Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Jak diskutovat?

Příspěvky vyjadřují názory čtenářů. Redakce nemůže ovlivnit jejich obsah. Vyhrazuje si však právo je odstraňovat. Jejich délka může být maximálně 2000 znaků, delší budou zkráceny. Nepřijatelné jsou zejména urážky, vulgarismy, rasismus a neplacená reklama.


  • Příspěvků: 26
  • Poslední: 25.8.2012 14:42
  • Řadit dle: vláken
  • času vložení
...

 Ad 1: O Číňanech a spol. vím, ale nechme je stranou, máme sami dost problémů doma. Ad 2: Zmíněnou aféru neznám, jenže: a) Jelikož máme tzv. „samosprávu,“ bývají šéfové jen obrazem většiny akademické obce. Tedy výmluvy na zlého šéfa většinou nemíří správně. b) Copak to, že to někdo odnesl, omlouvá nás všechny ostatní? Když už jsme taková banda zbabělců, má nás stát vůbec platit? c) Slyšel jsem názor, že je důležitém aby „ti dobří o sobě věděli“. Mě to tedy nestačí. Vědět o sobě a mlčet, to už snad dnes nemusíme.d) Čísla o grantech se mi nezdají. Pokud nejsou vymyšlená, pak míchají kde ce, a tím neříkají skoro nic. Jinak souhlasím, že je u nás až příliš snadné získat peníze na podprůměrný výzkum. Nicméně některé grantovky se zlepšují, např. panel GACR v mém oboru už funguje celkem dobře. (Nesedím tam). 3) Patentování mě moc netrápí, v mnoha oborech se to už nedělá, z mnoha dobrých důvodů. Nicméně jediným účelem (normálního) patentu je vydělat na něm peníze. Každá jiná motivace je podezřelá. Pokud se po letech ukáže, že patent nic nevydělal, bylo patentování prostě chybou, chybnou investicí, nic jiného. Proč by tedy k tomu měl ještě stát něco přisypávat? Malý příklad: Kolega-podřízený za mnou přišel s žádostí, abych mu z katedry přispěl na patentové poplatky jeho vynálezu. Zeptal jsem se, kolik do toho dává on, ze svých soukromých peněz. Zděsil se, „Nic, to by byly vyhozené peníze, nevěřím, že by se mi to vrátilo“. „Tak proč to tedy chceš patentovat?“ zeptal jsem se. VaVpI jde nějak mimo nás Pražáky, ještě budeme rádi :)

Patenty apod.

Ad1) To je stejné jako s tou angličtinou. Když budeme rádi za každý impaktovaný článeka peer reviewery zahrneme makulaturou , tak je ani nemusíme z daleké ciziny zvát. 1-2  články ročně z nichž je jasné, že někam ambiciózně směřuji. Nebo větší výzkumnou zakázku. Nejlépe obojí. Ad2) Přímá informace z UK, která v tom taky "lítá", protože kolega Bezouška měl úvazek na MBÚ i na PřF UK: "Za co ho univerzita měla vyhodit? Na základě zprávy z tisku? To by si na nás jeho právnící pěkně smlsli." On člověk když podepisuje pracovní smlouvy - jako jsem to dělal já - najednou vidí spoustu různých aspektů.  Byl jsem s taky s vyhozeným zaměstnancem u soudu a nebylo to nic jednoduchého. Zbytek radši osobně.U těch grantů šlo ne o jejich získání, ale o jejich splnění. Proč dávat granty na něco co je na 95% jisté? Jenže nesplněný grant GAČR znamená stopku na příští tři roky, pokud vím. Ad3) A co když příslib patent(ů) je podmínkou udělení grantu, například VaVpI nebo VTP? Pokud je to reálný produkt a patent přijme ÚDV, není to žádný podvod, ale způsob publikace. Mnoho firem patentuje to, co ve skutečnosti nebude vyrábět, třeba kvůli obsazení trhu. Co když pro takovou firmu právě děláte zakázku nebo s ní máte grant? (Toto je, mimochodem, reálná situace v níž se nacházíme. )Patentování pro zveřejnění mi moc proti mysli není. Zvlášť když vedl toho ještě vznikne něco, co se třeba vyrábět bude a právě z těch "dobrých důvodů" se nepatentuje. 

Scientometrie

Mám (vcelku dost jedinečnou) zkušenost, že jsem ze stavu dost blízkého nule udělal scientometricky slušně úspěšnou instituci. A to s velmi málo lidmi. Takže vím, za jakou cenu to bylo. Poslední roky - tak 6 let - jsem při různých výkladech o cizí vědě říkal jen: Pardon, já jsem ředitel, já vaší vědě nerozumím, zajímají mne jen body do RIV. Aktivně jsem se účastnil jen studentských prezentací ..."Amicus est Socrates, magister meus, sed magis est amica veritas."Sokrates, můj učitel, je mým přítelem, ale největším přítelem je mi pravda. 

