Donald Trump a Emmanuel Macron aneb Dva odlišní alfa samci

Navzdory některým shodným postojům v prezidentských kampaních se americký a francouzský prezident Donald Trump a Emmanuel Macronse skoro ve všem liší – v názorech, osobnostech i v kariérách.

Olivier Piton, Les transgressifs au pouvoir | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Olivier Piton, Les transgressifs au pouvoir | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Olivier Piton, Les transgressifs au pouvoir | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Francouzský diplomat Olivier Piton ve své knize Les transgressifs au pouvoir (Předání moci) srovnává amerického a francouzského prezidenta – Donalda Trumpa a Emmanuela Macrona. Liší se skoro ve všem, v názorech, osobnostech i v kariérách, ale jedno mají společné – před zvolením nezastávali žádný volený post. Navíc si dva roky před volbami jen málokdo myslel, že zvítězí. Piton se ptá, zda lze na základě jejich úspěchů stanovit postup kandidátů, aby ve volbách zvítězili.

Trumpovy tweety často působily na emoce a v kampani neustále zdůrazňoval tři zla – politickou korektnost, volný trh a migraci. Díky tomu donutil média změnit témata. Macron neustále zdůrazňoval optimismus vycházející ze solidarity Evropské unie. Jeho cílem bylo vyvolat u voličů pozitivní emoce vůči EU – že je jejich projektem. K tomu používal svou kariéru – uspějí jen ti, co myslí pozitivně. I Trump často používal svou kariéru – je dobrý vyjednavač v soukromé sféře, a proto vyjedná i lepší podmínky s Čínou a Ruskem.

Make France Great Again

Trump a Macron se poprvé setkali 25. května 2017 v Bruselu, přičemž oba chtěli ukázat svou mužnost – silný a dlouhý stisk ruky. Macron se na něj pečlivě připravoval, protože věděl, že patří k oblíbeným Trumpovým testům osobnosti. A poté prohlásil: „Potřásání rukou s ním nebylo nevinné, není to ani alfa a omega politických vztahů, ale okamžik pravdy.“ Macronovým cílem bylo dát Trumpovi signál, že je zde další alfa samec.

Nové vztahy Francie s USA jsou pro Macrona výhodné, neboť se může zbavit problémů francouzské zahraniční politiky, jako jsou zásahy v Sýrii nebo postoj k ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, jehož přijal se všemi poctami ve Versailles. Navíc jimi hraje svou hru o Evropu, využívá nevraživosti Trumpa a německé kancléřky Angely Merkelové, která podporovala bývalého amerického prezidenta Baracka Obamu.

Trumpovy a Macronovy vztahy se ještě zlepšily za návštěvy Trumpa Francie pří oslavě státního svátku 14. července. Macron naplnil Trumpovo heslo „Make France Great Again“, protože Francie se opět dostala na výsluní diplomacie, a mohl přímo vyjádřit své postoje.

Trumpovy a Macronovy vztahy se ještě zlepšily za návštěvy Trumpa Francie pří oslavě státního svátku 14. července. Macron naplnil Trumpovo heslo „Make France Great Again“, protože Francie se opět dostala na výsluní diplomacie, a mohl přímo vyjádřit své postoje. Navíc obnovil francouzsko-americké vztahy, které zmrazil předchozí prezident François Hollande, jenž si nepřipouštěl zvolení Trumpa. Francouzští diplomaté v USA ho totiž informovali, že Hillary Clintonové zvítězí.

Hollande považoval Trumpovo zvolení za začátek nejistoty. Trump netajil svou averzi k představitelům EU a jeho jedním z prvních kroků v Bílém domě byl dekret, kterým odstupoval od pařížské smlouvy o boji se změnou klimatu. Tento krok byl pro Hollanda hořký, neboť šlo o jednu z mála věci, kterou jeho marketingový tým neustále zdůrazňoval jako jeho velké dílo. Hollande se proto stal největším a nejhlasitějším kritikem Trumpa.

Ten tyto útoky přehlížel, ani nekomentoval a hned kontroval – ignoroval francouzská média. Učinil však výjimku a poskytl rozhovor týdeníku Valleurs actuelles, který nepatří ve Francii k největším, ale informoval o Trumově kampani jinak než mainstremová média a tvrdě kritizoval Hollanda a EU. V rozhovoru Trump politoval Francii, že ztrácí šarm, protože mnoho francouzských čtvrtí již nepřipomíná Evropu.

Politické vzory

Trump se hlásí k odkazu sedmého prezidenta USA Andrewa Jacksona (1767–1845) a občas k republikánskému kandidátovi na prezidenta v roce 1964 Barrymu Goldwaterovi (1909–1998) a 37. prezidentu Richardu Nixonovi (1913–1994). S Jacksonem nesdílí jen postoje, ale je mu podobný i osobnostně – svérázný až samolibý a u mnoha lidí neoblíbený. Jackson se snažil rozbít establishment své doby, zdůrazňoval stejně jako Trump, že je z lidu a lidovým politikem, a byl jedním z prvních prezidentů USA, který prosazoval ochranu amerických hranic.

Trump se hlásí k odkazu sedmého prezidenta USA Andrewa Jacksona a občas k republikánskému kandidátovi na prezidenta v roce 1964 Barrymu Goldwaterovi a 37. prezidentu Richardu Nixonovi. Macronovým politickým vzorem by mohl být politik a kandidát na francouzského prezidenta v roce 2002 Jean-Pierre Chevenement nebo bývalý socialistický premiér Michel Rocard.

