Když v Novém Městě p.S (Neustadtl a. T.)

slavnostně zaváděli plyn, bylo nutno kopat silnici. Jsa archeolog amatér, zpytoval jsem´historii podloží. Nic moc, navážka ze šachet. Až najednou, ano rozvod plynu, zřejmě z 20. let, zda skončil za války nedostatkem uhlí či až osvobozením sudet, jsem už nezjišťoval. Vedle ulice byla také zahrada bez domu, kterou nájemkyni pozemku , zavlažovali hasiči, vožením cisteren. Pádem komunismu začali hasiči počítat a v zalévání ustali. A považme, na zahradu vedl vodovod a byl pořád pod tlakem! Sice olovo, ale spádový vodovod přežil několik republik a podobných útvarů. Byla tam i elektřina, poctivě socialisticky v hliníkových kabelech ve fušerské izolaci. (Předělával se temelín i metro) Jak navlhlo, generoval se vodík, napustil rozvodné skříně a pravidelně explodoval. Nejsa fyzik, podivil jsem se a ptal odborníků, ukazujíc zprohýbaná dvířka a očazenou zeď. Poučili mne, že je to normální. Nedivím se tedy už skoro ničemu, ničemnost je nám survival factor.