Přirozeně, ...

 Přirozeně, scientometrie funguje dobře hlavně tehdy, pokud se na ni při práci vůbec nemyslí. Je přece přirozené, že se svůj výsledek snažím publikovat v tom nejlepším časopise, aby prošel co nejpřísnější oponenturou, aby si ho přečetlo co nejvíc lidí z celého světa, apod. Když mě chválí kolegové u nás v hospodě, má to malý smysl. Ale když mě cituje, chválí nebo alespoň nesetře (třeba anonymně) nějaký Japonec, Američan, ..., to už je něco jiného. Podobně patentovat má smysl jen tehdy, když tím doufám vydělat peníze přímo, třeba prodejem licencí. Pokud patentuji kvůli bodíkům z RIV a penězům za ně, je to úplně špatně. Ostatně je patent teprve investice a nikoli „výsledek“. Ono je celkem snadné zjistit, které časopisy jsou zbytečné a vznikly jen "kvůli scientometrii", i v mém oboru je pár takových česko-slovensko-polsko-maďarských, kde teď někteří kolegové "honí bodíky." Je často očividné, kdo patentuje jen kvůli RIV, místo aby cílem jeho patentu bylo vydělat přímo prodejem licencí. Je celkem snadné odhalit citační bratrstva, plagiátory, různé vychytralce, podobně generátory funkčních vzorků, „užitné vzoraře,“, „RIVové patentáře“ a další  pseudo-aplikátory, a tak podobně. Samozřejmě o nich ve svých oborech víme, tím jsme si jist. Často také slyšíme názor, že „je to sice nefér, ale když už stát za to platí, tak proč ho nepodojit, dělají to přece všichni, a ještě více“. Neboli, všichni to víme, ale přesto se to pořád dělá. Je dobré tomu odolat, ale to nestačí. Proč "ti správní" mlčí? Proč tak málo z nás dokáže kolegovi naznačit, aby „to nedělal, že je to ostuda?“ Proč tak málo z nás dokáže nahlas říct „tohle nestojí za nic, titul (grant, funkci, …) vám za to nedáme“? Selhává v těch příkladech, na které kritici „scientometrie“ po právu upozorňují, selhává v nich jen scientometrie, anebo tu spíš (hlavně?) sléhává její interpretace, vzájemné posuzovaní peers, kolegů a vlastně celá komunita? Obecněji: Existuje vůbec nějaká metoda hodnocení, kterou by naše výzkumná komunita (více nebo méně) rychle nepokazila? Jak z toho ven?

Bodíky a proč mlčí ?

1) Bodíky honí po celém světě, nenechte se mýlit. Náš největší bodíkohonec je cizinec. Scientometrie je blízko smrti a nejsme to zdaleka hlavně my, kdo ji pohřbil. Jsou to především univerzity z třetího světa, které to berou jako sportovní utkání. Citovat vás můžou, i když máte pdf na arxivu nebo vystaven na webu jako working paper, dokonce lépe, protože jste vidět. Jenže citace na Arxivu nejde do RIVu, tak se u nás všichni snaží články uplatnit jinak.2) Proč mlčí? Podívejte se, jak dopadla velmi dobře dokumentovaná aféra profesora Bezoušky. Ukončení pracovního poměru dohodou a whisltebloweři pro polovinu lidí na blacklistu. Ta dokumentovanost tam byla, protože to bylo od začátku fakticky mezinárodní vyšetřování. Jak by asi dopadl ten, který jen viděl, co se v nějaké laboratoři děje?Ale jak jsem psal - není třeba chodit až do takových detailů. V celém světě je úspěšnost grantů okolo 75%, u nás 95% (zdroj Pavel Blažka).Musím říct, že jsem fakt rád, že ty nejkritičtější laboratoře máme akreditované nebo jinak validované. Je to sice buzerace a a papírování, ale za ten klid to stojí. 3) Patentování a prodej licence - nevím, já bych to taky nedělal. Za to riziko případných soudních sporů a přitom je to holub na střeše. Snažil jsem se prosadit systém, kdy si univerzita a finanční investoři dohromady založí spin-off a ten bude příslušné duševní vlastnictví obhospodařovat. Jenže to by byla přímá konkurence projektu VaVpI, ostatně těm konkuruje i třeba projekt TAČR. Dnes je systém nastaven tak - alespoň na venkově, kde mají VaVpI, že se počítá jedině výzkumná zakázka. A je to tak fajn, protože pak duševní vlastnictví patří zcela investorovi a v jeho zájmu je ho co nejrychleji uplatnit. Bohužel to tak, minimálně fakticky, bylo po celou dobu od roku 1995. Patent máme (z výše uvedeného pohledu nesmyslně) mezi monitorovacími indikátory VaVpI, takže bude muset být. Myslel jsem, že už je splněno, ale pravidla hry byla poskytovatelem změněna v průběhu projektu a budeme muset stvořit ješte jeden. Ona celá ta zábava má ještě spoustu další aspektů. Tím hlavním je, že normální grant na to, co člověk chce dělat a nejlépe umí, se skoro ani podat nedá. A pokud se už nakrásně takový projekt získá, poskytovatel každé dva měsíce mění podmínky a posílá kontroly, které vám kecají i do vědy, aniž by se kdy v laboratoři byť jen ohřály. 

