Egyptolog Bárta: Mým snem je objevit bájného Imhotepa

Objev královské matky Chentkaus III., jehož dosáhli Češi v egyptském Abúsíru, oběhl svět. „Jsme rádi, že náš objev i dlouholetý výzkum mezinárodně rezonují, protože to je dobré PR nejen naší práce,“ říká ředitel Českého egyptologického ústavu FF UK.

Oživujeme jména, osudy i dávné společenské procesy, říká o své práci egyptologa Miroslav Bárta. Snažíme se s nejlepším svědomím pracovat tak, aby staří Egypťané mohli být na to, co se s jejich odkazem děje, hrdí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Oživujeme jména, osudy i dávné společenské procesy, říká o své práci egyptologa Miroslav Bárta. Snažíme se s nejlepším svědomím pracovat tak, aby staří Egypťané mohli být na to, co se s jejich odkazem děje, hrdí. | foto:  Michal Šula, MAFRA
Oživujeme jména, osudy i dávné společenské procesy, říká o své práci egyptologa Miroslav Bárta. Snažíme se s nejlepším svědomím pracovat tak, aby staří Egypťané mohli být na to, co se s jejich odkazem děje, hrdí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Archeologická lokalita Abúsír poblíž Káhiry je nedocenitelná. Na přelomu roku vydala další poklad – hrobku neznámé královny Chentkaus III., nejspíše manželky faraona Raneferefa, který vládl v době páté dynastie před 4500 lety. Stalo se tak díky vědcům z Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy.

O nálezu nejprve informovalo egyptské ministerstvo pro památky, jak bývá zvykem a povinností. Následně už čeští egyptologové popisují svůj další úspěch: v roce 2012 tamtéž objevili hrob princezny Šeretnebti a rok poté i šéflékaře Šepseskafancha.

Ohlas už i za oceánem

Královnina mastaba byla nalezena v komplexu faraona Raneferefa. „O tom, že se zde nachází hrobka významné osoby, jsme věděli předem ze starých mapových podkladů, díky satelitním snímkům a rozboru vývoje této části nekropole. Než byla hrobka nalezena, bylo třeba dlouhých týdnů archeologické práce,“ sdělil ČESKÉ POZICI profesor Miroslav Bárta, jenž výzkumy v Abúsíru řídí.

Starověké cennosti. Travertinové modely nádob – součást pohřební výbavy Chentkaus III.

Starověké cennosti. Travertinové modely nádob – součást pohřební výbavy Chentkaus III.

„Jde o další světový úspěch největší české vědecké expedice pracující v zahraničí kontinuálně několik desítek let,“ dodává Bárta. „Ano, je to skutečně velký objev, který osvětluje dějiny Staré říše,“ potvrdil ČESKÉ POZICI egyptolog Nozomu Kawai z tokijské univerzity Waseda. Význam nálezu spočívá prý v tom, že jde o dosud neznámého člena královské rodiny a naznačuje důležitost žen v politice.

Hrobka (značená jako AC30) se neliší od ostatních v okolí. V nadzemní části mastaby se nacházela kaple, původně i s dvojicí nepravých dveří a kamenných stél. Pohřební komora v podzemí byla přístupná hlubokou šachtou.

Překvapení

Češi v oblasti pracují řadu let, zajímají se o hrobky členů královské rodiny a společenských elit žijících v polovině páté dynastie. „V roce 2013 proběhl výzkum hrobky hodnostáře Kakaibaefa a na něj navázaly výzkumy právě v prostoru hrobky dosud neznámé Chentkaus III. Hrobka o rozměrech 16,12 krát 10,70 metru byla poškozena vykradači hrobek a zloději kamene. Přesto se vcelku dobře dochovalo obložení z velkých neopracovaných bloků bílého vápence,“ popsal ČESKÉ POZICI Jaromír Krejčí z Českého egyptologického ústavu, který projekt vedl.

Dosud neznámá. Pohled na hrobku královny Chentkaus III. spolu s Jaromírem Krejčím, který práce v terénu vedl.

Dosud neznámá. Pohled na hrobku královny Chentkaus III. spolu s Jaromírem Krejčím, který práce v terénu vedl.

