Duševním onemocněním se člověk v naší společnosti nechlubí

Počátek vnímání lidí s duševním onemocněním jako nesvéprávných, neschopných se o sebe postarat je za komunismu, říká v rozhovoru Pavel Novák z organizace Fokus, jež se těmto onemocněním věnuje.

Pavel Novák, jeden ze zakladatelů neziskové organizace Fokus, která poskytuje... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pavel Novák, jeden ze zakladatelů neziskové organizace Fokus, která poskytuje... | foto: Foto Dan MaternaMAFRA
Pavel Novák, jeden ze zakladatelů neziskové organizace Fokus, která poskytuje...

Kauza syna Andreje Babiše ukázala, nakolik je téma psychiatrie zneužitelné a kolik předsudků panuje kolem duševních chorob. „Myslím si, že se s tím dá pracovat i pozitivně. Snad se vnímání duševně nemocných díky tomu i trochu otočí,“ říká v rozhovoru Pavel Novák, jeden ze zakladatelů Fokusu, neziskové organizace, která poskytuje komunitní služby pro lidi s duševním onemocněním již od roku 1990.

LIDOVÉ NOVINY: Jak jste vnímal způsob, jakým jsme my novináři psali o kauze údajného únosu premiérova syna, který trpí schizofrenií?

NOVÁK: Mediální obraz šel velmi často stigmatizujícím způsobem. Projevilo se to ze všech stran. Nemyslím teď jenom novináře, ale velkou část těch, kdo se k tomu vyjadřovali a ovlivnili celkový dojem těchto zpráv. Protože můžeme spekulovat o tom, že když má někdo schizofrenii, proč by nemohl mít firmu a řídit ji? Proč by nemohl normálně pracovat?

Najednou naskočil stereotyp: „ve chvíli, kdy má někdo schizofrenii, je nesvéprávný. A cokoli řekne, je zpochybnitelné.“ Další reakce byly, že takto nemocní lidé nemají být běžně na veřejnosti, ale někde zavření. Takový negativní obraz se skutečně projevil.

To je přesně to, že tam najednou naskočil stereotyp: „ve chvíli, kdy má někdo schizofrenii, je nesvéprávný. A cokoli řekne, je zpochybnitelné.“ Další reakce byly, že takto nemocní lidé nemají být běžně na veřejnosti, ale někde zavření. Takový negativní obraz se skutečně projevil.

LIDOVÉ NOVINY: Bylo na náhlém zájmu médií o duševní poruchy i něco pozitivního?

NOVÁK: Myslím si, že se s tím dá pracovat i pozitivně. Najednou se o těchto věcech začalo mluvit. Možná si každý, kdo takhle reaguje, může uvědomit, že ve svém okolí má někoho, kdo má nějakou duševní nemoc. Snad se vnímání duševně nemocných díky tomu i trochu otočí. V současnosti jsme ale viděli zpochybňování toho, jak moc je člověk se schizofrenií schopný sám o sobě rozhodovat, jednat, mluvit. To bylo první.

A druhé pochybnosti byly o jeho inteligenci a schopnostech. Takže se skutečně projevily škatulky, které jsou ve společnosti nastavené. Pak jsem také mluvil s několika rodinnými příslušníky od lidí s duševní poruchou, kteří hájili názor, že by se novináři neměli ptát někoho, kdo má schizofrenii, téměř na nic. Neměli by ho ani ničím zatěžovat. Jejich přístup je takový, že se snaží svého potomka ochránit. Je to pochopitelné, ale za mě je i takový pohled stigmatizující.

LIDOVÉ NOVINY: Není to kvůli tomu, že duševní nemoci byly dlouhou dobu tabu?

V současnosti jsme viděli zpochybňování toho, jak moc je člověk se schizofrenií schopný sám o sobě rozhodovat, jednat, mluvit. To bylo první. A druhé pochybnosti byly o jeho inteligenci a schopnostech. Takže se skutečně projevily škatulky, které jsou ve společnosti nastavené.