Díky za tuhle rozumnou otázku

Ona je ovšem dnes o něco širší. Myšlení hlavou lze většinou algoritmizovat - pokud je přesné - a data s příslušnou hypotézou ve formě počítačového modelu poměrně solidně porovnávat. Kvalitativně i kvantitativně, děláme to i pro češtináře. Ostatně kořeny teorie informace jsou v teorii telegrafního přenosu řeči. Navíc teprve tak zjistíte, co se ještě všechno nenaměřilo a co je třeba zkusit. Tím ovšem i teorie začíná být dost náročná na technologické vybavení a , zejména, na spotřebu elektřiny.Druhá věc je, že my akademici bychom měli mít povinnost především abstrahovat. A díky tomu bychom měli být schopni navrhovat principiálně nové techniky a (třeba s partnery z průmyslu) konstruovat nová  zařízení. Inkrementální vývoj skládáním kitů a s využitím subdodavatelů by měl být problémem průmyslových laboratoří. Teď mluvím o celé škále od teoretické fyziky přes různé chemie až po biofyziku/biochemii/ experimentální biologii. Pak by nikdo z průmyslu neměl problém s existencí základního výzkumu, naopak, chodili by si na radu a ucházeli se o zakázky při jejichž plnění se něco naučí. Jenže něco takového nelze dělat pokud má být 95% grantů splněno. Naopak, ty nejriskantnější věci se dají dělat jen z institucionálních prostředků. Samozřejmě k tomu všemu by měli být studenti, především ti, kdo budou pokračovat v praxi - magistři i výborní bakaláři. Také by tam měli být doktorandi a postdoktorandi, ti naopak především odjinud, aby přinesli nové znalosti. Tak to je ve světě povětšinou chodí. 

Jedná se o kompenzaci za moji poslední nerozumnou otázku :)… která se však svým způsobem legračně dotýká "algoritmizace myšlení" podobně, jako se o něm zmiňujete Vy sám, pane docente. Teorie telegrafního přenosu řeči – při studiu Gödelovy teorie jsem zabrousil až k Chomského textům, což je s teorií informace a lingvistiky provázáno pupeční šňůrou, Gödel svoje teorémy postavil původně na rozboru slovních hříček. S ohledem na II. revoluci v matematice (po Descartovi) to zní docela jednoduše :) Děkuji Vám za přiléhavou odpověď, 95% grantů "na jistotu" je kruté číslo. Z vašeho vyjádření možná vyplývá, že k pěti procentům institucionálních prostředků se může dostat i obyčejný, nicméně abnormálně nadaný student (magistr, bakalář, doktorand), který zavadil o vyjímečnou myšlenku, o tři oříšky pro Popelku, a pod záštitou svého profesora má šanci svádět ten "nejriskantnější" boj. Kdybych narazil na vědecko-populární publikaci z vaší dílny, pane docente, třeba i z biochemie, půjdu si ji koupit, máte vyjímečný dar natáčet (polarizovat) fakta a sny jedním směrem. Ve středověku by Vás bohužel upálili na hranici :)

Přihlaste se napřesrok na letní školu

http://www.auc.cz/scholaludus/index.phpKniha je fajn, ale teoretická a experimentální zkušenost je něco úplně jiného. Například doporučuji něco jako bylo letos téma "Limits of discriminability in Hi-Res LC-MS " kolegy Urbana. To šlo úplně na kořen informačního obsahu daného experimentu. Letní školy jsou financovány z řetězu grantů EU - počínaje grantem 6. Rámcového programu EU, které jsou určeny na výuku nadaných studentů pomocí práce na vědeckých projektech. Tím jsme se sami stali grantovou agenturou a rozdáváme malé sumy peněz (v řádu 5-25 tis.) na miniprojekty na nichž si můžeme něco vyzkoušet, otestovat si potenciální doktorandy atd.PS: Samozřejmě takové věci, které jdou na kloub metody a tento prostup algoritmizují, se těžko prosazují do vysokoimpaktových časopisů. To bude ještě trvat, než to někdo začne citovat. Přitom v počítači to funguje naprosto bez problémů, urychluje to práci - nebo spíše konečně ji to přesně dělá. Některé části algoritmu jsme po třech letech snahy o publikaci v časopise vydali jako knížku. Naštěstí v dnešním publikačním šílenství všechna nakladatelství shánějí autory a na druhé straně je individuální vazba a tisk už tak levná, že se dá tisknout "on demand", když přijde objednávka.Což je taky takový zábavný příspěvek do debaty o scientometrii. PPS: Celkem nechápu, kde popularizátoři vědy berou tam čas na psaní populárních knih. Možná si experiment beru moc k srdci, ale na počítači mi čekají tuny obrázků a HPLC-MS záznamů a i jiných dat, která by zasloužila konečně pořádně zpracovat. Ne tak, že to dám laborantce nebo studentovi spočítat podle návodu, ale vytěžit tak, jak by odpovídalo vědecké cti, aby se dala skutečně přesně konfrontovat s teoriií daného experimentu a posléze s teorií daného jevu. 