Ačkoliv byl sarkofág zničen, části pohřební výbavy se dochovaly. Nejdůležitější je soubor 24 travertinových modelů nádob a čtyř měděných modelů nástrojů. „Stavební nápisy, které se dochovaly na stěnách pohřební komory, obsahují jméno a tituly majitelky hrobky. Jejich objev je kaménkem, který doplňuje mozaiku poznatků o královské rodině. Panovník Raneferef, jehož manželkou Chentkaus III. pravděpodobně byla, zemřel v nízkém věku. I proto je objev královnina titulu,královská matka‘ (dokládající fakt, že byla matkou následníka trůnu Menkauhora) poměrně překvapivý a bude mít důsledky pro naši představu o dynastických vztazích,“ říká docent Krejčí.

Co bude dál? Průzkum tohoto pohřebiště ještě neskončil, na jaře 2016 by měl proběhnout výzkum nejjižnější hrobky v této řadě mastab. „Je možné předpokládat, že i tento výzkum přinese nové poznatky, které dále upřesní naše znalosti o této historické epoše,“ míní egyptolog Krejčí.

Díváme se do minulosti, abychom pochopili žitou současnost

„Když nebudeme mít kvalitní společenské vědy, jež umožní naší společnosti pochopit podstatu toho, co se dělo, děje a může dít, stáváme se vlastně slepými,“ říká v rozhovoru Miroslav Bárta.

Egyptolog Miroslav Bárta.

ČESKÁ POZICE: Sleduji, jak s Jaromírem Krejčím, který vedl práce při objevu královny Chentkaus III., sdílíte na Facebooku články, jež o úspěchu píší. Objev byl asi všude: v Timesech, v Newsweeku... Kam jste se „dostali“ nejdál?

BÁRTA: Snažíme se v rámci možností – vedle důležitějších věcí – monitorovat ty nejzásadnější reference o naší práci. Vyšlo to opravdu ve všech významných médiích: od USA až po Austrálii. Jsme rádi, že náš objev i předcházející dlouholetý výzkum takhle mezinárodně rezonuje, protože to je PR nejen naší práce, ale i celé Univerzity Karlovy, Filozofické fakulty, potažmo české vědy. A je pravda, že mediální ohlas byl takřka absolutní.

ČESKÁ POZICE: Který ohlas vás zvláště potěšil?

BÁRTA: Potěšilo mne, že všechna česká média reagovala pozitivně, s velkým zájmem. Velký dopad to mělo v Německu, čemuž jsme rádi, protože je to země na vysoké vědecké úrovni, která se zajímá o společenské vědy. Mne potěšil obrovský zájem z USA, Británie a Japonska.

ČESKÁ POZICE: Hovořil jsem třeba s egyptologem Nozomu Kawaiem z tokijské Wasedy, byl nadšen. Píší vám kolegové, odborníci, že je to „bomba“?

BÁRTA: Samozřejmě, že ano. Většina e-mailů má však neoficiální charakter, protože většina světových egyptologů jsou lidé, s nimiž si jsem velmi blízko. Byly to desítky a desítky zpráv. Poslední tři dny jsem strávil hlavně odepisováním a telefonováním.

ČESKÁ POZICE: Je Chentkaus opravdu tak výjimečná, když ji třeba srovnáte nejen s vaším objevem z roku 2012 – s hrobkou princezny Šeretnebti a dalšími?

„V případě královny Chentkaus III. nejde ani tak o vizuální „impakt“ její hrobky. Ve srovnání s našimi objevy z let 2011, 2012 či 2013 není až tak silným zážitkem, ale historická hodnota je obrovská.“

BÁRTA: Každý objev, který trvá několik měsíců, má svá specifika. V případě královny Chentkaus III. nejde ani tak o vizuální „impakt“ její hrobky, která nijak nevybočuje z řady. Ve srovnání s našimi objevy z let 2011, 2012 či 2013 není až tak silným zážitkem, ale historická hodnota je obrovská. Díky tomu, že v její pohřební komoře bylo zaznamenáno nejen jméno, ale i její tituly hovořící o tom, že byla „královskou manželkou“ a „královskou matkou“, je to nový kámen do mozaiky našich poznatků o situaci v 5. dynastii.

