Dvakrát týdně revoluce

Čím to, že všelidové znechucení jaksi prozatím ne a ne přerůst v lidové povstání za účelem změny politického systému?

Petr Bušta 4.6.2012

Průměrně dvakrát týdně obdržím elektronickou výzvu k revoluci. Naposledy na mne vyskočila z e-mailu Jiřího Bezáka, mluvčího Platformy pro přímou demokracii 3PD a mluvčího Občanské iniciativy ČAS NA ZMĚNY. Pan Bezák vyzývá ke sjednocení nespokojených občanů a mimo jiné jim vzkazuje: „Pište prosím o tom, jak si představujete nenásilný revoluční proces, který by vedl ke změně současného nereformovatelného politického systému!“

Revoluce patří do rodiny silných slov. Jejími sourozenci jsou například Pravda, Demokracie nebo Ráj… Jako všechna taková se slovo revoluce lehko řekne. O něco hůře se domýšlí, co prakticky znamená. Ti, pro něž představuje naději, zřídkakdy předjímají, jakou nadělá paseku. A ti, kdo se nejvíc děsí paseky, podceňují, jakou pro jiné znamená naději. Ale vůbec nejhůře se revoluce fakticky dělá, jak právě zjišťují někteří její věrozvěsti.

Pojem revoluce se tradičně chápe jako masové povstání lidu, jehož cílem, potažmo výsledkem, je změna politického systému. Revoluce zpravidla netrpí ohledy na právní jistoty a často (jistě nikoli vždy) je provázena násilím a chaosem, zhroucením důležitých funkcí státu. Je otázka, jestli si obyvatelé České republiky zrovna takhle představují budoucí měsíce a léta, respektive jestli je jejich situace natolik bezvýchodná, aby neměli na výběr. A to pomíjíme pochybnost, zda v Evropě 21. století je revoluce představitelná v rámci jedné země nebo proč by měla začít zrovna v Praze. Přesto je slovo revoluce v posledních měsících poměrně frekventované.

Nic proti aktivistům, kteří se na „celý ten svinčík“ už nemohou mlčky dívat a vyzývají k elementárním politickým změnám, většinou zaslouží respekt či dokonce úctu. Ale není už tak příjemné sdílet nervozitu, že všelidové znechucení jaksi prozatím ne a ne přerůst v revoluci.

Pan Bezák například píše: „Dojem z předchozích akcí: 15.3.2012 na Václaváku 10 tisíc lidí, 15.4.2012 na Václaváku v dešti 4 tisíce lidí, 22.4.2012 na Václaváku společným přispěním odborů a občanských iniciativ od 100 do 120 tisíc občanů - slunečno, 28.4.2012 před sněmovnou desítky lidí ze tří stran, 16.5.2012 před Hradem více cizinců než Čechů - větrno, 22.5.2012 před Strakovkou s přispěním odborů a občanských iniciativ cca 4 tisíce lidí - vedro, okupace ministerstev - několik stovek? Který den bude ten pravý, kdy se všichni občané ČR shodnou a budou blokovat prostranství před sněmovnou, senátem, Hradem, ministerstvem financí a Strakovou akademií najednou ???“

Poslední otázka má až epochální rozměr. Kdy se všichni občané ČR shodnou a budou blokovat prostranství…? Tiše se předpokládá nejen to, že drtivá většina občanů je nespokojena se stranickým politickým systémem a jeho výstřelky. Nadto se odvážně předpokládá i to, že od zhnusení je pouhý krok k „barikádám“, byť ty by měly „jen“ podobu nenásilného protestu. Ale revoluční proces? Jsme už tak daleko? Kdo ví. Jistý zkušený byznysmen mi nedávno na podobný hypotetický dotaz odpověděl, že skutečná revoluce vyžaduje mnohem silnější impuls nežli ten, který na nás doléhá. Například úplné znehodnocení veškerých úspor obyvatelstva.

Ostatně třeba Českomoravská konfederace odborových svazů se dvakrát nehrne ani do něčeho méně brizantního, totiž do všeobecné stávky; podle předáka Jaroslava Zavadila není vyloučeno, že bude v září či v říjnu. To zní hodně opatrně. Všimněme si také, jak opatrní jsou odboroví bossové i na samotný termín generální stávka. Mluví o celostátním stávkovém protestu a těžko vyloučit, že i z nejistoty, nakolik by „všeobecná stávka“ byla skutečně „všeobecná“ a zda by neskončila blamáží.

Něco jiného je deklamovat, že „destabilizujeme tuto zemi“, něco jiného se o to fakticky pokusit, ale hlavně pro to vůbec získat většinu občanů. Jistě si lze představit nenásilné povstání, důstojné, „gándhíovské“, sveřepé a cílevědomé, ale ovšem milionové. Ale co se týká  „revoluce“, k té ani není třeba čtyř nebo pěti milionů lidí, jak z historie víme. I milion by stačil, když se ho někdo šikovně chopí. I pár set tisíc, bude-li ještě šikovnější. Lze se však obávat, že většina z těch, kdo nás dnes obšťastňují slovem revoluce, by si v takové revoluci neškrtla.

Silná slova jako Pravda, Demokracie, Revoluce nebo Ráj jsou nebezpečná: Skoro každý si je totiž vykládá po svém.

petrabostlova Copak tu chceme totalitu?? 9:47 5.6.2012

Počet příspěvků: 1, poslední 5.6.2012 09:47 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Autor

Petr Bušta

Petr Bušta | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články