Důchodová reforma: Téma pro politiky, nebo zloděje?

Politická hantýrka, že se musí uskutečnit důchodová reforma, aby senioři měli důstojný život, je předzvěstí něčeho, čeho je třeba se obávat, aby nešlo o „zlodějnu“ soukromých fondů. Uzákoňte oddělený důchodový účet – mimo státní rozpočet – a vraťte do něj vklad, který byl vykraden, a valorizujte jej.

Senioři (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Senioři (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
Senioři (ilustrační foto)

Starobní důchody hýbou politickou scénou. Plácá se o důchodové reformě, která měla být, ale nebyla, nebo byla, ale nepovedla se, a o zoufalé situaci. Pro tyto řečníky zoufalá není, protože netuší, jak se žije z důchodu deset tisíc korun. V pořadu, který vedl na toto téma ředitel TV Barrandov Jaromír Soukup, diskutovaly dvě političky.

Shodly se, že důchody nejsou nic moc, že o nemohoucí seniory není dobře postaráno a že většina na péči nemá finanční prostředky. A dodaly, že se naši senioři nebudou mít stejně dobře jako v Německu nebo Rakousku, protože tam neměli komunistický režim, který u nás zavinil vše špatné. To, že je téměř 30 let po revoluci, a s důchody jsme tam, kde jsme, si nevšimly. O tom, kam zmizely peníze z důchodového účtu, se vůbec nemluví.

Nerozkradené bohatství

Za svého působení ve vrcholném státním postu jsem nahlédla do praktik politiků hlouběji, než může běžný občan, zaměstnanec či majitel firmy. Pracuji od 17 let a mám odpracováno 45 let (jako většina občanů naší země).

Dnešní opomíjení senioři, z nichž většina živoří na prahu bídy, vytvořili bohatství, jež se nepodařilo rozkrást ani téměř za 30 let, přičemž k tomu často vznikaly zákony

Politická hantýrka, že musíme udělat důchodovou reformu, aby naši senioři měli důstojný život, je předzvěstí něčeho, čeho se kvůli svým zkušenostem obávám, aby to nebyla „zlodějna“, na kterou si soukromé fondy brousí zuby. Jeden, dva a bůhvíkolik ještě pilířů si na důchodové spoření kvůli oblbnutí dnešních třicátníků vymyslí. Prostě tomu nevěřím. A dnešních třicátníků je mi líto.

Po revoluci nastalo mnoho změn. Jednou z nich bylo zrušení důchodového účtu odděleného od státního rozpočtu, a kdo by na něj sáhl, tomu by i komunisté urazili ruku, přestože právo šaría nepraktikovali. Tento účet byl rozpuštěn do státního rozpočtu a pravděpodobně rozkraden. Naše úspory na důchod, několik desítek miliard korun, zmizely. Dnešní opomíjení senioři, z nichž většina živoří na prahu bídy, vytvořili bohatství, jež se nepodařilo rozkrást ani téměř za 30 let, přičemž k tomu často vznikaly zákony.

Spoření

Jakou důchodovou reformu vymyslet? Spořit? A do fondu? Jen aby nebyl Viktora Koženého, Bakaly nebo Sobotka, Pokorný. Občané by si rádi spořili, a ti, co mohou, si spoří. Lze si však spořit z průměrného platu, na který dvě třetiny pracujících nedosáhnou? Zkuste to, máte-li hypotéku, dvě děti a manželku na mateřské. Vážení politici a odborníci, pokud to myslíte vážně s důstojným životem seniorů, kteří pro tento stát pracovali celý život, pomohu vám s řešením, které lze udělat rychle, ještě letos.

Občané by si rádi spořili, a ti, co mohou, si spoří. Lze si však spořit z průměrného platu, na který dvě třetiny pracujících nedosáhnou? Zkuste to, máte-li hypotéku, dvě děti a manželku na mateřské.

Uzákoňte oddělený důchodový účet – mimo státní rozpočet – a vraťte do něj vklad, který byl po revoluci takzvanou reformou vykraden, a valorizujte jej. Doplňte tento fond o část výnosů z privatizace, protože jste prodávali majetek, který z části patřil občanům, kteří tyto hodnoty vytvořili, tedy dnešním důchodcům. Uzákoňte a ještě letos upravte minimální důchod na úroveň minimální mzdy a od tohoto základu valorizujte ostatní důchody podle zásluhovosti.

Pak vám bude možné věřit, že zase nechcete okrást nejchudší, že senior, důchodce, není vhodný jen jako volič a že tři stovky před volbami mu stačí. Proveďte zásadní změny, jež jsou jednoduché, pokud se neplýtvá veřejnými financemi na nesmyslné dotační programy, jako jsou miliardy na solární elektrárny. Pokud chcete, aby senioři měli důstojný život, dokažte to činy, nikoli slovy. Je důstojné pro důchodce, aby chodil žebrat o podporu na bydlení?