Dokument: V kauze MUS obžalovali Švýcaři i náměstka ministra Zemanovy vlády

ČESKÁ POZICE získala část obžalovacího spisu švýcarské prokuratury, která se týká korupce vysokého státního úředníka.

Petr Matějček 19.11.2012
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Prestižní švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung (NZZ) získal 323stránkovou obžalobu, podle které skupina českých průmyslníků ukořistila 1,2 miliardy franků (víc než 25 miliard korun). Rozsáhlý dokument dle deníku odkrývá troufalý ekonomický zločin, který se týká uhlí, praní špinavých peněz, podvodů a korupce. Jinými slovy, jde o dobře známou kauzu privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS).

I jména jsou víceméně známá: korupce se dle obžaloby dopustili Jiří Diviš, Antonín Koláček, Oldřich Klimecký, Luboš Měkota, Marek Čmejla, Petr Kraus, Pavel Musela a Robert Sýkora.

Různé nuance celého příběhu naleznete v seriálu článků v rubrice HOT TOP.

Nyní vychází na světlo, že prokuratuře se podařilo zdokumentovat a dovést až do fáze obžaloby nejen údajné korupční jednání byznysmenů kolem MUS, ale i zbrojaře Pavla Musely a tehdejšího náměstka ministra průmyslu a obchodu Roberta Sýkory. (Ministrem byl tehdy Miroslav Grégr, předsedou vlády Miloš Zeman.)

Podle autora článku Markuse Häfligera mohla část peněz získat poškozená firma a případně i Česká republika – ani jedna ze stran však prý zatím nevyčíslila své požadavky

ČESKÉ POZICI se podařilo získat tu část obžaloby, jež se týká přímo korupce vysokých státních úředníků. Robert Sýkora dle švýcarské prokuratury obdržel 85 tisíc dolarů, tedy téměř tři miliony korun, od zbrojaře a lobbisty Pavla Musely (po tragické nehodě, kdy spadl z posedu, nekomunikuje a je nesvéprávný).

Ve hře je komplexní síť desítek firem, která se rozpíná od Lichtenštejnska přes Gibraltar až po Panenské ostrovy. Rozmotat pletivo finančních toků trvalo švýcarskému státnímu zastupitelství šest let. Jak bylo již dříve zveřejněno, Švýcarům se podařilo zadržet 661 milionů franků (zhruba 14 miliard korun) na více než stovce švýcarských účtů. Podle autora článku Markuse Häfligera mohla část peněz získat poškozená firma a případně i Česká republika – ani jedna ze stran však prý zatím nevyčíslila své požadavky. I z toho důvodu, uvádí Neue Zürcher Zeitung, poputuje zřejmě největší balík peněz do švýcarské státní pokladny.

Společnost, která koupila sama sebe

Podle švýcarské prokuratury měl zločin sedm dějství, které ČESKÉ POZICI popsal švýcarský novinář Markus Häfliger:

  • V letech 1996 až 1998 zpronevěřili manažeři Mostecké uhelné společnosti 110 milionů franků. Peníze z firemní pokladny putovaly ve formě údajného kreditu na účelově založenou společnost.
  • Manažeři využívají ukradených peněz k nákupu 49,98 procenta akcií jimi řízeného koncernu MUS. Akcie putují do další účelově založené společnosti v kantonu Fribourg.
  • Manažeři vyvádějí dalších 233 milionů franků, které rovněž putují na konto fribourgské společnosti. Část peněz využívají k nákupu 46,29 procenta akcií MUS vlastněných státem. Vláda, jež mylně vychází z toho, že o kontrolu nad MUS přišla, prodává příliš lacino. Uplácejí se politici.
  • Manažeři vlastní přes 97 procent společnosti MUS. Akcie putují přes několik společností do dceřiné firmy amerického investora v kantonu Zug.
  • Peníze a akcie jsou nespočetněkrát přesouvány mezi tucty firem ve zhruba deseti zemích, aby byl zamaskován jejich původ.
  • Manažeři prodávají akcie se ziskem dál.
  • Část peněz pachatelé v roce 2002 využívají ke koupi koncernu Škoda Holding.