Macronovým politickým vzorem by mohl být politik a kandidát na francouzského prezidenta v roce 2002 Jean-Pierre Chevenement nebo bývalý socialistický premiér Michel Rocard (1930–2016), jenž ho však názorově příliš neovlivnil. Macron totiž navzdory členství v socialistické straně prohlásil, že se socialistou necítí. Chce stejně jako Chevenement silný republikánský systém a hned pří nástupu do postu prohlásil, že bude vládnout dekrety, které umožňují obejít parlament. Tento postup mnozí považují za nedemokratický, ale francouzská ústava jej umožňuje.

Macron dokázal vnutit svou autoritu francouzské armádě, když odvolal oblíbeného generála Pierra de Villierse. Macron se nebojí překročit to, co se od něho očekává, což ukázal pozváním a přijetím Putina ve Versailles.

Mezinárodní obchod

Piton se také věnuje Trumpově komunikaci výhradně prostřednictvím sociální sítě Twiter, přičemž působí především na emoce a často dělí společnost na dobré a špatné. Používá jednoduchý slovník a opakuje některé výrazy. Díky tomu jsou jeho tweety předvídatelné. Trump přiznal, že v podstatě nic nečte, pouze svou knihu. Rád se však dívá na televizi, alespoň tři hodiny denně, a rozhoduje na základě toho, co vidí. Bombardéry do Sýrie neposlal na základě informací americké tajné služby, ale poté, co viděl fotografie mrtvých syrských dětí.

Trumpa nezajímá geopolitika, ale především ekonomika, nechce představovat zástupce světa, ale jen USA, které zůstanou hlavní velmocí, čehož míní dosáhnout obchodní politikou. Úspěch poměřuje mezinárodním obchodem, jejž chce dostat na stranu Američanů.

Problémem je, že televizní záběry nehodnotí kriticky, proto obtížně snáší, když ho televizní stanice CNN a MSNBC kritizují. Jeho hlavní předností je dialog, při němž vždy dosáhne kompromis. Proto se rád osobně setkává s vrcholnými politiky. Marcon je také silně ovlivněn televizí. Líbí se mu procházet davem příznivců, zdravit se s nimi a nechávat se fotit. Jeho poradci dohlížejí, aby ho televizní kamery zabíraly v nejvhodnějším úhlu a vynikla jeho fotogeničnost.

Trumpa nezajímá geopolitika, ale především ekonomika, nechce představovat zástupce světa, ale jen USA, které zůstanou hlavní velmocí, čehož míní dosáhnout obchodní politikou. Úspěch poměřuje mezinárodním obchodem, jejž chce dostat na stranu Američanů. Trumpova politika je návratem k americkému protekcionismu, který v USA vládl od 18 století až do druhé světové války. Hodlá zpochybnit liberální řád, který USA nastolily po druhé světové válce, a tím se vrátit k americkým kořenům.

Jiné vidění ekonomiky

Trump odmítá globalizaci, jež vznikla především díky volnému obchodu, který tvoří volný pohyb osob, majetku a kapitálu. Jeho boj proti globalizaci se projevuje v omezení ilegální i legální migrace do USA. Podle něho by se měl zákon o imigraci vrátit před rok 1965, kdy byli přijímání jen evropští migranti. Omezení volného pohybu majetku bylo v jeho kampani ještě populárnější kvůli přesunu amerických továren do zahraničí. Jejich návratu hodlá Trump dosáhnout zavedením cel – až 35procentních – na produkty amerických firem vyrobené v zahraničí.

V rámci boje proti volnému pohybu kapitálu pak chce odstranit regulaci bankovnictví, protože vedla ke ztrátě ochoty bank půjčovat lidem na podnikání. Místo toho půjčují těm, kdo to nepotřebují, jako je on sám. Na oplatku čeká, že se firmy z Wall Street budou finančně podílet na obnově americké infrastruktury, čehož chce dosáhnout vyjednáváním a znovuzavedením Glass-Steagallova zákona.

Macron vidí ekonomiku jinak než Trump. Byl zvolen, aby chránil volný obchodu, životní prostředí a pokračoval v evropské integraci, která je součástí globalizace. Větší integrace má přinést stejné daňové zákony a sociální pravidla v celé EU.

Trumpovým cílem je donutit velké americké firmy investovat především v USA, přičemž často používá stejné argumenty jako hnutí Occupy Wall Street, které názorově patří k radikální levici. Trump se nestal komunistou, ale chce, aby banky uvolnily kapitál pro jeho reformy.

Macron vidí ekonomiku jinak než Trump. Byl zvolen, aby chránil volný obchodu, životní prostředí a pokračoval v evropské integraci, která je součástí globalizace. Větší integrace má přinést stejné daňové zákony a sociální pravidla v celé EU. V otázce migrace by bylo možnéMacronův postoj označit jako otevřenost v principech, přísnost v praxi. Nechce ji úplně zastavit ani zpochybnit, jen zcela dodržovat současná pravidla a trestat ty, kdo je porušují.

Piton ukazuje i společné rysy Macrona a Trumpa, například nezkušenost s vrcholným voleným postem či změna politiky obou zemí. Navzdory některým shodným postojům v kampani se názorově liší, například pokud jde o globalizaci nebo o ochranu životního prostředí. Vztah těchto dvou komplikovaných osobnosti je však založen na vzájemné sympatii a v příštích letech bude významně ovlivňovat světové události.

Les transgressifs au pouvoir

Předání moci

AUTOR: Olivier Piton

VYDAL: Plon 2017

ROZSAH: 288 stran



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.