IF vs citovanost

Algoritmy a SW se sice možná obtížně prosazují do časopisů s vysokým IF, jakmile ale získáte skupinu (spokojených) uživatelů, máte z toho "mlýnek" na citace.  Viz třeba list nejcitovanějších prací v "Protein Research" a to, co tam vidíme na nejvyšších místech:  http://www.labtimes.org/labtimes/ranking/2011_05/index.lasso#D ...  

Vysoký počet publikací s vysokým IF

Nejlepší způsob, jak rychle navýšit počet publikací v horním tercilu IF je na nějakém "svém" a zároveň "aktuálním" tématu používat "standardní" software oboru. To usnadní práci editorům, reviewerům i Thomson Reuters.No further comments ... 

Mně připadá tvorba vědecko-populárních publikací pro rigidního teoretika jako způsob duševní očisty, jako nutnost pro přežití s otevřenou hlavou, zpětná vazba od širokého publika – a nejen odborné veřejnosti – vám vrací energii, kterou jste propálil o samotě (jak jinak, než o samotě), v tom bludišti vlastních myšlenek, které mohou vést i k sebedestrukci… je takových případů málo?, viz například Gödel. Děkuji za informaci o existenci letní školy, budu o tom přemýšlet, uvidíme. ............................... Ad PPS: Kdybych se narodil znovu, chtěl bych takovou práci, chtěl bych se podílet na analýze dat a hledat a těžit skryté souvislosti.

Proto navrhuji vzít těch 20 scientometricky nejlepších

Udělat mezinárodní peer review a donutit je zákonem k mezinárodním kokurzům na všechna místa lidí, kteří odešli do důchodu (65 let). A dát jim 10 let akreditaci k magisterskému a doktorskému studiu - když budou chtít i balakářskému - v angličtine. Těch 10 let jim dát pokoj , sledovat jen, jestli mají dohodnutý počet studentů  (tak 4 na profesora nebo docenta) a jestli dodržují pravidla rekonkurzací. Pokud splní a projdou peer review, dalších 10 let. Celkem se vsadím, že za takových podmínek i průmyslové spolupráce budou a po absolventech bude sháňka.Ostatní ať se k nim připojují jakmile budou mít kvalitu, jestli ji budou mít. Kdo ne, ať učí na college úrovni, taky je to velmi  úctyhodná profese. Mnozí se na ni třesou či vzpomínají, jak jim to kdysi vyvhovovalo.

Konkurence jednotlivců

Závěr článku, který naznačuje, že se vědci dělí na Einsteiny, parazity a ty ostatní, je hodně alibistický. Každý, kdo se ve vědě aktivně pohybuje dobře ví, že věda se hraje v mnohem více ligách. Výkonostní třída daného vědce není obvykle dána nějakým srovnávacím hodnocením, ale především tím, na jak dobré pracovní místo (a jak snadno) dosáhne. Takové zařazení je poměrně objektivní, protože je výsledkem statistického procesu (např. účastí v mnoha různých konkursech či zvažování mnoha nabídek těmi nejlepšími), což do značné míry eliminuje systematické chyby jednorázového hodnocení a absolutně zohledňuje oborová specifika. Takový přirozený proces srovnávání kvality, používaný v každodenním životě, v české vědě prakticky chybí. Nemohu se zbavit dojmu, že je to dáno především specificky českou uzavřeností univerzit, ústavy AV jsou na tom o trochu lépe. Zajímalo by mě, na kolik vědeckých pozic vypisuje UK konkurzy nebo přímo oslovuje špičkové vědce s nabídkami. Ve svém oboru (fyzika) jsem se s pracovními nabídkami na běžných oborových servrech z žádné české instituce ještě nesetkal (snad z výjimkou míst v nově budovaných ELI a HiLase).