Korupce ministerského náměstka

ČESKÁ POZICE získala část 323stránkové obžaloby, jež odkrývá jeden konkrétní případ korupce, kdy byl uplacen Robert Sýkora, tehdejší náměstek ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra ve vládě Miloše Zemana.

  • Jiří Diviš společně s Antonínem Koláčkem, Oldřichem Klimeckým, Lubošem Měkotou, Markem Čmejlou a Petrem Krausem, kteří působili především v období mezi dubnem roku 1999 a koncem roku 1999 v Praze, ve Freiburgu a v Ženevě, poskytli nepřiměřenou výhodu jednomu členu českého úřadu, aby ho přiměli k podpoření prodeje akcií MUS ve prospěch Investenergy SA Fribourg za cenu 650 milionů korun.
  • Jediným členem správní rady Investenergy SA Fribourg byl v té době Jiří Diviš. Antonín Koláček, Oldřich Klimecký a Lukáš Měkota byli členy správní rady MUS. Jiří Diviš a Jacques De Groote byli členy dozorčí rady MUS.
  • 12. února 1999 byla uzavřena smlouva mezi Investenergy SA (Jiří Diviš) a Torrence Trading CO LTD (Gibraltar), společností vlastněnou Pavlem Muselou a Foulquem De Quatrebarbes s úmyslem protežovat výměnou za převod pěti milionů dolarů prodej akcí MUS (46,29 %) ve prospěch Investenergy SA Fribourg za cenu 650 milionů korun.
  • Částka pět milionů dolarů byla převedena ze strany Investenergy SA Fribourg ve prospěch účtu vedeného u Banque Cantonale de Fribourg, dále ve prospěch účtu vedeného u banky Experta Bill, dále ve prospěch svěřeneckého účtu v Ženevě.
  • 26. dubna 1999 byla převedena částka 4 980 000 dolarů ze svěřeneckého účtu ve prospěch Torrence Trading CO LTD na Gibraltaru a dále ve prospěch banky Experta Bill v Ženevě.
  • Následně byly prostředky převedeny společnostem Kromix Enterprises Ltd. na Kypru, Larosi Holding na Kypru (společnost řízena Pavlem Muselou, obchodníkem se zbraněmi a lobbistou, a Jiřím Martínkem, který byl v té době odpovědný za marketing ČSSD).
  • Částka ve výši 85 tisíc dolarů byla připsána ve prospěch účtu u Credit Suisse v Curychu. Vlastníkem účtu byl Antonín Sýkora (později poslanec ČSSD – poznámka ČESKÉ POZICE), plnou mocí k účtu disponoval jeho syn Robert Sýkora.
  • V této době byl Robert Sýkora náměstkem ministra průmyslu a obchodu, v této funkci byl odpovědný za přípravu prodeje MUS, a mohl tak významným způsobem zasahovat do usnesení české vlády. Prostřednictvím Jiřího Diviše byl navíc v kontaktu s Investenergy SA Fribourg.
  • Antonín Sýkora uvedl, že si nebyl vědom připsání 85 tisíců dolarů na svůj účet; uvedl, že účet mu nepatří, že se jedná o synův účet. Robert Sýkora uvedl, že peníze patří zčásti jemu a zčásti otci; prý pocházejí od jeho přítele Pavla Musely, který mu tuto částku poukázal výměnou za stejnou částkou, kterou měl Sýkora Muselovi poukázat v českých korunách v České republice. Avšak tato transakce v České republice nebyla nikdy zdokumentována.
  • Když byl Robert Sýkora upozorněn na rozpory mezi svými výpověďmi a výpověďmi svého otce, uvedl, že peníze před otcem zatajil, protože by si nepřál, aby byla částka ve výši 85 tisíc dolarů převedena na účet v bance Credit Suisse. Dále uvedl, že ministerský plat dosahoval v té době částky 70 tisíc korun.
  • Foulques de Quatrebarbes během vyšetřování uvedl, že Pavel Musela byl český lobbista, který strategicky spojoval lidi, aby získal smluvní partnery, a domníval se, že peníze jsou výborným prostředkem pro „promazávání“ obchodních vztahů.
  • Skutky výše popsané jsou v trestním zákoníku vedeny jako korupční jednání. Korupce se dopustil Robert Sýkora, když jako veřejný činitel přijal nepřiměřenou výhodu ve výši 85 tisíc dolarů při prodeji MUS společnosti Investenergy SA Fribourg, a to s úmyslem poskytnout společnosti Investenergy mimořádně vysoký zisk.
  • Dále se korupce dopustil Jiří Diviš prostřednictvím společnosti Investenergy SA Fribourg společně s Antonínem Koláčkem, Oldřichem Klimeckým, Lubošem Měkotou, Markem Čmejlou a Petrem Krausem a prostřednictvím své společnosti i Pavel Musela. Zmínění získali výhodu ve výši pět milionů dolarů, která byla určena celá, či její části, jako nepřiměřená výhoda pro veřejné činitele, především náměstka ministra průmyslu a obchodu Roberta Sýkoru.
Češi už neuslyší nic jiného než „No“

