Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Jak diskutovat?

Příspěvky vyjadřují názory čtenářů. Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstraňovat. Jejich délka může být maximálně 2000 znaků, delší budou zkráceny. Nepřijatelné jsou zejména urážky, vulgarismy, rasismus a neplacená reklama.


  • Příspěvků: 5
  • Poslední: 17.5.2018 20:52
  • Řadit dle: vláken
  • času vložení
BINGO !!!!

Elegantně shrnuto, jaký guláš má ta paní v hlavě. Rád bych se s ní setkal až se přiblíží konci své pozemskécesty.

Ach jo ten pokrok

Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na adamity v husitském Táboře.

Je úplně mimo

Ta paní je blábolí nesmysly. Je buď úplně mimo, nebo se jedná o promyšlený kalkul, jak je u “guru” podobných sekt obvyklé. Miluje komunikační technologie a přitom naprosto pomíjí fakt, že pokud by státy fungovaly podle jejích představ, nezavolala by si ani z okna!

k těm indiánům, Respekt 30.4.2018

Sčítání lidu z roku 2010 ukázalo, že v Brazílii žije zhruba 897 tisíc Indiánů. Původní obyvatelé tak tvoří 0,5% z celkových 191 milionů obyvatel této země. A zhruba příslušníci 20 skupin se pak dodnes drží tradiční zvyklosti zabíjet novorozeňata a starší děti s nějakou formou postižení či nemoci. Zabity mohou být i děti svobodných matek, případně dvojčata, která společnost tradičně vnímala jako zlé znamení.

Tuto praxi chce nyní definitivně zakázat nový zákon, který v roce 2015 prošel dolní sněmovnou a momentálně se jím zabývá brazilský Senát. Pokud projde, stát bude aktivně kontrolovat, zda k zabíjení dětí v tradičních komunitách nedochází – např. registrací těhotných žen. Zákon nicméně naráží na opozici z řad akademiků i organizací bojujících za práva původních obyvatel.

A znovu se tak otevírá pro Brazílii zcela zásadní otázka, s níž se země s dědictvím kolonialismu potýkala v historii již nejednou: do jaké míry má stát právo zasahovat do zvyklostí a tradic původních obyvatel? V debat

Užitečný rozhovor,

i když by to chtělo diskutované problémy dále dotáhnout, aby se ukázalo ve vší nahotě, že dotyčná sice hlásá tezi o odpovědnosti za svá rozhodnutí, ale neodpovídá ani za důsledky svých tvrzení.Její arogance k historii a zkušenostem generací je konsternující, její solipsismus absolutní. Asertivní hedonismus je neklamným příznakem upadající společnosti, která se vysmívá skromnosti a uměřenosti, zcela rezignovala na budoucnost a žije pod heslem Carpe diem, a oslavovanými hodnotami jsou naplno puštěné pudy a vášně, nikoliv jejich civilizované zvládnutí. Nechť se vrátí mezi své vysněné "indiány", když nepochopila, že mnoho zajímavých věcí funguje v malém (kibucy, komuny), ale hroutí se, jsou-li ideologizovány, neboli, jak výtečně postřehl Klaus, jsou-li z nich udělány -ismy.