Přesně

U českých univerzit je to navíc amplifikováno tím, že je tam povinnost výuky v češtině. Volná energie, která se běžně věnuje boji o pozice, se vybíjí v diskusích mezi akademií věd a univerzitami a o metodě hodnocení. Žádná metoda zvenku nezachrání to, co zevnitř nefunguje. Tohle je docela silný hlas kvalitních lidí v podpalubí jak universit tak ústavů AV. 

Ale ano, souhlasím.

Já jsem přece nepsal, že existují "jen" Einsteini a paraziti. K tomuto manichejského členění ale bohužel směřují rlzná jednodimenziuonální hodnocení a pinožení za chimérou excelence. naopak, chtěl jsem říci, že existuje mezitím více úrovní a naším cílem by mělo být, abychom na žádné výzkumné instituci hodné toho označení nespadli pod velmi vysoko nastavení standard a byli schopni sledovatelského výzkumu ve většině oborů. Nezapomeňte prosím taky na humanitní vědy, umělecko-tvůrčí obory atd. S tou uzavřeností českých univerzit je to taky takové vzývání toho pravého bůžka - moje časté kontakty s Francouzi nebo Belgičany mě ukazují, že se to tam taky nehemží otevřenými konkurzy a nežřekl bych, že v mých oborech jsou nějak horší.  Ale jeden z impulsů pro srovnávání, inspirace a kooperaci to jistě je. nejsem proti, ale zas to není nějaký zázračný nástroj.

trochu se míjíme

Mám pocit, že si moc nerozumíme. Vy říkáte, že nemáme propadnout "pinožení za chimérou excelence" a že jde o to, abychom "na žádné výzkumné instituci hodné toho označení nespadli pod velmi vysoko nastavení standard".Já si naopak myslím, že excelence je důležitá a že je v podstatě jedno, kam která instituce spadne. Pokud budou instituce otevřené, tak ty nejlepší instituce budou nejbohatší a stáhnou si ty nejlepší vědce. Komu to vadí? Daňovému poplatníkovi to může být ukradené, ten chce za své peníze platit ty nejlepší možné vědce, ale asi mu nezáleží, za jakou kopou instituci. Aktivním vědců je taky celkem jedno, pro koho pracují, pokud mají dobré podmínky a nemusí zaměstnavatele měnit každé tři roky. Jediným komu to může skutečně vadit je administravita a podprůměrní vědci. Tito lidé mají mnohem menší šanci změnit svoji instituci aproto jim vyhovuje přístup nastavení standardu a žádné přílišné rozlišování, co je nad ním. Mimochodem, pokud bude standard nastaven "velmi vysoko", tak nám moc výzkumných insititucí nezbyde.

Opravdu se míjíme.

Excelence bez bližšího vymezení, co se tím míní, vždycky bude vnímána jako být mezi Top 10(20, 50 atd.) nutně při zjednodušení kritérií a při ignorování kontextu. proč myslíte, že lidé z OECD jako Salmi začali hon na excelenci před 2 lety kritizovat? protože to začalo za cenu megainvestic a podpor do několika málo institucí (v malých zemích spíše jen jedné) devastovat zbytek systému. Takže super nanotechnologové či biochemonano či co dalšího, ale upadlý výzkum v dalších desítkých škol nebo ústavů neschopných i standartního sledovatelského výzkumu."Vysoký standard" v mém pojetí znamená - třeba ne originální původci na samé špici, ale šikovní spolupracovníci, schopní dělat kvalitní přehledové studie a formulovat relevantní témata pro mladé, kterým dokáží zajistit výzkumné pobyty na ještě lepších institucích než jsou doma. Což samozřejmě nevylučuje dílčí absolutní špičku, resp. špičkové jednotlivce.N.B. není mně a doufám, že i většině dalších, jedno, pod kým, za čí peníze a pro koho pracuji. nechtěl bych se dožít situace jako leckde v USA, kdy by mi BP diktovalo, co smím zkoumat, co a kdy publikovat a dokonce, které dílčí kurzy zrušit, protože se jim to jako sponsorům nezdá (a beneficianti takového Pfizeru aj. z farmakologie  prý by taky mohli vyprávět). Aby nedošlo k dalšímu nedorozumění: tohle neříkají malí a ublížení čeští podprůměrní, to mám z Paříže (z pravidelných setkání na OECD), rssp. od amerických kolegů. 

