Důsledky brexitu není možné předpovědět

Jaké by mělo případné neřízené vystoupení Británie z Evropské unie důsledky? Spolupracovník LN Jan Macháček se předních českých ekonomů, pedagogů a analytiků ptá: Lze odhadnout dopady brexitu, ať už bude jakýkoli?

Jan Macháček 22.11.2018
Brexit. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Brexit. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Brexit.

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Možnost tvrdého brexitu se blíží. Jeho zastáncům to nevadí, protože jsou přesvědčeni, že z Británie učiní ráj svobody, deregulace a nízkých daní. Tuto vizi může ale nabourat případná levicová vláda Jeremy Corbyna, která snižovat daně a deregulovat určitě nebude.

Faktem však je, že oslabí-li libra, může to pro britský vývoz vytvořit polštář, který vykompenzuje obchodní bariéry. Co o tom soudíte? Lze dopady brexitu, ať už ostrého, nebo smluvního, vůbec odhadnout?


 
Lubomír Lízal, rektor AAU, FEL ČVUT, CIIRK ČVUT, a člen dozorčí rady Expobank

Lubomír Lízal, rektor AAU, FEL ČVUT, CIIRK ČVUT, a člen dozorčí rady Expobank

Ptáme se bez znalosti vstupních dat

Dopady brexitu odhadnout nelze. Je řádově více neznámých o formě (ne)dohody, než kolik je možné smysluplně ekonomicky modelovat. Navíc jde o modelaci změny chování systému. Jinými slovy, ptáme se astronomů, jaká bude trajektorie meziplanetární sondy, když ani nevíme, kde a jakou rychlostí bude vypuštěna. K takovému výpočtu nestačí vědět, že osádka je tvořena Brity a dalšími Evropany, kteří stále hlasují o tom, kam se má vlastně letět.

Stále je nutné připomínat, že model má v ekonomii pouze statistickou platnost, nejde o fyzikální vědy. Změna prostředí nebo změna chování znamená, že staré vazby přestávají platit. Pokud brexit bude zásadním zlomem, pak prostě nejsme schopni postavit správný model, protože neznáme ani budoucí politická rozhodnutí, ani vyvolané změny v chování ekonomických subjektů. Pokud zásadním zlomem nebude, pak ho není třeba modelovat, vejdeme se do statistické chyby současných modelů národních ekonomik.



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Rizika neřízeného brexitu jsou spíše na straně EU

Možné to není. I ex post bude těžké odlišit dopady brexitu a ostatní působící faktory, jako je právě zmíněná změna nastavení fiskální politiky nebo změny v globální ekonomice. Souhlasím však s tvrzením, že jakékoliv negativní dopady mohou být plně vykompenzovány oslabením libry. Právě neočekávatelnost výsledku a dopadů brexitu povede k větší nervozitě trhů a vyšší fluktuaci kurzu britské libry. Oslabená libra bude podporovat konkurenceschopnost britské produkce nejen na trhu Evropské unie ale i ve zbytku světa.

Neexistuje žádná historická zkušenost a precedens s podobným krokem. Nevíme, jaký dopad na ekonomiku bude mít na ekonomiku země, která vystupuje, a nevíme, jaký dopad bude mít její vystoupení na ostatní země.

Dohoda na konkrétní podobě brexitu tak primárně přinese především větší předvídatelnost dopadů a menší nervozitu trhů. Řešením pak může být prodloužení přechodného období tak, aby se trhy na nově vyjednaný režim dostatečně připravily. Při vytváření zón volného obchodu nebo celní unie se nechává až desetileté přechodné období pro odstranění cel právě u odvětví nejcitlivějších na zvýšení konkurence. Podobně by to mohlo být v případě brexitu. Bylo by možné ponechat přechodné období pro sektory, jako jsou finanční služby, produkce potravin nebo automobilový průmysl, kdy bude zachován status quo po co nejdelší dobu po vystoupení Británie z EU. Důležité bude rovněž stanovení pravidel pro volný pohyb osob a pracovní síly, a to v dostatečném předstihu a bez jakýchkoliv spekulací.

