Dospěl člověk evolucí k mravencům?

Na začátku evoluce sice byla selekce a boj o život, ale zrychlování a růst individualizace mohou přispět k větší kooperaci, domnívá se britská popularizátorka vědy Gaia Vinceová. Že se lidstvo nachází v přelomovém období, se dnes ozývá ve vědecké a i laické veřejnosti.

Evoluce člověka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Evoluce člověka | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Evoluce člověka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Hlásám vám nadčlověka. Člověk je cosi, co má býti překonáno. (...) Nadčlověk je smysl země. Vaše vůle nechť dí: nadčlověk budiž smysl země.

Tak pravil Nietzsche. Koncepce nadčlověka se poté stala nechvalně proslulou díky nacistické ideologii. Ta zneužila pojem übermensch, který se diskutoval v klasické německé filozofii – přičemž ho proslavilo zvláště Nietzscheho dílo (Tak pravil Zarathustra).

Další etapa antropocénu...

Debaty o minulosti evoluce pak ubíraly energii tezím nad její budoucností, o které se diskutuje o poznání méně

Myšlenka na další evoluci druhu Homo sapiens je ale mnohem starší. S úvahami zabývajícími se evolucí a pojmem Hyperanthrópos se setkáváme již v antické filozofii, jako první ho používá pravděpodobně Dionýsios z Halikarnassu. S Darwinem začínají nabírat na síle a závažnosti spory o evoluci, zejména pak o minulost evoluce (zvláště rodu Homo), a dohady o to, kdo a z jaké opice pochází a kdo ne (mnohé obdoby slavného sporu mezi Thomasem Huxleym a biskupem Wilberforcem se dodnes odehrávají v univerzitních aulách i intelektuálních kavárnách). Debaty o minulosti evoluce pak ubíraly energii tezím nad její budoucností, o které se diskutuje o poznání méně.

V roce 2000 Eugene Stoermer a Paul Crutzen prezentují ve svém konceptu antropocénu názor, že lidský vliv na charakter planety se radikálně změnil od té doby, co jsme vyšli z Olduvajské rokle. Současné kulturní procesy a převratné změny přirovnávají ke zlomům, ke kterým došlo v neolitické revoluci. Antropocén, datovaný symbolicky do vynálezu parního stroje Jamesem Wattem (1884), se podle některých navíc stále zrychluje a v posledních dekádách již můžeme hovořit o jeho další etapě.

Fundamentální změny životního prostředí a opouštění původních časoprostorových souvislostí a provázaností vedou k úvahám nad tím, jestli s radikální kulturní transformací neprobíhají také vývojové změny uvnitř našeho společenství a nás samých.

Homo omnis

Britská novinářka a popularizátorka vědy Gaia Vinceová přichází ve své nejnovější knize (Adventures in the Anthropocene: A Journey to the Heart of the Planet we Made) s tezí, že v současnosti prožíváme zlomovou evoluční událost (díky pokrokům v technologiích a prakticky všech oblastech kulturního vývoje), která má za následek, že se jednotlivé lidské organismy spojují do superorganismu; ten pak chápe jako vyšší vývojové stadium, přičemž pro něj používá název Homo omnis, nebo zkráceně Homni.

Představení své koncepce zakončuje Gaia Vinceová idealistickou myšlenkou, že možná využijeme naši novou kulturně evoluční výhodu k rekultivaci planety

Asociační paralelu své koncepce nachází v popisu superorganismu na společenství mravenců, jak jej proklamoval Edward Osborne Wilson (přečtěte si recenzi ČESKÉ POZICE Wilsonovy knihy Sociální dobytí Země). Ten demonstruje na jednotlivých aktivitách společenstva, že se nejedná o soubor aktivit jednotlivých členů, ale spíše o emergentní jevy, kdy se jednotlivé složky poskládají do bezchybné mozaiky výsledného celku. Ten pak jedná jako samostatná bytost a jednotlivé organismy (mravenci) v něm fungují spíše jako buňky v těle než jako svébytné entity.

Ve svém článku uveřejněném na BBC Future (Homni: The new superorganism taking over Earth) poté přichází s optimistickou vizí, že i přes to, že na začátku naší evoluce stála selekce a boj o život, současná situace nás přivádí ke spolupráci. Akcelerující zrychlování a proces narůstající individualizace tak mohou paradoxně přispět k větší míře kooperace. Představení své koncepce zakončuje idealistickou myšlenkou, že možná využijeme naši novou kulturně evoluční výhodu k rekultivaci planety – zároveň však dodává, že opačná alternativa je příliš strašlivá k pomyšlení.

Kulturní evoluce

Ve svých názorech není osamocena. To, že se lidstvo nachází v přelomovém období, které nepoznamenává jen jeho prostředí, ale i je samotné (popřípadě že ho již překročilo), se v poslední době ozývá napříč veřejností vědeckou i laickou. A nejedná se pouze o katastrofické scénáře, které se týkají zničení planety. Johan Rockström zahajuje diskurz o bezpečném prostoru pro lidské aktivity svou koncepcí Planetárních mezí.

Potřeba reflexe a reakce na současný stav narůstá, přičemž se upozorňuje na nutnost paradigmatických obratů nejen ve vzdělávání (viz podpora Billa Gatese konceptu Education 2.0), ale i ve vědeckém zkoumání, jak na to poukazují například autoři pozoruhodného sborníku Human No More: Digital Subjectivities, Unhuman Subjects, and the End of Anthropology, kteří se věnují problematice zkoumání společnosti v digitálním věku, kdy dochází ke štěpení identit mezi prostorem virtuální reality a tím skutečným.

Je očividné, že kulturní evoluce rodu Homo je pro nás v současné době důležitější než ta biologická

Je očividné, že kulturní evoluce rodu Homo je pro nás v současné době důležitější než ta biologická. Její procesy probíhají ve velmi rychlém sledu. Jsou o to závažnější, že nejsou na první pohled zřejmé.

Možnosti evolučního vývoje současného člověka pak nejsou pouze filozofickými úvahami. I z neurologie se ozývá, že moderní informační technologie mění způsob, jakým naše mozky pracují. Vzhledem k nedlouhé historii používání těchto technologií však nemáme dostatek serióznějších výzkumů, které by holisticky popsaly jejich vliv a analyzovaly všechny výhody a rizika plynoucích z jejich využívání.

Pokud je jediným cílem biologické evoluce zachování života jako celku (ne konkrétního druhu), tak můžeme jen doufat, že cílem evoluce kulturní je vývoj a přežití našeho druhu – ať už Homo sapiens nebo Homni. 

Počet příspěvků: 2, poslední 2.12.2014 07:09 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.