Kolegové z USA

jistě neřeší, zda jejich studenti ve třetím ročníku doktorátu dokážou přednést přednášku a odpovídat na dotazy anglicky. Potažmo zda v není podivné, že v odevzdané disertaci  ( na největší české univerzitě v oboru) jsou citace jen z manuálu Czechinvestu a nic z cizí literatury. Na úrovni  kolegů z USA je jistě možno debatovat o tom, zda snaha po větší excelenci je ještě dobrá nebo už na škodu kvůli příliš vysoké specializaci. Na této úrovni se ovšem v ČR ještě dávno nenacházíme. Zde často ani odborné semináře nejsou vedeny v angličtině, protože na dané nejlepší instituci v oboru pracuje tak málo cizinců, že na seminář žádný nedorazil. Dalo by se to shrnout větou: naše excelence - světový (snad) standardOstatně - viz třeba výsledky posledního kola ERC - kde jinde bychom měli hledat korektní peer review. Z ČR získal grant  jen Péter Szabó z Botanického ústavu AVČR, absolvent Eötvös Loránd University a Středoevropské univerzity v Budapešti. 

Odborná angličtina

No, mně by docela stačilo, kdyby z magisterských oborů které si říkají matematické, přírodovědné, technické nebo ekonomické, vycházeli lidé schopní v angličtině běžné odborné konverzace v oboru. Což by se snadno dosáhlo, kdyby 2-3 přednášky byly v angličtině s přednášejícím neschopným češtiny. Samozřejmě na nižších stupních studia by se na to studenti museli mít šanci dostatečně připravit. Myslím, že to není nijak přehnaný požadavek. (Hmm, například všichni vystudovaní  historici v našich krajích by měli být schopni po druhém ročníku běžné němčiny, nejlépe mít za sebou semestr někde v Německu. Kollár  tam kdysi absolvoval celé studium. To by po nich byla na trhu práce poptávka. Zatímco ...... )

Kybernetika a robotika na FEL ČVUT

 V mém bakalářském kurzu (ARI - Automatické řízení) programu Kybernetika a robotika (KyR) na FEL ČVUT už po léta požívám „světové učebnice“ (podrobnosti na https://moodle.dce.fel.cvut.cz/course/view.php?id=55). Studenti (cca 120 každý rok) si je mohou půjčit v knihovně (máme jich tam hodně přes 100 ks), koupit za dotovanou cenu od nás nebo sami kdekoli jinde. Dostávají z nich DU a také povinná „Čtení“, některé DU vypracovávají v angličtině. Česká skripta (třeba z jiných škol) mají „zakázána“. Před léty mírně protestovali, dnes už ne. Dokonce letos velká většina odhlasovala, že by jim nevadily ani přednášky v angličtině (proti byli jen 4). Ale jsou to bakaláři, tak přece jen váhám, kurz je velmi těžký i tak. Ale v magisterském programu KyR je celkem běžné, že pokud alespoň jeden posluchač v místnosti nerozumí česky, přednášející automaticky přepíná do angličtiny. A studenti si už zvykli. Programy i jednotlivci to takhle u nás dělat mohou, mají celkem velkou volnost. Ale zavést to jako pravidlo pro všechny, celou fakultu,  je zhola nemožné. Akademická většina tomu via senáty a spol úspěšně brání, jako ostatně všemu pokrokovému. Netřeba dodávat, že požadavek firem zaměstnávajících naše absolventy, zvlášť těch špičkových a úspěšných, je jednoznačný: česky neučte vůbec, jen anglicky, případně něco v dalších jazycích.

Je to přesně tak

My jsme měli na NH doktorské studium celé v češtine i angličtině, tudíž převážně v angličtině, včetne administrativy. Jak to přešlo na PřF do Budějovic, najednou anglické formuláře neplatí, studijní anglicky nerozumí .... Tím vůbec nechci říci, že by se něco takového mělo dělat zašito na venkově, ze světového pohledu je to samozřejmě nesmysl. Ale domnívám se, že v Česku je vše tak nastaveno, že to jinak nešlo. Možná v Hradci Králové ...Mimochodem, naše zkušenost z letních škol je, že většina studentů střední školy od septimy výše je schopna přednášet anglicky. Minimálně by to chtělo fakt udělat alespoň jeden kroužek lidí, kterým by stačilo  se "jen rozmluvit". Možná jim radši ulevit jinde, oni to pak lehce doženou poslechem MIT open courseware. Nebo udělat čtyřletého bakaláře jako má na ČVUT už leckdo - v angličtině, ale tak, aby ho ministerstvo platilo. Hlava XXII hadr.Jinak ty firmy mají pravdu. V Rakousku se učí komplet v angličtině i na Fachhochschule. Tahle věc je u nás tak v ...., že je to k pláči. A pak se někdo ozve, že na UK to dělají fakt dobře. Vždycky je odtamtud pár vynikajících absolventů a působí tam pár vynikajících učitelů, systému navzdory. 

Dotazy

Jaký je v současnosti na akademických pracovištích v České republice poměr úkolů, které se řeší jen abstraktně (hlavou) a na které je zapotřebí technologické vybavení? Zajímá mne poměr takových úkolů, které byly anebo v budoucnosti mohou být zahrnuty do hodnocení akademického pracoviště, o kterém se zmiňují Stanislav Štech anebo Dalibor Štys.

