Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Jak diskutovat?

Příspěvky vyjadřují názory čtenářů. Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstraňovat. Jejich délka může být maximálně 2000 znaků, delší budou zkráceny. Nepřijatelné jsou zejména urážky, vulgarismy, rasismus a neplacená reklama.


  • Příspěvků: 3
  • Poslední: 30.12.2018 14:17
  • Řadit dle: vláken
  • času vložení
Souhlasím s panem doktorem,

jen bych upozornil na fakt, že heterosexuální rodině stát vyhlásil válku prostřednictvím daňové a sociální legislativy převzaté Klausovou vládou v roce 1992 z hromadně vymírajících zemí Evropy. Od 1. 1. 1993 kleslo zohlednění nákladů na výchovu dětí v rodině o tři čtvrtiny (!), z 50 % na 12,5 %. Je to jako by V. Klaus tehdy prohlásil, že děti žijí v komunismu a proto žádné peníze na pokrytí nákladů jejich výchovy nejsou zapotřebí. Není to až tak překvapivé, vzhledem k tomu že finančníci jako V. Klaus či A. Babiš vědí vše o penězích a pracovní síle, přitom dítě nemají ve svém portfoliu a o ekonomice rodin nevědí nic. To jsem se nezmínil ještě o nulových znalostech finančníků v případě průběžně financovaných systémů státu, důchodovém a zdravotním. Výsledek? 1. Nadměrné zdanění mezd rodičů ve výši 44 miliard korun. 2. Sociální a zdravotní výdaje atakují částku 1 bilion korun v roce 2019. 3. Hromadně vymíráme tempem 1 nenarozené dítě do vyrovnané populační bilance každých 13 minut. Pro sro

Re: Souhlasím s panem doktorem II,

Pro srovnání, Němci vymírají tempem 1 nenarozené dítě/1 minutu.

Chvála MUDr. Vladislavu Chválovi

Rád bych touto cestou poděkoval panu doktoru Chválovi za podnětný článek, který z pohledu dalšího vývoje upozorňuje na jeden z největších problémů současné společnosti. Na malém prostoru článku v ČP mě zaujaly zejména příklady aktuálního selhávání intelektuálů v odhadu společenských trendů a jejich důsledky projevující se ve výchově. To je patrné, jak v současném (liberálním) pohledu na rodinu a její mutace, tak na pokusy o výchovně-vzdělávací systém. Že to není ve společnosti jev úplně nový, to je možné sledovat i v jiných společenských souvislostech na př. v publikacích Dr. Koukolíka jako jsou "Vzpoura deprivantů" a další. Tím více potřeba řešení těchto problémů vyvstává s nejvyšší naléhavostí. Na to autor upozorňuje zejména v konotacích posledního odstavce článku. Díky za to.