Třeba zrovna tato stránka dosti rezonovala ve Velké Británii, kde celá společnost reaguje na zprávy o „královské rodině“ velmi emotivně. V pondělí jsem pro BBC měl asi čtyři vstupy během jednoho dne.

ČESKÁ POZICE: Je o Chentkaus ve světě větší zájem než o princeznu Šeretnebti?

BÁRTA: Mediálně rozhodně ano. Je to právě tou historickou hodnotou, že jde královnu matku, jejíž jméno nebylo vůbec známo. Až do našich výzkumů šlo o neznámou osobnost.

ČESKÁ POZICE: Říkáte, že byla nejspíše manželkou Raneferefa. Kdy si tím budete úplně jistí?

BÁRTA: Jsme si tím skoro jisti. Zároveň byla i matkou krále, jehož jménem si ale zatím jistí nejsme – mohl by to například být Menkauhor, z doby, kdy již králové opustili Abúsír a nechali se pohřbívat v Sakkáře. To je jeden z horkých kandidátů.

ČESKÁ POZICE: Objev byl ministerstvem památek ohlášen 5. ledna. Kdy jste královnu našli?

„Věděli jsme ze starých map, zpráv i ze satelitního snímkování, že se na tomto místě nachází skupina čtyř velkých mastab. Teď jsme v situaci, kdy tři jsou již prozkoumány, patřily členům královské rodiny, a čtvrtá na průzkum čeká.“

BÁRTA: Výzkumy probíhaly v říjnu a listopadu. Tento výzkum je součástí širší strategie v Abúsíru, pracujeme na třech místech. S výzkumy začal již profesor Miroslav Verner. Věděli jsme ze starých map, zpráv i ze satelitního snímkování, že se na tomto místě nachází skupina čtyř velkých mastab. Teď jsme v situaci, kdy tři jsou již prozkoumány, patřily členům královské rodiny, a čtvrtá na průzkum čeká.

Očekávání, s nimiž jsme tam šli, se začala naplňovat až v uplynulém roce, protože první dvě mastaby byly ještě více poničené a nabídly méně zajímavého materiálu. Věříme, že se to tou třetí hrobkou zlomilo a čtvrtá bude neméně zajímavá.

ČESKÁ POZICE: Máte představu, co v ní bude?

BÁRTA: Jen rámcovou. Myslíme, že také bude patřit členovi nebo člence královské rodiny z téže doby. To je velmi pravděpodobné, ale jistotu dodá až další průzkum, asi v roce 2016.

ČESKÁ POZICE: Našli jste tam i ostatky samotné Chentkaus III.?

BÁRTA: Byly tam, ale špatně zachovalé. Pohřeb – stejně jako celá hrobka – už byly vykradeny na konci Staré říše, před více jak 4000 lety, takže my jsme vlastně dělali záchranný výzkum. Její kosterní pozůstatky budou zkoumat antropologové z Národního muzea. Pak bychom měli vědět více o tom, o jakou šlo ženu, v jakém věku zemřela, jakými trpěla nemocemi...

ČESKÁ POZICE: Uvažujete, že ji pak vrátíte zpět, jako to prosazují američtí antropologové?

BÁRTA: Ne, nemůžeme. Pohřební komora je zničená, nebylo by to pro královnu důstojné místo.

ČESKÁ POZICE: Který objev byl za poslední léta pro vás osobně tím největším zážitkem?

„Třeba v roce 2012, kdy jsme pracovali ve skalní hrobce kněze Nefera, jsme hned za vchodem objevili serdáb čili místnost na sochy majitele hrobky, která byla zazděná. A uvnitř byl intaktní soubor jeho soch.“

BÁRTA: Je skoro nemožné vybrat jen jeden. Ale třeba v roce 2012, kdy jsme pracovali ve skalní hrobce kněze Nefera, jsme hned za vchodem objevili serdáb čili místnost na sochy majitele hrobky, která byla zazděná. A uvnitř byl intaktní soubor jeho soch. Byl u toho i profesor Verner, který v té době měl za sebou asi čtyřicet let práce v Abúsíru a říkal, že v životě neviděl tak zachovanou nálezovou situaci!