NOVÁK: Ano, neznalost a obava z neznámého, co si neumím vysvětit, stud a strach z někoho, kdo se chová jinak. A je to také důsledek komunismu, kterým jsme prošli a který se měl o všechny postarat. Nejdříve komunismus hlásal, že žádné duševní nemoci nebudou. Pak nemocné uklízeli do léčeben, aby hlavně nebyli vidět. Tam je počátek vnímání lidí s duševním onemocněním jako nesvéprávných, neschopných se o sebe postarat.

LIDOVÉ NOVINY: I když se společnost liberalizuje, duševní onemocnění se pořád vnímá jako „hřích“?

NOVÁK: V jisté době to za hřích považováno bylo. Naopak v některých kulturách je to projev šamanství. Ale je to velké stigma. Mít duševní onemocnění je něco, s čím se člověk v naší společnosti nechlubí. Nutno ale říct, že ani v zahraničí. Byť srovnání míry stigmatizace je jiné u nás oproti například Velké Británii, Španělsku nebo Nizozemsku.

Národní ústav duševního zdraví udělal výzkum, kde srovnával tři země – Katalánsko, Velkou Británii a Českou republiku –, a míra stigmatizace u nás byla děsivě nejhorší. Jedna otázka třeba byla, jestli si dovedete představit mít souseda s duševními problémy, a u nás bylo vysoké procento odpovědí, že ne. Stejně tak mít kolegu nebo partnera s duševním onemocněním. To bylo nepředstavitelné.

Národní ústav duševního zdraví udělal výzkum, kde srovnával tři země – Katalánsko, Velkou Británii a Českou republiku –, a míra stigmatizace u nás byla děsivě nejhorší

Je škoda, že jsme dostatečně nevyužili 30 let od revoluce. Stejně mi připadá, že je to i tím, že je česká společnost málo různorodá. Nepouštíme si sem lidi z jiných oblastí a kultur. Pak je vidět, že se chováme divně k lidem, kteří jsou jiní, i když mluví česky a vypadají jako my. Vnímám, že v zahraničí, kde je společnost více namixovaná, je to jiné. Trochu má vinu i psychiatrie.

Máme největší psychiatrické léčebny v Evropě. V západní Evropě je pohromadě psychiatrických lůžek výrazně méně a jsou většinou ve všeobecných nemocnicích. To znamená, že se smazalo stigma ghetta specializovaného, z ostatní medicíny vyčleněného zařízení. U nás to bohužel ještě není. Pokud budu mluvit za psychiatrický systém, máme pacienty stále někde stranou. Teď se to v rámci reformy psychiatrické péče mění a je důležité chtít to změnit.

LIDOVÉ NOVINY: V čem jim stigmatizace nejvíce škodí?

NOVÁK: Stigma je spojené s tím, že duševně nemocní jsou nesvéprávní a neschopní se o sebe postarat. To je nesmysl. Myslím, že si lidé pletou příčetnost a svéprávnost. Nesvéprávnost neznamená, že se o sebe nedokáže člověk postarat. Znamená to, že o sobě nemůže ve všem rozhodovat, protože je nějak limitovaný.Míra omezení svéprávnosti může být různá a s určitou podporou je schopný o sobě rozhodovat. Nakonec každý z nás není někdy schopný se sám dobře rozhodnout a potřebuje se poradit.

Máme největší psychiatrické léčebny v Evropě. V západní Evropě je pohromadě psychiatrických lůžek výrazně méně a jsou většinou ve všeobecných nemocnicích. To znamená, že se smazalo stigma ghetta specializovaného, z ostatní medicíny vyčleněného zařízení. U nás to bohužel ještě není.

