Přítomnost plyne

Pocit spěchu zmizí uvědomíme-li si podstatu existence.Logicky vzato minulost už neexistuje, budoucnost ještě neexistuje, jediné co skutečně existuje je přítomnost a ta plyne a tomu říkáme čas.

Zkrácení času (i psychologicky, pocitově) je Božím trestem již

od antiky. Budhismus ( a blízké související) to neřeší, budhistický svět skončil v bídě nebo štvanici ještě hůř. Přirozená rodina je spíše kulturní faktor, než jen konstrukt kanonického práva přežívající i v předsudcích lidu. Nemáme totiž lidi bez kontaktu s jinými lidmi, bez společné minulosti. Alespoň rozvinuté a produktivní, přežít v pralese, kde mne skolí první neštovice, ještě moc civilizace není. Natož se opíjet jako aboridžinec eskymák nebo indián. Musíme tedy u rodiny se tázat, co je obsahem její smlouvy?  Snoubenci mají ve zvyku se vylepšovat jako drůbež, na původních rodinách už je vidět více, nemají tolik motivace nebýt autentickými. Občas je to kultura dost pokleslá a smlouvy dost prázdná, spíše jen o majetku. A pokud není kvalitní dohazovač, perspektiva nulová. Jinak zázemí budované bez vlivu televize, není manželka nejhorší z spatřených žen, není manžel nejchudší ze spatřených mužů. Profese je pokračováním rodiny, i když už kovárna není doma, bušit perlíkem musí mít motiv. Všichni ti ajťáci singles spíše končí co  hackeři, protože všední práce a všední prachy je nudí. Nic neroste, žádná budoucnost. Nejsou bezdětní, ale jejich samoživitelky jsou nesnesitelné, stejně jako děravé ponožky. Protestantismus se svým zaujetím vyrovnat se ba překonat tradiční se unavuje, Kalvinismus je nepohodlný, Luteránství bezútěšné. Náhradní aktivity nemají šabat ani sabatický rok. Sázím na katolíky dnes zejm. v rozvojovém světě, jsou čerství, svěží. Mají už svého papeže, ač bydlí ještě v Římě. Moc nepíše, ani tolik necestuje, ale funguje. Snad tak?