Dostavba Temelína: To se to rozhoduje, když je možné jen jedno řešení

Většina vrcholných manažerů firem v průzkumu ČESKÉ POZICE míní, že ČEZ učinil správné rozhodnutí, když zrušil tendr na dostavbu Temelína. „Proklínaná fotovoltaika má nakonec jeden pozitivní vedlejší efekt – začalo se počítat, kolik ten energetický mejdan vlastně stojí,“ říká jeden z nich.

Temelín | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Temelín | foto: ČTK
Temelín

Společnost ČEZ zrušila 10. dubna zadávací řízení na dostavbu dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín. Učinila tak den poté, co vláda oznámila, že stát nebude finančně podporovat rozvoj jaderné energetiky. Právě státní garance ale byly pro šéfa ČEZ Daniela Beneše podmínkou pro dostavbu jaderných bloků v jihočeské elektrárně. 

„Představenstvo akciové společnosti ČEZ na svém mimořádném zasedání rozhodlo o zrušení zadávacího řízení na dostavbu třetího a čtvrtého jaderného bloku v Temelíně," oznámil na tiskové konferenci generální ředitel ČEZ. Společnost poslala písemné rozhodnutí oběma uchazečům v soutěži - americkému koncernu Westinghouse a ruskočeskému konsorciu MIR.1200. Tím bylo řízení ukončeno.

Učinil ČEZ správné rozhodnutí, když tendr zrušil? Na to ČESKÁ POZICE zeptala vrcholných manažerů firem. Většina (61,5 procenta, 72 respondentů) se zrušením tendru souhlasí. Téměř čtvrtina oslovených manažerů (24,8 procenta, 29 respondentů) se naopak vyslovila proti kroku představenstva ČEZ. Zbylých 13,7 procenta (16 respondentů) účastníků průzkumu zvolilo odpověď „nevím“.ˇ

Odpovědělo 117 vrcholných manažerů firem.

Tito respondenti se domnívají, že ČEZ učinil správné rozhodnutí:

