Developer by neměl dělat kontroverzní projekty

Omar Koleilat, podnikatel s libanonskými kořeny, považuje Prahu za krásné město. Jeho otec předpokládal, že se stane lékařem, jenže vystudoval architekturu a stal se úspěšným developerem.

Omar Koleilat, developer. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Omar Koleilat, developer. | foto: Foto Tomáš Krist.MAFRA
Omar Koleilat, developer. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Omar Koleilat pochází z česko-libanonské rodiny. „Moje maminka je Češka. Vždy s námi mluvila česky, dobře jsem se naučil dětskou mluvu,“ říká Omar s tím, že v dospělosti se tak několikrát dostal do komických situací. Tvrdí, že česky neumí dobře psát, nezná prý správný slovosled.

V době občanské války začátkem osmdesátých let opustila pětičlenná rodina Koleilatů Libanon. Přes Kypr se dostali do Francie. „Ze své zkušenosti vím, že migrantem se může stát opravdu kdokoliv. Problémem v současné době není samotná migrace, ale integrace běženců,“ komentuje Koleilat aktuální dění. Po skončení války se matka s Omarem vrátila zpět do Libanonu, jeho dva starší bratři odjeli na studia do USA, otec působil jako lékař v Dubaji.

Vazby s Českem

„V mojí rodině se předpokládalo, že s bratry půjdeme v otcových stopách a staneme se také lékaři,“ vzpomíná úspěšný developer a dodává, že jeho otec je lékař, čtyři otcovi bratři též a mnoho Omarových bratranců vykonává praxi po celém světě. Medicínu vystudoval i jeden z jeho bratrů. Omar Koleilat se ale vydal vlastní cestou, v Libanonu vystudoval architekturu a magisterský titul v oboru investice do nemovitostí získal na britské College of Estate Management v Readingu.

Omar Koleilat měl vždy vazby s Českem. Se sourozenci a rodiči zde navštěvoval prarodiče, v době studií architektury byl na stáži v pražském ateliéru Vlada Miluniče.

„Medicína mě vůbec nepřitahovala. Tím, že jsem byl o hodně mladší než moji bratři a táta pracoval v době mého dospívání v Dubaji, měl menší přehled, co dělám. Zjistil, že nejsem lékař, až v mých 25 letech,“ říká s nadsázkou Omar.

Vazby s Českem měl Omar Koleilat vždy. Se sourozenci a rodiči zde navštěvoval prarodiče, v době studií architektury byl na stáži v pražském ateliéru Vlada Miluniče. „Byla to tehdy úžasná doba, bylo po sametové revoluci. Měl jsem v Celetné ulici pronajaté prostory a bylo u mě asi deset studentů, včetně Omara, s nimiž jsme dělali modely Tančícího domu,“ vzpomíná na devadesátá léta architekt Vlado Milunič. Dodává, že později jednali s Omarem, již coby šéfem Crestylu, o spolupráci na projektu v Opavě, která ale nakonec nedopadla.

Profesionální sportovec – basketbalista

Po absolutoriu měl Omar Koleilat na výběr – buď půjde v Libanonu na vojnu, bude pokračovat ve studiu, nebo bude legálně v zahraničí po dobu pěti let. Pak by již na vojnu nastoupit nemusel. I když dostal z Česka různé pracovní nabídky, stal se nakrátko profesionálním sportovcem. V mládí hrál basketbal, což je v Libanonu sport číslo jedna.

I když Omar Koleilat dostal z Česka různé pracovní nabídky, stal se nakrátko profesionálním sportovcem. V mládí hrál basketbal, což je v Libanonu sport číslo jedna.

„Když přijel Omar do Česka, sehnal si číslo mého telefonu. Aniž bychom se znali, chtěl jsem mu pomoci. Navrhl jsem, aby s námi nějakou dobu trénoval. Po určité době jsem mu řekl, že na národní tým to není, ale ať to zkusí v nějakém klubu,“ říká Michal Ježdík, tehdejší trenér české reprezentace, který dnes působí jako sportovní ředitel České basketbalové federace.