Rizika „neřízeného“ odchodu Británie z EU vidím spíše na straně EU než Británie. Není v zájmu Británie vytvářet dodatečné překážky pro dovoz výrobků z EU. Kdo občas cestuje, tak ví, že problémy nejsou při opouštění vnější hranice EU (Schengenu), ale na jeho vstupu (například hranice mezi Maďarskem a Srbskem). Problémy lze proto očekávat při dovozu britského zboží do EU.

Brexit je temný scénář. Poprvé opouští EU významná členská země. Neexistuje žádná historická zkušenost a precedens s podobným krokem. Nevíme, jaký dopad na ekonomiku bude mít na ekonomiku země, která vystupuje, a nevíme, jaký dopad bude mít její vystoupení na ostatní země. Dopady sice nelze odhadnout, ale bude užitečné sledovat středně a dlouhodobý vývoj britské ekonomiky. Minimální nebo žádný dopad může dodat velkou palebnou sílu a politický kapitál existujícím euroskeptickým politickým stranám v dalších zemích EU. Žádný nebo negativní může naopak zvýšit atraktivitu procesu evropské integrace pro politiky i občany členských zemí.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Na místě Britů bych se nebál

Už jednou jsem na tomto místě sděloval, že na místě Britů bych se z čistě národohospodářského hlediska nebál dohodu s EU neuzavírat a s Evropou dále obchodovat v režimu WTO, tedy stejně jako například s Čínou. Nejenže bych touto cestou například přestal pracovně diskriminovat občany Austrálie, ale třeba bych i pomohl subsaharské Africe, ohledně níž Jean Claude Juncker slibuje, že jí bude všestranně pomáhat a nejspíš jí i otevře přístup na evropský trh.

Na závěr nemohu nepřipomenout, že mezi uvedené nepříjemnosti může patřit i to, že každá institucionální změna může vyvolat i dezintegraci státu, tedy jeho rozdělení na menší celky. Tak se stalo i u nás v důsledku transformace reálného socialismu.

Obdobně jsem vždy tvrdil, že prokletím politiky, a tedy i případné smlouvy, je projektování hybridních kočkopsů. V tomto oboru si můžeme vzpomenout na reformní pokusy o konvergenci plánu a trhu, případně na budování dvojdomků na půdě takto zachraňované československé federace.

A v neposlední řadě též stále připomínám, že brexit, jako každá významnější institucionální změna, nejspíš i na ostrovech způsobí citelné přerozdělení moci a majetku, což je proces z definice riskantní, protože má kromě vítězů i poražené. Zdůrazněme proto znovu, že tyto nepříjemnosti jsou definičním znakem jakýchkoli institucionálních změn a že institucionální změna je z definice nutnou podmínkou společenského pokroku.

Na závěr nemohu nepřipomenout, že mezi uvedené nepříjemnosti může patřit i to, že každá institucionální změna může vyvolat i dezintegraci státu, tedy jeho rozdělení na menší celky. Tak se stalo i u nás v důsledku transformace reálného socialismu, a to, jak se později ukázalo, ku prospěchu veřejného blaha.



Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Dominik Stroukal, hlavní ekonom skupiny Roklen

Kdo jiný než Británie

Pokud má být možné opustit Evropskou unii, kdo jiný než Británie by to měl být schopný zvládnout? Británie je nadějí pro všechny euroskeptiky, že to jde. A v konečném důsledku i pro celou EU, že neusne na vavřínech. Odhadnout, jaký bude mít brexit dopad na HDP, nezaměstnanost a na životní úroveň obyvatel Británie, je pošetilé. Jednu věc ale odhadnout lze.

Pokud se podaří Velké Británii ukázat, že se jí může dařit stejně nebo dokonce lépe i bez členství v EU, bude se muset unie mnohem víc snažit přesvědčit zbylé členské státy, že nemají brexit napodobovat

Pokud se podaří Velké Británii ukázat, že se jí může dařit stejně nebo dokonce lépe i bez členství v EU, bude se muset unie mnohem víc snažit přesvědčit zbylé členské státy, že nemají brexit napodobovat. Sebereflexi EU potřebovala a stále potřebuje. Netýká se to jen neustále omílaného demokratického deficitu či úsměvné byrokracii. Díky brexitu se už nyní mluví více o mezinárodním obchodu a jeho podmínkách.