  • Při současné ceně elektrické energie by to bez státní záruky nešlo. Kromě toho je docela možné, že EU v dohledné době přijme společnou energetickou politiku, takže je rozumné s většími investicemi počkat.
  • Rozhodnutí ČEZ o zrušení tendru na dostavbu Temelína je jediné správné, a to hned z několika důvodů. Za prvé, ČEZ by na to vůbec neměl dostatek peněz, což také dokladuje jeho snaha o získání státních záruk na odběr a cenu vyprodukované elektřiny. Za druhé, dostavba by nebyla rentabilní a tím pádem by neměla smysl z pohledu potřebného množství energie do budoucna. Nemůžeme zavírat oči nad tím, že velké státy kolem nás přecházejí na jiné zdroje elektrické energie (kde již teď vyprodukují dostatek a mnohdy i přebytek elektřiny) a o náš jaderný proud bude stále menší zájem. A konečně za třetí, výstavba dalších dvou bloků by stoprocentně byla – podle vzoru jiných podobných projektů u nás – předražená a stala by jedním z dalších velkých penězovodů pro různé zájmové skupiny včetně politických stran. 
  • Podle mého názoru ano, pokud investice nemá zajištěnou návratnost, nemá smysl protahovat výběrové řízení.
  • Nic jiného ani nezbývalo. Evropská komise významně rozporovala zafixování ceny pro britskou Hickley Point C (vzor pro model české záruky) a pan Putin svým výletem na Krym zatloukl poslední hřebíček do rakve tohoto rizikového projektu. 
  • Podle laického názoru utvořeného čtením novin si myslím, že ano. Za stávajících cen elektřiny a nejasnosti ohledně budoucí poptávky se nedá spočítat návratnost a manažeři nemohou s péčí řádného hospodáře rozhodnout a ČEZ zavázat takto velkým závazkem. ČEZ tu není od toho, aby řešil energetickou bezpečnost a soběstačnost státu. To by nesměl být obchodovaný na trhu a mít jiné akcionáře než stát.
  • Již dlouho bylo jasné, že jediným logickým vyústěním tendru na dostavbu Temelína musí být jeho zrušení. Kvůli politice nepřiměřené podpory neřiditelných obnovitelných zdrojů a rozhodnutí Německa vzdát se jádra je jakákoliv Evropská energetická koncepce v troskách. Cíle do budoucna měl sice pro EU stanovovat nedávný summit v Bruselu, ale aktuální politická situace na Ukrajině rozhodnutí odložila do října, ale to již bude nová EK a nový EP...
    Logický požadavek ČEZ na Cotract for difference neměl šanci na úspěch ani v ČR, příliš dobře si pamatujeme, co s námi udělal solární boom, natož v Bruselu, který by veřejnou podporu polostátnímu subjektu musel logicky zamítnout jako nedovolenou.Přepokládaná podpora rozdílu mezi cenou silové elektřiny a cenou zachovávající rentabilitu by byla několikanásobná oproti platbě za fotovoltaiku. 
  • V době kdy máme díky EU zelenými dotacemi naprosto pokřivený (ne)trh s elektrickou energií, ČEZ učinil jediné možné rozhodnutí. Se slzou v oku teď můžeme být vděční éře socialismu za to, že zatím máme v ČR stabilní elektrizační soustavu, protože my ji našim dětem, pokud se nezmění politika EU, předáme ve stavu, za který nám budou jen spílat.
  • Měl jej učinit už na začátku, tedy ČEZ neměl tendr vůbec vypisovat. Investiční rozhodnutí ohledně dalších bloků bylo v době, kdy na energetickém trhu panuje nejistota, co bude za 20 let, šílené. Je třeba sledovat rozvoj technologií a nových objevů a teprve, až se buď ukáže, že jde o zcela či zčásti slepou uličku, anebo naopak, že energetika v dnešním slova smyslu je překonaná, učinit rozhodnutí. Stejně tak je třeba sledovat měnící se geopolitickou situaci v Evropě a bude-li to nutné, přijmout rozhodnutí, které zamezí účasti subjektů ze státu, s nímž by panovala studená, hospodářská či dokonce vojenská válka.
  • To se to rozhoduje, když je možné jen jedno řešení. Proklínaná fotovoltaika má nakonec jeden pozitivní vedlejší efekt – začalo se počítat, kolik ten energetický mejdan vlastně stojí.
  • Za současné situace, a to jak ekonomické, tak i politické, a při vědomí toho, že se management musí chovat s péčí řádného hospodáře. Neexistence aktualizované energetické politiky státu, nejasný hospodářský vývoj v Evropě, pokřivené ceny elektrické energie nedávají managementu ani tu nejmenší záruku na návratnost projektu bez nejmenší snahy státu určitou návratnost jakýmkoli způsobem garantovat.
  • Při současných světových cenách elektrické energie by takováto investice byla sebevraždou. Navíc se výběr firem, které mohou dostavit Temelín, fakticky zúžil na jediného možného, a ten by mohl využívat svého dominantního postavení. Patrně by bylo dobře zabývat se myšlenkami na výstavbu elektrárny, která by splňovala technologické parametry atomové elektrárny konce 21. století a nevycházet z toho, co už se začíná přežívat.
    Kromě toho je třeba zabývat se vážně otázkou, zda nové bloky skutečně potřebujeme, respektive kdy je budeme potřebovat. A to tím spíše, když je veřejným tajemstvím, že celou kapacitu Temelína stejně vyvážíme. Patrně bychom skutečně mohli počkat na nové technologie. Vládě se nelze divit, že za takových okolností výstavbu nových bloků nepodpořila. Rozhodnutí poskytnout státní garance na výstavbu nových bloků za takových okolností by bylo zatím jak ekonomicky, tak politicky nezdůvodnitelné.
  • Z krátkodobého hlediska jsem zcela přesvědčen, že jde o jednoznačně správné rozhodnutí. ČR dnes vyrobí mnohem více elektrické energie, než sama spotřebuje, takže přebytky exportuje a prodává často pod výrobními náklady. Vysokou cenu a k tomu příspěvek na solární barony pak musí zaplatit české firmy a domácnosti. Proto se české domácnosti neustále nemohou zmátořit z nedávné finanční krize, neboť jejich veškeré volné finanční prostředky spolyká neúměrně vysoká cena elektřiny.
    Tendr na dostavbu Temelína neprobíhal od začátku moc šťastně, byla vyloučena francouzská firma Areva, která se s tím nemohla smířit. A jak mám zkušenosti s Francouzi, když sami nevyhrají, alespoň zasmradí. Takže by se dalo očekávat, že by se Areva dlouho se státem nebo s ČEZ soudila a k tomu dělala další potíže. Chtěl bych se mýlit, ale věřím, že nejsem od pravdy daleko. Takhle „utřou“ vlastně všichni.
    Samozřejmě z dlouhodobého hlediska může být toto rozhodnutí vnímáno jinak, nicméně předvídat budoucnost neumím.
  • V momentu kdy je evropská energetická politika v rozvratu, zbavená elementární  logiky, přednostně se nakupuje ta nejdražší energie, pak je ekonomika takového projektu velkou otázkou a nemá cenu se do té investice nyní pouštět.
