Doba se digitalizuje. Řemeslo si však lidé stále musí osahat

Řemeslníci dnes již nemusejí měnit každé dva roky telefonní číslo, aby se vyhnuli neustálým reklamacím své práce, říká v rozhovoru Bronislava Cveková. Tato původně vystudovaná překladatelka vede Školu suché výstavby, kde profesionálové i laici získávají certifikát, že zvládnou práci sádrokartonáře.

Truhlář - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Truhlář - ilustrační foto. | foto: Shutterstock
Truhlář - ilustrační foto.

Řemeslníci však čelí obrovskému tlaku na cenu. Investor chce za malé peníze nejluxusnější kvalitu, říká Bronislava Cveková

LIDOVÉ NOVINY: S jakým typem řemeslníků pracujete?

CVEKOVÁ: Jsou to například sádrokartonáři, kteří se chtějí naučit různé vychytávky, třeba jak zefektivnit svou práci. Pracuji i se zástupci stavebního dozoru, ale také se svépomocníky, kteří se rozhodli, že si něco doma zrekonstruují. Lidé si dnes často bohužel myslí, že se podívají na návod na YouTube a postaví si barák. Ti rozumnější se to přijdou naučit.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se řemeslníci staví k dalšímu vzdělávání?

CVEKOVÁ: Ti, kteří k nám přijdou, už se něco chtějí naučit. Občas se ale také stává, že je majitel firmy do kurzu nažene. To je pro nás největší výzva. Ukazujeme jim například, že je možné tmelit sádrokarton bez broušení. Tomu řemeslníci stále nevěří. Doba se stále více posouvá k digitalizaci. Co se však týká řemesel, lidé si chtějí práci čím dál více osahat rukama.

LIDOVÉ NOVINY: U vás dostanou certifikát?

Ti, kteří k nám přijdou, už se něco chtějí naučit. Občas se ale také stává, že je majitel firmy do kurzu nažene. To je pro nás největší výzva.

CVEKOVÁ: Řemeslníci od nás dostanou doklad, že zvládnou práci sádrokartonáře, že znají technologické postupy a zvládnou práci manuálně. Pokud ale chtějí sami podnikat a svou práci předávat ke kolaudaci, potřebují projít certifikačním řízením. To u nás probíhá v tříletém intervalu. Pokud se během té doby změní technologie, tak je to naučíme.

LIDOVÉ NOVINY: Když si chci nechat zrekonstruovat byt, mám se koukat, zda má řemeslník výuční list, nebo spíše certifikát?

CVEKOVÁ: Osobně bych se hlavně zajímala o jeho dosavadní práci, ptala se na reference. A pak zkontrolovala, zda vlastní certifikát. Ten potvrzuje, že v dané stavební firmě byli proškolení dva zodpovědní zástupci – mají tedy v oboru znalosti. Oni pak dozorují svoje řemeslníky.

LIDOVÉ NOVINY: A ti mohou dělat chyby…

CVEKOVÁ: Co se řemesel týká, existují dva typy chyb. Jedny děláte z nevědomosti. Ty druhé řemeslník dělá vědomě, aby ušetřil. Řekne si: „To nebude vidět, že v příčce někde chybí vata“. Za nějakou dobu se však problém projeví a lidé stavbu reklamují. A tohle vždy odhalí reference.

LIDOVÉ NOVINY: Narazit na špatnou referenci však není těžké. Proč?

Velkou roli také hraje, jestli řemeslník přijde do styku s investorem. Při stavbě administrativních budov, kde se jede na metry, se chyby lépe zamaskují. Pokud však investora znají, většinou se mu nedokážou podívat do očí s vědomím, že něco ošidili. S tím jsem se setkala naposledy tak před 15 lety, kdy někteří machři říkali: Každé dva roky měním telefonní číslo, abych nemusel řešit reklamace.

CVEKOVÁ: Na to nemám jednoznačnou odpověď. Všechno je to o lidech. Řemeslníci však čelí obrovskému tlaku na cenu. Investor chce za malé peníze nejluxusnější kvalitu. Co se sádrokartonářů týče, tak na nich se šetří nejvíce. Toto řemeslo přichází na stavbách na řadu jako jedno z posledních, kdy rozpočet už málem celý padl. Nemají také čas naučit se nové procesy, které by jim usnadnily práci. Kdysi se řemeslo nějak naučili a nevšímají si, že se doba posunula. To je velký handicap českých řemeslníků. Přesto si nemyslím, že by byli horší než jejich zahraniční kolegové. Velkou roli také hraje, jestli řemeslník přijde do styku s investorem. Při stavbě administrativních budov, kde se jede na metry, se chyby lépe zamaskují. Pokud však investora znají, většinou se mu nedokážou podívat do očí s vědomím, že něco ošidili. S tím jsem se setkala naposledy tak před 15 lety, kdy někteří machři říkali: Každé dva roky měním telefonní číslo, abych nemusel řešit reklamace.

LIDOVÉ NOVINY: Často se zmiňuje, že věkový průměr tuzemských řemeslníků je vysoký…

CVEKOVÁ: Znám minimum těch, kterým by bylo pod 40 let. A mistrům, kteří učí na učilištích, je často okolo šedesátky.

LIDOVÉ NOVINY: Když už jsme otevřeli téma učiliště. Jak hodnotíte kvalitu výuky?

CVEKOVÁ: Viděla jsem oba extrémy. Byla jsem na učilišti, kde mistr řekl: „Kluci, běžte na cigáro a do zvonění se vraťte.“ Ale viděla jsem i skupinu učňů, kteří na svého mistra koukali s obdivem. Právě z takových budou kvalitní řemeslníci, kteří budou mít řemeslo rádi.

LIDOVÉ NOVINY: Jak jste se ke stavebnictví dostala? Četla jsem, že jste vystudovaná překladatelka.

Byla jsem na učilišti, kde mistr řekl: „Kluci, běžte na cigáro a do zvonění se vraťte.“ Ale viděla jsem i skupinu učňů, kteří na svého mistra koukali s obdivem.

CVEKOVÁ: Nikdy jsem se však překladatelství nevěnovala. Celou svou dosavadní praxi mám ve stavebnictví. Chodila jsem na stavby, abych se naučila, jak se co dělá a co vlastně nabízím.

LIDOVÉ NOVINY: Docházejí do kurzů i ženy?

CVEKOVÁ: Ano, přicházejí s nimi i jejich partneři a společně si chtějí doma něco zrekonstruovat či postavit. Třeba si dávají voucher jako dárek k Vánocům. Ale to je skutečně o dílčích stavebních konstrukcích. Podhledy, příčky, maximálně podkroví. V kurzech pro profíky jsme měli jednu ženu, asi třicetiletou inženýrku, která dělá stavební dozor. Stěžovala si, že ji chlapi na stavbách neberou vážně. Často slýchávala: „Vy jste se to naučila někde v lavici, my to tady děláme 20 let, tak co nás poučujete.“ Tak absolvovala kurz a naučila se to i prakticky.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.