Byl to zážitek pozorovat, jak se z výplně serdábu vynořují unikátní sochy, z nichž jedna znázorňovala Nefera jako písaře vsedě se zkříženýma nohama a s rozvinutým papyrovým svitkem. Je to třetí socha této kvality na světě – jedna je v Louvru, druhá pak v Egyptském muzeu. S oblibou o ní říkám, že je „bezcenná“. Hodnota se totiž nedá vyčíslit.

ČESKÁ POZICE: Egypt je už velmi dobře prozkoumán. Existuje něco, co by bylo pro egyptology něco jako „Svatý grál“, co se intenzivně hledá?

BÁRTA: Egyptologů je strašně moc. I ty pomyslné „Svaté grály“ se tedy liší. Ale pro mě je jedním z takových snů, který se asi nikdy nesplní – ale to je asi pointa těch snů: že se jich člověk snaží dosahovat a tím se posouvá dopředu – je nalezení Imhotepovy hrobky, která musí být někde v oblasti, kde pracujeme. Někde v jižním Abúsíru, v severní Sakkáře? Imhotep je bájný mudrc, který ale skutečně existoval a byl autorem myšlenky Džoserova kamenného komplexu, což je první pyramidový komplex, který vznikl v Sakkáře v 27. století před Kristem. Podle všeho by Imhotep mohl být blízko, možná dokonce na naší koncesi.

ČESKÁ POZICE: Co by se stalo, kdyby ji profesor Bárta někdy v roce 2030 opravdu našel?

BÁRTA: Svět by byl vzhůru nohama (smích)!

ČESKÁ POZICE: Bylo by to něco tak velkolepého jako objev Tutanchamona?

„Unikátnost by spočívala v tom, že by se našel člověk, o němž si celé generace vyprávějí, píší o něm články, knížky... a ukázalo by se na místo jeho věčného odpočinku“

BÁRTA: Záleží na stránce objevu. Nebylo by to asi velkolepé v tom smyslu, že by se našly unikátní nálezy. To si nemyslím. Hrobka byla zřejmě již dávno vykradená, poničená, ale třeba také ne. Kdo ví. Unikátnost by spočívala v tom, že by se našel člověk, o němž si celé generace vyprávějí, píší o něm články, knížky... a ukázalo by se na místo jeho věčného odpočinku.

ČESKÁ POZICE: Abúsír je významná lokalita. Je pro vás velkým štěstím, že Československo dostalo právě tohle místo, tuhle koncesi?

BÁRTA: Je to štěstí, ale zasloužené štěstí. Když profesor Verner v roce 1976 žádal o koncesi, tak už tehdy musel prokázat, že je renomovaným odborníkem z respektované instituce, s finančním krytím a mnohoborovým týmem, což je nezbytná podmínka. Štěstí přeje připraveným.

ČESKÁ POZICE: Není to tak, že kdokoliv by „měl“ Abúsír, tak zákonitě najde i Chentkaus III.?

BÁRTA: Myslím si, že ne. Je to největší česká vědecká expedice soustavně pracující v zahraničí, náš tým je i mezinárodně uznáván za využívání přírodovědných a technických metod. Právě dlouholetá práce a systematický výzkum vede k tomu, že jsme tam, kde jsme. Nemluvím jen o královně, ale o všech objevech – teď to vypadá, jako by byly každý rok, ale vedla k nim dlouhá cesta. Sám pracuji v Abúsíru již od roku 1991 a ne vždy to bylo tak plodné.

ČESKÁ POZICE: Dříve jste mi říkal, že na koncesi mají „zálusk“ i jiné země. Je těžké ji udržet?

„V Egyptě je logicky neustálý tlak, abychom odváděli kvalitní výzkum, protože jde o prvořadé památky – podobně jako kdyby americká expedice v Česku zkoumala pozůstatky Přemyslovců“

BÁRTA: Je to velmi těžké. Hlavní roli hrají dva aspekty: jeden egyptský, jeden český. V Egyptě je logicky neustálý tlak, abychom odváděli kvalitní výzkum, protože jde o prvořadé památky – podobně jako kdyby americká expedice v Česku zkoumala pozůstatky Přemyslovců. Jsou to jejich panovníci, jejich minulost.