  • Nic jiného mu v současné chvíli ani nezbývalo. Kdo se o problematiku zajímá, ví proč. Je nyní ale povinností státu, aby jasně stanovil energetickou koncepci (především jaké zdroje budeme využívat) s výhledem jednak do konce roku 2025 (odhadovaný konec provozu JE Dukovany) a i po tomto datu. Nutné je také rychle vyhodnotit to, že pokud nepadne rozhodnutí o těžebních limitech uhlí do konce roku 2015, tak po roce 2022 nebude též dostatek uhlí nejen pro řadu českých klasických elektráren, ale  ani pro teplárny.
    Alternativy, že můžeme veškerou tuto kapacitu nahradit OZE, zateplováním a snížením další energetické náročnosti či zvýšením účinnosti fyzikálně, nevycházejí a ani by se to časově nestihlo. Očekávám proto co nejdříve jasné stanovisko státu, z jakých zdrojů bude ČR vyrábět elektřinu a teplo po roce 2025 a v delším časovém horizontu ve variantách s novými bloky Temelína/potencionálně Dukovan a bez nich. Na politické „tanečky“, které se ohledně koncepce odehrávaly zhruba 10 let, není už – s ohledem právě na nemnožnost začít stavět v dohledné době nové jaderné bloky – nikdo soudný zvědavý. Tedy pokud si opravdu někdo nechce zahrávat s energetickou bezpečností státu.
  • Vedení ČEZ nemohlo ani jinak jednat. To není otázka, zda vedení ČEZ jednalo správně, či nikoliv, to je otázka plnění zákonných povinností představenstva, zejména povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře při zajištění obchodního vedení akciové společnosti. V okamžiku, kdy představenstvo nemá jasnou informaci o tom, jak bude stavba financována a jaká bude garance návratnosti, nemůže jednat jinak. Jakékoliv jiné jednání by bylo nejen porušením zákona, ale hazardem. Může se ukázat později, že například dostavba by byla bývala nejlepší cestou, že v budoucnu bude stát jakákoli dostavba více, že nedostavba Temelína bude mít dramatický dopad na pokles růstu ekonomiky atp. Z pohledu představenstva společnosti to však nic nemění a nelze jednat jinak.
    Pro komplexnost dodejme, že i jednání státu (ministra financí) je racionální. Nová politická reprezentace prostě nemůže v tak krátké době přijmout zásadní rozhodnutí. Byl by to risk, a v tomto ohledu postup pana Babiše chápu. Zatím tedy nikdo neudělal chybu, ani management, ani politici. Jak budou na učiněný krok nahlížet ekonomové zpětně, nelze nyní předjímat. Z pohledu dnešního dne jde o správné rozhodnutí.
  • Nemělo by to ale znamenat ukončení snah o výstavbu nových jaderných bloků v Temelíně či začátek ústupu od jaderné energie obecně. Právě naopak.
    Za současných cen silové elektřiny, zcela pokřivených dotacemi na obnovitelné zdroje, je výstavba investičně náročných, ale provozně relativně levných jaderných elektráren velké ekonomické riziko, do něhož by se firma operující na otevřeném trhu s elektřinou v tuto chvíli asi neměla pouštět. Mohla by sice hodně vydělat, pokud by cena silové elektřiny v budoucnu vzrostla, ale pokud nevzroste, investice by asi rentabilní nebyla.
    Z hledisek strategických jde ovšem u jaderné elektrárny o dlouhodobý mimořádně spolehlivý a na vnějších zdrojích relativně nezávislý zdroj energie. Uranu je na vícero geograficky a politicky diverzifikovaných nalezištích po světě dost; dokonce jej lze v určité míře těžit v České republice, kdyby nastaly nějaké turbulence. A míst, kde jej lze obohatit na palivo, je po světě také vícero. Jádro je navíc velmi šetrné k životnímu prostředí, samozřejmě za předpokladu, že nedojde k jaderné havárii typu Černobyl nebo Fukušima, což zatím po zkušenostech s českými jadernými elektrárnami je naštěstí krajně nepravděpodobný scénář. Pro vnitrozemský hustě osídlený stát jako Česká republika, který nemá na svém území jiné významné obnovitelné ani neobnovitelné zdroje energie a zároveň leží v geologicky stabilní oblasti, je energie z jádra po všech stránkách výhodnou volbou. Za předpokladu, že by trh se silovou elektřinou nebyl pokřiven dotacemi, by ani z hlediska ekonomického nebylo co řešit.
    Máme tedy dvě možnosti: Jednak prosadit změnu evropské energetické politiky a opustit podporu tzv. obnovitelných zdrojů. Pak by se jádro stalo opět ekonomicky rentabilní volbou. Nejsem si jist, zda se nám něco takového podaří prosadit zejména s ohledem na Německo, jež se vydalo cestou jasné dlouhodobé podpory obnovitelných zdrojů a toto rozhodnutí se tam opírá – aspoň zatím – o široký konsenzus politiků i veřejnosti.
    Anebo berme stavbu nových jaderných bloků jako svého druhu strategickou a bezpečnostní investici dlouhodobé povahy (na příštích zhruba 60 let), s jejíž pomocí docilujeme nezávislosti na zdrojích energie založených na masivním dovozu paliva či jeho devastační  těžbě a sporných i z dalších ekologických hledisek (ropa, plyn, v budoucnu i uhlí) nebo ekonomicky rentabilních zatím jen za pomoci dotací a navíc též ekologicky (zejména kvůli zásahům do krajinného rázu) sporným (vítr, slunce, biomasa aj.).
    Pokud půjdeme cestou strategické výstavby jaderných bloků, pak musí být výběr dodavatele i celý ekonomický model fungování jaderné elektrárny postaven na zcela jiných principech, než o jakých se uvažovalo doposud. Stát si v podstatě bude od jaderné elektrárny kupovat „energetickou bezpečnost“, nikoli jen gigawatty proudu. A tomu musí být uzpůsoben cenový model i další požadavky na stavbu, dodavatele a provozovatele (například je žádoucí důkladná majetková transparence všech těchto aktérů a co největší kontrola české veřejné moci nad použitými technologiemi a provozem, včetně servisu a doprovodných služeb). Výběr by se od klasického zadání veřejné zakázky měl posunout do roviny strategického politického rozhodnutí, u něhož cena je jen jedním, byť jistě významným kritériem.
    Zatím máme elektřiny dostatek a zbývá i na vývoz. Postupně se však budou odstavovat některé uhelné elektrárny. Představa, že spotřeba poklesne úsporami, je, myslím, naivní. Vyšší energetická účinnost zařízení v domácnostech, ale i v průmyslu bude z hlediska spotřeby nejspíše kompenzována tím, že takových zařízení budeme užívat více a častěji, takže spotřeba se nezmění, spíše mírně poroste. Pokud dojde v budoucnu k rozvoji elektromobility, což by bylo výhodné z hledisek ekologických a strategicko-bezpečnostních, nárůst spotřeby může být docela dramatický. Takže stabilní, bezpečné a českou veřejnou mocí plně kontrolované a na vývoji politické situace v citlivých regionech nezávislé zdroje elektřiny budeme v příštích letech potřebovat. Jádro je v tomto ohledu jasná volba na příští desítky let do doby, než – snad – ovládneme získávání energie z jaderné syntézy.