Jestli z toho vyjde Británie z hlediska makroekonomiky vítězně, nevíme, ani nikdy vědět nebudeme, protože nebudeme znát výsledek, pokud by brexit nenastal. Proto se můžeme bavit pouze o fundamentálních otázkách.



Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Hra o negativní šok

Dopady brexitu lze odhadnout, ale diametrálně se liší podle toho, jaký nakonec bude. Pokud by nastal nebrexit, jak jej představila britská premiérka Theresa Mayová ve výstupní dohodě, kdy Británie zůstane v celní unii a ve velké části jednotného trhu, ale bez možnosti zředit regulační nápady Bruselu, bude dopad z dlouhodobého hlediska negativní, nikoli však náhlý negativní ekonomický šok.

Pokud by nastal „tvrdý exit“ bez dohody, projevil by se jednorázový ekonomický negativní šok, protože britští vývozci by museli čelit clům. Jak by se jej podařilo minimalizovat, popřípadě zcela překonat, by záleželo na hospodářské politice Británie.

Zásadní otázky

Nastaví Británie nulová cla jako Hongkong, Singapur a Nový Zéland, nebo bude celní politikou zvýhodňovat své zájmové skupiny před zájmy celé ekonomiky? Zruší aspoň ty nejhorší předpisy, které na Británii uvalila EU, například klimatický a a energetický balíček, směrnici o pracovní době, regulaci automobilů a benzinu či nařízení REACh, nebo v nich bude pokračovat?

Vyjedná si Británie rychle dohody o volném obchodu s USA, Kanadou, Indií, Brazílií, Čínou či Austrálií, nebo k nim bude přistupovat jako EU, tedy pomalu a harmonizováním obchodu namísto liberalizace? Jakou dohodu a jak rychle vyjedná s EU?

Zavede automatické uznávání standardů s EU, nebo bude nutit evropské vývozce, aby plnili britské standardy? Vyjedná si rychle dohody o volném obchodu s USA, Kanadou, Indií, Brazílií, Čínou či Austrálií, nebo k nim bude přistupovat jako EU, tedy pomalu a harmonizováním obchodu namísto liberalizace? Jakou dohodu a jak rychle vyjedná s EU?

To jsou všechno zásadní otázky, které rozvírají nůžky britské budoucnosti od výborné ke strašlivé. Je to rozdíl mezi thatcherovskou a corbynovskou ekonomickou politikou. Nikdo si nemyslí, že brexit bez dohody je ideální, ale je rozhodně lepší než dohoda vyjednaná Mayovou. Vyjednala tak špatnou dohodu, protože nevěří potenciálu brexitu, který se skrývá v thatcherovských odpovědích na položené otázky.

Stále ale zbývá čas na dojednání dohody na půl cesty. Ideální se jeví norský model, který by měl mít stanovenou pevnou hranici platnosti například na pět let, během níž se Británie musí s EU dohodnout na jiné dohodě. V těchto pěti letech by umožnil Británii vyjednat smlouvy o volném obchodu s třetími zeměmi, stanovit si vlastní cla (nejlépe nulová) a zrušit unijní regulace, které se netýkají vnitřního trhu (zhruba 75 procent unijních regulací), a to bez negativního ekonomického šoku, protože obchod s EU by zůstal nenarušen.



Pavel Kohout, Robot Asset Management SICAV

Pavel Kohout, Robot Asset Management SICAV

Provizorní kompromis bude navždy

Nejpravděpodobnějším scénářem je provizorní kompromis, se kterým budou všichni hluboce nespokojeni, a který nakonec jako každé správné provizorium vydrží celé věky. Správné řešení, které by teoreticky bylo možné, je v praxi nedosažitelné kvůli zastáncům tvrdé linie na obou stranách. Vůbec nejsprávnější řešení (dnes již nemožné ani teoreticky) by bylo zahrnovalo přijetí Cameronových kompromisních návrhů Evropskou komisí někdy začátkem roku 2016 nebo možná koncem roku 2015.