Skandální na celé kauze je dle švýcarské prokuratury také skutečnost, že české úřady dlouhá léta dementovaly, že k nějakému zločinu vůbec došlo. Veškeré aktivity směřující k objasnění celé kauzy prý časem vyčpěly. I z toho důvodu prokuratura konstatuje, že v Česku zřejmě naprosto chyběla vůle případ vyřešit.

Což je údajně pro prokuraturu překvapující, neboť se domnívá, že České republice vznikla škoda ve výši 150 milionů švýcarských franků. Ve snaze naší vládě nabídnout možnost získat peníze zpět ji Švýcaři v polovině roku 2010 vyzvali, aby v rámci řízení zaujala pozici soukromého žalobce.

Poté, co česká strana měsíce vůbec nereagovala, rozhodli se Švýcaři dle Neue Zürcher Zeitung zapojit velvyslance v Praze. Ani pokusy diplomata však nepřinášely výsledky, a tak švýcarský velvyslanec své snažení po zbytečných schůzkách na ministerstvu financí, ministerstvu spravedlnosti a vrchním státním zastupitelství vzdal.

Bern Prahu varoval nesčetněkrát, teď už vlak jednoduše odjel

Postoj vlády prý změnil až o měsíce později sílící tlak ze strany českých médií. Koncem roku 2011 se tedy tuzemské úřady rozhodly konečně navázat kontakt se švýcarskými státními zástupci, v té době však již vypršela zákonná lhůta. Nepochopitelný šlendrián, jak píše NZZ, se vláda snažila křečovitě napravit v uplynulých měsících. Najatý švýcarský advokát prý dokonce třikrát žádal u soudu v Bellinzoně o připuštění České republiky k procesu. Soud však veškeré žádosti kategoricky odmítl. Češi, jak prý tvrdí soud, už nic jiného než „No“ neuslyší. Bellinzonské odůvodnění je prosté: Bern Prahu varoval nesčetněkrát, teď už vlak jednoduše odjel.

Obžalovaní v současnosti čekají na stanovení termínu procesu. „Od nás dostanete v současné chvíli stejné informace jako všichni novináři – žádné,“ stručně sdělila ČESKÉ POZICI ve středu mluvčí švýcarského federálního soudu Marcia Gregoriová. K možnému načasování procesu se Gregoriová odmítla vyjádřit.

knight Zajimava uvaha:-) Zajimava uvaha:-) 9:38 16.11.2012

Počet příspěvků: 21, poslední 17.11.2012 09:01 Zobrazuji posledních 21 příspěvků.