Tito respondenti se domnívají, že ČEZ neučinil správné rozhodnutí:

  • Česká republika má nějakou energetickou strategii a podle ní bude za několik let více energie potřeba. Stavba takového významu by byla určitým signálem o oživení ekonomiky a pracovní příležitostí pro tisíce lidí. Dalším důvodem je i budoucí energetická nezávislost ČR, například s ohledem na možné výpadky v dodávkách strategických surovin ze zahraničí. 
  • ČEZ neučinil správné rozhodnutí. Porovnejte si cenu jaderné elektrárny s podporou solárních nesmyslů, která nás přijde na více než 200 miliard korun. Každý si může udělat představu, které řešení je spolehlivější, stabilnější a čistší.
  • Ne, a to z těchto důvodů: 1. Takto se s mezinárodními tendry nezachází. 2. Potřebujeme elektřinu z jádra, jiné zdroje nestačí.
  • Domnívám se, že problematika energetické koncepce státu a Evropy je dlouhodobá záležitost a v jejím kontextu by se mělo seriózně rozhodovat i o výstavbě tak významného dlouhodobého zdroje, jako je jaderná elektrárna. Jak mohu věřit dnešnímu vágnímu zdůvodnění odmítnutí (momentální tržní cena není snad jediným ukazatelem), co potom znamenal celý humbuk předních odborníků a politiků ohledně tendru, teatrální odmítnutí Francouzů, „zasvěcené“ debaty o jaderné bezpečnosti státu vůči ruské firmě atd. Přece již vypsání takového tendru musí předcházet velmi důkladná a odborná analýza. Pokud dnes tímto způsobem „odborníci“ obrátili, měli by všichni, kdo se na celé blamáži podíleli, okamžitě rezignovat a vrátit náklady, včetně mzdových, zpět firmě, případně státu!
  • Měl to ukončit formou nevybrání vítěze, doufám, že nedojde k nějaké arbitráži a všichni to zase zaplatíme.