Nejhorším scénářem by nyní byl tvrdý brexit společně s ultralevicovou Corbynovou vládou, ale snad k tomu nedojde. Pochopitelně neexistují žádné kvantitativní modely, které by v dané souvislosti měly jakoukoli předpovědní sílu.

Jenže ješitnost Jean-Claude Junckera a dalších vysokých funkcionářů vedla k tomu, že Británie byla zahnána do kouta. David Cameron si chtěl rituálně umýt ruce a vypsal referendum o brexitu – v očekávání, že odpůrci hladce zvítězí a on bude moci prohlásit „vidíte, snažil jsem se, ale veřejnosti členství v EU vlastně vyhovuje, takže mi prosím nic nevyčítejte“.

Premiérkou se stala Theresa Mayová, která sama o brexit také nestála, ale především nebyla dobrá ve vyjednávací strategii. Nepočítala se skalním odhodláním Evropské komise potrestat Británii za vzpurnost, i kdyby to mělo poškodit členské státy Evropské unie.

Nejhorším scénářem by nyní byl tvrdý brexit společně s ultralevicovou Corbynovou vládou, ale snad k tomu nedojde. Pochopitelně neexistují žádné kvantitativní modely, které by v dané souvislosti měly jakoukoli předpovědní sílu.



Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Kruhový objezd

Další fáze vyjednávání o brexitu možná mírně snížila počet variant, které je vhodné brát v úvahu, a současně zvýšila pravděpodobnost, že „nějaký“ brexit se přeci jen uskuteční. Cesta zpět je nyní nemožná, nicméně cesta kupředu stále připomíná jízdu po kruhovém objezdu, který nám nabízí ještě pořád značně velký počet variant pro jeho opuštění.

Troufám si tvrdit, že riziko šoku a anarchie, jež ještě nedávno hrozilo pro samý závěr příštího března, se nyní taktéž významně snížilo, či se možná jen odložilo na konec platnosti přechodného období po roce 2020. Úměrně tomu se zvýšila pravděpodobnost, že brexit bude provázen nějakou formou dohody, která umožní v zásadě normální fungování mezi EU a Británií, která však bude patrně přechodná, a bude se cizelovat v dalším období.

Troufám si tvrdit, že riziko šoku a anarchie, jež ještě nedávno hrozilo pro samý závěr příštího března, se nyní taktéž významně snížilo, či se možná jen odložilo na konec platnosti přechodného období po roce 2020.

Pro EU to bude znamenat relativně dobrou zprávu. Pro nesmiřitelně rozdělenou Británii to však může být rozbuška, která omezí akceschopnost země při vytváření pevnějšího svazku v rámci mezinárodních vztahů. Ten nenastane v této dekádě. V čem může spočívat? Nejpříhodnější by byl britský návrat do EFTA, z níž Británie vystoupila na začátku 70. let (jistě, není to dloudodobě příliš důvěryhodný integrační partner).

Tento scénář by však zřejmě byl ponižující pro ortodoxně strnulou a v nostalgii ulpělou část konzervativců. Jakýkoliv další scénář pro vztahy s EU je „second best“, kdy obchod, investice, spolupráce jsou činěny v podmínkách zbytných překážek či dvojích pravidel. Iluzí je též uchýlení se směrem k USA. Za prvé, v nynější atmosféře v Americe skutečně na Británii jistě „čekají“. Za druhé, obě ekonomiky jsou si tak strukturálně podobné, že nemají příliš mnoho věcí, které by si mohly vzájemně vyměňovat (na rozdíl od vztahu Británie – kontinentální Evropa).

Může to vše časem vést k tomu, že dojde renesanci dnes již prakticky neexistujícího britského zpracovatelského průmyslu. To však v lepším případě potrvá minimálně dekádu. Teprve poté by mohlo mít oslabení libry nějaký praktický reálný efekt. Dokud není co vyvážet, není potenciální devalvační efekt ničím jiným než trvale nevyužitou přesilovkou.



Monitor Jana Macháčka

Počet příspěvků: 3, poslední 26.11.2018 08:59 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Autor

Jan Macháček

Jan Macháček. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články