Když se podíváme, kolik lidí uzavřelo třeba se šmejdy nesmyslné smlouvy. Měli by být uznáni za nesvéprávné, že nepochopili, co podepisují? Kdy se člověk neumí správně rozhodnout, správně volit? Pokud mu chybí informace a zkušenosti. Ve chvíli, kdy jsou lidé dlouhodobě zavření v psychiatrické léčebně, nemají zkušenost, jak o sobě rozhodovat. Pokud jsou tam déle než dva roky, zapomenou, že si mají hlídat placení nájmu nebo jak používat kartu.

Problémy s duševním onemocněním je široký pojem. Není to černobílé. Někdo je schopný normálně fungovat, mít svou rodinu, děti, mít práci a jednou za čas může mít epizodu, kdy mu není dobře, ale zvládne to. Třeba chodí na psychoterapii nebo bere léky a může to být jen krátkodobé. Někdo může mít dlouhodobě větší problémy. Tam pak nepomůžou jen léky a potřebuje větší pomoc. Například najít pracovní uplatnění.

V ten moment, a pacienti to říkají často, si nemohou dovolit říct, že mají duševní onemocnění. To by neměli šanci. Takže to většinou neříkají a někdy si místo udrží a někdy ne. Když mají zhoršený zdravotní stav, je to na nich někdy vidět. Ale například i lidé, kteří mají sluchové halucinace, jsou schopni normálně pracovat. A můžeme si představit, že to není pro ně vůbec lehké. Nicméně někdy se začnou chovat zvláštně a nemusí jít o to, že práci nezvládají. Zkrátka jde jen o to, že se chovají zvláštně.

Stigma je spojené s tím, že duševně nemocní jsou nesvéprávní a neschopní se o sebe postarat. To je nesmysl. Myslím, že si lidé pletou příčetnost a svéprávnost. Nesvéprávnost neznamená, že se o sebe nedokáže člověk postarat. Znamená to, že o sobě nemůže ve všem rozhodovat, protože je nějak limitovaný.

Pro mnoho lidí je to nevysvětlitelné chování nepříjemné. Evropská unie říká, že každý čtvrtý během roku potřebuje nějakou pomoc v oblasti duševního zdraví. V zahraničí je mnohem více případů, kdy se k tomu někdo veřejně přihlásí. U nás je to pořád tabu. Přitom každý máme v rodině někoho, kdo má problémy s duševním zdravím. Ať jde o závislosti, problémy s demencí, úzkostí, depresí, je to běžné. Paradoxně nejvíce destigmatizačně působí, když zjistíme, že má někdo problémy s duševním zdravím a známe ho delší dobu. Pokud známe jeho příběh, vnímáme jeho, ne diagnózu, tak je to jiné.

LIDOVÉ NOVINY: Premiér tvrdí, že kvůli nemoci nejsou výroky jeho syna o únosu na Krym směrodatné, objevují se však i opačné názory. Může člověk s vaší zkušeností zjistit, kde je pravda?

NOVÁK: Míra toho, kdy ten člověk je nebo není schopný samostatnosti, není z mediální kauzy zjistitelná. To nevíme. Netroufnu si vůbec říct, jaká je realita. Můžeme ale přemýšlet, nakolik je psychiatrie zneužitelná k různým účelům. A čím víc je v šedé zóně, čím víc je tabuizovaná, tím víc je zneužitelná. Ve chvíli, kdy je péče jasně nastavená, je mnohem více v komunitě, podílí se na ní více odborníků různých profesí, mnohem více se hlídá, aby lidé měli svá práva a mohli se jich domoci, zmenšuje se riziko jejího zneužití.

LIDOVÉ NOVINY: V kauze figuruje i lékařka Dita Protopopová, která patří k lidem zodpovědným za reformu psychiatrické péče. Jak se to dotkne reformy?

