Drábová: Jaderným úderem by si KLDR řekla o vymazání z mapy

Je stále populární, byť kvůli nejasnostem ve výkladu zákona rezignovala na post krajské zastupitelky za STAN. Raději řeší energetiku a jaderný výzkum. „Myslím si, že naše státní energetická koncepce je napsána dobře. S uvážením rozumně možného,“ tvrdí v rozhovoru Dana Drábová.

Dana Drábová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dana Drábová. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA
Dana Drábová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Energetika je mou srdeční záležitostí, konstatuje Dana Drábová. Hovoří o budoucnosti jádra, ale i o radách prezidentským adeptům.

LIDOVÉ NOVINY: Hodně teď eskaluje situace na Korejském ostrově. Severokorejský režim zastrašuje sousedy, Japonsko i Guam ničivým arzenálem. Co o tom jako jaderná inženýrka soudíte?

DRÁBOVÁ: O Severní Koreji víme obecně pramálo. KLDR byla sice signatářem smlouvy o nešíření jaderných zbraní, ale z tohoto režimu na přelomu tisíciletí vystoupila. Od té doby už s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA) nespolupracuje, a protože to je jediný zdroj informací, o jaderném programu fakt mnoho nevíme. Ostatně žádná jiná takhle uzavřená země na světě není. Máme tam sice velvyslanectví, ale ani snahy naší ambasády, která se snažila informace o jaderném programu získat, k ničemu nevedly.

LIDOVÉ NOVINY: A byla tam, za socialismu, nějaká vazba? Třeba českoslovenští lékaři v KLDR zakládali nemocnice...

DRÁBOVÁ: V jaderném výzkumu jsme s nimi, pokud vím, žádné vztahy neměli. Jednu dobu se dokonce orientovali – netuším ale, nakolik oficiálně – na Velkou Británii, protože jejich výzkumný komplex Jongbjon je trochu pozměněný projekt britské elektrárny Calder Hall, jedné z těch nejstarších. Pak měli kontakt se SSSR, respektive s Ruskem, dnes jej udržují s Čínou.

LIDOVÉ NOVINY: Je součástí centra Jongbjon i nějaká jaderná elektrárna?

Když se valná část pětadvacetimilionového národa ani pořádně nenají, připadá mi úplně praštěné rvát peníze do technologií, které slouží jenom a pouze k odstrašení...

DRÁBOVÁ: Ne, oni nemají ani jednu jadernou elektrárnu. Mají jenom tenhle výzkumný komplex, kde je reaktor používaný pro výrobu plutonia a kde jsou asi i nějaké obohacovací závody. Takže oni mohou jít, co se týká štěpné jaderné zbraně, oběma cestami a asi to i dělají. To znamená, že mohou mít – spíše ale ne – zbraň na bázi obohaceného uranu anebo, pravděpodobněji, užívají palivo z reaktoru k separaci plutonia, a tak jejich zbraně budou patrně plutoniové.

LIDOVÉ NOVINY: Jak si jako expertka vysvětlujete, že tak chudá, uzavřená země v potížích je schopna rozvíjet svůj atomový program? Jistě je velice nákladný, byť KLDR enormně zbrojí...

DRÁBOVÁ: To je věc, kterou si těžko dovedu Když se valná část pětadvacetimilionového národa ani pořádně nenají, připadá mi úplně praštěné rvát peníze do technologií, které slouží jenom a pouze k odstrašení... Je to těžko hnané ideologií. Kolují však i různé teorie, že by se ve vývoji neobešli bez spolupráce s Pákistánem, s Čínou, možná také s Íránem.

LIDOVÉ NOVINY: Minulý týden list The Washington Post uvedl, že Kim Čong-un může mít arzenál „až šedesáti jaderných hlavic“. Dříve se ale psalo tak o dvaceti, maximálně třiceti...

DRÁBOVÁ: I to mi připadá jako horní odhad, spíše jich bude podle mě méně.