Tito respondenti na otázku, zda ČEZ učinil správné rozhodnut, odpověděli „nevím“:

  • Třeba je to součást balíčku sankcí proti Rusku, třeba jde opravdu o uznání ekonomické nerentability projektu, jen aby to teď neotevřelo cestu megalomanskému projektu Dunaj-Odra-Labe. Raději dostavme síť dálnic a železniční koridory.
  • Správné být nemusí, ale je zcela jistě nutné. Bez garantované vyšší výkupní ceny elektřiny nelze JE Temelín (pro mne bohužel) stavět. Je škoda, že vláda neměla odvahu cenu dotovat, protože strategicky by byla dostavba užitečná. Jde o investici na desítky let a nás zastaví okamžitá cena na trhu.
  • Pan Beneš si mysli, když udělá něco, co chce pan Babiš, a co úplne pan Mládek nechce, tak si udrží židli: no uvidíme. 
  • Jen čas ukáže, kdo na tomto momentálním rozhodnutí vydělal.
  • Nejsem schopen posoudit, jestli to bylo správné. Není totiž jasné, z čí partikulární pozice a zájmů to vychází – předchozích dohodnutých inkasantů, současných oprávněných inkasantů, partikulárního „předvybraného“ dodavatele anebo snad (jen hypoteticky ovšem) probůh nějakého českého zájmu skutečného.