A co Maznak?

Who really cares anyway? Nebylo by na case zanechat tech zabomysich valek kde se jedni predhaneji v krouceni statistik s temi dalsimi dvema? Co bude radio Jerevan hlasit priste? Bude prepocitavat kolik zamestnancu a studentu kdo zamestnal a kolik prostredku spotreboval aby se umistil na prvnim ci druhem miste? Kdo s kym vlastne soutezi? Proc by mela souperit UK s AV a o co? Bude taky AV zakazovat svym zamestnancum psat na publikace prislusnost k UK nebo obracene? A na spolecnych pracovistich si nakresli na podlahu caru kridou? Pane Stechu, ja se vam tak strasne divim, ze to mate zapotrebi.

Výborně.

Jasně že. Pěkná blbost, že? Přepočítávat výkonnost, efektivitu (ve smyslu efficiency) jen nebo převážně tímto způsobem. To jo. Ale problém je nejen v okamžiku, kdy se tento způsob hodnocení přežene (proto jsem citoval Hazelkornovou a trochu se snažil dečmystifikovat ta klišé o excelenci). On je problém i tehdy, když se jakékoli srovnávání a hodnocení výsledků ignoruje a výsledkem jsou neprůhledná (!) politická rozhodnutí o tom, koho a jak podpořit. Takže je naším údělem vyjadřovat výsledky práce různých institucí, srovnávat je, vylepšovat tato srovnání, dávat jim rozumnou váhu.neštěstím je, že se debaty o vědě a výzkumu vedou už jen o výsledcích pod zorným úhlem financování. A každý k tomu přidá ještě to své zaručeně kritické kritérium, které je nutno více zohlednit ...  Má jen pocit, že jsem se statistiky (převzal jem tabulky ze studie CERGE) moc nekroutil. jen jsem poukázal na fakt, že v jednom novinářském článku  to vyšlo asi tak, jako bychom o vítězi v bězích na dlouhých tratích z Bahrajnu, psali, že "Bahrajn jednoznačně světovou velmocí v atletice - ze 6 vytrvaleckých závodů je 2x zlatý, mostatní mají jen po jednom vítězství" a ignorovali fakt, že při započtení všech medailí je tady GB s jednou zlatou, třemi stříbrnými a třeba dvěma bronzovými - a o GB by v článku nebyla skoro ani zmínka.  To byla kritika mediálního zpracování.

Proti všem

Dědictví husitské revoluce s v nás holt nezapře. Umíme to lépe a jinak. Všichni kolem nás zřizují elitní instituce, jen my víme, že v každém krajském  městě máme dostatek profesorů, kteří vychovají každý rok stovky elitní studentů. Jsem taky profláklý antiscientometrista, myslím, že scientometrie vedla k epistemologické krizi současné přírodovědy. Takže v mnohém souhlasím. Ze studie IDEA považuji za vcelku nejvýznamnější věty: "Někdy se do horní třetiny IF dostane i časopis s nízkým vědeckým renomé, jehož redakční rada ale podporuje citování článků vlastního časopisu nebo rozsáhlé citace mezi několika málo spřízněnými časopisy. K odhalení těchto případů je již třeba oborového expertního vhledu. Naštestí rozsah uměle  navyšovaných citací (IF) je vyšší až v posledních letech, takže data do roku 2010 zde uváděná ještě nejsou tímto problémem výrazně zkreslena." Není to tak, že by scientometrie nikdy nebyla vůbec k ničemu. Jen se její čas vyčerpal. Proto je použití IF v Británii v hodnocení RFE zakázáno. Jenže my nejsme v Británii. Každý mírně odborně vzdělaný si může přečíst, že v České republice se rozdělují institucionální peníze na podporu výzkumu na instituce, které by normálně byly financovány resorty v rámci státního aparátu. Chceme tomu zabránit, musíme tedy klasifikovat, hodnotit. A na instituci, která v daném oboru má 21% v článcích s vysokým impakt faktorem nebo která má v daném oboru 10 článků za 6 let žádného rozumného hodnotitele nedostaneme. Natolik to ještě funguje. Takže máme dvě možnosti:1) Vykašlat se na to a každému, kdo se prohlásí za vědce, něco málo dát. Všichni budeme svorně kňučet, že za ty peníze se slušná věda dělat nedá, popijeme kafe a půjdeme domů okopávat zahrádky. V pátek si půjdeme vyměnit laboratorní prádlo.2) Říci si, že když už to je jak to je, máme nakročeno ke kalifornskému uspořádání: elitní univerzity (tím myslím i dobré ústavy AV) a colleges. Když se podíváte na webové stránky Caltechu, máte tam seznam colleges s nimiž si tato univerzita, první v honocení THE 2011, vyměňuje studenty (program 3/2). I webové stránky těchto colleges jsou zajímavé a ukazují i na zajímavý odborný život. Jen se tam člověk nemusí každý den srovnávat s nositeli Nobelovy ceny nebo kandidáty na ni. Někomu to vyhovuje víc a není proto horší. Největší problém je v tom, že jsme si v jednom okamžiku všichni řekli, že máme stejné cíle, lidé z venkovského muzea i FÚ AVČR. A tím jsme si zavřeli dveře k tomu, abychom měli cíle různé, stejně ideální a hodnotné. One size does not fit all, to je známá pravda. Pokud budeme hledat jeden způsob, který vede ke všem cílům, nutně se sejdeme na nejnižší možné rovině. A tam teď jsme a kdo to popírá, chce tam setrvat. I když u některých je to jen tím, že si neuvědomili, že cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly.Ostatně, nebyl to právě pan rektor UK Hampl, který obhajoval kafemlejnek? Jedno z poučení z těchto diskusí je, že v odborné debatě vede dělení úplně jinudy než po hranici mezi univerzitami a Akademií věd. Což je možná dobrý začátek pro rozumné jednání.