NOVÁK: Zazněly hlasy, které říkaly: „Bůh ví, jak je to s tou reformou.“ Protože vyšlo najevo, že ten mediální případ je personálně propojený s reformou psychiatrické péče. Myslím, že bychom to příliš spojovat neměli. Že je spíše důležité, aby proces reformy byl velice transparentní, měl dobře nastavená hodnocení a kontroloval se. Protože v něm tečou evropské peníze, a to je vždy důležité mít pod dohledem.

Problémy s duševním onemocněním je široký pojem. Není to černobílé. Někdo je schopný normálně fungovat, mít svou rodinu, děti, mít práci a jednou za čas může mít epizodu, kdy mu není dobře, ale zvládne to. Třeba chodí na psychoterapii nebo bere léky a může to být jen krátkodobé. Někdo může mít dlouhodobě větší problémy. Tam pak nepomůžou jen léky a potřebuje větší pomoc. Například najít pracovní uplatnění.

Při jakékoli velké změně, kam rozhodně spadá i reforma, se vždy objevují hlasy, které varují před rizikem tunelování a korupce. Jediná odpověď na to je mít nastavený dobrý kontrolní systém a mít všechno transparentní. A reforma, mimochodem, směřuje k mnohem průhlednějšímu systému. Reformu nemůžeme zastavit kvůli mediálnímu propojení s touto kauzou, protože je jednoznačně nezbytná. Když se podíváme, jak systém někdy sám od sebe lidi zneschopňuje, je třeba to celé přenastavit.

LIDOVÉ NOVINY: Co je nejdůležitější k tomu, aby se reforma podařila?

NOVÁK: Myslím, že v něčem je důležitá odvaha pro změnu. Vlastně ji potřebují všichni. Jen když se podívám na vyjednávání v Praze, nejenže se mění nebo budou měnit služby v nemocnici, což pro její personál znamená do budoucna jiný způsob práce, nebo dokonce fakt, že lidé budou pracovat například v komunitních službách, a ta změna není jednoduchá.

Ale i komunitní služby musejí změnit způsob práce a mnohem více spolupracovat s lidmi z nemocnice. Možná tam budou i lidé, kteří dosud byli schovaní v nemocnicích a mají mnohem větší obtíže a ty komunitní služby se o ně musejí postarat. Takže to bude znamenat také změnu stylu jejich práce. Cestou je větší spolupráce a multidisciplinární pojetí.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se to dotkne psychicky nemocných?

Evropská unie říká, že každý čtvrtý během roku potřebuje nějakou pomoc v oblasti duševního zdraví. V zahraničí je mnohem více případů, kdy se k tomu někdo veřejně přihlásí. U nás je to pořád tabu. Přitom každý máme v rodině někoho, kdo má problémy s duševním zdravím.

NOVÁK: Pro lidi, kteří mají duševní nemoc, to bude znamenat mnohem větší nutnost samostatnosti a odpovědnosti za sebe. Někteří se to budou postupně učit, měli bychom je postupně zplnomocňovat k jejich vlastnímu rozhodování a vlastní odpovědnosti. Právě na odpovědnost je největší tlak reformy. A to i pro personál.

Dnes třeba sestra, když poprvé v rámci centra duševního zdraví funguje v terénu, musí se rozhodovat mnohem více sama za sebe. V nemocnici vždy měla za sebou nějaký tým nebo lékaře, s nímž se mohla poradit. V nemocnicích přitom dnes pracuje mnoho personálu, který je kvalitní, ale funguje v ne zcela efektivním systému. Když využijí své zkušenosti v komunitních službách, je to velká příležitost pro změnu.

LIDOVÉ NOVINY: V pátek 23. listopadu se v Praze konala konference o psychiatrické reformě. Přiletěl na ni slavný britský odborník Graham Thornicroft, který celý život bojuje proti stigmatizaci lidí s duševním onemocněním. V čem je jeho práce prospěšná?

NOVÁK: Diskriminaci duševně nemocných se věnuje mnoho let. Hodně mluví o stigmatu, které tvrdí, že lidé s duševními poruchami jsou nebezpeční.