LIDOVÉ NOVINY: Pojďme na druhou stranu hranice. KLDR raketami čím dál více hrozí Japonsku, Jižní Koreji, psalo se i o možném doletu na Guam. Mohou se tyto společnosti nějak bránit?

DRÁBOVÁ: Spoléhat se dá na jedinou věc: na to, co jaderné zbraně s sebou přinášejí. A sice vědomí, že když nejsem sám, kdo takovou zbraň má, bude v případě, že ji použiji první, použita i proti mně... Jaderným úderem by si KLDR opravdu řekla o vymazání z mapy.

LIDOVÉ NOVINY: Je v tom nukleárním harašení a při vědomí, že USA mají nepředvídatelného prezidenta Trumpa, něco zajímavého pro jadernou fyzičku nebo pro jadernou bezpečnost?

Jaderným úderem by si KLDR opravdu řekla o vymazání z mapy.

DRÁBOVÁ: Víte, z hlediska jaderného inženýrství na tom věru mnoho zajímavého není. Z hlediska geopolitiky samozřejmě ano. Takže to sleduji, ale technologicky o žádné novinky nejde.

LIDOVÉ NOVINY: Dobrá. Jaké novinky se dají očekávat v jaderném výzkumu? Je snad něco, v čem Česko vyniká?

DRÁBOVÁ: Určitě zajímavá a důležitá věc pro budoucí energetiku je jaderná fúze. Ústav fyziky plazmatu Akademie věd je velmi oceňovaným a úzce spolupracujícím partnerem na projektu ITER, což je záměr prvního velkého fúzního reaktoru ve Francii. Nemůžu nezmínit Ústav jaderného výzkumu a Centrum jaderného výzkumu v Řeži, kde bude 12. září slavnostně otevřen projekt SUSEN, jedna z velkých výzkumných infrastruktur, které v ČR vznikly za výrazné pomoci evropských fondů (z minulého operačního programu získal 2,451 miliardy korun, své součásti má v Řeži i Plzni – pozn. red.). SUSEN ukazuje, že české materiálové inženýrství, které je pro jadernou energetiku – ať již založenou na štěpení, nebo na fúzi – kruciální záležitostí, patří k naprosté světové špičce. I experimentální smyčky na stávajícím reaktoru v Řeži, které budou sloužit pro ověřování některých technologií pro reaktory IV. generace, jsou na absolutní špici.

LIDOVÉ NOVINY: V čem mají být vyvíjené jaderné reaktory IV. generace tak přínosné?

DRÁBOVÁ: Když se podíváme na vývoj jaderné energetiky, vidíme, že v první prototypové generaci, která se stavěla asi v rozmezí let 1950 až 1965, se vybíraly různé koncepty, jak pomocí štěpné reakce získat teplo a jak se z něj dopracovat k elektřině. Zkoušely se různé kombinace paliva, chladiva a moderátoru. Kombinace měly ukázat, jak je na tom který koncept ze tří hledisek: jednak vždy prvořadé bezpečnosti, jestli je možné vyrobit dostatečně kvalitní komponenty a kolik to bude stát, kdy se zaplatí. Z toho vyšly jako vítězové reaktory chlazené a moderované lehkou vodou a zejména ty tlakovodní. Knim patří i našich šest, což jsou reaktory z jasně nejúspěšnější rodiny: jak z hlediska bezpečnosti, tak ekonomiky.

LIDOVÉ NOVINY: A ty jsou v Česku instalovány všude, v Temelíně i v Dukovanech?

SUSEN ukazuje, že české materiálové inženýrství, které je pro jadernou energetiku – ať již založenou na štěpení, nebo na fúzi – kruciální záležitostí, patří k naprosté světové špičce.

DRÁBOVÁ: Ano, my jiný koncept nemáme. A jedním ze základních požadavků na nový blok je to, že půjde o reaktor právě tohoto typu. Tito vítězové a jejich pokračovatelé ze zlepšené II. generace dnes představují naprostou většinu současné globální „flotily“ jaderných reaktorů. Výrazně se časem modernizovaly, hovoří se proto o generaci II+, které se stavěly někdy do roku 1995. Přišla devadesátá léta, trh se nasytil. Ona totiž jaderná energetika má jednu vlastnost – je to opravdový hi-tech, který si prostě nemůže dovolit každá země...