Omar Koleilat začal hrát za Chomutov. Na první pohled je zřejmé, že se svými necelými 180 centimetry výšky mezi typické basketbalisty nepatří. S tím souhlasí i Michal Ježdík. „Jeho herní inteligence byla, a stále je, na vysoké úrovni. Herní situace na hřišti řešil promptně a už tehdy projevoval schopnost vést tým, měl přirozenou autoritu a vizi, kam směřovat,“ vyjmenovává Koleilatovy přednosti bývalý reprezentační trenér. A dodává: „Stále se s Omarem setkáváme, máme brainstormingy, probíráme, jak je propojen svět sportu a byznysu.“

Sázka na regiony

Za chomutovský tým nastupoval Omar Koleilat jen tři měsíce. „Pocházím z dobře situované rodiny, pro mého otce není sport práce,“ říká podnikatel a dodává, že i když to nebylo vyřčeno, otec se na jeho sportovní angažmá díval jako na dočasné hledání sama sebe po vysoké škole. „Po roce by mě odstřihl od kreditní karty,“ je přesvědčen Omar. A tak basketbal vyměnil za realitní byznys. V roce 2002 založil s bratrem, který tehdy v Česku pracoval pro zahraniční společnost, developerskou firmu HUTS Development.

Zahraniční developerské firmy měly své aktivity v Praze a na rozdíl od nich uměl Omar Koleilat česky. Proto jeho společnost Crestyl vsadila na budoucí růst poptávky v regionech po komerčních nemovitostech.

„Byla to příznivá doba, nemovitosti byly tehdy relativně levné,“ tvrdí Koleilat. O tři roky později s privátní investiční skupinou GEM, do jejíhož portfolia spadá majetek v hodnotě 3,4 miliardy dolarů a jejíž aktivity zahrnují nejrůznější obory včetně investice do prestižní modelingové agentury Elite New York, založil Omar s rodinou developerskou společnost Crestyl. Ta zpočátku cílila výhradně na komerční nemovitosti v regionech. „Znám všechna česká města nad 30 tisíc obyvatel. A mohu vyjmenovat, kde mají jaké supermarkety,“ tvrdí Omar.

Volba mimopražských lokalit nebyla náhodná, i když ostatní developeři se nejprve několik let soustředili na pražský realitní trh a až potom následovala expanze do regionů. Za cenu domu či několika bytů bylo možné pořídit v regionech rozsáhlý pozemek. Navíc tam téměř nebyla konkurence.

Zahraniční developerské firmy měly své aktivity v Praze a na rozdíl od nich uměl Omar česky. „Zjednodušilo to komunikaci, před deseti lety nehovořil mimo Prahu anglicky nikdo,“ dodává Omar s tím, že investoři, kteří se soustředili na mimopražský trh, byli tehdy vnímáni velmi pozitivně. Crestyl vsadil na budoucí růst poptávky v regionech po komerčních nemovitostech.

Rezidenční projekty

Během let se firma změnila z regionálního hráče na převážně pražského developera, v jehož portfoliu najdeme projekty komerčních realit i rezidenční komplexy, včetně rozsáhlé revitalizace libeňských doků, do níž hodlá společnost investovat celkem 7,5 miliardy korun. Zlom ve vývoji Crestylu, jak tvrdí Omar Koleilat, nastal v roce 2007 po akvizici společnosti ICKM. „Z patnácti lidí jsme se najednou rozrostli na šedesát. Byl to ohromný skok. Doma jsme vnímali, že se z rodinného byznysu stává institucionální,“ komentuje tehdejší situaci Omar Koleilat.

Italská ICKM se zaměřovala na rezidenční projekty pro střední a vyšší třídu. Počátky jejího působení v Praze – stejně jako v případě dalších italských firem – byly svázány hlavně s centrem města. Postupně ale své aktivity rozšířila i o rozsáhlé projekty „na zelené louce“, a to v devátém a šestém pražském obvodu, a později i o mimopražské.

Italská ICKM se zaměřovala na rezidenční projekty pro střední a vyšší třídu. Počátky jejího působení v Praze – stejně jako v případě dalších italských firem – byly svázány hlavně s centrem města.

„Pokud společnost Crestyl pod Omarovým vedením pracuje na projektu, zabývá se i kultivací prostředí, a ne pouze budov. Do lokality vnáší život. Dbají na detail nejen v interiérech, ale také v okolí projektu. Mění tak místa, která dříve možná neměla nejlepší pověst, v ojedinělé, příjemné prostředí pro život a přátelské pro uživatele,“ charakterizuje aktivity Crestylu Zdenka Klapalová, dlouholetá prezidentka správní rady Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí.

Jako příklad uvádí proměnu centra města Most v moderní veřejný prostor nebo známý libeňský projekt DOCK, který je, jak tvrdí Zdenka Klapalová, právem považován za jeden z nejúspěšnějších projektů Crestylu. Před čtyřmi lety byl Crestyl vybrán, aby vedl reorganizaci developerské společnosti ECM, která skončila v insolvenci.

