchž rezerv by peníze šly.

ČESKÁ POZICE požádala o názor na oba „projekty“ ekonoma České spořitelny a člena vládního NERVu Petra Zahradníka. Vláda by je dle něho měla jednoznančně podpořit, ale jen za určitých podmínek.

Půjčka MMF

„Pokud budou uděleny peníze z rezerv ČNB, pak to není nutné ani vnímat jako půjčku. Jde pouze o takzvanou realokaci devizových rezerv. ČNB může mít do určité výše uloženy rezervy v jiných institucích a MMF patří mezi nimi na první místo. Takže ani de facto o žádné devizové rezervy nepřijdeme. Jen je na nějakou dobu uložíme jinam,“ říká Zahradník.

Stačí se podívat na nástroje, které použilo Německo na podporu své východní části na začátku devadesátých let a jež nyní pomalu začínají nést ovoceTo by se však mělo stát pouze za dvou předpokladů: bude to konečné číslo realokace a budou stanoveny podmínky. „Aby nám nikdo za půl roku či rok neřekl, že potřebuje další dvě miliardy. To by dle mého názoru bylo nedůvěryhodné. A měla by být uplatněna kondicionalita. Tedy znát přesný scénář, jak budou prostředky použity,“ upozorňuje Zahradník s tím, že prostředky by měly být použity na obnovení fiskální disciplíny.

„Postavit ty země strukturálně na nohy. Nejde jen o to, že jim nehrají příjmy a výdaje státního rozpočtu. Nutné je povznést ekonomickou výkonnost. A zde se nemusí objevovat Amerika. Stačí se podívat na nástroje, které použilo Německo na podporu východního Německa na začátku devadesátých let a jež nyní pomalu začínají nést ovoce. Třeba investovat do podpory výzkumu a vývoje,“ což jsou dle Zahradníka dlouhodobé investice, minimálně na 15, nebo dokonce 20 let.

Finanční podpora je dle Zahradníka důležitá nejen proto, že by se k ní měly připojit i mimoevropské země, ale i kvůli obavám, aby se Česko neocitlo na periferii unijního dění: „Domnívám se, že se v současné době rozhoduje o různě silných formách evropské integrace. A zůstat na periferii není dobré.“

Zahradník navíc upozorňuje na výpočty banky UBS z loňského září, dle nichž by náklady na odchod členských zemí z eurozóny převýšily záchranu Řecka, Irska i Portugalska. Například náklady na odchod Řecka z eurozóny by se vyšplhaly jen v prvním roce na 9,5 až 11,5 tisíce eur na osobu, což by odpovídalo asi 40 až 50 procentům HDP země. V následujících letech by náklady byly mezi třemi až čtyřmi tisíci eur na osobu za rok. Náklady na odchod Německa by dosáhly dokonce šesti až osmi tisíc eur za rok na každého Němce včetně dětí. V dalších letech by Němci platili 3,5 až 4,5 tisíce eur ročně. Náklady na záchranu Řecka, Irska a Portugalska dohromady by přitom na jednoho Němce činily o něco víc než tisíc eur na osobu, a to v jednorázové platbě.

Smlouva o fiskální odpovědnosti

Přistoupení ke smlouvě Zahradník podporuje i bez referenda: „Domnívám se, že z 90 procent pro nás není jakkoli škodlivá. Potenciální škodlivost bych spatřoval možná v tom, že nás to může něco stát. Země, která čerpá v průměru sto miliard ročně z evropských fondů a zdráhá se jednorázově půjčit ekvivalent, mi přijde jako nerovná optika.“

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.