LIDOVÉ NOVINY: Je to jakýsi „luxus“? Kolik států světa umí takový provoz zajistit?

DRÁBOVÁ: Svým způsobem to luxus je, ale řekla bych intelektuálně-technický luxus. Na světě má jaderné elektrárny jen 30 nebo 31 zemí – a to podle toho, jestli jste k Číně geopoliticky korektní, nebo započítáváte samostatně Tchaj-wan. Já říkám 31. Vesměs jsou to státy s velkou průmyslovou tradicí. A tam se ten trh vskutku nasytil, protože se ukázalo, že II. generace bude mít delší životnost, než se předpokládalo – místo třiceti čtyřiceti let se dostaneme možná až na šedesát. Takže o tu další, evolučně vylepšenou III. generaci nebyl takový zájem. Dnes se staví generace III+.

LIDOVÉ NOVINY: K té patří i stavěná elektrárna Hinkley Point ve Velké Británii?

DRÁBOVÁ: To už bude III+. Ale nebojte se, z původní otázky, co se čeká od generace IV, jsem neutekla. Od vybrání vítěze původní prototypové generace až po generaci III+ to byla opravdová evoluce, jenže už začala narážet na své meze. To, co šlo výhodně vylepšit, se už stalo. Jakékoliv další zlepšování přestává být ekonomicky únosné. Ve vyspělých zemích jsou dvě možnosti. Buď se rozhodneme, že poslední generace je dost bezpečná, spolehlivá a udržitelná a zůstáváme u III+, anebo se řekne: evoluci opusťme a nastartujme něco nového, IV. generaci, která se vlastně vrací k prototypům z padesátých let minulého století, jež byly tehdy shledány jako sice perspektivní, ale technologicky příliš složité. Jde o rychlé množivé reaktory, což je koncept založený na štěpení rychlými neutrony. To by přineslo oproti těm pomalým možnost štěpit nejen uran 235, ale také uran 238 nebo thorium, takže by se jednalo o lepší využití paliva. Pokud ho dnes máme na 200 let, u IV. generace by šlo až o desetinásobnou dobu!

LIDOVÉ NOVINY: Víte o tom plno věcí. Učíte stále ještě na jaderné fakultě ČVUT?

Neřekla bych, že jsem hlavní expertkou hnutí STAN, ale jsem jim konzultantkou, ano.

DRÁBOVÁ: Ano, baví mě to. Své doktorandy teď momentálně nemám, ale ke státnicím docházím, zkouším je...

LIDOVÉ NOVINY: A jste přísná?

DRÁBOVÁ: Nejsem. Když už se člověk dopracuje díky umu a píli takhle daleko, spíše se snažím zjistit, jak uvažuje, než abych ho na něčem „drezírovala“.

LIDOVÉ NOVINY: Jste blízká hnutí STAN. Jste jejich hlavní energetická expertka?

DRÁBOVÁ: Neřekla bych, že jsem hlavní expertkou, ale jsem jim konzultantkou, ano.

LIDOVÉ NOVINY: Jak vidíte budoucí koncepci ČR? Bez jádra to asi dlouho nepůjde, že?

DRÁBOVÁ: Myslím si, že naše státní energetická koncepce je napsána dobře. S uvážením rozumně možného: tedy s co největším dosažitelným podílem obnovitelných zdrojů, s co největším odklonem od fosilních paliv, k čemuž nás nutí dvě věci. Jednak je přestáváme na svém území mít, jednak jsme se zavázali ke snížení emisí skleníkových plynů. Podle mě docela realistický odhad je, že bychom mohli tak v roce 2040 mít čtvrtinu spotřeby elektřiny pokrytou z obnovitelných zdrojů (slunce, voda, vítr), další čtvrtinu pořád ještě z uhlí. Ale co těch zbývajících 50 procent? Máme jen pár možností: ušetřit, dovézt či vyrobit. Co dalšího? Variantami jsou buď plyn, nebo jádro. Očekává se, že 45 až 50 procent bude z jádra.