„Jsem rád, že skupina Crestyl souhlasila s tím, že nám s reorganizací pomůže. Crestyl má silné zázemí a mnoho zkušeností a know-how, které je vzhledem k rozsáhlosti portfolia ECM třeba,“ konstatoval v roce 2012 Milan Janků, tehdejší předseda představenstva a generální ředitel společnosti ECM.

Očištění označení developer

Reorganizace ECM nakonec neproběhla, firma skončila v konkurzu a Crestyl řídil zpeněžení majetku z portfolia ECM, kam patřily mimo jiné výškové budovy na Pankráci. „Insolvenční řízení ECM bych přirovnal k ukončení partnerství. Vystupují v něm různé typy věřitelů, každý má svůj zájem a tyto zájmy nemusejí být identické. Mezi věřiteli probíhaly diskuse a Crestyl vystupoval jako katalyzátor. Myslím, že jednání byla velmi korektní a profesionální,“ uvedl v závěru konkurzu ECM v roce 2013 Omar Koleilat pro Českou pozici.

Šéf Crestylu se stal předsedou představenstva nedávno založené Asociace developerů. Omar Koleilat říká, že jejím cílem je očistit označení developer, které je dnes vnímáno téměř jako nadávka.

Dnes zpětně hodnotí angažmá v ECM jako zkušenost a zajímavý manažerský úkol. Nezastírá, že osobní vztahy všech osob zainteresovaných do konkurzu ECM byly velmi vypjaté. „My jsme do procesu vstoupili jako třetí strana, která nemá s nikým společnou historii. Pro nás to nebyl byznys, na kterém bychom vydělali peníze,“ dokresluje Omar Koleilat.

Šéf Crestylu se stal předsedou představenstva nedávno založené Asociace developerů. Omar Koleilat říká, že jejím cílem je očistit označení developer, které je dnes vnímáno téměř jako nadávka. „Ne všichni developeři se chovali v minulosti špatně. Postavit se developerům se stalo politickým tématem,“ tvrdí podnikatel a dodává: „Když nebyla asociace, nebyl nikdo, kdo by se ozval.“

Asociace, v jejíž etické komisi zasedá i člen Transparency International, sestavila etický kodex, který již podepsalo 23 členů. „Chceme nastavit standard chování developerů, a to nejen vůči státní správě, ale i vůči zaměstnancům a klientům. Pokusíme se ukázat, co všechno udělali developeři dobře,“ říká Omar Koleilat.

Nejen Tančící dům

Podnikatel s libanonskými kořeny považuje Prahu za krásné město a vyjmenovává řadu proslulých zahraničních architektů, kteří se zde podíleli na projektech. Budovu Zlatý Anděl navrhl francouzský architekt Jean Nouvel, podoba City Tower na Pankráci je z dílny amerického architekta Richarda Meiera, na Tančícím domě spolupracoval Američan Frank Gehry.

Často zaznívá názor, že kromě Tančícího domu se v Praze v uplynulých letech nepostavila žádná budova s výraznou architekturou. S tím Koleilat nesouhlasí.

Dle Koleilata jsou kvalitními architekty i Češi: „Myslím si, že po Praze najdeme více příkladů dobré architektury než té špatné.“ A dodává: „Mnohdy lidé ani nepočkají, zda se stavba povede, a už v začátcích kritizují.“ Často zaznívá názor, že kromě Tančícího domu se v Praze v uplynulých letech nepostavila žádná budova s výraznou architekturou. S tím Koleilat nesouhlasí. „Tančící dům je ikonický. Myslím si ale, že česká kultura nemá ráda ikonické věci. Druhý Tančící dům by nebyl akceptovatelný,“ tvrdí podnikatel a jako příklad uvádí Kaplického návrh blobu pro knihovnu.

„Podívejme se, jak to s projektem dopadlo. Mně se návrh líbil. Nemělo by se ale stavět proti vůli obyvatel města. Zjistili jsme, co si o věci myslí různí politici, ale tím, co si myslí odborná i laická veřejnost, už se nikdo moc nezabýval,“ je přesvědčen vystudovaný architekt Omar Koleilat. A říká, že se jako developer snaží dělat projekty tak, aby nebyly kontroverzní: „Měla by tu proběhnout diskuse, zda ikonické budovy patří do staré zástavby, či nikoliv.“

Šéf Crestylu vychovává s manželkou dva syny, po Novém roce očekávají další přírůstek do rodiny – vytouženou holčičku. Občas ještě hraje basketbal, i když jak tvrdí, na tréninku již dlouho chybí. Jeho sportem číslo jedna je dnes vodní lyžování. To – až na výjimky – již vyzkoušeli všichni zaměstnanci Crestylu.



Počet příspěvků: 1, poslední 5.12.2016 06:24 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.