Abúsír je jedna z několika pyramidových lokalit čili jedna z nejlepších koncesí, které lze získat. Není proto tlak jen na dobrou archeologii, ale i na včasné publikace a restaurování památek, aby tím, že se vykopou, nezačal proces jejich zániku. To je i politická věc, neboť expedice našeho formátu jsou i velmi ostře sledovány – chyby se nevyplácejí. Zároveň platí, že pokud tam nějaká expedice rok dva nepracuje, může jí být koncese i odebrána... A s tím můžu přejít k druhé části problému: my jako Český egyptologický ústav máme dnes ve srovnání s rokem 2004 asi jen poloviční rozpočet.

ČESKÁ POZICE: Jak je to možné?

BÁRTA: Společenské vědy obecně jsou v ČR pod velkým tlakem, nejsou příliš populární – bez ohledu na to, na jaké úrovni se dělají. Nezabývají se inovacemi. Druhou věcí je fakt, že egyptologie není nenáročný obor, nedá se dělat jen tak v knihovně s tužkou, blokem a notebookem. Ceny všeho ve světě – publikací, přístrojů, ale i práce lidí v Egyptě – rostou, takže jsme dnes doslova ve velmi svízelné situaci. Už dvakrát jsme museli v ústavu propouštět... Když to srovnám s jinými zahraničními týmy v Egyptě, jsme o několik finančních úrovní níž, ale na srovnatelné kvalitě práce. Vděčíme za to i podpoře některých firem a jednotlivců – třeba Insetu či Pharmadexu a pánům Jíšovi, Hegrlíkovi, Melzerovi, Kroužkovi...

ČESKÁ POZICE: Mluvil jste o propouštění. Kolik máte teď egyptologů?

„Jistě, je legitimní říci, že egyptologii v Česku nechceme, ale ať nás nenutí dělat věci na hraně. Ať se to řekne přímo.“

BÁRTA: Včetně doktorandů, které do určité míry zaměstnáváme, je to asi dvacet egyptologů. Plus šest lidí podpůrného týmu, kteří mají na starosti databáze, technické vybavení, fotograf, archiváři... Myslím, že ani náš rozpočet není nikterak omračující, aby měl někdo zvedat obočí a hořekovat nad tím, že zrovna egyptologie – při tom všem co dělá pro obor a tuto zemi – potřebuje zrušit a okamžitě škrtnout jako zbytečnost. Jistě, je legitimní říci, že egyptologii v Česku nechceme, ale ať nás nenutí dělat věci na hraně. Ať se to řekne přímo.

ČESKÁ POZICE: Co potřebujete v Abúsíru ještě prozkoumat?

BÁRTA: Abúsír je plný slibných míst, která mohou mít přínos pro poznání dějin lidstva, ale vše se odvíjí od financí. Tak to je. A pokud my nevíme, že máme na několik let stabilizovaný rozpočet, nemůžeme si dovolit začínat veliké projekty, protože s ohledem na egyptskou vládu není možné začít výzkum a druhý rok říci: „My nemáme peníze a nemůžeme to dokončit.“ To prostě není možné.

ČESKÁ POZICE: A co další lokality, kde pracujete: v Západní poušti nebo v Súdánu?

BÁRTA: To vše se dnes dělá na koleni, tyto výzkumy nemůžeme rozvíjet.

ČESKÁ POZICE: Co můžete s tímto stavem dělat vy osobně?

BÁRTA: Bojuji s tím několik let. Společně s mým vynikajícím přítelem a historikem Martinem Kovářem se snažíme poukazovat na relevantnost společenských věd: vyšly i dvě úspěšné knihy, nejprve Kolapsy a regenerace, pak Civilizace a dějiny.

