Džihád chce zničit občanskou společnost

Francouzští islamisté odmítají demokracii, neboť ji vytvářejí nevěřící a místo Alláha jí vládnou sekulární pravidla. Pro francouzské muslimy u voleb stále častěji hraje hlavní roli islámská identita, a nikoliv postoj k sociálně-politickým tématům.

Petr Pietraš 4.10.2017
Gilles Kepel, Terreur dans l’Hexagone: Genèse du djihad français. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Gilles Kepel, Terreur dans l’Hexagone: Genèse du djihad français. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Gilles Kepel, Terreur dans l’Hexagone: Genèse du djihad français. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Cílem islamistického terorismu ve Francii je rozpad společnosti a občanská válka. Mediálně přitažlivé útoky džihádistů mají mobilizovat muslimy a nespokojené, kteří nenávidí společenský systém, z nějž se cítí vyloučeni, především mládež bez perspektivy z francouzských předměstí. Ve Francii se odehrálo mnoho islamistických útoků i z ní odešly více než tři tisíce mladých lidí bojovat do Sýrie a Iráku. Tato džihádistická emigrace jde proti proudu migrantů do Evropy z válečných oblastí.

Třetinu těch, kdo touží po životě v chalífátu, tvoří ženy, 25 procent konvertující k islámu a mezi muži nejde jen o malé kriminálníky, kteří se ve vězení zradikalizovali díky internetu. Do chalífátu směřují i příslušníci střední třídy integrovaní do francouzské společnosti, a dokonce židé konvertující k islámu, například 23letý Raphael Amar odešel v létě 2014 z jihofrancouzského městečka Lunel do Sýrie, kde o několik měsíců později zahynul.

Džihádu se věnuje orientalista a expert na islám s českými předky Gilles Kepel, jenž ve své knize Terreur dans l’Hexagone: Genèse du djihad français (Terorismus jako francouzský územní šestiúhelník. Geneze džihádu ve Francii) analyzuje francouzskou společnost, přičemž nejen nezjednodušuje, ale i ukazuje, že radikální islám může přitahovat mladé lidi, jež zklamala globalizace.

Tři stadia

Kepel uvádí tři stadia džihádu, přičemž francouzský islám má na rozdíl od německého, jenž je tureckého původu, nebo britského ovlivněného indicko-pákistánskou komunitou, arabské rysy. V prvním stadiu v letech 1979 až 1997 nejprve bojovali v Afghánistánu mudžahedíni podporovaní USA proti sovětské armádě, poté v devadesátých letech Ozbrojená islámská skupina v Alžíru. Cílem teroristických útoků byly místní vlády nebo vojenské síly a oběťmi především příslušníci muslimské komunity. Proto islamistický terorismus muslimy nezmobilizoval.

V roce 2005 začalo třetí stadium džihádu, které trvá dodnes a jež necharakterizují sofistikované akce, jako byl útok na Světové obchodní centrum v New Yorku, ale brutalita a lumpenterorismus. Ideologický základ tohoto stadia tvoří 1600stránkový manifest Výzva k celosvětovému islámskému odboji, který byl zveřejněn na internetu.

Ve druhém stadiu nastalo přehodnocení a nástup Al-Káidy. Její šéf Usáma bin Ládin pochopil, že násilí na muslimech nevyvolá nadšení pro svatou věc, a proto zvolil USA za hlavní cíl. Po útocích na Světové obchodní centrum v New Yorku, které mají v mytologii radikálního islámu podobný význam jako dobytí Konstantinopole osmanskými Turky v roce 1453, následovala válka v Iráku, jež však také nedokázala muslimy zmobilizovat.

V roce 2005 začalo třetí stadium džihádu, které trvá dodnes a jež necharakterizují sofistikované akce, jako byl útok v New Yorku, ale brutalita a lumpenterorismus. Ideologický základ tohoto stadia tvoří 1600stránkový manifest Výzva k celosvětovému islámskému odboji, který byl zveřejněn na internetu.

Napsal jej syrský džihádista se španělským občanstvím Abu Musab al-Suri, který atentáty, jako byl v New Yorku, nejen odmítá, ale i považuje za důsledek závislosti bin Ládina na médiích. Podle Suriho tím poskytl Georgi W. Bushovi příležitost k likvidaci sítě Al-Káidy. Suri usiluje o občanskou válku v Evropě, kterou označuje za podbřišek Západu, protože je blíž než USA a méně odolná.