LIDOVÉ NOVINY: Ano, to jsou ti „vraždící schizofrenici“ v novinách, kdežto vraždící lidé s vysokým tlakem nejsou.

Čím víc je psychiatrie v šedé zóně, čím víc je tabuizovaná, tím víc je zneužitelná. Ve chvíli, kdy je péče jasně nastavená, je mnohem více v komunitě, podílí se na ní více odborníků různých profesí, mnohem více se hlídá, aby lidé měli svá práva a mohli se jich domoci, zmenšuje se riziko jejího zneužití.

NOVÁK: Přesně tak. Přitom u lidí se schizofrenií nebo bipolární poruchou je menší riziko agresivity než u běžné populace. To spíše ublíží sami sobě, sebevražednost je obrovská. A druhý stereotyp se na duševní poruchy dívá výhradně jako na medicínskou záležitost. To je zároveň past. Proto hodně mluvíme o zotavení, které neznamená, že se vyléčím ze všech symptomů a nemoci, ale že i se symptomy, např. hlasy či úzkostí, je člověk schopen plnit své životní role a být rodič nebo zaměstnanec.

K tomu však nepotřebuji jenom zdravotní péči, ale také někoho, kdo mi pomůže přenastavit režim v momentě, kdy hlasy slyším permanentně nebo když se mi rozpadla rodina. Americký psychiatr Mark Ragins říká, že první je dát lidem naději. Když ji máte, máte chuť něco dělat a k něčemu směřovat. Pak si můžete začít plánovat, jak se k cíli dostat a začít plnit své životní role.

Deset mýtů z oblasti duševního zdraví

  • 1. Duševní nemoci jsou vzácné, nikdy mě to nemůže potkat – přitom tyto problémy každý rok zažívá jeden ze čtyř lidí.
  • 2. Duševní zdraví: je to jen v hlavě – často jsou způsobeny vnějšími životními nesnázemi, například rozvodem nebo úmrtím blízkého člověka, případně širšími socioekonomickými faktory, jako je chudoba či bezdomovectví. To může působit velké utrpení a negativně ovlivnit každou část života – včetně tělesného zdraví, vztahů i práce.
  • 3. Jenom slaboši mají problémy s duševním zdravím – často je to způsob, jak se lidsky vyrovnat se složitými životními prožitky, jako je zármutek či trauma, a jak jim dát nějaký smysl.
  • 4. Lidé s duševním onemocněním jsou nebezpeční a agresivní – naopak, jsou spíše oběti násilí a ubližování.
  • 5. Léky jsou jediné řešení – je to jen část řešení, existují pokrokové alternativy s prokazatelnými výsledky.
  • 6. Lidé s duševním onemocněním nemohou pracovat – naopak, smysluplná práce v podporujícím prostředí může být důležitou součástí zotavení.
  • 7. O duševní zdraví dospívajících si nemusíme dělat starosti, jsou prostě v pubertě – v celosvětovém měřítku má jeden z pěti dospívajících problém s duševním zdravím.
  • 8. Fyzické a duševní zdraví spolu vůbec nesouvisí – nejsou oddělené, jedno ovlivňuje druhé.
  • 9. Lidé s duševním onemocněním by měli zůstat v léčebnách – existuje mnoho alternativ, které prokazatelně efektivně pomáhají, například komunitní služby nebo podpora peerů (lidé se zkušeností, o kterou se dělí s jiným člověkem v podobné situaci).
  • 10. Z duševní nemoci se člověk neuzdraví/nezotaví – nejde o úplné vymýcení příznaků, jako jsou třeba hlasy, představy, pocity. Zotavení znamená život s těmito prožitky a jejich zvládání, aby si člověk mohl užívat života a měl nad ním kontrolu.

Zdroj: Mental Health Europe a Fokus ČR

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.