Scientometrie vs. peer reviwes - Co se rychleji kazí?

 Scientometrie má mnohé závady a její použití mnohá úskalí, ale i tak je užitečná. Na rozdíl od jiných metod je přece jen „obtížněji zkazitelná“. Samozřejmě se zkazit dá a docela se nám to podařilo (viz třeba současná podoba RIV), spolu s bratry Slováky, Číňany a dalšími, ale přece jen to pár let trvalo. Naopak, ve světě rozšířenější metodu peer review lze zkazit mnohem snadněji, stačí vhodně vybrat ty peers. Proto se nám to podařilo téměř okamžitě. Jen si vzpomeňte, scientometrické metody jsme začali používat až ve chvíli, kdy bylo úplně jasné, že peer reviws u nás selhávají. Pár dobrých příkladů použití „scientometrie“: 1.       Na naší katedře ji hojně používáme a velmi a velmi rychle nám pomohla katedru zlepšit, z průměru jsme se během cca 5-7 let dostali na špičku fakulty. Peníze mezi jednotlivá oddělení katedry rozdělujeme poměrně přísně podle výkony pedagogických a vědeckých (scientometrie). Klidně je jedno oddělení bohaté a s velkými platy, zatímco jiné musí propouštět. V takové situaci se vedoucí oddělení i jejich pracovníci chovají dost racionálně a katedra se rychle zlepšuje a rozvíjí. Každý si rozmyslí zaměstnat neschopného kamaráda. Na chodbách visí různé tabulky výkonů učitelů, podle článků ve špičkových časopisech, podle SCI citací, podle peněz za projekty, hospodářských smluv. Studenti se tak lépe rozhodnou, u koho dělat diplomku, ke komu se hlásit do doktorského studia atp. Na jiných katedrách tohle nedělají a také proto jsme je už skoro všechny předhonili :) 2.      Na ČVUT už pár let funguje tzv. rektorova metodika, která odměňuje publikace v nejlepších časopisech, citace apod. Ti nejlepší autoři tak dostanou opravdu hodně peněz  a podstatné je, že peníze jim jdou přímo od rektora a ani děkan ani vedoucí katedry to nemohou ovlivnit  a peníze „přerozdělit“. Zavedení metodiky před léty velmi pomohlo nárůstu článků v těch nejlepších časopisech. Byl to skvělý první krok. Jiná věc je, že ty další potřebné kroky už bohužel nepřišly. Samospráva školy totiž celkem účinně brání všemu pokrokovému. 3.      V různých vědeckých radách celkem často posuzuji návrh habilitace nebo profesury člověka, který, podle mě, skoro žádné výsledky nemá: Žádné články ve špičkových časopisech, pár příspěvků na "mezinárodní konferenci" v Brně či Bratislavě, žádný patent, žádný pořádný projekt, natož mezinárodní, žádné podstatné smlouvy s průmyslem, v cizině nikdy nepracoval, …. Já toho člověka vidím poprvé a k posouzení mám jen ty publikace a další scienotmetrická data, průzkum webu, WoS, jeho přednášku a pár otázek na něj. Místní kolegové často, jako jeden muž, přesvědčivě prohlašují, že „On je přece dobrý, tak jakápak scientometrie!“ Co mohu v takové situaci dělat jiného, než na té scientometrii trvat a argumentovat „Jak se tedy pozná, že je dobrý, když má 0 článků, 0 citací, …., nula, nula, nic“? Snad ani nemusím dodávat, že většinou bývám přehlasován a do některých VR mám dokonce přístup „zakázán.“