LIDOVÉ NOVINY: V únoru vás prezidentský kandidát Michal Horáček představil jako poradkyni pro energetiku. Vy jste pak řekla, že v tom poradíte všem. Bylo to jen nějaké nedorozumění?

To je moje srdeční záležitost, energetika! Je to tak strategická věc, takový motor života celé společnosti, že komukoliv, kdo se jí chce seriózně věnovat a vyslechnout si můj názor, jsem ochotná jej poskytnout.

DRÁBOVÁ: To je moje srdeční záležitost, energetika! Je to tak strategická věc, takový motor života celé společnosti, že komukoliv, kdo se jí chce seriózně věnovat a vyslechnout si můj názor, jsem ochotná jej poskytnout – pakliže se s ním tedy hodnotově alespoň trochu sejdu. Pak jsme si to vysvětlili.

LIDOVÉ NOVINY: A jak vnímáte Jiřího Drahoše, dnes už i favorita klání o Hrad?

DRÁBOVÁ: Profesora Drahoše znám z jeho působení jako předsedy Akademie věd. Byl úspěšným předsedou, dokázal ji stabilizovat a udělat i patřičné změny. V důležitých chvílích je to dostatečně rozhodný člověk, při jednáních nejen o rozpočtu projevoval vždy dost noblesy, ale na druhou stranu to také není žádné „ořezávátko“. Pro mne je to velmi vhodný kandidát na prezidenta. Čím dál víc totiž nabývám dojmu, že je potřeba tento post trochu zbavit aury „tatíčka na Hradě“ z dob prezidenta Masaryka. Doba se změnila a my potřebujeme spíše civilního prezidenta. Myslím si, že to by Drahoš i někteří jiní adepti asi zastali.

LIDOVÉ NOVINY: Pokud se nepletu, často vás chválil obhajující prezident Miloš Zeman, dal vám i státní vyznamenání a jednával s vámi o energetice...

DRÁBOVÁ: Ale to bylo před mnoha lety, když byl premiérem! Na rovinu řeknu: naivně jsem si myslela, že pan prezident udělá analogii toho, co udělal coby premiér ČR, tedy že odejde na vrcholu... Mým přáním, pokud jsem v tomhle nějaké měla, bylo, aby někdy v březnu, když si na Hrad sezval své přátele, jim řekl: „Vidíte, dokázal jsem to. Děkuji, ale odcházím na Vysočinu.“

LIDOVÉ NOVINY: Otázka pro jistotu, ač jste to loni v LN odmítla: nepřidáte se ke kandidátům?

DRÁBOVÁ: Ne, vylučuji to i do budoucna. Stejně jako parlamentní kandidaturu. To jsou věci, na něž se musí člověk dlouhodobě připravovat, mít pocit, že je to pro něj poslání, a být ochoten tomu přinést i oběti. Svou životní roli vidím jinde, tohle mě neláká. S nadsázkou jsem párkrát řekla, že by mě to zabilo.

Dana Drábová (56)

  • Od 1. listopadu 1999 je šéfkou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB).

  • Přes 19 let je zastupitelkou v Pyšelích, od roku 2010 i tamní místostarostkou.

  • Vystudovala jadernou fyziku (obor dozimetrie / aplikace ionizujícího záření) na ČVUT (1985).

  • V roce 2000 tam získala vědecký titul Ph. D. (jaderná fyzika), na téže škole učí.

  • Čestné doktoráty má z Technické univerzity Liberec a Vysoké školy báňské.

  • Loni byla zvolena středočeskou zastupitelkou za STAN, ale kvůli sporu o výklad volebních zákonů rezignovala.

  • V krajských volbách byla podle 11 592 preferenčních hlasů třetí nejlepší v ČR.

  • V říjnu 2014 jí prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy o rozvoj vědy.