Kolaps Západu

Nástrojem k občanské válce by měli být nedostatečně integrovaní a nespokojení mladí evropští muslimové. Po jejich indoktrinaci ve virtuálním prostoru a vojenském výcviku by měl džihád vést k občanské válce muslimů s křesťany. Na jejím konci Západ zkolabuje a z jeho trosek vznikne nový chalífát. Rozšíření džihádu na území Evropy není nové – od pádu Granady v roce 1492 a dobytí Pyrenejského poloostrova křesťany existuje islámský požadavek na znovuzískání Al-Andalus.

Po indoktrinaci nedostatečně integrovaných a nespokojených mladých evropští muslimů ve virtuálním prostoru a vojenském výcviku by měl džihád vést k občanské válce muslimů s křesťany. Na jejím konci Západ zkolabuje a z jeho trosek vznikne nový chalífát.

V roce 1989 vydal íránský ajatolláh Chomejní fatvu, v níž odsoudil k smrti britského spisovatele Salmana Rushdieho za urážku proroka Mohammeda v románu Satanské verše. Výzva k jeho zavraždění představuje rozšíření právního islámského prostoru na evropské území. Samotného Kepela pak odsoudil Islámský stát k smrti dvakrát.

V současnosti žije ve Francii několik milionů muslimů narozených v Evropě s francouzským občanstvím. Nízké náklady do oblasti bojů na Blízkém východě a digitální technologie umožňují propojit blízkovýchodní džihád s francouzským, tedy chalífát a francouzská předměstí.

Francouzští islamisté odmítají demokracii, protože ji vytvářejí nevěřící, místo Alláha jí vládnou sekulární pravidla a financuje ji Saúdská Arábie. Ortodoxní interpretace islámu legitimizuje saúdskou dynastii jako jeho ochránkyni a k nedělení se o příjmy z ropy s ostatními muslimy. Navíc aby si Saúdové udrželi v Evropě vliv, financují například islámská sdružení, školy nebo výstavbu mešit.

Spojení s extrémní pravicí

K rozdělení francouzské společnosti přispívá i islamofobie – obvinění z ní umlčuje kritiku islámu. Muslimům všichni ubližují, a současně jsou omlouváni za vše, co se stalo ve jménu islámu. Islamofobie se používá v případě obrany i útoku – například, když se policie snažila rozpustit nepovolené demonstrace islamistů skandujících Alláh Akbar, při čemž použila slzný plyn.

Třetí generace migrantů narozená ve Francii je navzdory ucházejícímu vzdělání trvale nezaměstnaná. Na předměstích se nově krátkodobě spojuje s extrémní pravicí, protože jedni i druzí odmítají homosexuální svazky a vyznávají antisemitismus.

Dle radikálů to lze srovnat s izraelským bombardováním Gazy a opravňuje k ničení a krádežím, jež odpovídají odporu Hamásu. Zásah policie pak představuje koloniální útlak migrantů. Rabování křesťanských a židovských obchodů v muslimských čtvrtích je obranou proti sionismu a spravedlivá odplata za bezpráví v Palestině.

Francouzské obyvatele migračního původu podporovala sociální demokracie. U první generace, která pracovala ve francouzských továrnách, byla tato podpora odměněna ve volbách. Dnes však toto spojení neexistuje, protože třetí generace migrantů narozená ve Francii je navzdory ucházejícímu vzdělání trvale nezaměstnaná. Na předměstích se nově krátkodobě spojuje s extrémní pravicí, protože jedni i druzí odmítají homosexuální svazky a vyznávají antisemitismus.

Alternativa k nefungující společnosti

Politiku nahrazuje islám, který v ekonomicky problémových oblastech poskytuje důstojnost, jasná pravidla a roli pohlaví a společenské uznání a kontrolu, čímž se stává alternativou k nefungující společnosti. Společenský tlak je v současnosti na francouzských předměstích natolik silný, že v průběhu ramadánu ten, kdo je považován za muslima, nemůže jíst na veřejnosti nebo mladé ženy musejí odložit rtěnku a nosit hidžáb.

Politiku nahrazuje islám, který v ekonomicky problémových oblastech poskytuje důstojnost, jasná pravidla a roli pohlaví a společenské uznání a kontrolu, čímž se stává alternativou k nefungující společnosti

U voleb stále častěji hraje hlavní roli islámská identita, a nikoliv postoj k sociálně-politickým tématům. Nastává posun od odmítání občanské společnosti k odmítání společnosti nevěřících. Kepel provádí francouzským islámem a předměstími, která nedůvěřují demokracii. A ukazuje, že džihád není slučitelný s občanskou společností, naopak je jejím nepřítelem a chce ji zničit.

Terreur dans l’Hexagone: Genèse du djihad français

Terorismus jako francouzský územní šestiúhelník. Geneze džihádu ve Francii

AUTOR: Gilles Kepel

VYDAL: Gallimard 2015

ROZSAH: 352 stran