„Společenské vědy rozkrývají to, co bylo, ale zároveň pomáhají i rozumět modernímu světu, který je plný třecích ploch, jejichž podstata spočívá ve společenských procesech“

Rád přirovnávám historické bádání a archeologii k astronomii. I ona se vesměs zabývá jevy, které už neexistují, je to minulost, ale díky ní jsme schopni pochopit, co se děje se světem, který nás obklopuje a co se může nebo nemusí stát. Společenské vědy rozkrývají to, co bylo, ale zároveň pomáhají i rozumět modernímu světu, který je plný třecích ploch, jejichž podstata spočívá ve společenských procesech.

Když nebudeme mít kvalitní společenské vědy, jež umožní naší společnosti pochopit podstatu toho, co se dělo, děje a může dít, stáváme se vlastně slepými. Jakkoli důležitá technologická inovace tyto problémy nevyřeší. Když to zveličím: sami se připravujeme o zrak, o schopnost pochopit náš svět tím, že likvidujeme společenské vědy.

(Někdy v tuto chvíli, během středečního rozhovoru, došlo ke střelbě v pařížské redakci Charlie Hebdo, při němž zahynulo dvanáct lidí – aniž by o tom debatující věděli.)

ČESKÁ POZICE: Mohou být egyptské památky ohroženy islamistickými akcemi, ničením?

BÁRTA: Myslím, že ne. Egypt byl vždy velmi otevřenou zemí. Egypt vždy stál na křižovatce civilizací, kultur, politik. Egypt vždy přitahoval pozornost celého světa, pochopitelně jako kolébka jedné z prvních komplexních civilizací a jako místo, jež slouží coby klíč jak k Africe, tak k Přednímu východu. Zároveň je ale i zemí, která – přes všechny své potíže – se může pochlubit poměrně vysokou vzdělaností a vysokou kulturností. Znám lidi, se kterými pracujeme, a vesměs všichni – ať již z intelektuálního prostředí nebo z lokálního, vesnického světa – vnímají význam památek. Ne, není to pravděpodobné. A doufám, že se to nestane.

ČESKÁ POZICE: Jste často blízko smrti, světu mrtvých... Jak vnímáte, že jim klid narušujete?

„Po 25 letech práce v pohřebištích se člověk naučí větší pokoře, než by normálně měl. Větší úctě k minulosti, ke konkrétním lidem, kteří žili své životy a něčeho dosáhli.“

BÁRTA: Po 25 letech práce v pohřebištích se člověk naučí větší pokoře, než by normálně měl. Větší úctě k minulosti, ke konkrétním lidem, kteří žili své životy a něčeho dosáhli. Jedním z přání starých Egypťanů (zaznamenaných v mnoha textech) bylo, aby jejich jméno žilo i po smrti. V Abúsíru se jedná vesměs o zničené, několikrát vykradené památky, takže my se de facto pohybujeme v oblasti záchranných archeologických prací a vlastně „oživujeme“ jména, lidské osudy i dávné společenské procesy. Snažíme se s nejlepším svědomím pracovat tak, aby staří Egypťané mohli – jak doufám – být na to, co se s jejich odkazem děje, hrdí.

ČESKÁ POZICE: Takže Chentkaus III. má radost, že byla objevena a její jméno „žije“?

 BÁRTA: Nechci mluvit za ni, to se musíte zeptat jí, ale doufám, že není nespokojená. Protože její jméno je dnes daleko známější než před 4500 lety – to vím zcela jistě.

Prof. Miroslav Bárta (45)

  • Ředitel Českého egyptologického ústavu a koncese v Abúsíru.
  • Vystudoval egyptologii a archeologii na Univerzitě Karlově.
  • Po studiích v Hamburku obhájil doktorát, od roku 2008 profesorem egyptologie.
  • Mezi hlavní oblasti jeho zájmu patří historie Egypta ve 3. a 2. tisíciletí před Kristem.
  • Čerpá z široké oblasti věd (kulturní antropologie, geoinformatika, archeobotanika).
  • Výzkumů v Egyptě se účastní od roku 1991, koordinoval první satelitní snímkování pyramid (2002/2003).
  • Přednáší na FF UK, učil na University of Pennsylvania nebo na Americké univerzitě v Káhiře.
  • Čile publikuje, je autorem či editorem řady odborných knih a článků.

Počet příspěvků: 1, poslední 14.1.2015 02:33 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.